Náhrada újmy způsobené narušením vztahu dítěte s druhým rodičem

Na počátku dějové linky je rozvod či rozchod rodičů, který se často neodehrál úplně v dobrém. Následně dojde k úpravě péče o dítě – výsledkem je většinou střídavá péče, popř. výlučná péče jednoho z rodičů. Často je to právě rodič, který má dítě ve výlučné péči, který dítě ovlivňuje tím, že na něj přenáší své negativní emoce ve vztahu ke své(mu) ex. To může vést v krajním případě až k tomu, že dítě odmítá kontakt se svým druhým rodičem.

V takových situacích přichází v úvahu otázka kompenzace za bránění styku s dítětem, o které blíže pojednáváme v tomto článku.

Je možné požadovat omluvu nebo peníze za to, že jeden rodič "poštval" dítě proti druhému?

Ano, možné to je. Pokud soudy zjistí, že jeden z rodičů narušil vztah mezi dítětem a druhým rodičem, přiznávají za kompenzaci, která mívá nejčastěji podobu omluvy a/nebo peněžitého zadostiučinění (řádově může jít až o stovky tisíc korun).[1]

Jak to funguje?

Proces žádosti o odškodnění za narušení vztahu s dítětem začíná zpravidla tím, že se rodič, jehož vztah s dítětem byl narušen, obrátí na advokáta. Následně proběhne úvodní porada, na které se zhodnotí, jaká je důkazní situace a jaké jsou naděje na úspěch.

Pokud se poté dotčený rodič rozhodne zažalovat svého bývalého nebo svou bývalou, připraví advokát žalobu na odčinění nemajetkové újmy. Advokát také na základě svých zkušeností dotčenému rodiči doporučí, o jak vysokou kompenzaci by mohl žádat, a následně naformuluje text požadované omluvy.

Příklad pro ilustraci

Pro ilustraci si uvedeme konkrétní případ, který měl dohru v soudní síni a který skončil úspěchem dotčeného rodiče. 

Několik let po rozvodu požádal otec o úpravu práva styku se svým dvanáctiletým synem. Soud však tento jeho návrh zamítl, protože syn styk s otcem razantně odmítal.

Otec poté žaloval matku o náhradu nemajetkové újmy, neboť kvůli přerušení styku se svým synem trpěl vážnými poruchami spánku, nočními můrami a depresivními náladami. Kromě kompenzace této nemajetkové újmy požadoval, aby mu matka proplatila náklady spojené s řízením o úpravě styku. Argumentoval tím, že uvedenou nemajetkovou i majetkovou újmu způsobila právě matka, a to tím, že na syna masivně působila, což bylo jediným důvodem, proč syn odmítal další styk s ním.

Soudy nižších stupňů byly názoru, že takovou náhradu újmy nelze ze zákonných důvodů požadovat. Proto žalobu zamítly, aniž by se tvrzeními otce blíže zabývaly.

Dovolací soud však tato rozhodnutí zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně. Soud vyslovil názor, že se každý z rodičů musí zdržet všeho, co narušuje vztah dítěte k druhému rodiči. To znamená, že pokud jsou tvrzení otce pravdivá, matka tuto povinnost nepochybně porušila. Případ se tedy vrátil k soudu prvního stupně, který musí dát otci možnost, aby prokázal svá tvrzení. Pokud se to otci podaří, musí mu soud přiznat kompenzaci za vzniklou újmu.[2]

Závěr

Stává se, že rodič, který má dítě v péči, aktivně brání styku dítěte s druhým rodičem a jinak ovlivňuje dítě v tom směru, aby druhého rodiče nemělo rádo. Ten z rodičů, který byl nebo je nespravedlivě omezován ve styku s vlastním dítětem, popř. rodič, jehož vztah s dítětem byl jinak neprávem narušen, může požadovat (i) finanční náhradu za způsobené duševní útrapy, (ii) náklady spojené se soudním řízením, a případně také (iii) náhradu za bolest (pokud v důsledku narušení vztahu s dítětem začal trpět nějakým psychickým onemocněním).[3]

Kompenzace za narušení vztahu s dítětem může být důležitým právním nástrojem pro rodiče, jejichž vztah s vlastními dětmi v důsledku vlivu jejich ex nefunguje. To platí především tehdy, když rodič dlouhodobě či opakovaně brání ve styku dítětem, popř. když tak činí úmyslně nebo když nerespektuje vykonatelné soudní rozhodnutí.

Je však důležité mít na paměti, že každý případ je jedinečný, a výsledek může záviset na konkrétních okolnostech (především na tom, jaké důkazy jsou k dispozici). Pokud se tedy ocitnete v podobné situaci, je vždy vhodné se obrátit na zkušeného advokáta.

---

Tak např. v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2019, č. j. 70 Co 243/2018-172, uložil soud otci, aby se matce dítěte omluvil takto: ,,Já K.V., narozen XXXX se ti tímto omlouvám za své jednání, kdy jsem ti dlouhodobě, tj. od ledna 2016 do dubna 2017, bezdůvodně bránil ve styku s naším synem K. V. […].“[1]