Zákaz náboženského oděvu v zaměstnání

Rozsudek Soudního dvora ve věci C-344/20 L.F. proti S.C.R.L. ze dne 13.10.2022 shrnuje dosavadní judikaturu a přístup k problému diskriminace v případě zákazu jakéhokoliv projevu náboženského, filozofického nebo politického přesvědčení jako interního pravidla soukromého podniku. Věc se týkala nošení náboženského oděvu.

advokátka, advokátní kancelář JUDr. Eva Ondřejová, LL.M., Ph.D.
Význam a účel duchovní péče náboženských společenství ve prospěch policie, obětí trestných činů a přírodních katastrof
Foto: Shutterstock

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 1, čl. 2 odst. 2 písm. a) a čl. 8 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2000, L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79), podaná rozhodnutím tribunal du travail francophone de Bruxelles (frankofonní pracovněprávní soud v Bruselu, Belgie.

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi žalobkyní v původním řízení L. F. a žalovanou v původním řízení S. C. R. L., která je družstevní společností s ručením omezeným, jejíž hlavní činnost spočívá v pronájmu a provozování sociálního bydlení, ve věci týkající se nezohlednění spontánní žádosti žalobkyně v původním řízení o absolvování stáže z toho důvodu, že žalobkyně odmítla dodržovat zákaz uložený společností S. C. R. L., podle něhož její zaměstnanci nesmějí mimo jiné i způsobem oblékání projevovat své náboženské, filozofické nebo politické přesvědčení.

Společnost S. C. R. L. před předkládajícím soudem s odkazem na rozsudek ze dne 14. března 2017, G4S Secure Solutions (C-157/15, EU:C:2017:203), uvedla, že její pracovní řád nevede k přímé diskriminaci, neboť přistupuje ke všem pracovníkům podniku stejně – obecně a bez rozdílu stanoví mimo jiné i povinnost nosit neutrální oděv, která brání nošení viditelných symbolů jejich náboženského, filozofického nebo politického přesvědčení.

Za účelem zodpovězení této otázky je třeba připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že interní pravidlo podniku, které zakazuje pouze nošení nápadných rozměrných symbolů zejména náboženského nebo filozofického přesvědčení, může představovat přímou diskriminaci ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2000/78 v případech, kdy je toto kritérium neoddělitelně spjato s jedním či několika určitými náboženskými vyznáními nebo přesvědčeními (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, WABE a MH Müller Handel, C-804/18 a C-341/19, EU:C:2021:594, body 72 a 73).

V projednávaném případě se však otázka položená Soudnímu dvoru týká pravidla, podle něhož není zakázáno nošení nápadných rozměrných symbolů, ale nošení jakéhokoliv viditelného symbolu politického, filozofického nebo náboženského přesvědčení na pracovišti.

Soudní dvůr přitom rovněž opakovaně rozhodl, že čl. 2 odst. 2 písm. a) této směrnice musí být vykládán v tom smyslu, že interní pravidlo soukromého podniku zakazující nošení jakéhokoliv viditelného symbolu politického, filozofického nebo náboženského přesvědčení na pracovišti nezakládá přímou diskriminaci „na základě náboženského vyznání či víry [přesvědčení]“ ve smyslu tohoto ustanovení, jelikož se vztahuje bez rozdílu na jakýkoli projev takového přesvědčení a se všemi pracovníky podniku zachází stejným způsobem, když jim obecně a bez rozdílu ukládá zejména povinnost nosit neutrální oděv a brání v nošení takovýchto symbolů (rozsudky ze dne 14. března 2017, G4S Secure Solutions, C-157/15, EU:C:2017:203, body 30 a 32, a ze dne 15. července 2021, WABE a MH Müller Handel, C-804/18 a C-341/19, EU:C:2021:594, bod 52).

Soudní dvůr v tomto ohledu uvedl, že jelikož každá osoba může mít náboženské vyznání nebo náboženské, filozofické či duchovní přesvědčení, takové pravidlo, je-li uplatňováno obecně a bez rozdílu, nezavádí rozdílné zacházení na základě kritéria neoddělitelně spjatého s tímto náboženským vyznáním nebo těmito druhy přesvědčení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. července 2021, WABE a MH Müller Handel, C-804/18 a C-341/19, EU:C:2021:594, bod 52).

Z ustálené judikatury Soudního dvora rovněž plyne, že takové interní pravidlo, jako je pravidlo dotčené ve věci v původním řízení, může představovat rozdílné zacházení nepřímo založené na náboženském vyznání či přesvědčení ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/78, pokud se prokáže – což přísluší ověřit předkládajícímu soudu – že zdánlivě neutrální povinnost, kterou toto pravidlo obsahuje, ve skutečnosti vede ke zvláštnímu znevýhodnění příslušníků určitého náboženského vyznání či přesvědčení (rozsudky ze dne 14. března 2017, G4S Secure Solutions, C-157/15, EU:C:2017:203, bod 34, a ze dne 15. července 2021, WABE a MH Müller Handel, C-804/18 a C-341/19, EU:C:2021:594, bod 59).

Podlečl. 2 odst. 2 písm. b) bodu i) směrnice 2000/78 by nicméně takovéto rozdílné zacházení nepřímou diskriminaci ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. b) této směrnice nepředstavovalo, pokud by bylo objektivně odůvodněno legitimním cílem a pokud by prostředky k dosažení uvedeného cíle byly přiměřené a nezbytné.

Pokud jde o podmínku týkající se existence legitimního cíle, vůli zaměstnavatele zavést do vztahů jak s veřejnými, tak i se soukromými zákazníky politiku politické, filozofické nebo náboženské neutrality lze považovat za legitimní. Přání zaměstnavatele vytvořit ve vztahu k zákazníkovi obraz neutrality se totiž váže ke svobodě podnikání, která je zakotvena v článku 16 Listiny, a má v zásadě legitimní povahu, zejména pokud jsou zaměstnavatelem do sledování tohoto cíle zapojeni pouze pracovníci, u nichž se předpokládá kontakt se zákazníky zaměstnavatele (rozsudek ze dne 15. července 2021, WABE a MH Müller Handel, C-804/18 a C-341/19, EU:C:2021:594, bod 63).

Soudní dvůr ovšem rovněž uvedl, že pouhá vůle zaměstnavatele uplatňovat politiku neutrality, i když sama o sobě představuje legitimní cíl, jako taková nepostačuje k objektivnímu odůvodnění rozdílného zacházení nepřímo založeného na náboženském vyznání nebo přesvědčení, jelikož objektivní povaha takového odůvodnění může být konstatována pouze v případě skutečné potřeby tohoto zaměstnavatele, kterou musí prokázat (rozsudek ze dne 15. července 2021, WABE a MH Müller Handel, C-804/18 a C-341/19, EU:C:2021:594, bod 64).

Soudní dvůr dovodil, že směrnice 2000/78 umožňuje zohlednit kontext vlastní každému členskému státu a přiznat každému z nich prostor pro uvážení v rámci nezbytného sladění jednotlivých dotčených práv a zájmů za účelem zajištění spravedlivé rovnováhy mezi nimi (rozsudek ze dne 15. července 2021, WABE a MH Müller Handel, C-804/18 a C-341/19, EU:C:2021:594, bod 88).

Jak je to v českém právu

Zákoník práce stanovuje obecně zákaz jakékoliv diskriminace, zvláště pak z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů. Diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví.

Pojmy přímá diskriminace, nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje antidiskriminační zákon.

Diskriminací není rozdílné zacházení, pokud z povahy pracovních činností vyplývá, že toto rozdílné zacházení je podstatným požadavkem nezbytným pro výkon práce. Účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Za diskriminaci se rovněž nepovažují opatření, jejichž účelem je odůvodněno předcházení nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z příslušnosti člověka ke skupině vymezené některým z důvodů uvedených v antidiskriminačním zákoně.

 


Zdroj: https://ppropo.mpsv.cz/PDF/JudikatSDEUC344_20.pdf

Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články