Nový portál pro hlášení pracovních úrazů – versus zahraniční statutární orgán

Zaměřuje se tak na uživatelskou zkušenost, která nemusí být ojedinělá. Všechny informace v článku platí ke dni 29. 1. 2026.

Dosavadní a nynější úprava

Do 31. 12. 2025 bylo účinné vícekrát novelizované nařízení vlády č. 201/2010 Sb., o způsobu evidence úrazů, hlášení a zasílání záznamu o úrazu. Nyní postačí shrnout, že nařízení předepisovalo zaslat ohlášení pracovního úrazu na vyjmenovaná místa v konkrétních lhůtách, nenařizovalo však formu ohlášení. Pouze jeho § 9 stanovil, že záznam o úrazu i hlášení změn bylo možné poslat elektronicky nebo v listinné podobě. Nařízení obsahovalo též přílohy – nepovinné šablony.

Od 1. 1. 2026 je účinné nařízení nové, č. 322/2025 Sb. Zásadní změnou je, že nařízení v § 4 stanoví, že zaměstnavatel pracovní úrazy ohlašuje a záznamy o nich zasílá inspektorátu práce elektronicky prostřednictvím portálu Státního úřadu inspekce práce (SÚIP), pro který se používá definice „portál úřadu“. Portál je veden podle zákona o inspekci práce, viz § 4a zákona č. 251/2005 Sb.

Portál úřadu a hlášení pracovního úrazu

Portál nabízí vícero funkcí. Pro další popis se soustředím na podávání informací o pracovním úrazu.

Portál úřadu, dostupný na adrese https://www.mpsv.cz/app/suip-portal/, umožňuje přihlášení pouze fyzickým osobám. Přihlašující se osoby mohou volit z obvyklé palety přihlašovacích nástrojů, včetně eObčanky, Mobilního klíče eGovernmentu nebo stále častěji využívané bankovní identity.

SÚIP zjevně počítá s tím, že přihlašovat se budou v první řadě členové statutárních orgánů zaměstnavatelů nebo zaměstnavatelé-fyzické osoby. SÚIP pro uživatele připravil i příručku, ze které plyne totéž.

Portál úřadu umožňuje udělit zmocnění: člen statutárního orgánu tak může určit jinou osobu (vůči SÚIP ji pověřit podáním ohlášení/záznamu o úrazu). Pověřená osoba se následně přihlašuje vlastními údaji.

Slabina: zahraniční statutární orgán (a manuální workaround)

Potíž nastává v okamžiku, kdy zaměstnavatel sám žádný přihlašovací prvek nemá, například proto, že všichni členové statutárního orgánu jsou zahraniční osoby a nemají ani přihlašovací prvek mezinárodní (International ID Gateway). Taková situace není úplně vzácná. Není tak nikdo, kdo by provedl první přihlášení (a případně zmocnil některého zaměstnance/poradce).

Portál úřadu nepočítá s alternativním přihlašováním, například prostřednictvím datové schránky (která byla koncipována jako primární prostředek komunikace s úřady). Často kladené otázky (FAQ) k portálu úřadu předpokládají přihlašování pouze statutárních orgánů a pouze vyjmenovanými prostředky.

SÚIP pouze na rozcestníku služeb informuje, že v tomto a podobných případech lze kontaktovat SÚIP na e-mailové adrese podpory. Podpora zdá se zatím reaguje rychle: další krok je však poněkud neintuitivní: přihlášeníchtivý zaměstnavatel dostane wordovský formulář (!), který sám vyplňuje (!) a tentokráte již datovou zprávou „žádá“ o zpřístupnění.

V současné chvíli s klienty nechtíc ověřujeme právě tento způsob přihlášení se do portálu. Vzhledem ke lhůtám pro podání ohlášení o pracovním úrazu a k nařízenému způsobu ohlášení, tj. pouze přes portál úřadu, zůstávají otázky, zda je zvolené řešení tzv. dotažené do konce.

Kritika a otevřené praktické otázky

Z pohledu zaměstnavatele nebo zpracovatele větší pracovněprávní agendy lze na jednu stranu přivítat centralizaci povinných hlášení, nelze se však zbavit dojmu, že portál úřadu je přinejmenším v prvním měsíci svého fungování spíše v pilotním provozu: (1) s některými kategoriemi uživatelů nepočítá vůbec; (2) těmto kategoriím nabízí o poznání nižší uživatelský komfort; (3) potenciálně je nutí postupovat v rozporu s nařízením (aneb jak ohlásit úraz, když zaměstnavatel nemá přístup? inu, postaru, mimo portál); (4) nepočítá s datovými schránkami, třebaže tyto umožňují spravovat celou řadu agend. Vedle toho, jakkoli rychlá může být reakce podpory SÚIP, je (5) poněkud nešťastná komunikace, která zaměstnavatele vede k tomu, aby „žádal“ o přístup do systému, který musí využívat povinně; (6) nadto aby ručně doplňoval údaje.

Zákonný rámec daný § 4a zákona o inspekci práce přitom není nijak omezující: zákon požaduje pouze, aby existoval portál a aby zaměstnavatelé jeho prostřednictvím prováděli hlášení. Zákon nespecifikuje ani osoby, které mají jedině mít do portálu uživatele přístup: hovoří pouze o „zaměstnavatelích a dalších osobách“, nikoli o „statutárních orgánech“.

Dokonce ani nařízení samotné nespecifikuje osoby, které se mají do portálu přihlašovat. Pojem „statutární orgán“ například v nařízení není vůbec.

Jeví se tak, že mnou popisovaná slabina vznikla při IT implementaci nedostatečnou analýzou, kdo všechno musí do portálu přistupovat (všichni zaměstnavatelé bez rozdílu) a komu portál přístup fakticky povolí.

K fungování portálu lze připojit otázky, se kterými zkušenosti nemám, ale mohou je doplnit čtenáři, například jak portál úřadu navazuje na pravidla o zastupování právnické osoby v řízení, jak je určují § 30-1 správního řádu v návaznosti na § 21 občanského soudního řádu. Tedy zda portál úřadu umí pracovat jen se členy statutárních orgánů (jak naznačuje manuál), nebo zda zvládá i prokuristy; a zda u vícečlenného statutárního orgánu umí rozlišit mezi předsedou a prostým členem.