Jindřich Kalíšek, advokát, vysokoškolský učitel, pověřenec pro ochranu osobních údajů a zapsaný mediátor, který se věnuje především právu duševního vlastnictví, právu IT a právu nových technologií (zejména pak problematice informační a kybernetické bezpečnosti, ochrany osobních údajů, výrobě a dodávce software, e-commerce a poskytování online služeb a ochraně osobnosti v online prostředí). Je také členem několika odborných společností a v roce 2019 byl jmenován Pověřencem roku pro soukromoprávní oblast.
Rozhovor je ochutnávkou jeho příspěvku a upoutávkou na něj.
V čem vidíte hlavní výzvy spojené s aplikací tradičních zásad a pravidel autorského práva na díla generovaná AI?
Odpověď na Vaši první otázku můžeme hledat v několika rovinách. V užším pohledu tvoří hlavní výzvy ve vztahu současného autorského práva a technologií, které souhrnně označujeme jako generativní umělou inteligenci (AI), především otázky osoby autora a jeho originality či kreativity, přičitatelnosti autorství a okamžiku a způsobu vzniku autorského díla.
Soudobé systémy práva autorského uznávají jako autorská díla pouze jedinečné výsledky tvůrčí činnosti autora – fyzické osoby, která dílo vytvořila – pokud jsou tyto výsledky vyjádřeny v objektivně vnímatelné podobě. Tyto požadavky „výplody“ AI nástrojů nesplňují, což vytváří nejistotu ohledně způsobilosti těchto děl k autorskoprávní ochraně i jejich vlastnictví.
V širším pohledu vztah autorského práva a generativní AI přináší mnohem zásadnější otázky. Autorské právo se bude muset vypořádat s realitou, ve které drtivá většina nehmotných statků, které bychom mohli označit jako autorská díla, vzniká jako „výplody“ technologií, které donekonečna opakují a permutují zadané vstupní požadavky a dřívější vzory. Jak má fungovat autorské právo ve světě, ve kterém autenticitu a jedinečnost spolehlivě převáží tuny neoriginálního balastu?
Existují už konkrétní případy, ve kterých se zjistilo, že „AI zasáhla“ do něčích autorských práv? Řešily už takové otázky např. zahraniční soudy? Kdo může být v takových případech hnán k odpovědnosti?
Ano, především v posledních dvou letech se ve Spojených státech, kolébce technologií generativní AI, a v Evropě objevila řada soudních sporů ohledně porušování práv prostřednictvím těchto nástrojů. Žalovanými jsou společnosti zabývající se vývojem a provozem nástrojů umělé inteligence, mezi žalobci jsou autorské svazy a jejich členové, výkonní umělci či významné mediální domy, kteří soustavně vyjadřují obavy z toho, že AI vykrádá jejich díla, zaplavuje trh jejich přinejlepším průměrnými odvozeninami, a to vše bez odpovídající odměny či náhrady.
V roce 2023 bylo zahájeno hned několik sporů s významným právním přesahem. Ve sporu Andersen et al. v. Stability AI Ltd. podaly výtvarnice Sarah Andersen, Kelly McKernan a Karla Ortiz hromadnou žalobu na společnost Stability AI, která provozuje oblíbený nástroj pro generování obrázků a vizualizací Stable Diffusion umožňující mj. vytváření děl inspirovaných jejich tvorbou. Stejnou společnost krátce poté zažalovala globální agentura Getty Images, a to z důvodu nedovoleného vytěžování milionů fotografií a obrázků, které má ve své správě (Getty Images v. Stability AI). V červnu byl zveřejněn otevřený dopis 8 500 členů americké asociace spisovatelů The Authors Guild, ve kterém požadují, aby provozovatelé velkých jazykových modelů jako jsou ChatGPT (OpenAI, potažmo Microsoft) a Bard (Google) přestali zneužívat jejich literární díla pro trénování a zlepšování svých produktů bez příslušného souhlasu a finanční náhrady; v září na něj navázala hromadná žaloba (Authors Guild v. OpenAI Inc.). V prosinci pak s podobným nárokem vystoupila další těžká váha, The New York Times, které zažalovaly OpenAI a Microsoft kvůli neoprávněnému vytěžování obsahu článků zveřejněných on-line (The New York Times Company v. Microsoft). Oborově zajímavý je i obsahově podobný případ Thomson Reuters Enterprise Centre GmbH v. ROSS Intelligence Inc., který byl zahájen již v roce 2020 a jehož předmětem je zneužití databází žalobce Westlaw v AI nástroji pro podporu právních rešerší vyvinutém žalovaným.
Tyto složité a náročné spory přednášejí řadu zajímavých právních otázek, ale ty nejdůležitější spadají do oblasti ochrany originárních autorů a jejich práv: i) zda výstup generativní AI představuje zásah do práv autora původního díla, které bylo využito pro tvorbu modelu, ii) jestli tvůrce AI nástroje potřebuje pro využití jiných autorských děl licenci anebo jde o jejich volné užití, resp. fair use, a konečně, iii) zda tvorba odvozenin, nápodob anebo stylových kopií děl autorů přestavuje zásah do jejich autorských práv, resp. autorské osobnosti. Přestože v některých už bylo dosaženo určitého posunu, na doktrinálně relevantní výsledky si ještě budeme muset počkat.
S tím souvisí i další otázka. Když si necháme vygenerovat obrázek nebo text od placené verze AI, získáváme k němu nějaká práva?
Určitá majetková anebo užívací práva ano, ale určitě ne ta autorská. Jak dosavadní právní doktrína, tak sami provozovatelé nástrojů generativní AI vycházejí z nemožnosti vzniku autorských práv k jejich výstupům. K těmto statkům proto lze získat pouze práva vyplývající z provozních a licenčních podmínek té které služby.
Záleží tedy na konkrétním provozovateli a nástroji. OpenAI požaduje, aby uživatel nástroje ChatGPT nesl kompletní odpovědnost za všechny vstupy (včetně vypořádání autorských práv k nim), a současně prohlašuje, že uživatel pak k výstupu získává vlastnická práva a může s ním nakládat libovolně, a to včetně komerčního užití. Nástroj Midjourney stejnojmenné nezávislé výzkumné laboratoře funguje na podobném principu, ale současně stanoví, že v případě využití nástroje organizací s ročním ziskem převyšujícím 1 milion USD musí tato organizace využívat některý z vyšších placených licenčních programů, aby jí tato vlastnická práva vznikla.
V této oblasti jsme se už dočkali dokonce i českého soudního rozhodnutí. Městský soud v Praze vyslovil názor, že obrázek vygenerovaný umělou inteligencí není autorským dílem, protože nesplňuje jeho pojmové znaky (nejedná se o jedinečný výsledek tvůrčí činnosti člověka – autora). Souhlasíte se závěry tohoto rozhodnutí, nebo mohl soud zvážit i např. použití analogie v důsledku vzniku následné mezery v zákoně?
Městský soud v Praze reflektoval aktuální stav české autorské legislativy, která u autorského díla vyžaduje tvůrčí činnost člověka, a nemohl tedy rozhodnout jinak. § 2 odst. 1 autorského zákona stanoví, že autorským dílem je dílo, které „je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické“ a § 5 odst. 1 pak uvádí, že „autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila“. Výstupy generativní AI do těchto definic pochopitelně nezapadají, protože jednak chybí konkrétní lidský autor, jednak jeho tvůrčí činnost, která by vedla k unikátnímu výsledku. Proto se závěry soudu nelze než bezvýhradně souhlasit.
Domnívám se ale, že současná koncepce autorského práva dříve či později narazí na své limity. Nejpozději za pár let už nebude možné předstírat, že AI není schopná vytvářet díla kvalitativně srovnatelná s kreativní tvorbou lidí, resp. že tu nejsou díla, která naplňují všechny vnější znaky autorského díla kromě toho, že je nevytvořil člověk. Své k tomu přidá i ekonomická realita – podle důvěryhodných predikcí v roce 2026 bude 90 % internetového obsahu vytvořeno nějakou formou AI anebo s jejím použitím. Přirozeně vznikne intenzivní potřeba, aby tento obsah měl nějakou formu ochrany srovnatelnou s právem autorským, protože jinak autorské právo nemá šanci obhájit své základní koncepty.
Znamená výše uvedené, že obrázky vygenerované jakoukoli verzí AI obecně můžeme volně používat např. na svých webových stránkách?
Ano, ale s několika podstatnými riziky, která vyplývají z dosud nejasného zakotvení těchto předmětů právních vztahů.
Prvním významným rizikem je následné zneužití „výplodu“ AI, který sám o sobě není nijak autorskoprávně chráněn, kýmkoliv třetím. Uživatel přitom získání výstupu mohl věnovat mnoho času, úsilí a dost možná i finanční prostředky, pokud použil placenou verzi nějakého nástroje.
Tím druhým je zásah do práv originárního autora, pokud by nástroj AI pro svůj výstup zjevně využil autorské dílo někoho třetího. Poskytovatelé AI nástrojů jako je ChatGPT, Stable Diffusion anebo Midjourney požadují, aby uživatel v rámci svých vstupů vkládal pouze takové předměty, které nezasahují do žádných práv, tedy ani do práv autorských. Za celý proces generování obsahu pak uživatelé nesou plnou právní odpovědnost, a to včetně jejích výsledků. Je vcelku běžné, že uživatelé si tyto požadavky neuvědomují anebo je záměrně přehlížejí, používají první dostupný podklad, aniž by si existenci autorských práv prověřili. Pokud pak zveřejní výstup vyprodukovaný nástrojem AI, mohou porušit práva původního autora, zvláště tehdy, pokud výstup AI reprodukuje celé části vstupů (textové, obrazové aj.).
Nástroje generativní AI až na výjimky (Perplexity AI) záměrně nepracují se zdroji, necitují je, takže v extrémním případě mohou produkovat i velmi sofistikované, leč odhalitelné plagiáty cizích textů, obrázků anebo jiných chráněných děl.
Konečně, třetím problémem, který může mít právní kontext, je vlastní algoritmus tvorby výstupů. Nástroje AI na shodná zadání vytvářejí podobné anebo identické výstupy, které pochopitelně nemusejí být jedinečné. Pokud někdo hodlá výstup z AI nástroje prohlašovat za vlastní, musí počítat s tím, že každý, kdo se trefí do stejného zadání, může získat tentýž výstup. Ani jeden z těchto výstupů pak nemůže být chráněn jako autorské dílo. O možné ostudě nemluvě.
Dejme tomu, že takový obrázek použijeme a někdo ho z našeho webu stáhne a použije na svém vlastním webu. Existují nějaké právní mechanismy, díky kterým se v takovém případě můžeme bránit?
I k tomuto scénáři už máme dostupnou judikaturu, která praví, že pokud uživatel veřejně, např. na své webové stránce použije obsah, který vznikl v nástroji AI, ale uživatel jej nedoplnil o žádný vlastní tvůrčí vnos, nemůže se efektivně domáhat žádné právní ochrany vůči třetí osobě, která by tento obsah využila pro své účely. Důvodem je neexistence autorskoprávní ochrany výstupu AI nástroje.
Ale v praxi to nebývá tak jednoduché. Málokterý kreativec se totiž spokojí s výsledkem, který mu AI nástroj nabídne, uživatelé si výstupy zpravidla dále upravují, zpracovávají a rozšiřují, často v profesionálních produkčních nástrojích. Výsledek je nerozlišitelný od obvyklého výstupu kreativního procesu, takže jej kreativec může dále prezentovat jako své vlastní autorské dílo. I z právního pohledu přitom platí, že pokud uživatel výstup AI zpracuje dostatečně tvůrčí formou, vnese do něj své vlastní autorské vklady a originální nápady, může dle ustanovení § 2 odst. 4 autorského zákona vzniknout i na základě nechráněného výstupu tzv. odvozené autorské dílo, ke kterému vznikají samostatná autorská práva uživateli.
Navíc, v řadě podobných případů může uživatel uplatnit právní nároky i z jiných oblastí práva, především práva soutěžního, práva databázového anebo nároky ze smluvních závazků; ty i přes absenci autorskoprávní ochrany nejsou vyloučeny.
Je podle Vás nezbytná změna právní úpravy k tomu, abychom mohli adekvátně reagovat na rostoucí roli AI? Nebo by podle Vás mělo právo směřovat naopak k větší flexibilitě?
Někteří kolegové se domnívají, že AI je další bublina, která brzy praskne, a až se poté situace v oboru normalizuje, teprve poté vznikne prostor pro vyhodnocení, jestli je potřeba zasahovat do systému autorského práva.
I když tomuto přístupu rozumím, jsem přesvědčen, že koncepční zásah do autorskoprávní regulace bude nutný. Ne proto, že by zanikla potřeba chránit výtvory lidského ducha, nýbrž kvůli tomu, že v balastu, kterým AI zaplavuje svět (a především kyberprostor), bude nutné hledat jistou elementární kvalitu a tu chránit o to úporněji. Současně bude nezbytné poctivě se zamýšlet nad tím, jestli soudobá ekonomická realita neodůvodňuje výraznější diverzifikaci v přístupu k jednotlivým kategoriím autorských děl, jejich autorství a obsahu autorského monopolu.
Pokud se nic nestane, mám upřímnou obavu, že z autorského práva se stane soubor obsoletních právních norem, které kromě úzkého výseku ochrany hmotných uměleckých statků nebudou mít reálným autorům spojujícím ve své tvorbě tradiční a moderní postupy včetně nástrojů AI co nabídnout. Adekvátní reakce na přítomnost a roli AI coby nástroje podpory tvůrčího procesu anebo realizace jeho některých částí je nejen vhodná, ale i nezbytná, aby se zachovala ochrana práv autorů, podpořila inovace a aby systém autorského práva zůstal živoucí, flexibilní a využitelný i pro nové formy tvorby a jejich výsledky.
Dalo by se podle Vás uvažovat i např. o „autorském právu AI“? Jaké by podle Vás byly výhody a nevýhody takového řešení?
To je jedna z možných cest dalšího vývoje. Když se nad jeho možnostmi zamýšlím, vidím aktuálně tři možné přístupy: i) zachování stávajícího přístupu, čili exkluzivita autorskoprávní ochrany pouze pro díla, která jsou doložitelně výsledkem výhradně lidské kreativity, a naopak vyloučení či podstatně omezená ochrana pro všechna ostatní díla; ii) plošné zavedení jakési moderní analogie německé autorskoprávní doktríny děl velké a malé mince a iii) zachování stávajícího systému (asi by i tak zasluhoval nějaké porovnání s reálnými potřebami) a jeho doplnění o zvláštní subsystém autorských děl vytvořených s pomocí anebo zcela prostředky nástrojů AI.
„Autorské právo AI“ by pochopitelně představovalo zásadní koncepční posun v pojetí autorského práva a muselo by se nějakou formou popasovat s jeho základními premisami – autorstvím přičitatelným pouze fyzické osobě, která dílo vytvořila coby výron své kreativní osobnosti, originálností či původností autorského díla, výkonem majetkových práv k dílům, které vznikly masivním odvozováním cizí autorské tvorby. Výhody by mohly zahrnovat jasnější ochranu a využití AI generovaných děl, zatímco nevýhody spočívají v potenciálním oslabení ochrany lidské kreativity a právních nejistotách ohledně vlastnictví a licencování.
Máte nějaké praktické tipy pro čtenáře? Jak podle Vás mohou např. umělci či pracovníci v marketingu využívat AI bez rizika porušení práva?
V první řadě by měli pochopit, že nástroje, které máme dnes k dispozici, jsou „jenom“ velmi šikovný software, který má své limity. Ostatně, písmeno „T“ ve zkratce GPT znamená „transformer“ – transformátor, přeměňovač. O inteligenci ve smyslu rozumové schopnosti, abstraktního myšlení, usuzování, zpracování informací, souvislostí, pojmů a využívání těchto znalostí k cílevědomé tvorbě nových výsledků zatím není řeč.
Druhým krokem by mělo být důkladné prozkoumání provozních a licenčních podmínek AI nástrojů, které se rozhodnou využívat, a jejich porovnání s vlastními potřebami.
Třetím krokem by mělo být pečlivé nastavení tvůrčího procesu, ve kterém může mít AI nezastupitelné místo (zejména ve fázích sběru a konsolidace podkladů, tvorby návrhů, skic nebo hypotéz), ale má-li být výsledkem autorské dílo, musí být jeho součástí kreativní zpracování anebo invence.
Nezbytnou součástí praktického využití potom musí být průběžná kontrola autorských práv k materiálům, které používá tvůrce jako podklady či vstupy pro AI, i kontrola výstupů, které bohužel mohou být další z permutací stejného, neoriginálního návrhu či tvaru.
Smysl jistě dává i zachycení právních a etických zásad, funkčních a nefunkčních požadavků, podmínek a omezení využití nástrojů AI při tvorbě děl a výstupů ve vhodné formě vnitřní řídící dokumentace.
A závěrem obecnější otázka. Jaká jsou Vaše doporučení pro tvůrce a podnikatele pro to, aby se vyrovnali s výzvami a příležitostmi, které AI přináší (nejen) v oblasti autorských práv?
Zkuste AI efektivně využít, ale především na procesy a záležitosti, ve kterých už nyní prokazatelně exceluje – sběr, konsolidace a vytěžování vstupních informací, identifikace vzorců a mechanismů, rychlá, byť nedokonalá tvorba návrhů, wireframů, skic, koncepcí a podobných výstupů, urychlení návrhových, prototypovacích anebo testovacích fází vývoje produktu nebo služby. Překonejte pomocí AI blok nad prázdným papírem.
Nezapomeňte, že AI je dnes obrovský hype. Ne všechny přísliby dokáže naplnit, v praxi si dost často něco vymyslí, až na výjimky neumí vysvětlit, z čeho vyšla, jak postupovala a proč došla ke konkrétnímu výsledku. Tam, kde musíte následovat rigorózní, popsaný, reprodukovatelný a vysvětlitelný proces, nebo tam, kde jsou pro kvalitní výsledek potřeba zkušení lidé a jejich interakce, vám AI prozatím příliš nepomůže. Ale nebude to trvat dlouho, a překoná i toto omezení.
Sledujte vývoj, jde kupředu extrémně rychle. Co bylo včera náročné a drahé, je dnes dostupné a zítra bude běžné a poměrně levné nejen pro vás, ale i pro vaši konkurenci. Myslím, že by byla škoda nechat si ujít příležitost, kterou tato mocná technologie nabízí.
Moc díky za rozhovor a těšíme se na Váš příspěvek!
Diskuze k článku ()