Mediátor, certifikovaný mediátor, zapsaný mediátor: pojmy, které si pleteme i my, odborníci
V poslední době se v české společnosti zvyšuje zájem o alternativní způsoby řešení sporů, přičemž mediace zaujímá stále důležitější roli. Spolu s tím roste i počet osob, které se označují za mediátory. Bohužel v praxi vládne značný terminologický zmatek, který se netýká jen laiků, ale mnohdy i samotných právníků, advokátů a soudců. Cílem tohoto článku je objasnit rozdíly mezi třemi často zaměňovanými pojmy: mediátor, certifikovaný mediátor a zapsaný mediátor.
Pojem “mediátor” se u nás vyskytuje v mnoha kontextech a často bez jasného právního ukotvení. Obecně se jím rozumí osoba, která vede mediační proces a pomáhá stranám najít dohodu. Jelikož v Českém právním řádu není pojem “mediátor” chráněn ani regulován, může se jím nazývat prakticky kdokoli, bez ohledu na vzdělání, praxi či odbornost. To samozřejmě nese rizika z hlediska kvality poskytovaných služeb a právní jistoty stran.
O krok dál stojí tzv. certifikovaný mediátor. Tento pojem není sice zákonně definován, nicméně v praxi označuje osobu, která absolvovala specializovaný kurz mediace a obdržela certifikát o jeho úspěšném dokončení. Kvalita těchto kurzů se může různit, ale řada z nich poskytuje kvalitní základ v mediačních technikách a etických principech. Certifikovaný mediátor tedy zpravidla disponuje odbornými znalostmi a praktickými dovednostmi, i když není automaticky oprávněn vykonávat mediační činnost dle zákona. Je třeba dodat, že i mezi právními profesionály často dochází k zaměňování certifikovaných a zapsaných mediátorů.
Zákonnou definici a specifický status pak má pouze tzv. zapsaný mediátor. Ten je upraven zákonem č. 202/2012 Sb., o mediaci. Zapsaným mediátorem se může stát pouze osoba, která splní několik přísně stanovených podmínek: dosažení vysokoškolského vzdělání, bezúhonnost, složení odborné zkoušky z mediace a věk alespoň 18 let. Zapsaný mediátor je evidován v seznamu vedeném Ministerstvem spravedlnosti a je oprávněn provádět mediační úkony v rámci soudem nařízené mediace. Jako jediný může vystavovat potvrzení o neúspěšné mediaci, což má důležité procesní důsledky v civilním řízení.
Je tedy patrné, že rozlišování mezi jednotlivými typy mediátorů není jen akademickou debatou, ale praktickým nástrojem ochrany spotřebitele i kvality právních služeb. Mediátor může být kdokoli, certifikovaný mediátor má za sebou vzdělávací přípravu a zapsaný mediátor navíc splňuje přísné zákonné podmínky a je oprávněn vykonávat mediaci podle právní úpravy.
Je proto načase vést širší odbornou diskusi o terminologii v oblasti mediace a jejím dopadu na praxi. Tento článek je úvodním příspěvkem do této debaty, která bude v následujících tématech dále rozvíjena. V budoucnu se zaměříme například na roli zapsaného mediátora v soudním řízení nebo na odpovědnost poskytovatelů mediačních služeb.
Další články
Rozhodují soudci politicky?
Jsou soudci pouhými neosobními vykonavateli zákonů, nebo svým rozhodováním formují společnost a prosazují vlastní hodnoty? Do jaké míry do soudcovského rozhodování vstupují mimoprávní vlivy a proč s rostoucí instancí soudu sílí i politický rozměr jeho verdiktů?
Zjišťování nemoci z povolání soudem
Článek zkoumá, zda a za jakých podmínek může civilní soud uznat nemoc z povolání bez lékařského posudku střediska nemocí z povolání a zda soud může uznat vznik nemoci z povolání bez ověření výskytu nemoci z povolání ze strany orgánu veřejného zdraví. Za tím účelem se analyzuje legislativní vymezení nemoci z povolání a proces vedoucí ke zjištění nemoci z povolání, a to včetně relevantní judikatury vyšších i nižších soudů.
Firma na prodej: Které právní nedostatky je vhodné odstranit dříve, než se objeví první zájemce
Vlastník se rozhodne firmu prodat, sestaví tým poradců a teprve pak zjistí, že společenská smlouva podmiňuje převod podílu souhlasem valné hromady, který mu nikdo dát nemusí. Předprodejní příprava proto nespočívá jen v úklidu dokumentace. Jejím cílem je odlišit vady právně bránící převodu od překážek dokončení transakce a rizik, která se promítnou především do ceny.
Je finanční arbitr „soudem“ podle nařízení Brusel I bis? Komparativní pohled na autonomní pojem soudu v evropském procesním právu
Lze českého finančního arbitra považovat za „soud“ podle nařízení Brusel I bis a vydávat jeho prostřednictvím evropská osvědčení pro přeshraniční výkon rozhodnutí?
Mlčení není odmítnutí: K prekluzi informačního práva společníka
Právo společníka společnosti s ručením omezeným na informace patří mezi základní práva plynoucí z jeho účasti ve společnosti.




