Když chyba ve stavebním řízení neznamená konec: o možnostech nápravy během řízení
Stavební řízení je komplexní proces, kde každá chyba může mít dalekosáhlé důsledky. Ať už jde o špatně uvedenou parcelu nebo opomenutí jednoho ze stavebních objektů, i drobné nesrovnalosti mohou vést k právním komplikacím. Jak se s těmito situacemi vypořádává současná právní úprava a jaké možnosti nabízí nový stavební zákon?
Tento článek se zaměřuje na střet mezi efektivitou řízení a právem účastníků uplatnit své námitky, a to nejen ve světle tzv. zřejmých nesprávností, ale i v kontextu nové koncentrace řízení podle aktuálního stavebního zákona.
Dřívější právní úprava obsažená v zákoně č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen „SSZ“), stanovovala v § 87 odst. 1 postup pro oznámení a konání ústního jednání v rámci územního řízení. Přestože byl tento mechanismus relativně jednoznačný, praxe ukázala, že i po vydání územního rozhodnutí mohly v dokumentaci přetrvávat drobné, avšak právně významné nedostatky – například nesprávný název stavby, chyby v počtu metrů čtvrceních, chybějící identifikace parcely, či opomenutí většího počtu stavebních objektů. Vzhledem k principu hospodárnosti řízení by bylo kontraproduktivní, aby každá taková chyba vedla k nutnosti zcela nového řízení.
V těchto případech se proto často uplatňoval institut – oprava zřejmých nesprávností podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „SŘ“). Tento institut byl ale místy používán v rozporu s jeho účelem. Právo podat odvolání proti opravnému usnesení anebo opravnému rozhodnutí měl pouze účastník, který jím byl přímo dotčen. Pokud šlo o drobné opravy (např. změna názvu stavby), lze dovodit, že účastníci nemohli tuto změnu cítit jako porušení jejich práv. Při doplnění parcely či nových objektů už ale mohlo jít o změnu podstatnou. Úřady tak raději vyhlašovaly nové veřejné ústní jednání. To umožňovalo účastníkům znovu uplatnit námitky – byť i ty, které již zazněly v předchozím řízení.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2019, č. j. 10 As 224/2018-56 přinesl důležité vyjasnění. Upozornil, že by bylo v příkrém rozporu se zásadou ekonomie řízení mechanicky předkládat všem dotčeným orgánům každou sebemenší změnu či úpravu (ale též opravu) projektové dokumentace. Je na stavebním úřadu, aby vyhodnotil závažnost změny – pokud se nejedná o zásah podstatný, může být dokumentace upravena bez opětovného oběhu mezi dotčenými orgány.
Zcela nově koncipovaný stavební zákon č. 283/2021 Sb. (dále jen „NSZ“) přináší komplexnější přístup k nápravě chyb. V § 188 NSZ je opět zachována povinnost informovat účastníky o zahájení řízení.
Klíčovým rozdílem je způsob doručování: esenciálním účastníkům individuálně, ostatním formou veřejné vyhlášky.[1] Rovněž klade důraz na koncentraci řízení.[2]
Uplatňování připomínek se pak zpřísnilo, kdy je možné je uplatňovat jen v takovém řízení, v které bylo nařízeno veřejné ústní jednání.[3] Nařídí-li stavební úřad ústní jednání, vyrozumí účastníky řízení a dotčené orgány o termínu jeho konání nejméně 15 dnů předem.[4]
Již zmíněná koncentrace řízení je obsažena v ustanovením § 190 odst. 1 NSZ spolu s řešením, jak reagovat na změny podkladů provedené v pozdější fázi řízení: „K později uplatněným námitkám stavební úřad přihlédne a vypořádá je pouze tehdy, týkají-li se nově doplněných podkladů pro rozhodnutí, k nimž nebylo možné uplatnit námitku dříve. K námitkám o věcech, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace, se nepřihlíží.“
To se promítá i do § 73 odst. 2 NSZ, dle něhož je územně plánovací dokumentace závazná pro rozhodování o využití území. Na možnou chybu v územní plánovací dokumentaci se Nejvyšší správní soud vyjádřil již v minulosti: „Ne každá odchylka od směrné části bude mít za následek nezákonnost rozhodnutí, ale pouze taková, která by byla v rozporu se závaznou částí nebo která by popírala smysl a limity využití území vymezené územně plánovací dokumentací.“[5]
Nový stavební zákon rovněž reflektuje potřebu flexibility. Počítá s možností změny nebo zrušení povolení, a to buď na žádost stavebníka, nebo z moci úřední v řízení o povolení veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření.[6] Na řízení o změně nebo zrušení povolení se přiměřeně použijí ustanovení o řízení o povolení záměru. Změnu povolení projedná stavební úřad v rozsahu této změny.[7]
Dá se tak shrnout, že právo účastníků řízení na vyjádření nesmí být zaměňováno s právem proces neustále brzdit. Námitka by neměla být taktickým nástrojem k obstrukci, ale prostředkem obrany tam, kde je to skutečně relevantní.
Tento článek byl součástí soutěže o nejlepší článek s právním tématikou “Ukaž svou kreativitu XII.”, kterou pořádá CODEXIS Academia, ve spolupráci s redakcí právního portálu Právní prostor.cz a Svazem průmyslu a dopravy.
[5] Rozsudku NSS ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 7 As 41/2008-201
Další články
Odpovědnost provozovatele za škodu vzniklou provozní činností: kdy nestačí říct „nebyla to naše chyba“
Provozovatel se odpovědnosti nezbaví jen tím, že došlo k zásahu zvenčí. Klíčové je, jaká preventivní opatření přijal.
Drony v realitním marketingu: Právní rámec a ochrana soukromí
Využití bezpilotních letadel v realitním marketingu přináší kromě atraktivní vizualizace také specifická právní rizika. Střet zájmu na propagaci nemovitosti s právem na ochranu soukromí třetích osob je častým předmětem sporů.
Odškodňování cestujících leteckými dopravci za zrušené a zpožděné lety
Aktuální válečný konflikt na blízkém východě se negativně projevuje také na dostupnosti ropných produktů, což samozřejmě negativně ovlivňuje jejich cenu na světových trzích. To se týká rovněž leteckého paliva, v důsledku čehož začínají letečtí dopravci upozorňovat na možnost zavádění opatření spočívajících například také v rušení plánovaných letů v následujících měsících. Budou mít poté cestující, kteří již mají letenku zakoupenu a jejich let jim dopravce následně zruší, nárok na odškodnění? A pokud ano, za jakých okolností? A co v případě, není-li let zrušen, ale zpožděn?
Co přináší nové jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele
Jedno hlášení místo několika. Nový systém jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatele má zjednodušit administrativu zaměstnavatelů, ale přináší i nové povinnosti a rizika.
Úplata za stejnokroj
Někteří zaměstnavatelé požadují po zaměstnancích platby za poskytnutý pracovní oděv, uniformu nebo firemní stejnokroj, resp. jim částky za jejich užívání sráží ze mzdy. Tento článek popisuje, proč je takový postup v rozporu s pracovním právem.
