Úvod
Komunitní energetika představuje klíčový nástroj v oblasti řešení klimatické a energetické krize, podpory místní výroby, spotřeby energie a posílení postavení energetického společenství. Je jedním z pilířů současné energetické politiky Evropské unie. Představuje také cestu k energetické bezpečnosti a přináší také další socio-ekonomické příležitosti. Proto je její rozvoj prioritou.
Co je to komunitní energetika a jaké jsou její přínosy
Energetické komunity jsou iniciativy vedené občany, kteří jsou tak zároveň výrobci i spotřebiteli. Představují energetický management na lokální úrovni.
Každý, kdo se stane členem energetického společenství pro obnovitelné zdroje a vyrábí, spotřebovává, sdílí, obchoduje s energií z obnovitelného zdroje a poskytuje svým členům další energetické služby patří do energetické komunity. Jejímž hlavním účelem není primárně vytvářet zisk, ale poskytovat environmentální, hospodářské nebo sociální přínosy svým členům.
Komunitní energetika přináší občanům úspory v podobě levnější energie, kterou si sami vyrobí v rámci společenství. Protože se elektřina spotřebovává v místě výroby, úspory se tak týkají rovněž poplatků za využití distribuční sítě. Takto uspořené prostředky potom mohou být investovány do jiných místních projektů a tím zůstávají v dané lokalitě, místo aby šly velkým energetickým společnostem, slouží tak k dalšímu rozvoji obce, čtvrti apod. Mohou tak být využity na opravu veřejných budov či komunikací, snížení poplatku za svoz odpadu a podobně.
V neposlední řadě komunitní energetika a využívání OZE přináší vznik nových pracovních míst, ať už jde o zaměstnance družstev či společenství nebo výrobu, servis a údržbu OZE. Dochází tedy k oživení místní ekonomiky, jak v úsporách, tak v nových příležitostech.
Rozvoj komunitní energetiky ve státech EU
V zahraničí mají s využíváním obnovitelných zdrojů i se sdílením v rámci komunit dobré zkušenosti.
Rakousko
Rakouský model může být vhodnou inspirací pro Českou republiku. Legislativu potřebnou pro komunitní energetiku přijalo už v roce 2021. Také tam funguje Koordinační centrum pro komunitní energetiku, jehož hlavním cílem je poskytovat informace k realizaci projektů sdílené energetiky (energiegemeinschaften.gv.at).
Komunitní energetika je řešena systémově (legislativa, tarify, rollout, data hub www.eda.at, informační podpora) a přístup k „zelené“ energetice je dlouhodobě aktivní. Mají více než 1 000 registrovaných společenství. V legislativě jsou definována: Společenství pro obnovitelné zdroje energie (EEG) – lokální / regionální sdílení elektřiny, plynu a tepla z OZE (RED II) a Občanské energetické společenství (BEG) – celostátní sdílení pouze elektřiny (Sm. 2019/944).
Rakouský model komunitní energetiky podporuje lokální sdílení elektřiny prostřednictvím slevy na distribuci dle vzdálenosti a typologie použité sítě. Rakouský regulátor E-Control stanovil konkrétní % slevy z distribuce vztažené k „úspoře“ nákladů za přednostní využití lokální sítě (úspora ztrát). Dále sleva 57 % na distribuci při využití pouze lokální sítě (nízké napětí), sleva na distribuci v rámci regionálního sdílení ve výši 24 % (nízké napětí) a 64 % (vysoké napětí). V Rakousku existují individuální tarify pro jednotlivé spolkové země (9) stanovené lokálními autoritami.
Belgie
Velmi dobře prospívající energetická společenství nalezneme také v Belgii, kde již od 90. let působí uskupení Ecopower, jedno z nejstarších družstev pro využívání OZE vůbec. Družstvo Ecopower začínalo velmi skromně, dnes ale dodává elektrickou energii více než 50 tisícům domácností. V jeho vlastnictví je 23 větrných elektráren, 3 malé vodní, 1 kogenerační jednotka a 322 decentralizovaných fotovoltaických elektráren. Ecopower má navíc nadnárodní působnost – založilo totiž evropskou federaci pro energetická družstva zvanou REScoop.eu, čítající přes milion členů v 1500 evropských energetických družstvech.
Německo
Tzv. Mieterstrom model – podpora kolektivní samospotřeby v rámci bytového domu, zákon byl přijat v roce 2017. Umožňuje provozovateli OZE prodávat elektřinu majitelům bytových jednotek nebo nájemníků bytových jednotek v domě, který se nachází v bezprostřední blízkosti zdroje.
Francie
Kolektivní samospotřebu řeší přes virtuální síť vnořenou do veřejné sítě. Odběrná místa či zdroje obnovitelné energie mohou od sebe v městské zástavbě ležet nejdále dva kilometry a na venkově dvacet kilometrů.
Dánsko
V Dánsku byly implementovány směrnice EU o liberalizaci vnitřního trhu s energií, které firmám umožnily kupovat elektrárny. Od roku 2013 byl zaveden systém hodinového net-meteringu v kombinaci s výkupními cenami. Systém výkupu mohou využít i družstva.
Porovnání rozvoje komunitní energetiky ve státech EU:
Zdroj: ČEPs
Rozvoj komunitní energetiky v ČR a na co nyní reagujeme
Ve středu 12. 4. 2023 proběhla na MPO schůzka se zástupci distribučních společností, jejímž předmětem byl návrh zásahu do již téměř hotové novely energetického zákona, tzv. lex OZE II. Konkrétně se jednalo o omezení komunitní energetiky na území jedné obce s rozšířenou působností.
K těmto změnám dochází ve fázi, kdy měly být vypořádány připomínky Legislativní rady vlády. Ta však omezení velikosti energetických společenství nenavrhovala. Dochází tak k netransparentnímu narušení legislativního procesu k novele zákona, která byla i se zástupci distribučních společností dlouho a důkladně diskutována. Navrhovaná úprava není řádně odůvodněna.
|
Návrh omezení velikosti energetických společenství na:
|
V této podobě by měl návrh likvidační dopad na již připravené projekty komunitní energetiky. Jak projekty Místních akčních skupin (tzv. Enerkomy), tak Pražského společenství obnovitelné energie (PSOE) přesahují území jedné ORP (např. Enerkom Opavsko), příp. 1000 přípojných míst (PSOE). Omezení velikosti energetických společenství pouze na území jedné ORP by bylo diskriminační vzhledem k různosti geografických podmínek, jaké jednotlivé ORP mají. Ve velkých městech a příměstských aglomeracích nebude možné sdílet elektřinu z jiných zdrojů, než je fotovoltaika.
Dojde tak k nelogickým situacím, kdy například nepůjde propojit město Modřice a město Brno, protože to jsou jiné ORP, byť jsou sídla fakticky propojena zástavbou. Městská část Brno-Ivanovice a obec Česká tvoří jedno sídlo, ale dělí je hranice ORP Brno a ORP Kuřim. Pražské společenství obnovitelné energie (PSOE) plánuje do energetického společenství zapojit 23 000 střech. Omezení na 1000 členů toto znemožní. Přitom ve velkých městech je možnost zapojení do velkého energetického společenství nejsnazší cesta k zajištění dodávek elektřiny za stabilní ceny a k efektivnímu využití propojení výroby a spotřeby.
Chybí technické opodstatnění
Součástí novely lex OZE II je založení Elektroenergetického datového centra, které má právě umožnit sdílení v regionech, napříč hranicemi obcí, a dokonce napříč různými distribučními soustavami. Širší sdílení tedy nenaráží na žádnou technickou překážku.
Komunitní energetika má za cíl podporovat lokální sdílení energie. Toho má být dosaženo pomocí distribučních sazeb, ne tvrdým zákazem – zvýhodnění lokální výroby a spotřeby snížením distribučních poplatků na základě využívání jen malé části soustavy, sdílení přes celou republiku musí naopak distribuční poplatky hradit plně. Mezi územím ORP a elektrizačních sítí není žádná souvislost, budou tak vznikat nelogické situace, kdy blízkost dvou míst v soustavě nezaručí možnost sdílení a naopak. Omezení na jednu ORP radikálně omezí možnosti společné výstavby a sdílení z větších zdrojů, jako jsou větrné elektrárny nebo bioplynové stanice. Jejich potenciál přitom leží typicky ve venkovské krajině při hranicích ORP.
Pozdní zásah do legislativního procesu a rozpor se stanoviskem LRV
Novela už prošla MPŘ. Všechny relevantní resorty měly možnost se k ní vyjádřit a jejich připomínky byly vypořádány – není tedy nyní možné v návrhu dělat zásadní změny. Novelu navíc již posoudila i Legislativní rada vlády (LRV), která uložila předkladateli ve stanovisku jasně definované úkoly, co má v zákoně upravit. Územního omezení komunitní energetiky se žádná z připomínek LRV netýká. Kromě úprav navržených LRV novelu v tuto fázi již nelze měnit.
Návrh představuje riziko také pro bytovou výstavbu
V rámci právě probíhající revize směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD) bude zaveden koncept “zero emission buildings,” tedy povinnost u všech nových budov od roku 2030 zajistit 100% dodávku elektřiny z obnovitelných zdrojů v místě, poblíž nebo v rámci energetického společenství. Pokud by bylo sdílení v energetických komunitách výrazně omezeno, hrozí, že nebude možné realizovat významnou část developerských projektů.
Ohrožení udržení veřejných budov v provozu
EPBD současně klade velký důraz na stávající budovy, které se v dlouhodobém horizontu zrenovují, a stanou se tak budovami s téměř nulovou spotřebou energie. Každý stát musí vytvořit vlastní „Dlouhodobou strategii renovací“ s orientačními dílčími cíli pro rok 2030, 2040 a s cílem dosáhnout v roce 2050 snížení emise skleníkových plynů v Unii o 80–95 %. V rámci probíhající revize se mluví o zákazu provozovat stávající budovy, které nebudou renovovány tak, aby splnily požadavky energetické náročnosti.
Pro Česko jako území s velkým počtem historicky cenných staveb je důležité podporovat výzkum a testování nových řešení, snižujících energetickou náročnost těchto staveb při zachování kulturního dědictví. Dodnes není v mnoha historických centrech a jádrech měst možné instalovat střešní FVE.
Povinnost dopadne ze všech nejdříve na stát a samosprávu jako provozovatele veřejných budov a zejména ve velkých městech vede návrh distribučních společností zcela k ohrožení možnosti renovovat a provozovat veřejné budovy tak, aby byly splněny požadavky na jejich energetickou náročnost.
Riziko zpoždění schvalování lex OZE II a porušení dohody s distributory
Dne 1. 2. 2023 došlo k dohodě mezi MPO a zástupci distribučních společností v tom smyslu, že pokud budou do lex OZE II přidána ustanovení upravující Energetické datové centrum, zajistí distribuční společnosti sdílení elektřiny napříč regionálními distribučními soustavami nejpozději od 1. 1. 2024. Předložený návrh je v rozporu se závazkem zástupců distribučních společností zajistit sdílení elektřiny napříč regionálními distribučnímu soustavami, ačkoliv se od doby jejich závazku nic věcně nezměnilo a nebyly předloženy žádné důvody změny.
Pokud by nyní došlo ke změně celé koncepce zákona (tj. omezení komunitní energetiky pouze na rozsah ORP), bylo by nutné opakovat celé MPŘ i projednání nového zákona před LRV. Novelu by pak nebylo reálné schválit do konce roku 2024, natožpak do té doby zajistit funkční sdílení elektřiny.
Rozpor s evropským právem
Navrhované omezení velikosti energetických společenství na maximálně 1000 odběrných míst je v rozporu s čl. 16 odst. 3 písm. b) směrnice 2019/944 (dále jen “IEMD”) a se čl. 22 odst. 2 písm. c) směrnice 2018/2001 (dále jen “RED II”), podle kterých musí členské státy zajistit nediskriminační zacházení s energetickými společenstvími ve srovnání s ostatními účastníky trhu. Pro jiné účastníky trhu přitom žádné srovnatelné omezení neplatí (např. obchodníci nejsou omezeni tím, že by směli dodávat elektřinu maximálně 1000 zákazníkům). Omezení je také v rozporu s požadavkem evropského práva na otevřenou účast v energetických společenstvích (čl. 16 odst. 1 písm. a) IEMD a čl. 22 odst. 1 RED II). Žádný jiný členský stát množství členů v energetických společenstvích tímto způsobem neomezuje.
Stejně tak nelze členství v energetických společenstvích omezit ani na jednu obec s rozšířenou působností, opět by tak došlo k porušení zákazu diskriminace energetických společenstvích a porušení požadavku na otevřenost energetických společenství, stanovených evropským právem (čl. 16 odst. 3 písm. b) IEMD a čl. 22 odst. 2 písm. c) RED II. a čl. 16 odst. 1 písm. a) IEMD a čl. 22 odst. 1 RED II).
Pokud má být cílem návrhu podpora lokálního sdílení elektřiny, je třeba upozornit, že tento cíl je splnitelný i podle stávajícího znění lex OZE II, resp. dle již nyní platného energetického zákona. Ten totiž obsahuje zmocnění pro Energetický regulační úřad vydávat cenová rozhodnutí, stanovující mimo jiné cenu za distribuci elektřiny. Uvedené zmocnění se bude po přijetí lex OZE II týkat i ceny za distribuci při sdílení elektřiny. Energetický regulační úřad již loni zahájil práci na přípravě nové tarifní struktury a opakovaně vyjádřil záměr cenovým rozhodnutím podpořit právě lokální sdílení elektřiny, zatímco pro sdílení na větší vzdálenosti by mohl platit vyšší tarif ve srovnání se stávajícími cenami za distribuci. K těmto změnám tedy v návaznosti na přijetí lex OZE II nevyhnutelně dojde, aniž by přitom muselo být porušeno evropské právo.
Lokálnost sdílení podporovaná ekonomickými pobídkami, a nikoli plošným zákazem členství v energetických společenstvích nad rámec vymezeného území, je přístupem využívaným i v jiných členských státech, například v Rakousku. Tam je lokálnost sdílení podporována právě skrze cenové rozhodnutí místního regulátora, zvýhodňující právě lokální sdílení. Zároveň přitom není zakázáno ani sdílení přes celé území státu, z důvodu nižší ekonomické výhodnosti však v praxi není příliš využíváno.
Závěr
LEX OZE II je velmi důležitý krok k decentralizaci energetiky. V této podobě by měl návrh likvidační dopad na již připravené projekty komunitní energetiky. Představuje také pozdní zásah do legislativního procesu. Navzdory tomu, že má jít o implementaci evropských směrnic, je v rozporu s evropským právem. Municipalitám přináší rizika a omezení. Jde tak o netransparentní narušení legislativního procesu k novele energetického zákona, navíc bez řádného odůvodnění, technického či jiného.
Diskuze k článku ()