Když chyba ve stavebním řízení neznamená konec: o možnostech nápravy během řízení
Stavební řízení je komplexní proces, kde každá chyba může mít dalekosáhlé důsledky. Ať už jde o špatně uvedenou parcelu nebo opomenutí jednoho ze stavebních objektů, i drobné nesrovnalosti mohou vést k právním komplikacím. Jak se s těmito situacemi vypořádává současná právní úprava a jaké možnosti nabízí nový stavební zákon?
Tento článek se zaměřuje na střet mezi efektivitou řízení a právem účastníků uplatnit své námitky, a to nejen ve světle tzv. zřejmých nesprávností, ale i v kontextu nové koncentrace řízení podle aktuálního stavebního zákona.
Dřívější právní úprava obsažená v zákoně č. 183/2006 Sb., stavební zákon (dále jen „SSZ“), stanovovala v § 87 odst. 1 postup pro oznámení a konání ústního jednání v rámci územního řízení. Přestože byl tento mechanismus relativně jednoznačný, praxe ukázala, že i po vydání územního rozhodnutí mohly v dokumentaci přetrvávat drobné, avšak právně významné nedostatky – například nesprávný název stavby, chyby v počtu metrů čtvrceních, chybějící identifikace parcely, či opomenutí většího počtu stavebních objektů. Vzhledem k principu hospodárnosti řízení by bylo kontraproduktivní, aby každá taková chyba vedla k nutnosti zcela nového řízení.
V těchto případech se proto často uplatňoval institut – oprava zřejmých nesprávností podle § 70 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „SŘ“). Tento institut byl ale místy používán v rozporu s jeho účelem. Právo podat odvolání proti opravnému usnesení anebo opravnému rozhodnutí měl pouze účastník, který jím byl přímo dotčen. Pokud šlo o drobné opravy (např. změna názvu stavby), lze dovodit, že účastníci nemohli tuto změnu cítit jako porušení jejich práv. Při doplnění parcely či nových objektů už ale mohlo jít o změnu podstatnou. Úřady tak raději vyhlašovaly nové veřejné ústní jednání. To umožňovalo účastníkům znovu uplatnit námitky – byť i ty, které již zazněly v předchozím řízení.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2019, č. j. 10 As 224/2018-56 přinesl důležité vyjasnění. Upozornil, že by bylo v příkrém rozporu se zásadou ekonomie řízení mechanicky předkládat všem dotčeným orgánům každou sebemenší změnu či úpravu (ale též opravu) projektové dokumentace. Je na stavebním úřadu, aby vyhodnotil závažnost změny – pokud se nejedná o zásah podstatný, může být dokumentace upravena bez opětovného oběhu mezi dotčenými orgány.
Zcela nově koncipovaný stavební zákon č. 283/2021 Sb. (dále jen „NSZ“) přináší komplexnější přístup k nápravě chyb. V § 188 NSZ je opět zachována povinnost informovat účastníky o zahájení řízení.
Klíčovým rozdílem je způsob doručování: esenciálním účastníkům individuálně, ostatním formou veřejné vyhlášky.[1] Rovněž klade důraz na koncentraci řízení.[2]
Uplatňování připomínek se pak zpřísnilo, kdy je možné je uplatňovat jen v takovém řízení, v které bylo nařízeno veřejné ústní jednání.[3] Nařídí-li stavební úřad ústní jednání, vyrozumí účastníky řízení a dotčené orgány o termínu jeho konání nejméně 15 dnů předem.[4]
Již zmíněná koncentrace řízení je obsažena v ustanovením § 190 odst. 1 NSZ spolu s řešením, jak reagovat na změny podkladů provedené v pozdější fázi řízení: „K později uplatněným námitkám stavební úřad přihlédne a vypořádá je pouze tehdy, týkají-li se nově doplněných podkladů pro rozhodnutí, k nimž nebylo možné uplatnit námitku dříve. K námitkám o věcech, o kterých bylo rozhodnuto při vydání územně plánovací dokumentace, se nepřihlíží.“
To se promítá i do § 73 odst. 2 NSZ, dle něhož je územně plánovací dokumentace závazná pro rozhodování o využití území. Na možnou chybu v územní plánovací dokumentaci se Nejvyšší správní soud vyjádřil již v minulosti: „Ne každá odchylka od směrné části bude mít za následek nezákonnost rozhodnutí, ale pouze taková, která by byla v rozporu se závaznou částí nebo která by popírala smysl a limity využití území vymezené územně plánovací dokumentací.“[5]
Nový stavební zákon rovněž reflektuje potřebu flexibility. Počítá s možností změny nebo zrušení povolení, a to buď na žádost stavebníka, nebo z moci úřední v řízení o povolení veřejně prospěšné stavby nebo veřejně prospěšného opatření.[6] Na řízení o změně nebo zrušení povolení se přiměřeně použijí ustanovení o řízení o povolení záměru. Změnu povolení projedná stavební úřad v rozsahu této změny.[7]
Dá se tak shrnout, že právo účastníků řízení na vyjádření nesmí být zaměňováno s právem proces neustále brzdit. Námitka by neměla být taktickým nástrojem k obstrukci, ale prostředkem obrany tam, kde je to skutečně relevantní.
Tento článek byl součástí soutěže o nejlepší článek s právním tématikou “Ukaž svou kreativitu XII.”, kterou pořádá CODEXIS Academia, ve spolupráci s redakcí právního portálu Právní prostor.cz a Svazem průmyslu a dopravy.
[5] Rozsudku NSS ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. 7 As 41/2008-201
Další články
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.
