Nový zákon(y) o ochraně osobních údajů na Slovensku
Slovensko chystá nové zákony o ochraně osobních údajů. Oddělují policejní režim, omezují duplicity s GDPR a reagují na hrozby jako deepfake.
Na Slovensku bylo dne 1. 7. 2025 ukončeno meziresortní připomínkové řízení k návrhům nových zákonů o ochraně osobních údajů. Návrhy zákonů byly dostupné od 11. 6. 2025 a spolu s připomínkami jsou zveřejněny v rámci legislativních procesů č. LP/2025/305 a LP/2025/306.
Dva zákony, dvě oblasti
- Návrh zákona o zajištění ochrany fyzických osob při zpracování osobních údajů a o změně a doplnění některých zákonů (LP/2025/305) – bude se aplikovat společně s GDPR na všechny správce a zpracovatele mimo orgány činné v trestním řízení (dále jen „Návrh“).
- Návrh nového zákona o ochraně fyzických osob při zpracování osobních údajů příslušnými orgány pro účely předcházení trestné činnosti, jejího vyšetřování, odhalování nebo stíhání, nebo pro účely výkonu trestních sankcí a o volném pohybu těchto údajů (LP/2025/306) – nový samostatný zákon, který upraví pravidla pro zpracování osobních údajů v oblasti trestního práva implementující tzv. policejní směrnici (směrnice 2016/680).
Co se konkrétně mění?
Klíčové změny oproti současnému zákonu:
- Oddělení policejního režimu – zvláštní pravidla pro orgány činné v trestním řízení se přesouvají z obecného zákona do samostatného předpisu, čímž se jasně odděluje aplikační oblast GDPR od režimu policejní směrnice (§ 4 odst. 1 Návrhu).
- Odstranění duplicit s GDPR – více částí současného zákona, které pouze opakují nebo zbytečně rozšiřují GDPR, se vypouští.
- Zúžení účelů zpracování osobních údajů – § 2 odst. 1, 2 a 4 omezují možnosti využívání účelů zpracování osobních údajů podle čl. 6 GDPR.
- Změny v posuzování dopadů (DPIA) – návrh upravuje, jak má být prováděno posouzení vlivu na ochranu osobních údajů, pokud zpracování vyplývá ze zákonné povinnosti (§ 3 Návrhu).
- Přesnější pravidla pro DPO (pověřence pro ochranu osobních údajů) – podrobněji se stanovuje, kdo má povinnost DPO ustanovit a jak má proběhnout jeho oznámení úřadu (§ 4 odst. 2 Návrhu).
- Snížení sankce při součinnosti – zavádí se možnost snížit pokutu na 80 %, pokud se subjekt vzdá opravných prostředků a souhlasí se sankcí – pokud osoba do 15 dnů od doručení rozhodnutí o uložení pokuty uhradí 80 % uložené pokuty, považuje se pokuta za uhrazenou v plné výši (§ 45 odst. 1 Návrhu).
- Nový trestný čin – zákon navrhuje novou skutkovou podstatu přečinu zaměřenou na prevenci digitálního falšování pomocí AI a tzv. deepfake technologií.
- Prodlužuje se funkční období předsedy úřadu – mění se funkční období předsedy z 5 na 7 let a ruší se omezení na dvě funkční období (§ 11 Návrhu).
- Povinnost uložit pokutu – odstraňuje se možnost správní úvahy, úřad bude nově povinen uložit pokutu v každém případě (§ 42 a § 43 Návrhu).
Zdánlivý pokrok, staré problémy
Ačkoli se návrhy na první pohled jeví jako krok správným směrem, jejich provedení naráží na několik zásadních problémů.
Například nový zákon vyžaduje, aby byl právní základ zpracování údajů výslovně upraven ve zvláštním právním předpise. To znamená, že například zákoník práce, který dnes slouží jako právní základ ve smyslu čl. 6 GDPR, by podle nových pravidel již nepostačoval – dokud by nebyl novelizován. Tento přístup jde nad rámec GDPR, které takové doplňující národní úpravy pouze umožňuje, nikoli vyžaduje.
Závěr: Slibné ambice, nejasná realita
Slovensko má příležitost konečně udělat pořádek v oblasti ochrany osobních údajů. Cíle nových zákonů jsou správné – jasné oddělení režimů, odstranění duplicit, snížení administrativní zátěže a reakce na nové hrozby, jako jsou AI podvody.
Jak ale ukazuje dosavadní legislativní historie – šest zákonů a 21 změn za necelé tři dekády – nestačí pouze chtít vytvořit dobrý zákon. Je třeba jej připravit tak, aby byl prakticky použitelný, právně srozumitelný a konzistentní s evropským rámcem.
Místo vytváření dalších výjimek a národních specifik by se Slovensko mohlo vydat cestou minimalistického zákona, který by pouze procesně podpořil GDPR. Pro zvláštní pravidla je prostor – ale je třeba je připravit důkladně, systematicky a v souladu s celým právním řádem, nikoli pouze formou několika paragrafů.
V případě schválení navrženého znění se navrhuje účinnost zákona od 1. 1. 2026. Je však třeba poukázat na to, že Návrh bude s vysokou pravděpodobností ještě upravován – v rámci legislativního procesu je zveřejněno téměř 300 stran připomínek
Další články
Strategie České advokátní komory pro umělou inteligenci
V České advokátní komoře jsme založili Sekci pro umělou inteligenci a nové technologie. Sekce vlastně není úplně nová, nový je především její název. Předtím v rámci ČAK fungovala Sekce pro IT a GDPR. S ohledem na to, že se od ČAK teď především očekává, že bude reagovat na rozvoj umělé inteligence, rozhodli jsme se její název změnit. Když se podíváte na seznamy profesí „na odstřel“ kvůli umělé inteligenci, jsou na nich právníci na poměrně čelních pozicích.
Korekce místo první sankce? Návrh nového institutu ve správním trestání
Správní trestání zpravidla vychází z toho, že zjistí-li správní orgán přestupek, zahájí řízení, v němž rozhodne o odpovědnosti a případném správním trestu. Tento model chrání legalitu i rovnost. Vedle úmyslného, nebezpečného nebo opakovaného jednání však existují první, objektivně drobná a rychle napravitelná pochybení, zejména v evidenčních a oznamovacích povinnostech.
Obstrukce dlužníka v insolvenci jako trestný čin – možnost obrany věřitelů
Dlužník 11 let blokoval insolvenci námitkami podjatosti a žalobami. Nejvyšší soud potvrdil: jde o trestný čin. Co to znamená pro věřitele?
Česko zásadně mění přístup k trestání korporací. Místo odsouzení umožní dohodu „bez škraloupu“, stejně jako na Západě
Trestně odpovědné jsou v Česku už pár let nejenom fyzické osoby, ale i ty právnické. Od července 2026 se přitom výrazně rozšiřují možnosti řešení firemní trestní odpovědnosti.
Chybné nebo neexistující odůvodnění jako důvod nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí
Odůvodnění správního rozhodnutí není úřední formalita ani prostor pro mechanické převyprávění spisu. Je to část rozhodnutí, v níž musí být rozpoznatelné, proč správní orgán dospěl právě k danému výroku.



