Právo IT

Kvalita právní práce byla po celá desetiletí posuzována především intuitivně, na základě zkušeností seniorních právníků v rámci jejich dohledu nad výstupy juniorních kolegů.

Zavádění umělé inteligence ve velké české nemocnici ukazuje, že realita má k bezhlavému nadšení daleko a naráží na přísnou regulaci. Praktické zkušenosti z compliance projektu odhalují rizika spojená s neoficiálním využíváním AI nástrojů a chybějící interní správou. Ukazuje se tak, že bezpečné zavádění AI se neobejde bez jasné strategie, auditů a kontinuálního vzdělávání zaměstnanců.

Implementace nástrojů umělé inteligence už pro právníky není hudbou budoucnosti, ale každodenní realitou. Zapomeňte však na tradiční přístup „odškrtávání checklistů“. V éře AI totiž regulace přímo diktuje samotný technický design produktů. Jak se úspěšně zorientovat v džungli desítek evropských předpisů, na co si dát pozor při mapování datových toků a proč musí právníci při vývoji aplikací sedět u jednoho stolu s programátory a produktovými manažery?

Dnes budu hovořit o tom, jakým způsobem využívám umělou inteligenci při své právní praxi. Proberu jednotlivé nástroje, které lze použít, a také standardní postup k docílení správného výsledku. Ještě před tím je možná dobré se zeptat, proč bychom právě umělou inteligenci měli používat.

Umělá inteligence už v právu neslouží jen k rychlému vyhledání odpovědi. Skutečnou hodnotu začne mít teprve tehdy, když pracuje nad ověřenými právními zdroji, respektuje mlčenlivost a umožňuje kontrolu nad daty i výstupy. Právě tímto směrem se dnes posouvají i specializované právní platformy včetně nových řešení v ekosystému CODEXIS.

Dne 12. května 2026 vydal Oberlandesgericht Hamm rozsudek, který představuje zásadní mezník v oblasti přičitatelnosti jednání systémů umělé inteligence podnikatelským subjektům. V rozhodnutí se soud zabýval otázkou, zda může podnik nést odpovědnost za nepravdivé informace generované jeho AI chatbotem, a to i v situaci, kdy k poskytnutí těchto informací nedošlo na základě jeho pokynu a chatbot byl původně trénován na správných údajích.

S rozvojem AI rostou i rizika tzv. Shadow AI, používání neschválených nástrojů a aplikací umělé inteligence při práci s důvěrnými firemními informacemi, daty obchodních partnerů nebo s osobními údaji klientů a zaměstnanců. Zaměstnanci – obvykle v dobré víře a ve snaze zvýšit produktivitu práce – totiž svěří chráněná data nástrojům, nad kterými nemá firma kontrolu a slouží například ke zdokonalování umělé inteligence.

Využití umělé inteligence v právní praxi se posouvá od obecných experimentů k sofistikovaným nástrojům. Moderní právní databáze stále častěji integrují technologii RAG (Retrieval-Augmented Generation) spojenou s výkonnými jazykovými modely (jako jsou ty od OpenAI), aby advokátům poskytly nejen fulltextové vyhledávání, ale i syntézu právních informací.

Kybernetické útoky v dnešním světě bohužel již nejsou otázkou „zda“, ale „kdy“.

Jaké jsou možnosti mezinárodní spolupráce v oblasti kybernetické bezpečnosti při řešení problému zneužití zranitelností nultého dne?

Mgr. Petr Kohout, LL.M. není typický úředník. Jako vedoucí právního oddělení Krajského úřadu Středočeského kraje má na starosti mimo jiné metodiku veřejných zakázek – a zároveň patří k nejhlasitějším propagátorům umělé inteligence ve veřejné správě v Česku. Dvakrát po sobě získal titul Osobnost AI v kategorii veřejná správa, stojí u zrodu Platformy pro AI ve veřejné správě a je spoluautorem e-booku Nástroje AI ve veřejné správě. Na Kongresu Právní prostor 2026, který se konal 28.-29. dubna 2026, vystoupil s příspěvkem „Umělá inteligence ve veřejných zakázkách".

Příspěvek reaguje na nová pravidla silničního provozu týkající se provozu automatizovaných vozidel. Ačkoliv se daná pravidla mohou jevit dostatečně srozumitelná a jasná, tak jejich aplikace v (administrativní) praxi může činit nejeden problém.

V předchozích dílech naší série jsme popsali, jaká rizika jsou s nekontrolovaným využíváním AI ze strany zaměstnanců spojena a jak je lze z pohledu zaměstnavatele řešit. Jednou z klíčových součástí tohoto řešení je i nastavení pravidel, jaké AI nástroje lze využívat, pro jaké úkoly a činnosti či jaká data lze jejich pomocí zpracovávat. Pravidla sepsaná na papíře jsou jedna věc, ale pro skutečné zmírnění rizik spojených s tzv. Shadow AI je nutné jejich dodržování také v praxi kontrolovat.

Rizik spojených s nekontrolovaným a neschváleným využíváním AI nástrojů zaměstnanců (ShadowAI) je celá řada. Jak má organizace využívání umělé inteligence řešit, aby ochránila svá práva a snížila rizika úniku dat či pokut, ale zároveň neudusila iniciativu zaměstnanců a obecně vůli a snahu pracovat efektivněji?

Zaměstnanec si otevře ChatGPT, Gemini, Claude nebo jiný podobný nástroj, začne do něj vkládat pracovní zadání, dokumenty nebo interní data. Jenže zaměstnavatel o tom neví, IT oddělení na jejich používání nedohlíží a tyto nástroje dokonce nebyly zaměstnavatelem ani formálně schváleny. Přesně to je Shadow AI.[1]

Rok 2026 je podle řady expertů obdobím nástupu pragmatismu v oblasti umělé inteligence. Po letech, kdy technologický svět poháněl spíše optimismus a dynamika vývoje než skutečné nasazení do provozu, se pozornost přesouvá k měřitelným přínosům, stabilnímu využití AI v byznysu a ověřování technických i ekonomických limitů současných modelů.

Nový zákon o odolnosti subjektů kritické infrastruktury zásadně mění dosavadní systém ochrany kritické infrastruktury v České republice. Namísto dosavadního modelu založeného na jednotlivých prvcích zavádí přístup zaměřený na subjekty poskytující tzv. základní služby. V prvním článku naší série vysvětlujeme, jak poznat, zda se na vaši organizaci může nový zákon vztahovat, co jsou základní služby a kritéria významnosti a jaký je rozdíl mezi poskytovatelem základní služby a subjektem kritické infrastruktury.

Nový zákon o odolnosti subjektů kritické infrastruktury není jen další položka na vašem compliance seznamu. Pokud se vás týká, mění způsob, jak přemýšlíte o odolnosti firmy, řízení rizik i fyzické bezpečnosti.

Ještě poměrně nedávno jsme v kanceláři pracovali způsobem, který je v advokacii běžný. Všichni advokáti – od juniorních kolegů po partnery – používali zavedené právní databáze a nástroje, které jsou na trhu dlouhodobě považovány za standard.

Kybernetická bezpečnost už není jen problémem IT oddělení. Nová směrnice NIS2 a nový zákon o kybernetické bezpečnosti výrazně rozšiřují okruh regulovaných firem a přinášejí i revoluční změny. Odpovědnost za kybernetická rizika se nově dotýká přímo vedení společnosti.

Není novinkou, že umělá inteligence díky svým nástrojům prostupuje do všech oborů a profesí našeho života, a to včetně práva a advokacie. V té se ukazuje jako obzvlášť dobrý pomocník při jednoduchých činnostech jako jsou úpravy textu či formulace klientských e-mailů až po složitější zadání jako je rešerše odborné problematiky či příprava procesních podání. Právě u později zmiňovaného však může docházet (a taky dochází) ke střetu s hranicemi umělé inteligence.

Pověřenec pro ochranu osobních údajů je ve smyslu GDPR nezávislý odborník, který dohlíží na dodržování pravidel ochrany osobních údajů v dané organizaci. Ochrana osobních údajů je přitom nedílnou součástí širší regulace digitálního prostředí, která v posledních letech zaznamenává výrazný legislativní rozvoj na úrovni Evropské unie. Tento článek se tak zaměřuje na to, jak nová evropská legislativa z oblasti digital/compliance ovlivňuje roli pověřence pro ochranu osobních údajů v současném právním kontextu a zda má tato legislativa potenciál rozšířit či upravit povinnosti osob vykonávajících roli pověřence pro ochranu osobních údajů dle GDPR.

Od 1. listopadu 2025 je v České republice účinný zákon č. 264/2025 Sb., o kybernetické bezpečnosti (dále jen „NZKB“), který se do českého právního řádu implementuje evropskou směrnici NIS2 a představuje zásadní milník v oblasti kybernetické regulace na území České republiky za poslední roky.

Ve zdravotnictví dnes hraje software stále důležitější roli. Překvapením pro mnohé bývá, že za určitých okolností může být klasifikován jako zdravotnický prostředek.

V listopadu začal v České republice platit nový zákon o kybernetické bezpečnosti, který zásadně rozšiřuje okruh regulovaných subjektů. Na základě evropské směrnice NIS2 se povinnosti dotknou celé řady samospráv. Pro ty ostatní vzniká prostor, jak lépe chránit svou infrastrukturu před hackerskými hrozbami.