Rozhovor: Dalibor Kovář o roli umělé inteligence v právní praxi

Jak jste se dostal k zaměření na oblast práva digitálních technologií a jaké momenty považujete ve své profesní dráze za klíčové?

Od prvního dne mého nástupu do HAVEL & PARTNERS jsem vnímal velmi silné zaměření kolegů na technologické společnosti a legislativu v oblasti eGovernmentu. Jelikož se jednalo o dobu, kdy vznikala zcela nová celistvá úprava elektronické identifikace a služeb vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, pracoval jsem na řadě zajímavých klientských zadání. Na nich jsem od té doby stavěl své profesní zaměření a zájem a technologický trh a z této cesty jsem již „nesešel“. Klíčové momenty mé profesní dráhy byly dlouhodobé projekty Bankovní identity a zákona o právu na digitální služby, které doplnily mé zaměření o řadu dalších souvisejících oblastí. Tato oblast je fascinující svojí dynamikou i celospolečenskými přínosy, pokud se k ní přistupuje správně.

Osobně vedete tým právníků zaměřených na právní aspekty umělé inteligence a kybernetickou bezpečnost. Je něco, co Vás osobně znepokojuje, když sledujete, kam se vývoj umělé inteligence posouvá, nebo umělou inteligenci vnímáte veskrz pozitivně?

Umělou inteligenci vnímám v kontextu potenciálu technologií jako největší příležitost mojí generace a vnímám ji veskrz pozitivně, a to v pracovní i osobní rovině. V této technologii se přirozeně potkávají i další související právní témata, včetně kybernetické bezpečnosti. Při pohledu na umělou inteligenci nelze přes celou řadu přínosů přehlížet i relativně významná rizika a výzvy, před kterými stojí dnes celý svět. Ten právní na ně bude přirozeně reagovat pomaleji, protože vývoj a posuny v umělé inteligenci jsou v posledních letech překotné. Osobně vnímám, že posláním každého specialisty nyní musí být usnadnit co nejjednodušší orientaci klientů i veřejnosti v tématu a aplikovat veškerou best practice, kterou jsme doposud načerpali v „tradičním technologickém světě“.

Mění se podle Vás s příchodem umělé inteligence význam role advokátů a soudců? Měli by právníci více rozvíjet své technologické dovednosti?

Bezpochyby, digitální kompetence se staly v dnešní době klíčovou oblastí, která nám umožní adaptovat se na změny. Role advokátů i soudců se změnit musí a digitální kompetence k tomu vytyčují přirozenou cestu. Nestačí již absolvovat tradiční školení a číst návody nebo odbornou literaturu – je nutné změnit osobní přístup, být zvídavý, mít odvahu a kompetence nabývat neustálým zkoušením. Nikdo zvenku nám je nepředá tak, aby nás mohly správně profesně posouvat. Tradiční řemeslo advokáta i soudce se změní k nepoznání a zkušenosti ze zahraničí jasně naznačují, že změny přijdou již brzy.

Jaké technologie již nyní používáte při práci v advokátní kanceláři a v čem vidíte jejich největší přínos pro právní praxi?

Nejčastěji používáme produkty od společnosti Microsoft. Vedle nich máme řadu klíčových interních systémů od jiných dodavatelů, zejména na vedení advokátního spisu, správu a řízení vztahů s klienty, fakturaci, evidenci času nebo plnění compliance požadavků. Dále používáme a neustále zkoušíme nástroje generativní umělé inteligence. U nich hledáme nejvhodnější praktické způsoby použití ke zvýšení efektivity a produktivity našich právníků a získání schopnosti dodat klientům precizní poradenství ještě rychleji, než byli doteď zvyklí. Největší přínos umělé inteligence vnímám v tom, že nás nutí zamýšlet se nad možnostmi inovací našich zavedených postupů a dává našim právníkům nejen nové důležité kompetence, ale umožňuje i lepší pochopení skutečných přínosů našeho poradenství pro klienty.

Jste jedním z odborníků, kteří se aktivně podílejí na přípravě legislativních návrhů v oblasti digitalizace České republiky. Jak vnímáte spolupráci mezi státem, právními experty a technologickým sektorem?

Spolupráce mezi státem, odbornou veřejností a technologickým sektorem probíhala a probíhá na různých platformách a je přiměřeně efektivní. Vnímám, že je stále významný prostor pro posílení názoru soukromého sektoru, který často bývá dodavatelem nebo konzumentem digitálních řešení, nástrojů a systémů, které stát legislativně prosazuje a následně pořizuje. I v legislativním procesu na evropské úrovni se bohužel často se setkávám s tím, že doba na poskytnutí adekvátní zpětné vazby ze strany technologického sektoru a právních expertů je velmi krátká s ohledem na dlouhé a často komplikované texty. Je to dobře patrné i u tématu umělé inteligence, kdy Evropská unie produkuje velké množství důležitých materiálů, u nichž nebývá dostatečný prostor a často ani fungující platformy ke kvalitní výměně názorů. Na úrovni České republiky se nicméně mnohá ministerstva snaží o transparentní přístup a hledání partnerství se soukromým sektorem již ve fázi přípravy předpisů, což je z mého pohledu opravdu vítaná změna.

Česká justice bývá často kritizována za značnou délku soudních procesů. Myslíte si, že umělá inteligence má potenciál podstatně zrychlit soudní řízení v České republice?

Soudní procesy v České republice jsou kratší, než je průměrná doba trvání v Evropské unii jako celku. Je jisté, že umělá inteligence jako technologie s obrovským potenciálem práce s dlouhými texty a velkými objemy dat bude významně pomáhat českému soudnictví. Umělá inteligence může pomáhat soudcům nejen s analýzou spisů, ale také s přípravou některých částí rozhodnutí, analýzou dosavadní relevantní judikatury nebo přípravou argumentace na základě dosavadní rozhodovací praxe konkrétního soudce. Nepůjde o žádné autonomní systémy s rozhodovací pravomocí, ale o podpůrné transparentní nástroje s lidským dohledem, které zvýší efektivitu a sníží administrativu v jednodušších agendách (vyhodnocení úplnosti podání, pomoc s odůvodněním, formulování standardních pasáží i detekce nesrovnalostí v rozhodování soudů) a v těch složitějších přispějí ke konzistenci rozhodování a významně urychlí analýzy tisíců stran spisového materiálu. Věřím, že umělá inteligence bude mít přínos pro soudnictví i z pohledu příjemce podání, která produkuje advokacie. Hezký příkladem toho je například právní automatizovaný systém Garfield, který standardizuje podání při vymáhání drobných pohledávek ve Velké Británii, snižuje administrativní zátěž soudů a vede k rychlejšímu vyřizování případů. Umělá inteligence by mohla být užitečná i pro veřejnost, které může zlepšovat přehlednost rozhodnutí či efektivněji predikovat jejich výsledky.

Jaké jsou podle Vás největší výzvy, které umělá inteligence představuje pro české soudy?

Umělá inteligence představuje pro české soudy významnou výzvu napříč právními oblastmi. Bude to výzva nejen technologická, ale hlavně institucionální a lidská. Soudy budou čelit otázkám důkazní spolehlivosti výstupů umělé inteligence, zejména při jejich netransparentnosti a nemožnosti ověřit jejich přesnost. Do soudní agendy se bezesporu dostanou nové typy sporů související s nástroji a systémy umělé inteligence (diskriminace, odpovědnost, kategorizace dle jejich rizik), pojetím a porušováním práv duševního vlastnictví, nekalou soutěží či ochranou osobnosti. Současně bude nezbytné posílit technologickou gramotnost soudců, aby mohli takové případy dobře posuzovat. Významnou roli sehrají i evropská pravidla, zejména AI Act, která nastavují rámec pro využívání umělé inteligence ve veřejné sféře. Výše jsem uvedl, že umělá inteligence brzy pronikne i do justičního systému. Aby si udržel důvěru veřejnosti, musí ji zavádět transparentně a využívat vždy pod lidským dohledem s respektem ke klíčovým společenským hodnotám. Jde o velké výzvy, na nichž bude potřeba odvést hodně práce a u toho neustále sledovat přístup soudů a států jinde ve světě.