Podnikatelé, pozor. Při chybějícím poučení Vám spotřebitel nemusí nic platit

Tak tomu bude, pokud opomenete svého zákazníka dopředu informovat o jeho právu na odstoupení od smlouvy.

Rozhodnutí Soudního dvora

Nedávné rozhodnutí Evropského soudního dvora („ESD“) opět velmi významně posílilo práva spotřebitelů. Konkrétně z něj plyne závěr, který se podstatně dotýká především všech podnikatelů, kteří obchodují se spotřebiteli přes internet (ať už uzavírají smlouvy přes e-shopy, či např. v rámci e-mailové komunikace).

ESD konkrétně rozhodl, že pokud spotřebitel nebyl informován o svém právu odstoupit od smlouvy o poskytování služeb uzavřené mimo uzavřené obchodní prostory a následně od smlouvy odstoupí, nemusí za poskytnutou službu platit! To platí i v případě, že podnikatel již poskytl objednané služby v plném rozsahu.[1]

Obecně se ví, že podnikatel musí poučit spotřebitele o jejich právu na odstoupení od smlouvy v zákonné lhůtě, která je většinou 14denní. To se týká zejména všech smluv uzavíraných telefonicky, e-mailem, v internetovém obchodě, popř. smluv uzavřených podáním ruky v domácnosti zákazníka nebo na stavbě. I sám zákon motivuje podnikatele k tomu, aby tuto svou povinnost řádně splnili, protože jinak se lhůta pro odstoupení prodlužuje ještě o jeden rok. 

K tomu se navíc připojuje další motivace ze strany ESD, podle kterého nepoučení vede také k tomu, že podnikatel musí nést všechny náklady, které mu vznikly v souvislosti s plněním smlouvy během lhůty pro odstoupení.

O co šlo?

ESD se konkrétně zabýval případem spotřebitele, který uzavřel smlouvu s podnikatelem, který měl provést elektroinstalaci ve spotřebitelově domě. Jednalo se o smlouvu uzavřenou v rámci tzv. podomního prodeje – smlouva byla uzavřena ústně u spotřebitele doma (nikoli v kanceláři či sídle podnikatele).

Problém však spočíval v tom, že podnikatel spotřebitele neinformoval o jeho právu odstoupit od smlouvy. Když podnikatel – poté, co provedl práce v souladu se smlouvou – předložil spotřebiteli fakturu, spotřebitel odmítl zaplatit a místo toho od smlouvy odstoupil. Tvrdil, že podnikatel nemá nárok na žádnou odměnu, protože ho neinformoval o jeho právu odstoupit od smlouvy a protože byly smluvené práce dokončeny před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy (která byla prodloužena o jeden rok, jak jsme psali výše).

ESD byl postaven před otázku, jestli evropská směrnice o ochraně práv spotřebitele vylučuje také nárok podnikatele (obchodníka) na náhradu hodnoty provedených prací, pokud spotřebitel uplatní své právo na odstoupení od smlouvy až poté, co jsou práce dokončeny. Předkládajícímu německému soudu se zdálo, že pokud by spotřebitel náhradu hodnoty platit nemusel, mohl by takto získat majetkový prospěch, což by bylo v rozporu se zásadou zákazu bezdůvodného obohacení.

Na druhou stranu právo na odstoupení od smlouvy má za cíl chránit spotřebitele především z toho důvodu, že zejména při podomním prodeji může být spotřebitel pod větším psychickým tlakem nebo může být vystaven prvku překvapení. A teprve poté, co je informován o právu od smlouvy odstoupit, může učinit informované rozhodnutí o uzavření smlouvy. Spotřebitel proto musí mít v takové situaci zvláštní právní ochranu. Na základě těchto argumentů dospěl ESD k závěru, že je spotřebitel osvobozen od povinnosti platit za služby: (i) podnikatele, který ho neinformoval o právu odstoupit od smlouvy; (ii) pokud zároveň spotřebitel uplatnil své právo od smlouvy odstoupit; (iii) a to po splnění smlouvy.

Jinými slovy, přestože v tomto konkrétním případě řemeslník provedl své dílo kompletně a bez vad, spotřebitel mu za to nemusí nic platit.

S otázkou rozmnožení majetku spotřebitele a zákazu bezdůvodného obohacení se ESD vypořádal s odkazem na účel směrnice, kterým je zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele. Tento cíl by byl podle ESD ohrožen, pokud bychom připustili, aby spotřebiteli mohly vzniknout náklady, přestože nebyl dostatečně informováno svých právech. Pokud by měl mít podnikatel v tomto případě právo na vydání bezdůvodného obohacení, byl by účel spotřebitelské směrnice zastíněn. Povinnost spotřebitele hradit bezdůvodné obohacení navíc není ve směrnici výslovně stanovena – a podle smyslu a účelu směrnice nesmí spotřebiteli vzniknout žádné náklady navíc, s nimiž směrnice výslovně nepočítá.

Jakých smluv se rozhodnutí ESD týká?

Ještě jednou výslovně zdůrazňujeme, že závěry ESD lze použít u všech smluv, které byly uzavřeny tzv. mimo obchodní prostory. V praxi se obvykle jedná o případy tohoto typu: Spotřebitel požádá podnikatele o návštěvu bytu, domu nebo staveniště. Poté, co jsou na místě projednány práce či jiné služby, které mají být poskytnuty, předloží zhotovitel ústní nabídku, kterou spotřebitel okamžitě přijme. Jedná se tedy o uzavření smlouvy bez písemné dohody. Objednávka se zadává přímo na místě.

Dále jde také o smlouvy uzavřené např.:

• telefonicky,
• e-mailem,
• přes e-shop,
• v kavárně,
• na ulici apod.

Závěrem

Služba byla poskytnuta a faktura vystavena. Zákazník však přesto nemusí platit vůbec nic. Řemeslníci, stejně jako všichni ostatní podnikatelé, kteří uzavírají smlouvy se spotřebiteli mimo své provozovny, tj. (i) formou tzv. distančního prodeje (tedy např. telefonicky nebo e-mailem); nebo (ii) v domácnosti zákazníka, by měli své zákazníky komplexně a obsahově správně informovat o existujícím právu na odstoupení od smlouvy. Lze totiž očekávat, že se někteří spotřebitelé seznámí se závěry ESD, popř. s tímto článkem.

Všem podnikatelům proto doporučujeme, aby spotřebitele v prvé řadě řádně poučili. Jinak jim hrozí, že od spotřebitele nedostanou ani korunu, přestože udělali všechno tak, jak bylo domluveno. Nicméně pokud správně použijete vzorový poučovací formulář o odstoupení; pokud tento formulář prokazatelně a ve správný čas předáte spotřebiteli; a zároveň nezahájíte (stavební) práce dříve než po uplynutí lhůty pro odstoupení od smlouvy, měli byste být „v bezpečí“.

V některých případech není snadné vyhodnotit, jestli se Vás vůbec poučovací povinnost týká a pokud ano, v jakém rozsahu. Především by se měli mít na pozoru podnikatelé ze stavebnictví. S nesprávnými poučeními se totiž nejčastěji setkáváme právě tam. Konkrétněji můžeme zmínit např. společnosti, které dodávají a instalují fotovoltaické systémy, popř. nabíječky na elektromobily; dále řemeslníky všeho druhu atd.

Závěry tohoto článku jsou zajímavé i pro spotřebitele, především pak pro ty, kteří uzavřeli či uzavřou smlouvu o dílo (ale i jinou smlouvu o poskytování služeb). Pokud se Vás to týká, zkontrolujte, jestli Vám smlouvy dávají možnost se „beztrestně“ vyhnout povinnosti zaplatit odměnu, nebo dokonce požadovat již zaplacenou odměnu nazpět. Se správným vyhodnocením Vám nejlépe pomohou advokáti, kteří znají rozsudek ESD C-97/22 a mají zkušenosti se spotřebitelským právem.

 

---