Před tímto okamžikem totiž nemůže právní jednání vyvolat požadované následky, a proto je v zájmu všech právně jednajících osob vědět, kdy přesně došlo k dojití druhé osobě (či dalším osobám).
V tomto příspěvku osvětlíme, kdy nastává dojití e-mailové zprávy, poněvadž i ta může zahrnovat právní jednání (například odstoupení od smlouvy, přijetí návrhu na uzavření smlouvy, prominutí dluhu atd.). Po přečtení příspěvku by Vám mělo být jasné, kdy bude e-mail s právním jednáním, který Vám bude zaslán či který někomu zašlete Vy, doručený po právní stránce.
Teorie dojití
České soukromé právo obecně u právních jednání vůči nepřítomné osobě vychází z teorie dojití, podle níž je takové právní jednání perfektní (hotové) až tehdy, dojde-li do dispoziční sféry osoby, s níž se právně jedná (srov. § 570 občanského zákoníku). Dokud právní jednání do dispoziční sféry příslušné osoby nedojde, vůbec se o dané právní jednání nejedná (kupříkladu výpověď smlouvy zaslaná nepřítomné osobě se stává výpovědí, až jakmile dojde do její dispoziční sféry, a do té doby jde pouze o zdánlivé právní jednání).
Do dispoziční sféry dojde právní jednání tehdy, pokud se s ním příslušná osoba skutečně seznámí, ale dokonce i tehdy, naskytne-li se jí objektivní možnost se s právním jednáním seznámit, třebaže této možnosti nevyužije.[2]
Totéž pravidlo se z povahy věci uplatní i v případě právních jednání zachycených v e-mailové zprávě. O tom ostatně svědčí i usnesení Vrchního soudu v Praze, v němž soud posuzoval otázku, zda určitý e-mail lze pokládat za doručený (došlý) žalované, právě prizmatem teorie dojití.[3]
Doručení po technické a po právní stránce
Pokud internetové připojení a e-mailová schránka odesílatele bez problému fungují, pak je e-mail po technické stránce doručen do e-mailové schránky příjemce bezprostředně po jeho odeslání. Příjemce si totiž může e-mail poprvé zobrazit a přečíst obvykle již po pár vteřinách od odeslání. Samotné doručení do e-mailové schránky se však ve všech případech nepřekrývá s dojitím e-mailu do dispoziční sféry, jak ostatně ukazuje i nedávné významné rozhodnutí německého Spolkového soudního dvora (BGH),[4] jímž se nyní budeme blíže zabývat.
Popis rozhodnutí Spolkového soudního dvora SRN
Řešený spor souvisel s nesplaceným dluhem, přičemž pro posouzení práv věřitele byl důležitý mj. e-mail, který zaslal dlužníkovi a jenž obsahoval návrh na uzavření smlouvy.
Soud nejprve shrnul, že i na e-maily se použije teorie dojití (která je zakotvena i v německém právním řádu). Soud dále dovodil, že pokud je e-mail po technické stránce doručen adresátovi v obvyklou denní dobu,[5] pak mu tento e-mail po právní stránce dojde zásadně v tento okamžik. Podmínkou je, že e-mail byl odeslán na e-mailovou adresu, již příslušná osoba běžně používá, případně jejíž používání bylo mezi stranami ujednáno.
Relevantní tedy podle Spolkového soudního dvora není, zda se příjemce e-mailu vůbec v daný den přihlásil do své e-mailové schránky a zda si e-mail přečetl.[6]
Zasazení rozhodnutí do tuzemského prostředí
Výše popsaný rozsudek vrcholného orgánu německé soudní soustavy je důležitý i pro české prostředí – jak jsme totiž nastínili, úprava teorie dojití v českém právu je do značné míry podobná úpravě německé.[7] Komparativní výklad § 570 a souvisejících ustanovení občanského zákoníku by nás tudíž zavedl právě mj. k judikatuře vztahující se k německé úpravě.[8]
Ani pojem „obvyklá denní doba“ není našemu soukromému právu neznámý – koneckonců s ním výslovně operuje § 602 občanského zákoníku. Nelze ovšem obecně prohlásit, která denní doba bude ve všech případech obvyklá. „Obvyklá doba se tak může kupříkladu shodovat s provozní či otvírací dobou nebo s úředními hodinami toho, vůči němuž má úkon směřovat.“[9]
Vždy tedy bude záviset na okolnostech konkrétního případu, včetně zavedené praxe stran. Rozdílně se proto posoudí obvyklá denní doba v případě e-mailu adresovaného druhé smluvní straně – fyzické osobě, a v případě e-mailu adresovaného např. night clubu.
Obvyklá denní doba se nadto zásadně shoduje s objektivní možností seznámit se se zaslaným e-mailem, která je – jak jsme popsali výše – podmínkou dojití právního jednání vůči nepřítomnému.
Pokud by se adresát s e-mailem seznámil dříve, než by bylo nastalo jeho dojití podle nyní popsaných pravidel, pak by pochopitelně k dojití došlo již seznámením se s e-mailem.
Neobjasněné problémy
Německé rozhodnutí každopádně neposkytlo řešení všech otázek, které by pestrá realita právního styku mohla přinést. V duchu současné teorie a rozhodovací praxe nyní na některé takovéto patálie poukážeme.
a) Kdy e-mail dojde druhé straně, jestliže nebude odeslán v obvyklou denní dobu?
Spolkový soudní dvůr s poukazem na starší rozhodnutí uvedl, že by se tak stalo následující den.[10] Takováto interpretace je však podle našeho mínění mylná a k dojití by v tomto případě došlo tehdy, jakmile by nastala obvyklá denní doba. Uvažme e-mail odeslaný jiné fyzické osobě 10. prosince ve 3:00 ráno, tedy v čas, kdy většina lidí v klidu spí. Při striktním následování interpretace uvedené v rozsudku německého soudu by k doručení paradoxně došlo až dne 11. prosince. Objektivní možnost seznámit se s obsahem e-mailu však obvykle nenastane až 11. prosince, nýbrž již 10. prosince v ranních/dopoledních hodinách, a proto by podle nás e-mail došel již 10. prosince na počátku obvyklé denní doby.
b) Co když e-mail spadne příjemci do spamu, protože…
…příjemce bezdůvodně zařadí emailovou adresu odesílatele mezi nežádoucí kontakty?
Příjemce by v tomto případě porušil obecnou prevenční povinnost (§ 2900 občanského zákoníku) nebo, pokud by se svým počínáním snažil vyhnout dojití e-mailu, povinnost poctivosti (§ 6 odst. 1 občanského zákoníku). Tato porušení povinnosti by nepožívala žádné právní ochrany, a dojití e-mailu by tedy proběhlo standardním způsobem.
…poskytovatel e-mailových služeb příjemce NESPRÁVNĚ vyhodnotí e-mail odesílatele jako spam?
I v tomto případě podle nás e-mail dojde příjemci stejně, jako by ve složce spamů vůbec neskončil. K tomuto závěru nás vede fakt, že i v případě poštovních zásilek není k dojití do dispoziční sféry třeba jejich předání přímo do ruky adresáta, ale je dostačující i vhození do schránky či odevzdání zásilky blízké osobě.[11] Nemůžeme navíc opomenout, že zařazení e-mailu do spamu je v nyní uvažovaném případě záhodno klást spíše k tíži adresáta, poněvadž ten si vybral poskytovatele svých e-mailových služeb, a měl tedy větší možnost ovlivnit, které zprávy budou vyhodnoceny jako závadné, než odesílatel.
…poskytovatel e-mailových služeb příjemce SPRÁVNĚ vyhodnotí odesílatelův e-mail jako spam (třeba proto, že odesílatel bude mít e-mail na pornografické stránce)?
Za takovéto situace by pro změnu odesílatel porušil prevenční povinnost, poněvadž používáním e-mailu s nedůvěryhodnou doménou může ostatním vzniknout újma. Toto porušení povinnosti by pak podle našeho názoru šlo k tíži odesílatele, a tento e-mail by tudíž došel až v okamžiku, jakmile by se příjemce skutečně podíval do složky spamu (a to ještě za předpokladu, že by příslušný e-mail nebyl z této složky již automaticky odstraněn). Od člověka průměrného rozumu postupujícího s běžnou péčí a opatrností (ve smyslu § 4 odst. 1 občanského zákoníku) totiž nelze důvodně očekávat, aby pravidelně kontroloval složku spamů, a to mj. proto, že by mu zde umístěné e-maily mohly dokonce způsobit újmu.
c) Co když odesílatel sice odešle e-mail v obvyklou denní dobu, ale příjemce subjektivně nebude mít možnost se s ním v daný okamžik seznámit (třeba proto, že příjemce právě bude na dlouho plánovaném pobytu bez internetového připojení)?
Protože subjektivní nemožnost seznámit se s obsahem e-mailu zavinil sám příjemce, není důvod klást tuto okolnost k tíži odesílatele. Příjemce měl totiž učinit potřebné kroky, aby subjektivní nemožnost nenastala (např. domluvit se s jinou osobou, že bude pravidelně kontrolovat jeho e-mailovou schránku a následně ho telefonicky informovat o došlých e-mailech, bude-li k dispozici alespoň mobilní signál).[12] Pokud adresát takovéto kroky neučiní, sám se připraví o možnost seznámit se s došlými e-maily. Z výše popsaných příčin nastane doručení e-mailu běžným způsobem.
Jinak by se ale nejspíše posoudila situace, pokud by adresát dopředu vyrozuměl odesílatele o své nepřítomnosti – pak by totiž záměrné zaslání e-mailu v takovýto okamžik mohlo představovat zneužití práva a dojití e-mailu by nastalo až v okamžiky, kdy opadla překážka na straně adresáta.
Závěr
V tomto příspěvku jsme, vycházejíce z nedávno vyneseného rozhodnutí Spolkového soudního dvora SRN, řešili, kdy po právní stránce dojde odesílateli e-mail obsahující právní jednání. Závěry německého soudu jsme doplnili o zamyšlení nad dalšími peripetiemi, které by v souvislosti s dojitím e-mailu mohly nastat.
Vzhledem k tomu, že e-mail zásadně dojde druhé straně v obvyklou denní dobu po jeho odeslání, zakončíme náš příspěvek starým úslovím „Všeho s mírou“. Digitální detox nebo trávení dne relaxací bez elektronických propriet jsou sice na jednu stranu lákavé a jistě i přínosné, avšak je třeba je praktikovat s mírou – aby Vás posléze nepřekvapilo, jaká právní jednání vůči Vám vlastně působí.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
[1] Pro vyloučení pochybností uvádíme, že hovoříme o adres(ova)ných právních jednání (jako je návrh na uzavření smlouvy, výpověď atd.)
[2] Srov. DOBROVOLNÁ, E. [§ 570]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, str. 1826, marg. č. 6., a zde uvedené judikáty.
[3] Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 9. 2019, sp. zn. 14 Cmo 248/2018, v němž soud mj. uvedl: „Jde-li o e-mail z 31. 3. 2015, včetně jeho příloh, je odvolací soud toho názoru, že se uvedené listiny dostaly do sféry dispozice žalované, když bylo prokázáno, že jí předmětný e-mail byl dodán (…). Nebyly prokázány objektivní překážky, bránící žalované se s obsahem e-mailové pošty seznámit. Žalovaná tak měla objektivně možnost potřebné listiny prostudovat, a že tak neučinila, nelze přičítat k tíži žalobce.“
[4] Rozsudek Spolkového soudního dvora ze dne 6. 10. 2022, sp. zn. VII ZR 895/21.
[5] V rozsudku Geschäftszeit.
[6] Dosud se však v německém prostředí prosazoval jiný přístup: „Německá praxe a nauka však dovodila, že účinky dojití projevu vůle zaslaného do e-mailové schránky adresáta nemohou nastat dříve než za 24 hodin poté, co se e-mail uložil do e-mailové schránky adresáta.“ – FAUST, F. In: Heidel, T. a kol. BGB Allgemeiner Teil. Nomos Kommentar. Svazek I. 2. vydání. Baden Baden: Nomos, 2012, str. 725. cit. dle: DOBROVOLNÁ, E. [§ 570]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), str. 1826, marg. č. 14.
[7] Srov. § 130 odst. 1 BGB: „Právní jednání učiněné vůči nepřítomné osobě vůči ní působí okamžikem, kdy je jí dojde. Účinnosti však nenabude, pokud druhá osoba obdrží jeho odvolání dříve nebo současně s ním.“ V porovnání s § 570 odst. 1 občanského zákoníku: „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“
[8] V české komentářové literatuře se k problému již stroze vyjádřil Beran slovy, že do dispoziční sféry se dostane „e-mail doručením do adresátem užívané e-mailové schránky“. – BERAN, V. In: PETROV, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 607, marg. č. 4.
[9] LAVICKÝ, P. [§ 602]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), str. 1937, marg. č. 2.
[10] Srov. bod 17 rozsudku BGH ze dne 6. 10. 2022, sp. zn. VII ZR 895/21.
[11] Srov. DOBROVOLNÁ, E. [§ 570]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), str. 1826, marg. č. 6.
[12] Srov. DOBROVOLNÁ, E. [§ 570]. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), str. 1826, marg. č. 10.
Diskuze k článku ()