O tomto usnesení pojednali už Filip Melzer a Petr Bezouška v jedné z epizod svého podcastu Judikatúra.
Rozhodnutí je významné v tom, že je jedním z prvních vyjádření soudů ke staronovému institutu darování pro případ smrti. A je potřeba říci, že je k němu velmi přátelské. Lze tedy očekávat, že se nyní stane darování pro případ smrti (ještě) populárnějším.
Krajský soud v Praze v něm navíc dospívá k revolučnímu závěru, podle něhož „[p]ro vypořádání zůstavitelova majetku a nabytí dědictví není rozhodný stav, jaký tu byl v době smrti zůstavitele, ale stav majetku, který tu je v době rozhodnutí o dědictví (v době vydání usnesení o dědictví) podle ustanovení § 185 z.ř.s.” Tento závěr je opravdu novátorský, neboť úprava dědického práva se totiž dosud vykládala tak, že složení a hodnotu pozůstalostních aktiv a pasiv musíme vztahovat zásadně ke dni zůstavitelovy smrti, tedy ke dni vzniku dědického práva (§ 1479 o. z.).
Judikáty měsíce by podle mého měly být spíše reportážní sekcí, a proto se zde nebudu pouštět do hlubší polemiky s usnesením. Podotýkám však, že to, že jsem pro Vás toto usnesení vybral, neznamená, že s ním souhlasím.
Další prostor náleží judikátu měsíce, resp. jeho odůvodnění:
Odůvodnění judikátu měsíce
1. Řízení o pozůstalosti po J. D., bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 12. 7. 2022 č. j. 20 D 727/2022-3. Provedením úkonů v řízení byl pověřen Mgr. Stanislav Trčka, notář v Kolíně (§ 101 odst.2 z.ř.s.).
2. V průběhu řízení bylo zjištěno, že dědické právo po zůstavitelce, která nezanechala pořízení pro případ smrti, svědčí podle zákonné posloupnosti jejím dětem I. D., M. D. a J. L.
3. O majetku pozůstalosti vyšlo za řízení (mimo jiné) najevo, že zůstavitelka byla ke dni své smrti 2.7.2022 vlastnicí „jednotky vymezené podle zákona o vlastnictví bytů – bytu, v budově s číslem popisným ..., bytový dům, [...]". Dne 31.1.2022 zůstavitelka uzavřela s účastnicí 3) [dcerou J. L.] „darovací smlouvu pro případ smrti", v níž bylo (mimo jiné) ujednáno, že zůstavitelka „tímto daruje obdarované dceři J. L. „pro případ své smrti" uvedenou nemovitou věc, že „obdarovaná J. L. tuto nemovitost do svého vlastnictví přijímá", že zůstavitelka se „výslovně vzdává práva dar odvolat ze všech důvodů uvedených v ustanoveních § 2068 až 2078 občanského zákoníku vůči obdarované" a že účastnice 3) „podpisem této smlouvy stvrzuje, že se s tímto úkonem dárkyně ve smlouvě seznámila s tím, že tuto listinu převzala". Podle této smlouvy bylo dne 12.9.2022 k této nemovité věci zapsáno do Katastru nemovitostí ČR ve prospěch účastnice 3) vlastnické právo s tím, že právní účinky zápisu nastaly k „okamžiku 4.8.2022 10:08:16".
4. Okresní soud v Kolíně - poté, co účastníci „neodmítli dědictví", co neuplatnili výhradu soupisu, co „podle výsledku provedeného šetření a výslechu dědiců" vyhotovil „seznam aktiv a pasiv pozůstalosti" a co účastníci při jednání před soudním komisařem dne 3.11.2022 uzavřeli dohodu o rozdělení pozůstalosti - usnesením ze dne 15. 11. 2022 č. j. 20 D 727/2022-62 stanovil „ke dni smrti zůstavitelky" obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 1 554 291,61 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 1 515 364 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 38 927,61 Kč, a schválil dohodu o rozdělení pozůstalosti, podle které „dědí" účastník 2) „práva a povinnosti zůstavitelky vyplývající z běžného účtu číslo na jméno J. D., vedeného u [BANKA], a.s., …, včetně pohledávky za bankou z titulu zůstatku na účtu", a práva a povinnosti zůstavitelky vyplývající ze spořícího účtu číslo na jméno J. D., vedeného u [BANKA], a.s., včetně pohledávky za bankou z titulu zůstatku na účtu", podle které „dědí" účastnice 3) nemovitou věc označenou jako "jednotka vymezená podle zákona o vlastnictví bytů, číslo [...], byt, v budově s číslem popisným … (dále jen "Byt"), pohledávku „za Městem […] z titulu přeplatku na službách ve výši 348 Kč", hrobové zařízení hrobového místa na veřejném pohřebišti v [...], číslo hrobového místa [...], finanční hotovost zůstavitelky ve výši 2 000 Kč, „zařízení rodinné domácnosti na adrese [...], ", a „šatstvo, prádlo a obuv", s tím, že hradila náklady pohřbu zůstavitelky ve výši 15 364 Kč a že „přebírá závazek z Darovací smlouvy pro případ smrti ze dne 31.01.2022" v hodnotě „dle souhlasného prohlášení účastníků 1 500 000 Kč", a podle které účastník 1) z pozůstalosti „ničeho nepožaduje, ani výplatu dědického podílu v penězích"; současně uvedl, že za „pasiva pozůstalosti odpovídají dědicové podle poměru hodnoty majetku nabytého dle této dohody o rozdělení pozůstalosti", potvrdil „podle této dohody nabytí dědictví dědici ze zákona první dědické třídy pozůstalým synem I. D., pozůstalým synem M. D. a pozůstalou dcerou J. L., kteří neuplatnili výhradu soupisu", určil, že účastníci 2) a 3) jsou povinni zaplatit notáři Mgr. Stanislavu Trčkovi jako „pověřenému soudnímu komisaři" odměnu ve výši 17.280 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 370 Kč, paušální náhradu nákladů spojených s úkony po skončení řízení ve výši 300 Kč a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 3.769,50 Kč, celkem 21.719,50 Kč, uložil, aby zaplatili notáři Mgr. Stanislavu Trčkovi účastník 2) částku 697,91 Kč a účastnice 3) 21.021,59 Kč, a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V odůvodnění usnesení (mimo jiné) uvedl, že „podle ustanovení § 180 odst. 1 z.ř.s. zjistil majetek zůstavitelky a její dluhy a provedl sestavení seznamu aktiv a pasiv pozůstalosti", a to na základě „souhlasného prohlášení účastníků, dokladů založených ve spise a předložených dokladů o nákladech pohřbu zůstavitelky". Zařazení Bytu do aktiv pozůstalosti a zařazení závazku zůstavitelky z darovací smlouvy pro případ smrti ze dne 31.1.2022 do pasiv pozůstalosti, obojí oceněné ve výši 1 500 000 Kč, soud prvního stupně zdůvodnil – odkazem na ustanovení § 1105 NOZ, § 10 zákona č 156/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů a § 171 odst. 1 a 2 z.ř.s. - tím, že darovací smlouva pro případ smrti ohledně nemovité věci nemá „translační účinky", a že proto byl k převodu vlastnického práva „nutný zápis do katastru nemovitostí". Byt byl tedy „k datu úmrtí" zůstavitelky stále v jejím výlučném vlastnictví, a proto byl „zařazen do aktiv pozůstalosti a byl v řízení o dědictví projednán". Do pasiv pozůstalosti byl pak zařazen zůstavitelčin „závazek z darovací smlouvy pro případ smrti, tj. zejména závazek (pasivum) Byt převést, ve stejné hodnotě, jaká je hodnota Bytu".
5. Proti tomuto usnesení podala účastnice 3) odvolání. Namítá, že soud prvního stupně nesprávně zařadil Byt do aktiv pozůstalosti, neboť byl zůstavitelkou darován účastníci 3) ještě za jejího života, že „na darování pro případ smrti je nutno nahlížet jako na darování pod zákonnou podmínkou smrti zůstavitele", a že „vklad do katastru nemovitostí je tak pouhým dovršením darování po (ve smlouvě předvídané) smrti zůstavitele", tedy po splnění odkládací podmínky. Se „vkladem" do katastru nemovitostí proto není třeba čekat na skončení dědického řízení. Zařazení hodnoty Bytu do pasiv pozůstalosti považuje za způsob, jak se soud prvního stupně "s darováním pro případ smrti alespoň nějakým způsobem vypořádal", považuje to za poněkud „krkolomnou právní konstrukci, jejíž důvod spatřuje ve vyčíslení odměny notáře", protože „základ odměny se započtením hodnoty bytu je o několik řádů vyšší, než kdyby hodnota bytu započtena do tohoto základu nebyla". Účastnice 3) navrhuje, aby odvolací soud zrušil usnesení soudu prvého stupně a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení, popřípadě aby je změnil tak, že: „v části I. a) obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti činí 54.291,61 Kč, v časti I. b) výše dluhu a dalších pasiv pozůstalosti činí 15.364,- Kč, v části II. se z rozhodnutí vypouští jednotka vymezená podle zákona o vlastnictví bytu [...], v části III., odst. třetí se odměna notáře vypočítá ze základu poníženého o 1.500.000,- Kč".
6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, k němu oprávněnou osobou a proti takovému usnesení soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 a § 28 z.ř.s. a § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.
7. Soud usnesením stanoví obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čistou hodnotu pozůstalosti, popřípadě výši předlužení, na podkladě soupisu pozůstalosti, seznamu pozůstalostního majetku, společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku nebo shodných údajů dědiců o zůstavitelově majetku a na základě shodných údajů dědiců o pasivech pozůstalosti (srov. § 180 odst. 1 z.ř.s.). Soupisem pozůstalosti se rozumí úkon nařízený usnesením soudu, jehož účelem je zjistit pozůstalostní jmění a určit „čistou hodnotu majetku" (srov. § 1684 a násl. NOZ). Usnesením soudu může být soupis pozůstalosti nahrazen seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným všemi dědici (srov. § 1687 odst. 1 NOZ a § 177 odst. 1 z.ř.s.). Předloží-li dědicové soudu společně své prohlášení o pozůstalostním majetku, může soud „v jednoduchých případech" usnesením rozhodnout, že jím bude nahrazen soupis pozůstalosti (srov. § 1687 odst. 2 NOZ a § 177 odst. 2 z.ř.s.). V případě, že nedojde ani k soupisu pozůstalosti, ani k vyhotovení seznamu pozůstalostního majetku správcem pozůstalosti nebo k předložení společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku, vychází soud při stanovení obvyklé ceny majetku a jiných aktiv pozůstalosti ze shodných údajů dědiců; neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do majetku nebo jiných aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží (srov. § 180 odst. 1 a 172 odst. 2 z.ř.s.). Při stanovení dluhů a dalších pasiv pozůstalosti soud vychází ze shodných údajů dědiců; neshodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do pasiv pozůstalosti, ke sporným dluhům se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží (srov. § 180 odst. 1 a 173 z.ř.s.).
8. Při ocenění pozůstalostního majetku a zůstavitelových dluhů prováděném pro účely určení obvyklé ceny soud vychází ze společného prohlášení dědiců nebo z ocenění provedeného tím, kdo spravuje pozůstalost; v odůvodněných případech lze cenu zjistit znaleckým posudkem (srov. § 181 z.ř.s.).
9. V projednávané pozůstalostní věci nebyl usnesením soudu nařízen soupis pozůstalosti a ani nebylo rozhodnuto o jeho nahrazení seznamem pozůstalosti vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným všemi dědici; ostatně, správce pozůstalosti v této věci nebyl ani povolán zůstavitelkou, ani jmenován usnesením soudu, a z obsahu spisu navíc nelze zjistit ani to, komu vlastně správa pozůstalosti náleží. Protože dědici nepředložili soudu své společné prohlášení o pozůstalostním majetku, je zřejmé, že pro stanovení obvyklé ceny majetku a jiných aktiv pozůstalosti mohou sloužit jen shodné údaje dědiců o rozhodných skutečnostech o tom, co patřilo do majetku pozůstalosti a do jiných jejích aktiv. Protože soud prvního stupně při stanovení, co vše patřilo do majetku a jiných aktiv pozůstalosti (a zřejmě též při ocenění pozůstalostního majetku a jiných aktiv pozůstalosti a dluhů pozůstalosti a jiných jejích pasiv), vycházel - jak se uvádí v protokolu o jednání u soudního komisaře ze dne 3.11.2022 - z „výsledku provedeného šetření a výslechu dědiců", aniž by bylo možné (spolehlivě a bez pochybností) dovodit, zda (a na čem) se účastníci shodli při uvádění rozhodných skutečností o tom, co vše patřilo do majetku pozůstalosti a do jiných jejích aktiv a na jejích ocenění, je nepochybné, že soud prvního stupně postupoval při stanovení obvyklé ceny majetku a jiných aktiv pozůstalosti v rozporu s ustanovením § 180 odst.1 z.ř.s.
10. Podle platné právní úpravy se dědictví - na rozdíl od právní úpravy účinné do 31.12.2013 - nenabývá smrtí zůstavitele, ale na základě pravomocného rozhodnutí o dědictví s účinností ode dne vzniku dědického práva (srov. § 185 z.ř.s.); vzniklo-li dědické právo smrtí zůstavitele (srov. § 1479 větu první NOZ), pak má nabytí dědictví podle pravomocného rozhodnutí o dědictví účinnost ke dni smrti zůstavitele. Do pozůstalosti proto patří nejen majetek, který zůstavitel vlastnil v den své smrti, ale také všechen majetek, k němuž vlastnictví vzniklo až po smrti zůstavitele, má-li jeho nabytí původ v právních skutečnostech, jež nastaly ještě za života zůstavitele a které by mu bez dalšího patřilo, kdyby nezemřel (srov. § 171 odst.1 z.ř.s.). Majetek patřící do pozůstalosti je samozřejmě způsobilým předmětem právního jednání, a to také v době před skončením pozůstalostního řízení. Ten, kdo v této době spravuje pozůstalost, vykonává její prostou správu (srov. § 1678 odst. 1 NOZ), a na základě jím učiněných právních jednání se může změnit (a také se mění) rozsah a povaha majetku patřícího do pozůstalosti. Na rozsah a složení pozůstalosti mají nepochybně vliv také objektivní právní skutečnosti, které nastaly v době od smrti zůstavitele do skončení pozůstalostního řízení. Pro vypořádání zůstavitelova majetku a nabytí dědictví proto není rozhodný stav, jaký tu byl v době smrti zůstavitele, ale stav majetku, který tu je v době rozhodnutí o dědictví (v době vydání usnesení o dědictví) podle ustanovení § 185 z.ř.s. Na tomto závěru nic nemění ani to, že k potvrzení nabytí dědictví dochází (v souladu s ustanovením § 185 odst. 1 z.ř.s.) „zpětně" ke dni vzniku dědického práva (dědické právo vzniká - jak naznačeno již výše - zpravidla smrtí zůstavitele), neboť tato fikce je pouze vyjádřením požadavku, že nakládání s pozůstalostí a změny v jejím rozsahu a obsahu jde i v době do skončení pozůstalostního řízení) ve prospěch nebo k tíži dědiců (těm, kterým se potvrzuje nabytí dědictví).
11. Pro rozhodování o určení obvyklé ceny z uvedeného (mimo jiné) vyplývá, že soud nevychází ze stavu aktiv a pasiv pozůstalosti, jaký tu byl v době vzniku dědického práva, ale v době vydání (vyhlášení) usnesení o obvyklé ceně. Majetek, který sice patřil do pozůstalosti v den zůstavitelovy smrti, avšak posléze - a ještě před vydáním (vyhlášením) usnesení o obvyklé ceně - přestal do ní patřit v důsledku platného právního jednání nebo jiných právních skutečností, se neoceňuje a při rozhodování o určení obvyklé ceny se s ním neuvažuje; kdyby došlo v mezidobí od vydání (vyhlášení) usnesení o obvyklé ceně do vydání (vyhlášení) usnesení o dědictví k novým skutečnostem, provede se potřebná změna opravou učiněnou podle ustanovení § 180 odst. 2 z.ř.s.
12. Soud prvního stupně zařadil do aktiv pozůstalosti také „práva a povinnosti zůstavitelky z běžného účtu č. na jméno J. D." v „hodnotě dle zůstatku na účtu k datu úmrtí zůstavitelky ve výši 49.943,61 Kč" s poznámkou „zrušen po smrti". V případě, že právní vztah z tohoto účtu již v době vydání usnesení o obvyklé ceně zanikl a že došlo do té doby k vybrání zůstatku na účtu, je nepochybné, že takový majetek již do pozůstalosti nepatřil; do pozůstalosti pak patřil (mohl případně patřit) jen „vybraný zůstatek" ve výši 49.943,61 Kč.
13. Za řízení před soudem prvního stupně též vyšlo najevo, že zůstavitelka byla (v době své smrti dne 2.7.2022) vlastníkem Bytu. Protože zůstavitelka Byt smlouvou ze dne 31.1.2022 darovala „pro případ své smrti" účastnici 3) a protože podle této smlouvy bylo dne 12.9.2022 (tedy po smrti zůstavitelky) k této nemovité věci zapsáno do Katastru nemovitostí ČR vlastnické právo ve prospěch účastnice 3) s tím, že právní účinky zápisu nastaly k „okamžiku 4.8.2022 10:08:16", řešil soud prvního stupně otázku, zda Byt patří do zůstavitelčiny pozůstalosti.
14. U darování pro případ smrti - jak vyplývá z ustanovení § 2063 věty první a třetí NOZ - platí, že se posuzuje "zpravidla jako odkaz"; podle "ustanovení o darování" se řídí jen tehdy, "přijme-li obdarovaný dar a vzdá-li se dárce výslovně práva dar odvolat a vydá o tom obdarovanému listinu". Z ustanovení § 2063 věty třetí a § 2057 NOZ je třeba dovodit, že darovací smlouva vyžaduje písemnou formu, jde-li o darování věci zapsané do veřejného seznamu. Darovací smlouva nemá sama o sobě účinky nabytí vlastnictví obdarovaným. Převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu (srov. § 1105 NOZ).
15. V projednávané věci smlouva ze dne 31.1.2022 nepochybně představuje darování pro případ smrti, tedy darování vázané na podmínku, že obdarovaná [účastnice 3)] přežije dárkyni (zůstavitelku). Protože smlouva vyhovuje také ostatním požadavkům ustanovení § 2063 věty druhé NOZ, je odůvodněn závěr, že smlouvu ze dne 31.1.2022 je třeba posuzovat nikoliv jako odkaz, ale podle ustanovení o darování.
16. Posuzuje-li se darování pro případ smrti podle ustanovení o darování a jde-li o darování nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, lze podat návrh na zápis vlastnictví do veřejného seznamu ihned po splnění podmínky, tedy ihned po smrti dárce. Účastníky řízení před katastrálním úřadem jsou obdarovaný a ten (ti), kdo spravuje(í) pozůstalost po dárci. Vlastníkem se stává obdarovaný dnem (okamžikem) zápisu do veřejného seznamu. V projednávané věci bylo již za řízení před soudem prvního stupně zjištěno, že podle smlouvy ze dne 31.1.2022 bylo dne 12.9.2022 k Bytu zapsáno do Katastru nemovitostí ČR vlastnické právo ve prospěch účastnice 3) s tím, že právní účinky zápisu nastaly k „okamžiku 4.8.2022 10:08:16"; vlastníkem Bytu se účastnice 3) stala k „okamžiku 4.8.2022 10:08:16" a z této právní skutečnosti lze vycházet i v řízení o projednání pozůstalosti po J. D.
17. V projednávané pozůstalostní věci Byt sice - jak uvedeno výše - patřil do pozůstalosti v den smrti zůstavitelky J. D., avšak posléze přešel na základě darovací smlouvy ze dne 31.1.2022 a podle ní provedeného zápisu vlastnictví do veřejného seznamu k „okamžiku 4. 8. 2022 10:08:16" do vlastnictví účastnice 3). V době vydání napadeného usnesení ze dne 15.11.2022 č.j. 20 D 727/2022-62 tedy Byt (a ani závazek „vydat obdarované dar") nepatřil do pozůstalosti a k jejich ceně se při určení obvyklé ceny pozůstalosti nepřihlíží.
18. Z výše uvedeného vyplývá, že obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti a čistá hodnota pozůstalosti nebyly soudem prvního stupně stanoveny v souladu se zákonem. Obstát pak nemůže ani výrok usnesení soudu prvního stupně o schválení dohody o rozdělení pozůstalosti, neboť je založen na chybném seznamu majetku a dluhů patřících do pozůstalosti. Protože pro správné vypořádání pozůstalosti je třeba provést další úkony, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení, odvolací soud zrušil podle ustanovení § 219a odst. 2 o.s.ř. usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II., jakož i v akcesorickém výroku o odměně notáře za provedené úkony soudního komisaře, o jeho hotových výdajích a o náhradě za daň z přidané hodnoty a výroku o náhradě nákladů řízení a věc vrátil podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Diskuze k článku ()