Novela si především klade za cíl implementovat vybrané unijní směrnice, zejména směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/770 ze dne 20. května 2019, o některých aspektech smluv o poskytování digitálního obsahu a digitálních služeb, a směrnici 2019/771 ze dne 20. května 2019, o některých aspektech smluv o prodeji zboží. Rozsáhlá novelizace se promítla nejen do zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Občanský zákoník“) ale také do zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
Ačkoliv je Novela mediálně známá především pro vybrané změny, které přináší v oblasti práva ochrany spotřebitele (především změna pravidel pro slevové akce), v tomto článku se zabýváme další praktickou a neméně významnou novinkou pro podnikatele, kteří zejména vyvíjejí vlastní softwarová řešení a tyto poskytují svým zákazníkům. Novela totiž přináší zcela nový a pro Občanský zákoník doposud neznámý smluvní typ – smlouvu o poskytování digitálního obsahu.
Obecný úvod k novému smluvnímu typu
Smlouva o poskytování digitálního obsahu je upravena v ustanoveních § 2389a až 2389u Občanského zákoníku. Předmětem smlouvy o poskytování digitálního obsahu může být poskytování:
a) digitálního obsahu (ustanovení § 2389a odst. 1 Občanského zákoníku)
digitálním obsahem se rozumí množina jakýchkoliv dat, vytvořených a poskytovaných v digitální podobě (digitální obsah). Typicky půjde o aplikace, počítačové programy, e-knihy nebo digitální hry. Ustanovení o poskytování digitálního obsahu se však nevztahuje na některé vybrané služby, které jsou blíže vyjmenovány v ustanovení § 2389u v písm. (a) až (e) Občanského zákoníku; nebo
b) služby digitálního obsahu (ustanovení § 2389t Občanského zákoníku)
službou digitálního obsahu se rozumí služba, která uživateli umožňuje vytvářet, zpracovávat či uchovávat data v digitální podobě nebo k nim přistupovat, sdílet data v digitální podobě nahraná či vytvořená tímto nebo jiným uživatelem této služby a/nebo jakoukoli jinou interakci s těmito daty.
Vztah ke smlouvám o poskytování Software as a Service
S ohledem na dosavadní absenci úpravy smluvního typu, jehož předmětem by mohl být digitální obsah, uzavíraly smluvní strany ve vztahu poskytování digitálního obsahu v souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 Občanského zákoníku obvykle nepojmenovanou smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytování Software as a Service neboli softwaru jako služby (dále jen „SaaS“).
Předmětem smlouvy o poskytování SaaS je zpravidla poskytnutí digitálního obsahu – softwarových řešení dostupných skrze internetový prohlížeč, která jsou zpravidla provozována na vzdáleném úložišti. Jde o elegantní způsob distribuce softwaru, při němž není nutné pro účely užívání aplikace tuto aplikaci stahovat a instalovat do zařízení uživatele – postačí pouhé připojení k internetu (příkladem můžeme uvést e-mailové aplikace, právní, studijní nebo účetní systémy, hudební a jiné další aplikace).
Novela přitom přináší zásadní změnu právě ve vztahu k těmto smlouvám o poskytování SaaS, jelikož nová ujednání smlouvy o poskytování digitálního obsahu se na ně již přímo vztahují a aplikují. Proto není již zcela na vůli smluvních stran ujednat si vlastní rozměry obsahu jejich smluvního závazku, jelikož příslušná ujednání o smlouvě o poskytování digitálního obsahu stanoví konkrétní práva a povinnosti smluvních stran a další povinnosti, které se nyní v souladu s ustanovením § 2389t Občanského zákoníku vztahují i na smlouvy o poskytování SaaS.
Systematika zákonné úpravy mezi podnikateli a podnikatelem a spotřebitelem
Pro účely identifikace případných nutných změn, jakož i rozlišení volnosti smluvních stran při úmyslu vyloučit některé zákonné ustanovení v rámci obsahu smlouvy o poskytování digitálního obsahu, je zcela zásadní, jedná-li se o vztah podnikatele a spotřebitele (dále také jen „B2C“) a/nebo vztah dvou podnikatelů (dále také jen „B2B“). Systematika nových ujednání v Občanském zákoníku je však pro rozlišení těchto režimů vstřícná, když výslovně stanoví, která ujednání se týkají výslovně spotřebitele, když:
a) Pododdíl 1 (§ 2389a – § 2389f Občanského zákoníku) aplikujeme na B2B i B2C právní vztahy;
b) Pododdíl 2 (§ 2389g – § 2389s Občanského zákoníku) aplikujeme pouze na B2C právní vztahy;
c) Pododdíl 3 (§ 2389t – § 3289u Občanského zákoníku) aplikujeme na B2B i B2C právní vztahy.
Zatímco pokud jsou oběma smluvními stranami podnikatelé, kteří mají smluvní volnost upravit si obsah svého závazku libovolně (např. vyloučit si některá zákonná ujednání tak, aby se v jejich smluvním vztahu neaplikovala), vztah podnikatele a spotřebitele je Občanským zákoníkem limitován – např. v souladu s ustanovením § 2389s odst. 1 Občanského zákoníku platí, že se nebude přihlížet k ujednáním obsaženým ve smlouvě o omezení nebo zániku práva uživatele, které bylo učiněno předtím, než uživatel vytkl vadu digitálního obsahu nebo prodlení s jeho zpřístupněním a/nebo než byl vyrozuměn o jeho změně. Lze uzavřít, že nelze předem vyloučit práva spotřebitele, která mu plynou z úpravy poskytování digitálního obsahu.
Společná ujednání pro B2B a B2C
Aktualizace digitálního obsahu
Poskytovatel je v souladu s ustanovením § 2389d odst. 1 Občanského zákoníku povinen digitální obsah aktualizovat v ujednaném rozsahu. Současně však dle odst. 2 téhož ustanovení platí, že vedle ujednaných aktualizací poskytovatel zabezpečí, že budou uživateli poskytovány aktualizace, které jsou nezbytné, aby byl digitální obsah bez vad po dobu trvání závazku a že bude na jejich dostupnost upozorněn. Pokud však neprovede uživatel aktualizaci, na kterou byl upozorněn a která má sloužit k tomu, aby byl digitální obsah poskytován bez vad, nemá práva z vady, která vznikla v důsledku neprovedené aktualizace – jinak řečeno, pokud poskytovatel uživateli aktualizaci nabídne, on si ji však nestáhne, nebudou mu náležet práva z vadného plnění.
Technické části obsahu smluvního závazku (mimo jiné aktualizace softwaru) bývají upraveny v obchodních podmínkách, které jsou nedílnou součástí smlouvy o poskytování digitálního obsahu, resp. smlouvy o poskytnutí SaaS. Je proto nutné identifikovat, k jakým aktualizacím se poskytovatel zavázal a pakliže mu to nevyhovuje, obchodní podmínky změnit – pokud by totiž aktualizace ve smluveném rozsahu neposkytoval, bude plnit vadně a uživateli budou náležet práva z vadného plnění.
Práva z vadného plnění
Poskytovatel v souladu s ustanovením § 2389c odst. 1 Občanského zákoníku odpovídá uživateli za to, že digitální obsah je po dobu trvání závazku bez vad. Projeví-li se vada za trvání závazku, je na poskytovateli, aby prokázal, že digitální obsah je poskytován bez vad. Prokáže-li však poskytovatel, že vadu způsobilo nevyhovující technické nebo programové vybavení nebo síťové připojení pro přístup či užívání digitálního obsahu uživatele nezbytné pro řádné fungování digitálního obsahu, ačkoli byl uživatel na jeho potřebu před uzavřením smlouvy srozumitelně upozorněn, povinnost poskytovatele prokázat, že digitální obsah je poskytován bez vad, se nebude aplikovat.
V případě jednorázového plnění poskytovatel odpovídá v souladu s ustanovením § 2389f Občanského zákoníku za vady digitálního obsahu, které digitální obsah měl při zpřístupnění. Povinnost poskytovatele zabezpečit aktualizace tím není dotčena. Zákon v této souvislosti výslovně stanoví povinnost poskytovatele zabezpečit poskytování aktualizací po dobu, po kterou to uživatel může rozumně očekávat a současně pro to stanoví kritéria.
Pro účely objasnění, jakou podobu mohou mít vady digitálního obsahu, je nutné vymezit si náležitosti plnění a požadavky na vlastnosti a jakost poskytovaného digitálního obsahu, při jejichž nedodržení vznikají uživateli práva z vadného plnění. V obecné rovině lze tyto vlastnosti rozdělit dle následujících kritérií:
a) subjektivní kritéria
jsou požadavky fungování či vlastnosti digitálního obsahu, které si mohou strany přímo ujednat, jako je například rozsah a popis poskytovaných služeb, kompatibilita a funkčnost, případně i aktualizace nad rámec povinné údržby. Tyto se mohou vyskytovat například i v dokumentech uživatelské podpory nebo pokynů použití apod. Pokud poskytovatel poskytne uživateli obsah, jenž nebude mít smluvené vlastnosti nebo funkčnost, nebo nebudou uživateli poskytnuty slíbené aktualizace, plní vadně a uživateli tím vznikají práva z vadného plnění.
b) objektivní kritéria
jsou takové vlastnosti, které lze od konkrétního digitálního obsahu rozumně očekávat, byť nebyly výslovně ujednány, a jež jsou odvoditelné z druhu a účelu daného obsahu.
Speciální zákonná úprava ve vztahu ke spotřebiteli (B2C)
Nad rámec povinností uvedených výše, v ustanoveních 2389g až 2389p Občanského zákoníku jsou stanoveny další povinnosti pro podnikatele/poskytovatele, a to pro případ, kdy uzavírá smlouvu o poskytování digitálního obsahu se spotřebitelem (B2C).
Právo spotřebitele odstoupit od smlouvy
Spotřebitel může od smlouvy o poskytování digitálního obsahu odstoupit v souladu s ustanovením 2389m odst. 1 Občanského zákoníku z důvodu neodstranění vady digitálního obsahu ze strany poskytovatele, dále v případě, pokud se vada projeví i po jejím odstranění nebo je-li vada podstatným porušením smlouvy. Obdobně jako u smluv uzavíraných distančním způsobem se spotřebitelem, i v případě smlouvy o digitálním obsahu bude mít spotřebitel také právo od smlouvy odstoupit ve lhůtě 14 dnů od uzavření smlouvy, a to bez udání důvodu, byla-li smlouva uzavřena distančním způsobem v souladu s ustanovením § 1820 Občanského zákoníku – to však může působit praktické obtíže.
Lze si představit situaci, kdy si uživatel zakoupí digitální obsah poskytovatele, ten je mu ihned zpřístupněn, po 10 dnech bude chtít uživatel od smlouvy odstoupit a poskytovatel mu bude muset vrátit veškeré poskytnuté plnění. Za účelem zamezení potenciálního zneužití ze strany uživatele lze právo na odstoupení ve 14denní lhůtě vyloučit.
Poskytovatel tak může učinit, pokud si opatří od spotřebitele výslovný dobrovolný souhlas s tím, že mu bude digitální obsah poskytnut před uplynutím 14denní lhůty pro odstoupení, přičemž mu tak zanikne právo na odstoupení v dané lhůtě. Spotřebitel toto musí výslovně při uzavření smlouvy odsouhlasit – lze vhodně využít zaškrtávacího tlačítka (tick-boxu), v případě uzavírání smlouvy on-line.
Práva spotřebitele z vadného plnění
Zatímco Občanský zákoník ve vztahu k B2B vztahům určuje, že poskytovatel má poskytovat digitální službu bez vad, ve vztahu ke smlouvám se spotřebiteli (B2C) nalezneme úpravu detailnější. Poskytovatel v souladu s ustanovením § 2389i Občanského zákoníku zejména odpovídá, že digitální obsah:
a) odpovídá ujednanému popisu a rozsahu, jakož i jakosti, funkčnosti, kompatibilitě, interoperabilitě a jiným ujednaným vlastnostem;
b) je vhodný k účelu, pro který jej uživatel požaduje a s nímž poskytovatel souhlasil; a
c) je poskytován s ujednaným příslušenstvím a pokyny k použití, včetně návodu k instalaci, a s uživatelskou podporou.
Nad rámec výše uvedeného však Občanský zákoník klade na poskytovatele vybrané další požadavky, když stanoví, že poskytovatel odpovídá uživateli, že vedle ujednaných vlastností:
d) je digitální obsah vhodný k účelu, k němuž se digitální obsah tohoto druhu obvykle používá;
e) digitální obsah rozsahem, jakostí a dalšími výkonnostními parametry, včetně funkčnosti, kompatibility, přístupnosti, kontinuity a bezpečnosti, odpovídá obvyklým vlastnostem digitálního obsahu téhož druhu, které může uživatel rozumně očekávat i s ohledem na veřejná prohlášení učiněná poskytovatelem nebo jinou osobou v témže smluvním řetězci, zejména reklamou nebo označením;
f) je digitální obsah poskytován s příslušenstvím a pokyny k použití, které může uživatel rozumně očekávat; a
g) digitální obsah odpovídá zkušební verzi nebo náhledu, které poskytovatel zpřístupnil před uzavřením smlouvy.
Změny digitálního obsahu
Pokud bude chtít poskytovatel během trvání poskytování digitálního obsahu změnit některé jeho funkcionality (nikoliv obsah aktualizovat v zákonném či smluvním rozsahu), například přechod u on-line režimu do off-line režimu, způsob zobrazování nebo změnu některých funkcí, musí si v souladu se zákonem tuto možnost změny vyhradit ve svých obchodních podmínkách. Tyto změny je následně nutné konkrétně odůvodnit, například dodržováním zákonných požadavků, přidáním nových vlastností a funkcí nebo jejich vylepšení.
Pro možnost změny digitální obsahu pak v souladu s ustanovením § 2389q Občanského zákoníku v zásadě platí, že má-li být digitální obsah poskytován po určitou dobu a nejedná-li se o změnu nezbytnou pro zachování digitálního obsahu bez vad, poskytovatel může digitální obsah změnit:
a) je-li to ujednání ve smlouvě spolu se spravedlivým důvodem pro takovou změnu;
b) nevzniknou-li uživateli změnou dodatečné náklady; a
c) oznámí-li uživateli změnu jasným a srozumitelným způsobem.
Aktualizace ve vztahu ke spotřebiteli
Ustanovení § 2389d odst. 2 Občanského zákoníku o tom, že vedle (smluvně) ujednaných aktualizací poskytovatel zabezpečí, že budou uživateli poskytovány nezbytné aktualizace, lze vyloučit ve vztahu ke spotřebiteli pouze za splnění podmínek uvedených v ustanovení 2389s odst. 2 Občanského zákoníku, které říká, že nezbytné aktualizace lze vyloučit pouze v případě, kdy poskytovatel před uzavřením smlouvy zvlášť upozornil uživatele, že aktualizace poskytovány nebudou a uživatel s tím při uzavírání smlouvy výslovně souhlasil.
Pokud je služba uzavírána on-line (běžný způsob uzavření smlouvy o poskytování SaaS), lze souhlas prokazatelně získat například vhodným umístěním zaškrtávacího tlačítka (tick-boxu), kde díky zapsání uděleného souhlasu do databáze bude možné tento v případě nutnosti zpětně dohledat.
Závaznost Novely pro dříve uzavřené smlouvy
Smlouvy B2B
Pokud poskytovatel v rámci B2B smluvního vztahu uzavřel smlouvu s jiným podnikatelem před datem 6. ledna 2023, na povahu jejich smluvního vztahu nebude mít Novela vliv. Jestliže se tak dobrovolně nerozhodnou, Novela se na ně nebude aplikovat. Pakliže ale tito podnikatelé uzavřou smlouvou až po 6. lednu 2023, automaticky se na smluvní vztah uplatní nová ujednání Novely.
Smlouvy B2C
Bez ohledu na to, zda smlouvu poskytovatel se spotřebitelem uzavřel před a/nebo po účinnosti Novely, nová pravidla budou doléhat na předmětný smluvní vztah vždy, nezávisle na vůli smluvních stran.
Závěr
Etablování nového smluvního typu – smlouvy o poskytování digitálního obsahu – se dotýká širokého spektra smluvních vztahů, které jsou uzavírány nejen mezi podnikateli, ale i mezi podnikateli a spotřebiteli. Především doposud velmi často uzavírané smlouvy o poskytování SaaS získávají právní rámec smlouvy o poskytování digitální služby a je nutno přistoupit k zohlednění tohoto faktu, a to ať již ve smlouvě samotné, nebo v obchodních podmínkách, které jsou nedílnou součástí těchto smluv. Nová pravidla pro uplatňování práv z vadného plnění, odstoupení od smlouvy, změnu digitálního obsahu a další zásadní témata tak bude nutné adresovat co nejdříve – změny jsou účinné již od 6. ledna 2023 a v případě smluv uzavřených se spotřebiteli se přímo aplikují i na smlouvy uzavřené před tímto datem.
Diskuze k článku ()