Osoby zúčastněné na svěřenském fondu

Představíme si tedy zejména osobu zakladatele, obmyšlené a svěřenské správce a následně se zastavíme u dalších neinstitucionalizovaných možností. Plynule tím navážeme na předchozí dva díly seriálu, které se věnovaly vymezení svěřenského fondu, jeho původu, vývoji a v neposlední řádě i komparaci české a zahraniční právní úpravy.

Zakladatel

Zakladatel je osobou, jenž za účelem založení svěřenského fondu vyčleňuje svůj majetek mimo své vlastnictví. Současně s tím pověřuje svěřenského správce, aby k vyčleněnému majetku namísto zakladatele vykonával vlastnická a jiná majetková práva v souladu s účelem svěřenského fondu, který byl zakladatelem vymezen. Svěřenský správce se však nikdy nestává vlastníkem vyčleněného majetku. 

Na tomto místě je pak nutné vysvětlit taktéž rozdíl mezi osobou zakladatele a přispěvatele svěřenského fondu. Vyčlenit majetek do svěřenského fondu je totiž možné nejen při jeho vzniku, ale i po něm, tedy v průběhu celé existence svěřenského fondu. Osoba, která takto majetek ve svěřenském fondu zvýšila, takzvaný přispěvatel [§ 1468 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“)], se však nestává, jak by se mohlo na první pohled zdát, zakladatelem tohoto svěřenského fondu, a to bez ohledu na hodnotu majetku, kterým do fondu přispěla (tj. i v případech, kdy je hodnota příspěvku mnohanásobně vyšší než počáteční vklad zakladatele).

Vyjma vyčlenění majetku je zakladatel zejména povinen sepsat statut svěřenského fondu. To je zásadní dokument, který určuje základní pravidla správy svěřenského fondu. Zakladatel v něm zejména stanovuje účel, pro který je svěřenský fond zakládán. Zákon rozlišuje svěřenské fondy založené za veřejně prospěšným účelem a za soukromým účelem. Tento účel je však ve statutu nutné rozepsat podrobněji, jelikož se jedná o zcela stěžejní záležitost určující celé budoucí fungování a směřování svěřenského fondu. Zakladatel ve statutu dále určuje zejména pravidla pro jeho správu, organizační strukturu, obmyšlené nebo způsob, jakým budou určeni, či stanovuje práva a povinnosti jednotlivým zúčastněným osobám.

Po vzniku svěřenského fondu jsou práva a povinnosti zakladatele částečně vyčerpána. Nadále mu zůstává zejména právo dohledu nad správou svěřenského fundu, které mu zaručuje § 1463 odst. 1 OZ. To v sobě zahrnuje zejména právo navrhnout soudu, aby uložil či zakázal určité jednání svěřenskému správci. Dále se jeho prostřednictvím zakladatel může dovolat vyslovení neplatnosti právního jednání, jímž svěřenský správce poškozuje fond (§ 1466 odst. 1 OZ). Zakladateli rovněž náleží právo odvolávat a jmenovat svěřenské správce, ledaže statut určí jiný způsob jejich jmenování nebo odvolání (§ 1455 OZ). Toto právo dává zakladateli velmi silné postavení, neboť skrze něj může být rozhodování svěřenského správce nepřímo ovlivňováno.[1] To naznačuje možné problémy zejména v situacích, kdy je svěřenský fond zakládán za účelem ochrany majetku, tedy aby rizikové jednání zakladatele neohrožovalo jeho dříve nashromážděný majetek, který byl do svěřenského fondu vyčleněn. V krajních situacích by se zde totiž mohlo objevit riziko spočívající v tom, že se zakladatelovi věřitelé budou dovolávat toho, že nedošlo k faktickému oddělení majetku zakladatele, a tedy že se nerozběhly lhůty pro uplatnění institutu neúčinnosti (ať již podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), či podle OZ).[2] Zakladateli však i přesto přísluší velmi silné oprávnění určit dle vlastního uvážení podmínky fungování svěřenského fondu ve statutu a proto se ztotožňujeme s názorem, že takovéto následky budou mít pouze případy zjevného zneužití tohoto institutu.[3]

Obmyšlení

Obmyšleným, kterého můžeme označovat také jako beneficienta, je osoba, která má nárok na majetkový prospěch, tedy na plnění ze svěřenského fondu. Podmínky pro to, kdo se může obmyšleným stát, nejsou zákonem vymezeny, ani nikterak omezeny. Může mezi ně patřit zakladatel, svěřenský správce, jakékoliv fyzické či právnické osoby, avšak i doposud neexistující osoby. Jaké plnění budou kteří obmyšlení ze svěřenského fondu získávat záleží na vůli zakladatele, která je promítnuta do statutu. V něm může zakladatel určit každému obmyšlenému plnění zvlášť, může obmyšlené rozdělit do jednotlivých skupin a na základě těchto skupin diferencovat odlišné nároky na plnění, nebo může rozhodnutí o povaze a míře plnění každému obmyšlenému nechat na rozhodnutí svěřenského správce dle předem stanovených mantinelů. 

V této souvislosti je důležité rozlišovat mezi fondy zřízenými k soukromému účelu a k veřejně prospěšnému účelu. Zatímco statut svěřenského fondu zřízeného pro soukromé účely musí obsahovat alespoň stanovení mechanismu, kterým dojde k určení obmyšleného, či okruh osob, ze kterého lze obmyšlené jmenovat,[4] u svěřenského fondu zřízeného k veřejně prospěšnému účelu tento požadavek stanoven není. Pokud statut svěřenského fondu zřízeného k soukromému účelu uvedený požadavek neobsahuje, není naplněn raison d´etre takového svěřenského fondu a ten tak nemůže vzniknout.[5]

Z platné právní úpravy tedy vyplývá, že obmyšlená osoba soukromého svěřenského fondu musí být v rámci statutu určená, anebo alespoň určitelná.[6] V rámci určení zakladatel jasně definuje osobu ve statutu svěřeneckého fondu. V určitelnosti není zakladatel nijak omezen a je oprávněn obmyšleným určit jak fyzickou, tak právnickou osobu, a to včetně osob nenarozených nebo právnických osob, které mají teprve vzniknout.[7] Osoby, které ke dni určení ze strany zakladatele neexistují, označujeme jako tzv. eventuální obmyšlené.[8] Svěřenský fond, který v rámci statutu neobsahuje určení obmyšlených, ale toliko klíč, na jehož základě budou obmyšlení určeni, označujeme jako tzv. diskreční svěřenský fond. V rámci tohoto fondu rozhoduje o tom, kdo bude obmyšleným třetí osoba, a to právě na základě podmínek stanovených zakladatelem ve statutu. Touto třetí osobou je obvykle svěřenský správce, ale ve statutu může být tato pravomoc přenesena i na někoho jiného.[9]

Svěřenský správce

Svěřenský správce je klíčovou osobou figurující ve svěřenském fondu a společně se zakladatelem a obmyšleným tvoří triangulární strukturu osob svěřenského fondu. Role svěřenského správce je zásadní již pro vznik svěřenského fondu, kdy svěřenský fond zřízený inter vivos nemůže vzniknout bez toho, aniž by svěřenský správce přijal pověření k jeho správě.[10] Jak bylo uvedeno výše, svěřenský správce je obvykle jmenován (i odvoláván) zakladatelem, který však může ve statutu určit i jiný způsob, jak správce jmenovat či odvolávat. Například může být tato pravomoc svěřena do rukou třetí osoby, nebo do rukou obmyšlených. Zároveň mohou být určeny i podmínky, za kterých bude správce odvoláván, podmínky a kritéria, která musí správce splňovat, aby mohl vykonávat funkci,[11] nebo může být určen okruh osob, ze kterých má být správce vybrán, či stanoven mechanismus jeho výběru.[12] 

Pokud statut nestanoví jinak, může se svěřenským správcem stát každá svéprávná fyzická osoba. Občanský zákoník pak předpokládá, že by svěřenským správcem mohla být i právnická osoba, stanoví-li tak zvláštní zákon.[13] Takovým zákonem je v současné době pouze zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, který v § 151 umožňuje, aby se svěřenským správcem stala investiční společnost.

Svěřenským správcem může být rovněž osoba, která je zakladatelem, obmyšleným, nebo zároveň zakladatelem i obmyšleným svěřenského fondu. V takovém případě je však podmínkou výkonu správy, aby měl svěřenský fond alespoň jednoho dalšího správce, kterým bude třetí osoba. Osoba, která je správcem a zároveň zakladatelem nebo obmyšleným pak není oprávněna jednat za svěřenský fond samostatně, ale může jednat pouze společně s touto třetí osobou.[14] Pro třetí osobu v roli svěřenského správce takové omezení platit nemusí, protože způsob výkonu její funkce může být upraven statutem odlišně.

Hlavní činností správce je plná správa majetku vyčleněného z vlastnictví zakladatele. Správce je ve veřejných seznamech zapsán jako vlastník majetku ve svěřenském fondu[15] a je povinen vést řádnou evidenci spravovaného majetku fondu. Spravuje-li správce více svěřenských fondů, je povinen jednotlivé majetky jednoznačně oddělit, aby spravovaný majetek byl vždy jasně identifikovatelný.

Z podstaty plné správy majetku ve svěřenském fondu rovněž vyplývá povinnost svěřenského správce postupovat při správě s péčí řádného hospodáře. Za takových okolností se vybízí porovnání s výkonem funkce statutárního orgánu u právnických osob. Postavení svěřenských správců je sice do určité míry podobné, avšak podstatný rozdíl spočívá především v tom, že svěřenský správce jedná v záležitostech svěřenského fondu vlastním jménem a jeho role nespočívá v nahrazování chybějící vůle svěřenského fondu, jak je tomu v případě právnických osob.[16] Z relativní autonomie správce je zřejmá nezbytnost odbornosti a profesionality osoby, která je oprávněna s majetkem nakládat. V této souvislosti je pak vhodné připomenout, že správce je povinen ze zákona vykonávat svou funkci osobně. Pro zajištění profesionality a odpovídající kompetence pro rozhodnutí správce je však samozřejmě umožněno, aby si správce pro určité právní jednání stanovil zmocněnce, a to zejména v situaci, kdy je potřeba specializace, kterou sám neovládá.[17] 

V této souvislosti může být vhodné (a v praxi se tak často děje zejména v případě svěřenských fondů se větším rozsahem majetku), aby bylo svěřenských správců více. Zákon jejich počet nikterak neomezuje. Tito správci rozhodují kolektivně, přičemž rozhodnutí je obvykle přijímáno majoritou. Je však možné, aby statut pro některá, potažmo pro všechna rozhodnutí vyžadoval kvalifikovanou většinu, případně jednomyslnost.[18] Mezi benefity plurality správců patří zejména rozložení odpovědnosti a rizika, ale také víceúrovňový dohled nad správou vyčleněného majetku, který může být zejména u majetkově rozsáhlejších fondů klíčovým faktorem ke zdravému hospodaření a prosperitě.

Fakultativní orgány

Zakladatel má právo při vzniku svěřenského fondu určit celou řadu libovolných náležitostí a pravidel pro jeho fungování a rovněž může ustavit fakultativní orgány či funkce, jejichž existenci zákon nepředpokládá. Jejich role pak musí být jasně definovaná ve statutu. 

Zakladatel kupříkladu může určit osobu, která by byla jeho potenciálním nástupcem v případě jeho smrti nebo zániku, respektive převzala by výkon některých práv přiznaných zakladateli zákonem či statutem. Taková osoba se však nestane zakladatelem fondu a práva zakladatele rovněž nemohou přejít ani na jeho dědice.[19]

Mezi další významné fakultativní orgány patří ty, které jsou povinny dohlížet na správu svěřenského fondu. Jsou jimi zejména protektor nebo revizor, kteří vykonávají kontrolní funkci. Dohlíží tedy na to, zda svěřenský správce řádně hospodaří se svěřeným majetkem, dodržuje všechny zákonné povinnosti, postupuje v souladu se statutem či jinými dokumenty upravujícími fungování svěřenského fondu a řádně plní obmyšleným. Role protektora či revizora však může spočívat i v apriorním schvalování statutem vymezených jednání svěřenského správce, zejména těch, která mohou mít zásadnější dopad na svěřenský fond. V praxi pak může být role protektora rozdělena například do dvou oblastí, a to na protektora odborného, který dohlíží na dodržování zákonných požadavků a formálních náležitostí statutu a na protektora rodinného, který bdí nad dodržováním pravidel nastavených pro plnění obmyšleným. Jak již název napověděl, tento institut je využíván zejména u rodinných svěřenských fondů, kde je možné zřídit například i rodinnou radu, jíž může být svěřeno rozhodování v záležitostech úzce spjatých s rodinnými příslušníky, nebo může být určena k výkladu vůle zakladatele.

Jak je to z hlediska veřejně dostupných údajů o osobách zúčastněných na svěřenském fondu?

Jak již bylo v předchozích dílech tohoto seriálu řečeno, svěřenský fond vzniká v souladu s § 1451 odst. 2 OZ dnem zápisu do evidence svěřenských fondů. Do evidence svěřenských fondů se o svěřenském fondu zapisují skutečnosti uvedené v § 65d zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále jen „ZVR“). Těmi jsou i údaje o některých osobách zúčastněných na svěřenském fondu, konkrétně pak údaje o svěřenských správcích, zakladatelích, obmyšlených a osobách oprávněných vykonávat nad svěřenským fondem dohled. 

Z uvedených údajů jsou však veřejně přístupné pouze údaje o svěřenských správcích. Údaje o zakladatelích, obmyšlených a osobách vykonávajících dohled nejsou uváděny v opisu z evidence svěřenských fondů, ani se nezveřejňují (§ 65e odst. 1 ZVR). Tyto údaje mohou být zveřejněny pouze v případě, že k tomu dá daná osoba souhlas.

Úplný opis zápisu v evidenci svěřenských fondů pak může získat svěřenský správce, případně jiná osoba, která na tom prokáže právní zájem. Osoby s právním zájmem a další instituce specifikované v § 65e odst. 3 ZVR mohou přistupovat k těmto údajům pouze pro potřeby a v mezích své zákonné působnosti prostřednictvím speciální aplikace vytvořené a spravované Ministerstvem spravedlnosti.[20]

Pro fungování svěřenského fondu jsou zásadní osoby zakladatele, svěřenského správce a obmyšlených. Zejména zakladatele a svěřenského správce je nutné znát již při vzniku svěřenského fondu, kdežto obmyšlený může být za stanovených podmínek určen i později. Svěřenské fondy však mají tu výhodu, že je v maximální míře možné přizpůsobit jejich nastavení přání zakladatele i povaze a objemu vyčleněného majetku, a tím vytvořit vysoce efektivní nástroj pro jeho správu. Právě o tom, jak se svěřenský fond vytváří, respektive o jeho zřízení, vzniku a zániku bude pojednávat další díl tohoto seriálu.