lidská práva

Druhá část článku se věnuje analýze praktických a legislativních aspektů návrhu zákona o paliativní péči, rozhodování na konci života a eutanázii. Navazuje na první část, která zkoumala historické, filozofické a právní základy, a rozvíjí diskusi o konkrétních otázkách, které tento návrh vyvolal ve veřejné i odborné debatě.

Brusel 29. září (ČTK) - Evropská komise je znepokojena změnami v ústavě schválenými minulý pátek slovenským parlamentem. ČTK to dnes sdělil mluvčí exekutivy Evropské unie, který zdůraznil, že unijní právo je nadřazeno národním zákonům včetně ústavy.

Brno 26. září (ČTK) - Právo rodiče na pobyt s dítětem ve zdravotnickém zařízení není absolutní, je podmíněné například vybavením nemocnice a nesmí narušit péči o další pacienty. Nejvyšší soud (NS) zamítl dovolání matky, která nesměla přenocovat se synem na jednotce intenzivní a resuscitační péče a následně žádala omluvu a odškodné.

Právo na život je jedno z nejdůležitějších lidských práv, ne-li to nejdůležitější právo, což plyne zejména ze skutečnosti, že bez něj nelze využívat práva ostatní. I přesto nebo právě proto je právo na život věčně aktuálním a diskutovaným tématem, zejména v souvislosti s otázkami týkajícími se jeho počátku a konce. Určení okamžiku, kdy začíná lidský život, má přitom zásadní význam pro nastavení právní úpravy týkající se například nakládání s kmenovými buňkami, umělého přerušení těhotenství nebo porodů.

Článek představuje a analyzuje judikaturu Evropského soudu pro lidská práva týkající se asistované reprodukce, pročež vyvozuje právní závěry, resp. důsledky, které z této rozhodovací praxe vyplývají. Zabývá se kupř. udělením souhlasu s umělým oplodněním, anonymním i neanonymním dárcovstvím gamet, přístupem k metodám umělého oplodnění a preimplantační genetické diagnostice, umělému oplodnění post mortem, nakládáním s nadbytečnými embryi pro vědecký výzkum či omezením přístupu k IVF kvůli věku.

Dne 12. listopadu 2024 vydal Evropský soud pro lidská práva („ESLP“) rozsudek ve věci Associated Newspapers Limited proti Velké Británii (stížnost č. 37398/21). ESLP řešil otázku, zda náhrada nákladů řízení, včetně náhrady nákladů právního zástupce z odměny ze zisku („CFA“) a pojistného sjednaného na úhradu nákladů („ATE“), které byly přiznány v nepřiměřeně vysokém měřítku, je v rozporu se svobodu projevu. ESLP dospěl k závěru, že příslušný právní režim Spojeného království upravující náhradu nákladů porušil svobodu projevu společnosti Associated Newspapers Limited („Associated Newspapers“), předního britského vydavatelství, a tudíž došlo k porušení článku 10 EÚLP.

Když právo není nic, vzpomínáte na film Den poté, který zobrazuje postkatastrofickou situaci, kdy na severní polokouli nasněžily desítky metrů sněhu? A nějací dva hlavní hrdinové se nacházejí v New Yorku a snaží se tam přežít a zachovat si teplo. Tak co nejprve udělají? No, do toho ohýnku, který si tam nějak rozdělají, jako první naházejí daňové kodexy. Daňové kodexy, protože prostě právo v tu chvíli není vůbec nic. A myslím si, že to je docela dobrý úvod toho, co bych chtěl tady povídat.

Rozhodování o rozsahu styku dítěte s nepečujícím rodičem bývá často ovlivněno obavami, zda bude rozhodnutí z jeho strany vůbec dodržováno. Právě s tímto se nedávno vypořádal Ústavní soud, když posuzoval případ, v němž obecné soudy odmítly rozšířit prázdninový styk s odůvodněním, že takové rozhodnutí by nebylo možné vykonat. Tento článek se věnuje nálezu Ústavního soudu ze dne 21.5.2025, sp. zn. II. ÚS 2423/24 a jeho dopadům na rozhodovací praxi v opatrovnických věcech.

Domácí násilí se bohužel vyskytuje častěji, než si mnoho lidí uvědomuje, a nezřídka je přítomno i v rodinách a vztazích, které navenek působí harmonickým dojmem. Nyní dochází ke změně, která by mohla obětem pomoci.

Letos si připomínáme významné výročí, 80 let od konce druhé světové války. 80 let od osvobození koncentračních táborů, jako byly Osvětim, Terezín a mnohých dalších. 80 let od konce holocaustu. Tábory smrti však představovaly pouze závěrečnou fázi řešení tzv. židovské otázky, jejíž kořeny sahají mnohem hlouběji do minulosti, k zavádění protižidovské legislativy. Většina veřejnosti si pravděpodobně vybaví alespoň některá z nacistických opatření: povinné nošení žluté hvězdy či důslednou segregaci. Ale byli to skutečně nacisté, kdo tyto zákony vytvořil, nebo pouze oprášili staletími „prověřené“ nástroje protižidovské diskriminace?