Existuje způsob jak v daních napravit své protiprávní jednání vedoucí ke spáchání úmyslného trestného činu? Co znamená účinná lítost a jak ji projevit? Je možné docílit zániku trestní odpovědnosti svého jednání i v daních?

Blíží se konec roku, proto je dobré si připomenout, jaké změny zákonů nás čekají a co je nutné nebo vhodné udělat ještě letos.

Povinnost správce daně, resp. úředních osob a osob zúčastněných na správě daní, zachovávat mlčenlivost o tom, co se při správě daní dozvěděly o poměrech jiných osob, ukotvená v ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“), je stanovena poměrně rigorózně.

K problematice Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), anglicky „General Data Protection Regulation“ (dále jen „GDPR“), již bylo publikováno nepřeberné množství odborných článků, vysokoškolských kvalifikačních prací, apod., nicméně my se zaměříme na specifický aspekt GDPR, a to jeho (ne)aplikovatelnost při správě daní.

Zatímco v případě trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle ustanovení § 240 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „TZ“), zaniká trestní odpovědnost účinnou lítostí podle obecné úpravy obsažené v ustanovení § 33 TZ, tak pro trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle ustanovení § 241 TZ, zákonodárce stanovil zvláštní právní úpravu účinné lítosti obsaženou v ustanovení § 242 TZ.