Legislativa i aplikační praxe týkající se autonomních vozidel budou čelit hned několika významným otázkám, neboť rozvoj automatizace nejen v oblasti automobilového průmyslu jde nepochybně dopředu.

Zatímco povinnosti týkající se ochrany osobních údajů se k e-mailovému marketingu budou vztahovat pouze tehdy, pokud lze dané e-mailové adresy nebo údaje obsažené v rozesílaných e-mailech považovat za osobní údaje, povinnosti dle antispamového zákona dopadají na jakákoliv e-mailová (a obecně elektronická) obchodní sdělení bez ohledu na to, jakou mají použité e-mailové adresy povahu.

Umělá inteligence[1] se již vyskytuje v řadě produktů. Jedná se virtuální asistenty, chatboty nebo systémy pro hodnocení stávajících či potenciálních klientů. V budoucnosti se dočkáme autonomních vozidel, asistentů v domácnosti a dalších výrobků, které se budou chovat autonomně, bez lidského zásahu.

Byť je Nařízení o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (tzv. „Nařízení GDPR“) účinné už více než dva roky, a český tzv. „antispamový zákon“ (tedy zákon č. 480/2004 Sb. o některých službách informační společnosti, dále jen „ZSIS“) ještě mnohem déle, stále se setkáváme s tím, že subjekty mající zájem rozesílat e-mailová obchodní sdělení vůbec neznají podmínky, za kterých tak lze činit.

Rostoucí význam informačních technologií se mimo jiné projevuje i potřebou průběžně upravovat dílčí charakteristiky mechanismu právní regulace. Cílem takových úprav je zajištění stabilní efektivity práva. V tomto textu je proveden rozbor dvou relativně nových regulatorních metod, které se postupně prosazují v právu informačních technologií.