Manažer a jednatel v jednom aneb vyplatí se tzv. souběhy?

Diskusi o této problematice totiž opět oživil nedávný nález Ústavního soudu.[1] Ústavní soud v dané věci souhlasil se závěry Nejvyššího soudu, a proto se může zdát, že je jasno a diskuze končí. To je sice pravda, ovšem jenom zčásti.

Soudy se shodly v tom, jakým právním režimem se řídí tzv. pravé souběhy. Stále však není jisté, kdy se jedná o pravý souběh a kdy se jedná o souběh nepravý. Toto rozlišení může být v praxi velmi obtížné,[2] přitom se však jedná o naprosto klíčovou otázku.

Co je to souběh? Kdy je souběh pravý a kdy nepravý?

Pravý souběh nastává, když má jednatel nebo člen představenstva na základě pracovní smlouvy se společností vykonávat práci, která se překrývá s jeho rolí ve vedení společnosti. Přesněji řečeno, jde o situace, kdy člen statutárního orgánu uzavře se společností pracovní smlouvu, jejímž obsahem je výkon činnosti, která se (částečně) překrývá s činností, která spadá do tzv. obchodního vedení.

Oproti tomu při nepravém souběhu má člen statutárního orgánu vykonávat v pracovním poměru jinou činnost – tedy činnost, která do tzv. obchodního vedení nespadá. Zatímco nepravé souběhy soudy tradičně připouští, k souběhům pravým jsou přísné (byť pod vlivem nálezu Ústavního soudu z roku 2016[3] nakonec opustily závěr o neplatnosti „manažerských“ smluv, které odkazovaly na zákoník práce a měly založit pravý souběh).

Stále otevřené otázky

Jak jsme naznačili už v úvodu, i přes nový nález Ústavního soudu zůstává řada otázek stále otevřená. Především stále není úplně jasné, v jakých situacích se jedná o pravý souběh a v jakých jde „pouze“ o souběh nepravý. I k této otázce sice existují soudní rozhodnutí, nicméně i ta zdůrazňují, že musíme zohledňovat specifika konkrétního případu.[4] Jiný režim tak panuje u větších společností s tisícovkami zaměstnanců a jiný u malých společností, které mají zaměstnanců např. pouze sedm.

Odpověď na tuto otázku je přitom naprosto základní, neboť:

u nepravého souběhu:
1. vznikne mezi členem orgánu a společností vedle vztahu z výkonu funkce také pracovní poměr;
2. k platnosti a účinnosti smlouvy není potřeba splnit tak přísné požadavky
u pravého souběhu:
1. je k účinnosti smlouvy vždy nezbytný souhlas valné hromady, popř. jediného společníka či akcionáře;
2. mezi členem orgánu a společností nevznikne pracovní poměr;
3. v případě sporu se bude mj. řešit to, jestli určité pravidlo zákoníku práce odporuje nepřekročitelným pravidlům korporátního práva, či nikoli – ani odpověď na tuto otázku často nebude dopředu známá, což je další důvod, proč radíme, abyste se souběhům raději vyhnuli

Závěrečná doporučení

Správné porozumění problematice souběhů je klíčové pro zabránění zbytečným právním problémům. Jednou z klíčových otázek, která zůstává otevřená, je rozlišení mezi činnostmi patřícími a nepatřícími do obchodního vedení.

Obecně doporučujeme se souběhům raději vyhnout, a to i po přijetí lednového nálezu Ústavního soudu. Mohou však samozřejmě existovat i případy, ve kterých se uzavření souběžného pracovního poměru se členem statutárního orgánu hodí – je Vám však nejspíš jasné, že to platí hlavně z pohledu člena orgánu, a ne z pohledu společnosti.

Jako vždy radíme přistoupit k této otázce preventivně. To znamená kontaktovat právníky před tím, než přistoupíte k podpisu smluv se členem statutárního orgánu společnosti. Díky tomu můžete předejít potenciálním konfliktům a nejasnostem, které by mohly vést k vleklým soudním sporům a závažným dopadům na společnost.

Zajímá Vás pracovní právo? Na kongresu Právní prostor 2024 se budeme novému pracovnímu právu věnovat hned v několika příspěvcích. Program kongresu najdete na adrese https://kongrespravniprostor.cz/.

[1] Jde o nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 410/23. Ústavní soud v zásadě pouze potvrdil svůj názor, že manažerská smlouva uzavřená se členem statutárního orgánu může být podřízena režimu zákoníku práce, ale musí respektovat nepřekročitelné limity plynoucí z obchodního a občanského práva. Jedním z těchto limitů je požadavek schválení takové smlouvy nejvyšším orgánem společnosti. To podle soudu slouží k ochraně práv a zájmů společníků, resp. akcionářů, ale i třetích osob, a především samotné společnosti.

[2] Srov. např. PALA, R. Variácie právneho postavenia člena orgánu: obligačný vzťah vs. korporačné postavenie a súbehy rôznych obligačných režimov. In ŽITNANSKÁ, L., HAVEL, B., CSACH, K. a kol. Smluvní režim výkonu funkce. Praha: Wolters Kluwer, 2021, s. 51.

[3] Nález Ústavního soudu ze dne ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 190/15.

[4] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4344/2017: „Zbývá dodat, že závěr o tom, zda určitá (jednotlivá) činnost spadá, či nespadá do kategorie obchodního vedení, zpravidla nebude možné učinit paušálně. Proto je nezbytné, aby soudy v každé jednotlivě věci přihlédly ke všem okolnostem konkrétního případu.“