Právo IT

Legislativa i aplikační praxe týkající se autonomních vozidel budou čelit hned několika významným otázkám, neboť rozvoj automatizace nejen v oblasti automobilového průmyslu jde nepochybně dopředu.

Zatímco povinnosti týkající se ochrany osobních údajů se k e-mailovému marketingu budou vztahovat pouze tehdy, pokud lze dané e-mailové adresy nebo údaje obsažené v rozesílaných e-mailech považovat za osobní údaje, povinnosti dle antispamového zákona dopadají na jakákoliv e-mailová (a obecně elektronická) obchodní sdělení bez ohledu na to, jakou mají použité e-mailové adresy povahu.

Umělá inteligence[1] se již vyskytuje v řadě produktů. Jedná se virtuální asistenty, chatboty nebo systémy pro hodnocení stávajících či potenciálních klientů. V budoucnosti se dočkáme autonomních vozidel, asistentů v domácnosti a dalších výrobků, které se budou chovat autonomně, bez lidského zásahu.

Byť je Nařízení o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (tzv. „Nařízení GDPR“) účinné už více než dva roky, a český tzv. „antispamový zákon“ (tedy zákon č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti, dále jen „ZSIS“) ještě mnohem déle, stále se setkáváme s tím, že subjekty mající zájem rozesílat e-mailová obchodní sdělení vůbec neznají podmínky, za kterých tak lze činit.

Rostoucí význam informačních technologií se mimo jiné projevuje i potřebou průběžně upravovat dílčí charakteristiky mechanismu právní regulace. Cílem takových úprav je zajištění stabilní efektivity práva. V tomto textu je proveden rozbor dvou relativně nových regulatorních metod, které se postupně prosazují v právu informačních technologií.

V posledních letech jsme svědky nebývalého technologického rozpuku. Tomuto rozpuku však coby právníci nemůžeme toliko přihlížet, ale měli bychom na něj rovněž adekvátně reagovat. To platí i pro nás, tj. pro právníky specializující se na dědické právo, které je obvykle považováno za spíše strnulejší oblast právního řádu.

Právo a nové technologie jsou kombinací, která v poslední době nabývá na síle a v budoucnu bude ovlivňovat naše životy čím dál více. Své o tom ví JUDr. Eva Fialová, LL.M., Ph.D., výzkumná pracovnice na Ústavu státu a práva Akademie věd zabývající se právem umělé inteligence, advokátka a of counsel pražské advokátní kanceláře GHS Legal, s.r.o., členka Spolku pro ochranu osobních údajů a společnosti pro autorské právo ALAI.

V praxi se pravidelně setkáváme s požadavkem objednatele SW na dodavatele, aby současně s předáním SW předal i zdrojové kódy a dokumentaci k nim. Důvodem tohoto požadavku je obava objednatele, že v budoucnu může dojít k problémům, ať už v rámci dalšího rozvoje SW nebo při poskytování servisní činnosti, tj. odstraňování vad.

Řadě vědeckých průzkumů předchází prvotní výzkum, jehož cílem je získané výsledky využít v praxi. Zejména pokud je výzkum zadán či financován soukromou sférou, je nutné kvalitně právně zajistit hladký přechod výzkumných výsledků do praxe. V jednotlivých fázích tohoto procesu řeší právní dokumenty otázky týkající se podoby spolupráce obou stran, smlouvy o nehmotné dílo, případně smlouvy o společném výzkumu a následně i smlouvy zajišťující uvedení výsledků výzkumu do praxe.

Jak a komu připisovat deliktní odpovědnost při porušení právem stanovených norem autonomními systémy? Víme, že je doposavad nemožné, aby tady byl takový autonomní stroj s umělou inteligencí, který by dokázal překonat test A.M.Turinga spočívající v imitaci jednání člověka, jako takového. Smyslem tohoto článku je upozornit, že se zde uplatní odpovědnost bez ohledu na zavinění, a to zcela jen u provozovatele takovéhoto autonomního systému.

Jakub Kól vystudoval aplikovanou informatiku a působí jako expert na strojové učení ve společnosti ATLAS Consulting spol. s r.o. Vedle strojového zpracování přirozeného jazyka (natural language processing) se zabývá také počítačovým zpracováním obrazu (computer vision). Co to je strojové učení, umělá inteligence a jaké je jejich možné využití v právu? Odpovědi nejen na tyto otázky naleznete v tomto rozhovoru.

Současná situace koronavirové pandemie nás přirozeně přiměla zamyslet se mimo jiné nad otázkou, zdali jako společnost stojíme na hranici rapidního vzestupu v užívání umělé inteligence (AI), a to zejména pokud jde o její využití při výkonu práce. Události posledních měsíců ukázaly, že i díky zavedeným krizovým opatřením v souvislosti se šířením koronaviru se AI velmi rychle včlenila do každodenního života každého z nás.

Řada společností přešla kvůli současné situaci do režimu home office a jejich zaměstnanci byli najednou schopni vykonávat svou profesi naplno i mimo kancelář. Této změně musely společnosti přizpůsobit i své IT systémy. To ale s sebou přináší řadu aspektů, včetně dostatečného zabezpečení dat, se kterými je nově nakládáno z osobního domácího připojení. Dodržování kybernetické bezpečnosti proto nyní představuje zásadní otázku.

V Praze 1. června 2020 – Členové názorové platformy Rozumné právo jsou přesvědčeni, že koronavirovou krizi lze využít k odstranění zbytečné administrativy a právní regulace, která škodí podnikání a komplikuje občanům život. Krize a s ní spojená omezení ukázala důležitost elektronických forem právních jednání, a je proto potřeba, aby jim poskytl odpovídající ochranu i náš právní řád.

Sítě 5G nabízejí více potenciálních přístupových bodů pro útočníky, vzhledem k tomu, že mají méně centralizovanou architekturu, vyžadují více antén a jsou mnohem více závislé na softwaru. Počet kybernetických hrozeb navíc globálně stoupá a jsou stále propracovanější.