Digitální stát potřebuje právní základ

Návrh obsahuje právní rámec pro tři klíčové agendy v oblasti digitální transformace. V novele správního řádu jsou upraveny podmínky, za kterých bude možné automatizované vedení správního řízení rovněž využívání videokonferenčních zařízení po vzoru soudních řádů. V zákoně o právu na digitální služby se pro snížení administrativní zátěže rozšiřují možnosti využívání podpisových zařízení (tabletů) při činění podání na úřadě. Změny neukládají občanům žádné nové povinnosti, ale odstraňují procesní překážky, které brání efektivní digitalizaci.

Automatizované vedení správního řízení

Cílem úpravy automatizovaného vedení správního řízení obsažené v novém § 15a správního řádu je umožnit vydávání rozhodnutí bez přímé účasti úřední osoby v případech, kdy je to vhodné – tedy zejména u jednoduchých, rutinních řízení, jejichž výstup lze jednoznačně určit na základě zákonných podmínek. 

Návrh současně stanovuje jasné mantinely využití. Automatizace nebude možná v případě nutnosti správního uvážení, výkladu právních norem, výkladu neurčitých právních pojmů, hodnocení důkazů a také v případě, kdy její využití vylučuje povaha projednávané věci, ochrana práv dotčených osob nebo ochrana veřejného zájmu. 

Navržený § 15a správního řádu zavádí potřebný právní rámec pro využití automatizace, a to včetně zajištění souladu s čl. 22 GDPR a práva účastníka na přezkum úřední osobou při rozhodování o opravných prostředcích.

Automatizace má potenciál významně urychlit a zlevnit výkon veřejné správy, snížit administrativní zátěž a posílit právní jistotu účastníků prostřednictvím jednotné aplikační praxe. Využitelná bude zejména při vyřizování elektronických žádostí, vydávání dokladů a výpisů nebo přiznání nárokových dávek.

Využití technického zařízení pro přenos obrazu a zvuku

Návrh zakotvuje také možnost konání ústního jednání nebo jeho části prostřednictvím technického zařízení pro přenos obrazu a zvuku. Úprava vychází ze srovnatelných institutů v soudním řízení i zahraniční praxe a sleduje zvýšení procesní efektivity při zachování procesních záruk. Distanční forma jednání bude využita pouze za podmínky technické proveditelnosti a účelnosti, přičemž účastníkům zůstává právo na osobní účast.

Ověření identity osob bude probíhat prostřednictvím autentizačního identifikátoru nebo elektronické identifikace ve smyslu zákona č. 250/2017 Sb., s důrazem na zabezpečení přenosu dle standardů kybernetické bezpečnosti. Námitky vůči technické kvalitě přenosu se zapisují do protokolu, a v případě závažného narušení se jednání opakuje prezenčně. U veřejného ústního jednání se zajišťuje dálkový přístup veřejnosti. Nově upravený institut rozšiřuje procesní nástroje správních orgánů, aniž by zasahoval do práv účastníků.

Využívání podpisových zařízení

Zavádí se také možnost nahradit uznávaný elektronický podpis v případech digitálního úkonu podpisem na tzv. podpisové zařízení. Novela reaguje na praktický problém, kdy při osobní návštěvě úřadu není možné, aby podání provedené elektronicky za asistence úřední osoby bylo podepsáno uznávaným elektronickým podpisem uživatele. Tato úprava zjednoduší proces a odstraní nutnost podpisu listinné podoby s následnou konverzí do elektronické formy. Využití podpisových zařízení je dnes běžné při vydávání dokladů, návrh tedy představuje narovnání právní úpravy.

Závěr

Technologické možnosti veřejné správy výrazně pokročily, ale jejich využití naráží na chybějící legislativu. Současný právní rámec zůstává nejednotný, místy nejasný a brání jejich širšímu uplatnění. Jak konstatuje důvodová zpráva[2] modernizace správního řízení prostřednictvím zavedení videokonferencí a možnosti automatizace ve vymezených případech povede ke snížení administrativní zátěže jak pro správní orgány, tak pro adresáty rozhodnutí. V oblasti digitální transformace představuje sněmovní tisk 845 návrh s výrazným praktickým dopadem. 

S ohledem na blížící se konec volebního období a politické obstrukce však existuje významné riziko, že se jeho legislativní proces nepodaří dokončit. V takovém případě by se přijetí potřebné právní úpravy reálně odsunulo až na novou vládu a nově ustavenou Poslaneckou sněmovnu – tedy nejdříve na první polovinu roku 2026.

Tento časový posun by měl hmatatelné dopady nejen na agendy veřejné správy, ale také na celkový rámec rozvoje digitálních služeb státu. Technologická připravenost orgánů veřejné moci v řadě oblastí již existuje, její systematické nasazení je však bez jasného legislativního základu obtížně proveditelné, a to jak z hlediska právní jistoty, tak z hlediska financování a rozvoje digitálních nástrojů.

Legislativní úpravy obsažené v tisku 845 přitom nesledují ambici revolučních změn, ale reagují na praktické potřeby aplikační praxe. Jejich přijetí je předpokladem pro zavedení funkčního rámce v oblasti automatizace, distančního řízení i asistovaných digitálních úkonů. Promarnění této příležitosti by znamenalo nejen další ztrátu dynamiky digitalizace, ale také oddálení potřebného narovnání vztahu mezi technologickými možnostmi a právním rámcem výkonu veřejné správy. Odkládáním schválení stát ztrácí čas i prostor k efektivnímu poskytování veřejných služeb.