Odborné články z oblasti práva správního a souvisejících vztahů s veřejnou správou. Přinášejí přehled o základních otázkách správního práva zpracovaný předními odborníky v dané oblasti.
V jakých situacích má anebo nemá poškozený nárok na náhradu způsobené škody, pakliže taková škoda vznikla v důsledku uzavírky pozemní komunikace z důvodu její opravy a nebo opravy inženýrských sítí, které vedou pod předmětnou veřejnou komunikací?
Třetí část stanoviska se zaměřuje na praktické rozlišení jednotlivých typů výzkumných studií a jejich právní rámec ve světle platné legislativy, včetně novely § 55b zákona o zdravotních službách. Autoři vysvětlují rozdíly mezi retrospektivními, prospektivními, intervenčními a post-marketingovými studiemi a uvádějí, které zákonné tituly zpracování a organizační postupy jsou v těchto případech přiměřené a obhajitelné. Zvláštní pozornost je věnována dopadům nařízení EU o evropském prostoru pro zdravotní údaje (EHDS), který zásadně promění režim sekundárního využití dat. Závěrečná část shrnuje hlavní poznatky a doporučení pro správce osobních údajů ve zdravotnictví, zejména fakultní nemocnice, a upozorňuje na potřebu dalšího zpřesnění právní úpravy v oblasti výzkumu.
Správní orgány na úseku veřejné stavební správy obecně přikládají svým úkonům prováděným v terénu vysokou důležitost, a to především v souvislosti s naplňováním zásady materiální pravdy při rozhodování ve výstavbě. Jedině přímo v terénu, kupříkladu na místě budoucí stavby v procesu jejího povolování, nebo na staveništi při kontrole provádění stavby, případně již v dokončené stavbě při její kolaudaci nebo změně užívání, může stavební úřad spolehlivě ověřit tvrzení uvedená ve stavebníkově žádosti a jejích přílohách (v projektové dokumentaci aj.), nebo v jiném podnětu[1], kterým se stavební úřad zabývá.
Nejvyšší správní soud potvrdil právo provozovatelů solárních elektráren žádat o individuální podmínky podpory i bez vlastnictví zařízení a zároveň připomněl, jak důležitá je správná formulace žalobních námitek ve správním soudnictví.
Druhá část stanoviska se zaměřuje na výklad zákonných titulů zpracování osobních údajů podle GDPR, které jsou relevantní při využívání údajů pacientů pro vědecké a výzkumné účely ve zdravotnictví. Autoři rozlišují aplikaci jednotlivých právních základů dle čl. 6 a čl. 9 GDPR podle typu správce a povahy výzkumu, a upozorňují i na rizika bezsouhlasového režimu. Pozornost je věnována také informační povinnosti vůči pacientům.
Od 1. srpna 2025 platí další „balík“ změn stavebního práva, jejichž společným cílem je zrychlení a zjednodušení stavebního řízení, snížení administrativní zátěže a posílení digitalizace. Tyto změny navazují na snahu o digitalizaci a efektivnější správu stavebních projektů, přičemž Ministerstvo pro místní rozvoj zdůrazňuje, že klíčové je omezovat zbytečnou administrativu v méně rizikových případech a uvolnit kapacity úřadů pro náročnější projekty.
Správní orgány na úseku veřejné stavební správy obecně přikládají svým úkonům prováděným v terénu vysokou důležitost, a to především v souvislosti s naplňováním zásady materiální pravdy při rozhodování ve výstavbě.
Dne 19. srpna 2025 nabyl účinnosti nový zákon o kritické infrastruktuře, který transponuje směrnici CER. Co nový zákon o kritické infrastruktuře přináší a jak souvisí s novým zákonem o kybernetické bezpečnosti? Na to se podíváme dále v tomto článku.
První část stanoviska se zabývá terminologií užitou relevantními právními předpisy a jejími dopady do aplikační praxe. Autoři porovnávají pojmy anonymizace a pseudonymizace, s tím, že pro potřeby zdravotnictví a biomedicínského výzkumu akcentují pseudonymizaci, přičemž oporu pro svůj výklad nacházejí přímo v GDPR. Hlavní myšlenkou je zde zachování vysoké využitelnosti zdravotních dat pro výzkumné účely při současném zachování plné ochrany práv pacientů v režimu GDPR. Komplikované otázky týkající se samotného pojmu anonymizace z právního hlediska a anonymizačních nástrojů po technické stránce však již stanovisko neřeší a tyto zůstávají otevřeny pro samostatné pojednání.
Od 1. srpna je díky úpravě stavební normy ČSN 73 0802 o požární bezpečnosti staveb možné stavět vedle čtyřpodlažních dřevostaveb až stavby osmipodlažní.