Ve Francii (tedy v dalším unijním státě, v němž rovněž občas čerpáme právní inspiraci) tato diskuse rovněž probíhá a přispěly do ní již i tamní soudy, jež opakovaně rozhodly ve smyslu, že sex je vskutku manželskou povinností. V tomto příspěvku Vám některá z těchto rozhodnutí (která vzbuzují výrazné vášně i ve Francii) představíme.
Absence sexu jako důvod pro přiznání nemajetkové újmy
Starší případ se datuje do roku 2011, kdy odvolací soud ve městě Aix-en-Provence potvrdil rozhodnutí nižšího soudu, který přiznal rozvedené ženě náhradu nemajetkové újmy ve výši 10.000,- EUR (v té době cca 250.000,- Kč), kterou jí měl uhradit její bývalý manžel. Nemajetková újma vznikla ženě v důsledku toho, že její bývalý manžel v průběhu více jak dvacet let trvajícího manželství častokrát odmítal provozovat s manželkou sex. Jako příčinu muž uváděl přílišné pracovní vytížení a zdravotní obtíže, což však dle názoru soudu neprokázal. Naopak ženě se podařilo prokázat, že „hlad úst, sraz těl“ (jak metaforicky zpívá o pohlavním styku Gott) ve svém životě významně postrádala.
Provozování pohlavního styku představuje dle soudu povinnost, která manželům vyplývá z francouzského občanského zákoníku. Tento předpis sice neobsahuje výslovné ustanovení v tomto duchu, ale podle soudu je nutné pod „povinnost spolu žít“ (kterou tamní občanský zákoník zahrnuje) podřadit i intimní soužití. Manželka tedy mohla od svého chotě důvodně očekávat přiměřené množství pohlavního styku, a neboť se jí jej nedostalo, vzniklo jí právo na odčinění nemajetkové újmy.
Nedostatek sexu vede k rozvodu a soudní dohře u ESLP
Novější soudní rozhodnutí bylo vyneseno v roce 2019 a role účastníků řízení byly oproti staršímu rozhodnutí prohozené. V tomto případě totiž soud rozhodl (a odvolací soud ve Versailles toto rozhodnutí posléze potvrdil), že jistá žena zapříčinila kvalifikovaný rozvrat manželství tím, že se s manželem odmítala milovat.
Podle soudu dokonce toto její odmítání představovalo „vážné porušení manželských povinností, které vedlo k tomu, že společný život byl pro manžela nadále nepředstavitelný“. Celá záležitost bude mít nicméně ještě dohru u Evropského soudu pro lidská práva, na nějž se rozvedená žena rozhodla obrátit, neb se s příslušným rozhodnutím nehodlala smířit. Bude-li se ESLP případem meritorně zabývat, patrně objasní odpověď na otázku, existuje-li v manželství právo na sex či povinnost sexu.
Závěrečná poznámka ve vztahu k české právní úpravě
I u nás platí, že manželé mají povinnost spolu žít. To někteří skutečně vykládají mj. jako povinnost se intimně stýkat. Tato povinnost však není kogentní povahy, a proto se manželé klidně můžou dohodnout, že sex provozovat nechtějí.
Zároveň se uvedená povinnost nedá vymáhat přímo (např. žaloba na plnění manželských povinností není přípustná). Většina lidí by nejspíš ani nechtěla, aby případné řízení dospělo až do stádia exekuce, v němž by „neposlušnou“ manželku či „neposlušného“ manžela suploval soudní vykonavatel.[1]
Ani svépomoc není možná. I mezi manželi totiž platí § 185 trestního zákoníku, který zakotvuje skutkovou podstatu znásilnění.
A konečně poslední otázka: Mohlo by odmítání sexu manželem vést k náhradě újmy? Domníváme se, že v některých případech ano. Odpírání sexu by mohlo hrát roli také v řízení o rozvod, resp. o výživné. Blíže se k tomu vyjádříme třeba v některém z příštích příspěvků.
[1] To by ve skutečnosti nehrozilo. Tzv. provedení prací a výkonů (§ 350 OSŘ) by v tomto případě nebylo možné, a exekuce by se proto bývala prováděla ukládáním donucovacích pokut.
Diskuze k článku ()