Dítě jako svědek domácího násilí – část I.

Nejdříve několik poznámek k pojmu domácí násilí. V povědomí veřejnosti tento pojem rezonuje, avšak jeho vnímání bývá velmi rozdílné. Probíhají debaty, zda by k vyjasnění tohoto pojmu pomohlo jeho jasné vymezení zákonem[1]. Pro účely tohoto článku je možné vycházet z definice, že se jedná o násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti a kdy jsou splněny znaky opakování a dlouhodobosti a také jasného a nezpochybnitelného rozdělení rolí násilníka a oběti. K eskalaci násilí nemusí nutně docházet, tento znak je v současnosti považován za podpůrný. Mezi možné projevy domácího násilí patří násilí psychické, fyzické, sexuální a ekonomické, případně také snahy o sociální izolaci oběti[2].

Pokud je násilí zaměřeno přímo proti dětem, zřejmě jen málokdo pochybuje o jeho škodlivosti a závažných dopadech, které to na děti má. Jinak tomu bývá v případech, kdy násilí probíhá mezi partnery a děti nejsou přímou obětí. Přitom existuje celá řada odborných studií, která se negativními následky násilného prostředí na dětech zabývají a potvrzují je. Ve své podstatě je totiž násilí mezi rodiči formou psychického násilí na dětech. Ohrožena je zejména citová oblast výchovy dítěte, duševní trauma však může však mít vliv i v jiných oblastech, např. na fungování paměti a intelektu[3].

Následky v sociálním a emocionálním vývoji jsou nejzávažnější, projevují se především nedůvěrou v pevnost blízkých vztahů, problémy při utváření pozitivních přátelských vztahů a handicapy při konstruktivním řešení interpersonálních konfliktů[4]. Častým jevem, naštěstí nikoli automatickým, je přenášení zažitých modelů do dalšího života, jde o tzv. transgenerační přenos rolí. Jakkoli to nelze říci paušálně, spíše dochází u synů k identifikaci s násilníkem, zatímco dcery mívají spíše tendenci přejímat roli trpící oběti. V případech, kdy byly děti přítomny závažnému domácímu násilí v intenzitě týrání, se může u dětí rozvinout i posttraumatická stresová porucha. V literatuře se objevují také závěry, že děti vystavené pasivně domácímu násilí mají stejně závažné emoční příznaky jako děti týrané a zneužívané.

U dětí vystavených násilnému prostředí se ve většině vyskytují nápadnosti v chování. Častými projevy jsou buď neklidnost a agresivita nebo naopak zdrcenost a úzkost. Ve vztahu k násilí děti volí různé strategie, ve většině případů však nejsou schopny hledat pomoc, rovněž mívají problém o domácím násilí hovořit (strategie minimální reakce a vyhýbání se).

Skutečnost, že přítomnost nezletilých dětí u domácího násilí nepochybně negativně ovlivňuje jejich zdravý vývoj, je potvrzena nejen odbornou literaturou a studiemi, ale je uznávána i judikaturou. Jedno z velmi dobrých shrnutí je obsaženo např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 4 Tdo 1293/2018: „…přítomnost dětí u domácího násilí je vysoce ohrožující a narušuje jejich zdravý vývoj do budoucna a to tím závažněji, čím je domácí násilí trvalejší a intenzivnější. Zároveň platí, že pokud je nezletilé dítě přítomno domácímu násilí, tak se zvyšuje nebezpečí jeho protiprávního chování v budoucnu, neboť takové protiprávní chování může považovat a zpravidla považuje na normu běžného chování mezi členy rodiny a odpovídající společensky žádoucímu chování, takže reálně hrozí, že takové dítě se stane rovněž tzv. domácím agresorem. … Navíc nelze pominout, že přítomnost dětí u domácího násilí v nich vyvolává nepochybně pocit bezmocnosti, rodina pro takové děti není symbolem bezpečí, mají strach o ohroženého rodiče, ale i o sebe…“.

Skutečnost, že dítě je obětí domácího násilí vždy, pokud je násilí v rodině přítomno, je potvrzena i v metodickém doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 3/2010 k postupu orgánů sociálně-právní ochrany dětí v případech domácího násilí (dále jen „Metodika“). V Metodice se uvádí, že dítě je „nepřímou (sekundární obětí) domácího násilí, jestliže je přítomno domácímu násilí, k němuž dochází mezi rodiči … Dítě je třeba považovat za sekundární oběť domácího násilí i v případě, že dítě není osobně přítomno jednotlivým útokům pachatele domácího násilí vůči přímé oběti domácího násilí. Příznivý citový, rozumový a mravní vývoj dítěte je ohrožen vždy, pokud dítě vyrůstá v domácnosti, ve které dochází k domácímu násilí mezi jinými osobami, a to i když dítě není očitým svědkem domácího násilí.“. V tomto ohledu je nutno souhlasit se závěrem o ohrožení dítěte, označení dítěte za sekundární oběť však odporuje některým odborným závěrům, dle kterých se uznává, že děti jsou násilím na rodiči a těžkou atmosférou v rodině zasaženy přímo[5].

V Metodice jsou výslovně uvedeny negativní dopady domácího násilí na děti, přičemž se převážně shodují se závěry odborníků, jak jsou popsány výše: „Vedle bezprostředního ohrožení fyzického a duševního zdraví dítěte v průběhu pokračujícího domácího násilí se může tento jev projevovat zejména v podobě dlouhodobé traumatizace dítěte, ve zhoršeném chování a školním prospěchu dítěte, v potížích s navazováním partnerských vztahů v dospělosti a rovněž v transgeneračním přenosu násilných vzorců chování na dítě[6]“. 

Je tedy nutno shrnout, že nejsou žádné pochybnosti o závažnosti dopadů násilného prostředí na dítě i za situace, kdy násilí probíhá výhradně mezi dospělými osobami v domácnosti. 

Právní nástroje ochrany dítěte v násilném prostředí  

Přestože jsou následky domácího násilí mezi partnery zřejmé, potvrzené a mezi odborníky panuje na tomto faktu shoda, v praxi nebývá tomuto problému věnována dostatečná pozornost. Někdy se o dětech hovoří jako o zapomenutých nebo neviditelných obětech domácího násilí[7]. Zejména v řadě případů sporů o péči a rozsahu styku rodiče s dítětem nebývá výskyt domácího násilí dostatečně zohledňován, pokud násilí směřovalo proti partnerovi a nikoli přímo proti dítěti.

Je zřejmé, že žádný zákon, právní úprava, ani vyjádření odborníků nezabrání domácímu násilí ve společnosti, ani neochrání všechny děti. To však nemění nic na tom, že v případech, kdy je výskyt domácího násilí v rodinách s dětmi zjištěn, je na místě uplatňovat důsledně veškeré možnosti, které právní řád poskytuje k ochraně dítěte a případně i postižení násilníka. 

Jedním z klíčových ustanovení je § 6 písm. g) zákona č.  359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSPOD“), dle kterého se sociálně-právní ochrana se zaměřuje na děti, které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami.

Metodika zcela jasně potvrzuje nepochybný závěr (v souladu s výše uvedenými závěry o dopadech domácího násilí na děti): „DÍTĚ – SVĚDEK DOMÁCÍHO NÁSILÍ = OBĚŤ = OHROŽENÉ DÍTĚ“[8] .

Toto označení „ohrožené dítě“ při splnění zákonných kritérií, a tedy zařazení dítěte mezi pod režim § 6 ZSPOD je klíčové pro stanovení práv a povinností orgánů sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“). OSPOD je povinen takto ohrožené děti vyhledávat, vést ve své evidenci a využívat nástroje, které ZSPOD pro tyto případy upravuje.

V Metodice jsou popsány způsoby, jak OSPOD může zjistit údaje o dítěti ohroženém domácím násilím, a dále právní souvislosti s tím spojené (dotčené subjekty, mlčenlivost o totožnosti oznamovatele, souvislosti v případech vykázání apod.)

Je nutno se zamyslet nad praktickou stránkou věci. OSPOD sám obtížně zjistí, že v domácnosti probíhá násilí, a od dětí nelze očekávat, že by se samy na OSPOD pro pomoc obrátily (byť by bylo žádoucí, kdyby se toto podařilo do budoucna alespoň částečně změnit např. v případě větší osvěty o domácím násilí). Zásadní v těchto případech je tedy všímavost okolí, zejména osob, které přichází s dětmi do pravidelného kontaktu, a také ochota těchto osob situaci řešit.

V této souvislosti bych ráda připomněla existenci oznamovací povinnosti klíčových subjektů, kteří přichází s dětmi do kontaktu, pro bližší informace odkazuji na svůj článek Ohrožené dítě a oznamovací povinnost. Důsledné plnění oznamovací povinnosti může být rozhodující pro zjištění, že nějaké dítě je ohroženo přítomností násilí v rodině, může významně pomoci tyto případy odhalit a následně řešit. To platí v praxi zejména pro pracovníky školy a pro lékaře, kteří mohou mít k dítěti blízko a jsou s ním v těsnějším kontaktu.

Lékaři by měli přitom vycházet z metodických pokynů Ministerstva zdravotnictví, kde je zdůrazněno, že za týrané, zneužívané a zanedbávané dítě je třeba považovat rovněž dítě, které je svědkem násilí mezi rodiči/partnery[9] (což odpovídá oznamovací povinnosti lékaře). V další metodice jsou pak popsány známky, ze kterých lze dovodit podezření na ohrožení osoby domácím násilím, postup lékaře při rozhovoru s ohroženou osobou, její vyšetření a léčba a postup lékaře při provedení záznamu do zdravotnické dokumentace[10]. V těchto případech je tak na místě, aby lékař se obrátil na OSPOD vždy, kdy zjistí podezření na výskyt domácího násilí v rodině, ve které žije nezletilé dítě, ať už se jedná o dětského lékaře, anebo o lékaře ošetřujícího dospělou osobu. 

Podezření o existenci domácího násilí v rodině však může mít i osoba, které se oznamovací povinnost netýká (např. rodiče kamarádů dítěte). I tato osoba má právo dle § 7 odst. 2 ZSPOD se na OSPOD obrátit a upozornit OSPOD na zjištěné skutečnosti. Zde je vhodné připomenout, že OSPOD má povinnost zachovávat mlčenlivost o totožnosti oznamovatele, což může být někdy významné pro osobu, která s oslovením OSPOD váhá ze strachu z prozrazení své osoby.

Prvním krokem k ochraně dětí ohrožených násilím v rodině ze strany OSPOD je tyto děti vyhledat a následně je zařadit do evidence ohrožených dětí. Tento krok pak umožní využít nástroje ZSPOD určené k pro ohrožené děti, jejichž popisem a možností využití v těchto případech se budu zabývat v dalším článku. Navazující články pak se budou věnovat možné trestněprávní odpovědnosti násilníků za ohrožení dítěte a nakonec posouzení domácího násilí v řízeních týkajících se nezletilých dětí.

 

---

[1] Viz např. https://advokatnidenik.cz/2022/03/30/experti-upozornili-na-chybejici-definici-domaciho-nasili-v-ceskem-pravnim-radu/.

[2] Podrobněji viz https://www.domacinasili.cz/co-je-domaci-nasili/.