Mají emotikony právní význam? Co na to říká judikatura? Epizoda první

Vyjadřují naši náladu, ale také náš skutečný záměr, neboť mohou nahrazovat či doplňovat samotná slova.[1] S nárůstem používání emojis se také zvyšuje počet případů, v nichž se tyto výstižné obrázky stávají předmětem rozhodování soudů. V tomto našem článku se postupně zaměříme na několik zajímavých případů z celého světa, v nichž hrály emotikony důležitou, či dokonce hlavní roli.

Jaký právní význam může mít emoji? Může použití emotikonu založit trestní odpovědnost? Můžete vyhodit zaměstnance za to, že použil určitý emotikon? Dnes se konkrétně zaměříme na poslední z těchto otázek.

I roztomilé prasátko může vyústit ve skončení pracovního poměru

Ačkoli mnohým může emotikon prasátka připadat roztomilý, v závislosti na kontextu může jeho použití představovat právně relevantní urážku. Záměrným použitím emoji v podobě prasečí, medvědí nebo opičí hlavy totiž může dojít k ponížení či urážce jiné osoby, což může mít občanskoprávní, pracovněprávní, a v krajním případě dokonce trestněprávní důsledky.

Pojďme se podívat na příběh ze života. Soudy v Německu řešily případ zaměstnance strojírenské společnosti, který použil v rámci diskuse na Facebooku emotikon prasete spolu s emotikonem opičí hlavy. Za pomoci těchto emotikonů chtěl daný zaměstnanec charakterizovat jednoho ze svých nadřízených. 

Diskuse, v níž daný zaměstnanec použil ony emotikony, se odehrávala pod příspěvkem dalšího ze zaměstnanců téže společnosti. Tento zaměstnanec byl po delší dobu v pracovní neschopnosti z důvodu pracovního úrazu. Svou fotku po tomto úrazu, konkrétně fotku své zraněné ruky, zveřejnil na svém facebookovém profilu, načež se rozeběhla poměrně vášnivá diskuse, do níž se zapojilo celkem 21 osob.

Účastníci diskuse z řad zaměstnanců si dělali legraci ze svých nadřízených. K dokreslení svých slov používali emotikony, nejčastěji emotikony zvířat. Jeden z problematických komentářů označoval vedoucího výroby mj. „tlustým 🐷", popř. medvědí (nebo opičí?) hlavou (to vyjádřil za pomoci emotikonu 🐵).[2] Zaměstnavatel „odměnil“ autora těchto komentářů okamžitým zrušením pracovního poměru.

Pro ilustraci:

Obrázek: přepis diskuse na základě informací obsažených v rozsudku odvolacího soudu

To však není konec příběhu. Onen „kreativní“ zaměstnanec se rozhodl žalovat na neplatnost rozvázání pracovního poměru… A soud jeho žalobě vyhověl a nařídil zaměstnavateli, aby daného zaměstnance nadále zaměstnával.[3] Prvostupňový soud sice shledal, že předmětný komentář byl vůči nadřízenému urážlivý, ovšem na druhou stranu přihlédl k tomu, že daný zaměstnanec působil u zaměstnavatele šestnáct let bez jakéhokoli problému. Proto podle soudu bylo v tomto případě zapotřebí vyhodnotit zájem zaměstnance na dalším zaměstnávání jako silnější než zájem zaměstnavatele okamžitě se tohoto zaměstnance (který jinak pracoval bezchybně) zbavit.

Za dané situace měl zaměstnavatel správně postupovat tak, že nejprve zaměstnanci toto jeho jednání vytkne. Okamžité zrušení pracovního poměru by prý bylo namístě až tehdy, pokud se daný zaměstnanec dopouštěl podobných prohřešků opakovaně. V tomto konkrétním případě se totiž údajně dalo předpokládat, že by si zaměstnanec vzal výtku k srdci a dalšího podobného jednání už se v budoucnu nedopustí.

To potvrdil i odvolací soud,[4] a to navzdory tomu, že uznal, že urážka nadřízeného skrze emoji prasete a opičí hlavy byla obzvláště intenzivní[5] a že obecně není vyloučeno skončit s někým pracovní poměr z důvodu „pouhé“ urážky. Urážka nadřízeného totiž může – a zpravidla i bude – představovat (závažné) porušení zaměstnancovy povinnosti zohledňovat oprávněné zájmy zaměstnavatele. V tomto případě však nebylo jednání zaměstnance dostatečné k tomu, aby definitivně podlomilo zaměstnavatelovu důvěru v zaměstnance, který pro něj bez jakýchkoli problémů pracoval do dobu šestnácti let. Důležitou roli hrála i skutečnost, že zaměstnavatel hodnotil daného zaměstnance jako nadprůměrného, což bylo patrné zejména z nadprůměrné výkonnostní prémie ve výši 18,9 %.

Obecné závěry

Při řešení sporu o neplatnost skončení pracovního poměru by i naše soudy zkoumaly, jestli lze od zaměstnavatele rozumně očekávat, že bude zaměstnance i přes jemu vytýkané jednání nadále zaměstnávat. V takové situaci musíme postavit na misky vah jednak zájem zaměstnavatele na okamžitém rozvázání spolupráce se zaměstnancem, jednak zájem zaměstnance na tom, aby pracovní poměr pokračoval.

Při vážení těchto zájmů budeme obecně hodnotit intenzitu a následky porušení zaměstnancových povinností. Roli bude hrát především:

1. nakolik bylo jednání zaměstnance způsobilé vést ke ztrátě důvěry;
2. jaké ekonomické důsledky mělo jednání zaměstnance pro zaměstnavatele;
3. zda zaměstnanec jednal úmyslně, z nedbalosti, nebo nezaviněně;
4. jak velké je riziko, že zaměstnanec bude své protiprávní jednání opakovat;
5. jak dlouho trval pracovní poměr a zda se již zaměstnanec v jeho dosavadním průběhu dopustil nějakých protiprávních jednání.

V daném případě německé soudy neshledaly dostatečnou intenzitu pro okamžité zrušení pracovního poměru. Zároveň naznačily, že ani výpověď by v daném případě nebyla přípustná. U českých soudů by to nejspíš dopadlo podobně. To ovšem nemění nic na tom, že jednání daného zaměstnance bylo protiprávním zásahem do osobnosti jeho nadřízeného – proti němuž se tento nadřízený mohl bránit prostředky občanského práva (u nás by mohl uplatnit přinejmenším odstraňovací a satisfakční nárok). Navíc by vše bylo jinak např. tehdy, pokud by byl daný zaměstnanec „nový“, tedy pracoval by pro zaměstnavatele např. teprve druhým rokem. Emotikony zde tedy právní následky nepochybně vyvolaly. 

Lze uzavřít, že to, co by vyvolávalo právní následky v psaném nebo mluveném projevu, nelze zakrýt za pomoci emotikonů.

V dalších částech tohoto miniseriálu se podíváme na další situace, ve kterých emotikony ovlivnily práva a povinnosti osob. Podíváme se např. na rozhodnutí italského nejvyššího soudu, podle něhož může být použití emotikonu v určitém kontextu dokonce trestným činem.

---