Při vědomí odlišnosti situace v České republice od situace v západní Evropě a Spojených státech, ale i v zemích tzv. globálního Jihu tento článek nemá ambice debatovat o adekvátnosti různých forem zapojení těchto obránců, jako je např. přímá environmentální akce, v porovnání s klimatickou a environmentální krizí a nedostatečnou reakcí na ni, ať již ze strany politických představitelů, stávajících právních nástrojů, či dokonce fosilního průmyslu. Tento článek se snaží být příspěvkem do debaty pouze v tom smyslu, že analyzuje právní ochranu, kterou environmentální aktivisté požívají zejména se zaměřením na jejich definici a podmínku znaku nenásilnosti. Konkrétně je podrobněji analyzována Deklarace OSN o obráncích lidských práv, Aarhuská úmluva a Úmluva z Escazú. V další části je věnována pozornost soudním řízením, kterým mohou environmentální aktivisté čelit a formám obrany proti těmto řízením či přímo v nich [specificky obrana proti tzv. strategickým žalobám proti účasti veřejnosti (SLAPPs) a obhajoba na základě krajní nouze].
Úvod
V současné době se pozornost médií zaměřuje zejména na tzv. klimatické aktivisty, které bychom mohli definovat jako obránce lidských práv v oblasti životního prostředí,[1] kteří jsou přímo zaměřeni na problematiku klimatu, respektive poukazují na klimatickou krizi a její neadekvátní řešení a požadují v tomto větší úsilí zejména ze strany politických představitelů,[2] případně poukazují na chování fosilního průmyslu apod.[3] Klimatické hnutí využívá širokou paletu nástrojů, které dobře ilustrují možnosti občanské společnosti: klimatickou litigaci, tedy žaloby namířené např. proti státům či obchodním korporacím, demonstrace, ale i tzv. přímé akce,[4] k nimž se otevřeně hlásí např. Extinction Rebellion (XR), kteří ji definují jako "nenásilnou přímou akci, jinak řečeno občanskou neposlušnost, která je záměrným symbolickým porušením zákona, jehož cílem je přitáhnout pozornost k určitému společenskému tématu, konkrétně v tomto případě změně klimatu."[5] XR při tom zdůrazňuje, že se striktně drží nenásilí. Ty, kdo využívají těchto nástrojů, označujeme zpravidla jako environmentální aktivisty či environmentální obránce, v rámci OSN je používán pojem obránců lidských práv v ochraně životního prostředí.[6] Je zřejmé, že politický aktivismus lze považovat za jeden z fenoménů konsolidované občanské společnosti, která je dnes považována za jednu z podmínek stability fungujících demokratických režimů,[7] přispívá ke globální udržitelnosti a ochranělidských práv[8] a požívá právní ochrany.
Ukazuje se ovšem, že podmínka nenásilné formy těchto činností může být vykládána různě. Zcela určitě je všemi aktéry chápána jako zákaz fyzického napadení jiné osoby, ohledně majetku ovšem není situace tak jasná. Císař vyděluje pět typů politického aktivismu: starý participační aktivismus, nový transakční aktivismus, nový radikální aktivismus, občanská sebeorganizace a epizodická masová mobilizace, přičemž nový transakční aktivismus se vyznačuje "mnoha událostmi s málo účastníky" a nový radikální aktivismus "malým počtem účastníků a militantními strategiemi".[9] Právě tyto dva typy považuje Novák za relevantní pro diskuzi o tzv. přímé akci v environmentálním hnutí, přičemž upozorňuje na odlišnost environmentálního hnutí v České republice od hnutí v západní Evropě či Spojených státech.[10] Přímou akci pak částečně ztotožňuje s pojmem občanská neposlušnost, kterou lze definovat jako "veřejný, nenásilný, vědomý a politický akt protestu proti zákonu, obvykle provedený s cílem změnit zákon nebo politiku vlády". Jako významný prvek označuje striktní nenásilnost, která se zpravidla prosazuje i vůči majetku. Naproti tomu stojí anarchistická přímá akce, kterou lze označit také jako politický odboj nebo odpo.[11] Za charakteristické pro environmentální přímou akci označuje právě to, že vycházela z radikální opozice vůči "základním hodnotám kapitalistické a průmyslové společnosti, jako je upřednostňování zisku, posvátnost soukromého majetku či ekonomický růst." Naproti tomu ve Spojených státech amerických je občanská neposlušnost chápána jako nelegální protest,[12] jehož znakem je nenásilnost a zahrnuje i formy protestu, jako je bránění vstupu do budovy, rušení organizované akce nebo i poškození cizí věci. Tyto činnosti jsou ovšem protiprávní, aktéři tudíž mohou čelit navazujícímu řízení. Je ovšem otázkou, zda potrestání takového jednání může naplnit znaky porušení ochrany environmentálních obránců. Stejně tak není zcela jasné, zda je podmínka nenásilí součástí definičních znaků environmentálních aktivistů v různých mezinárodních nástrojích na jejich ochranu. Zahraniční odborná literatura však již začíná podrobovat různé formy přímé environmentální akce zejména ze strany klimatických aktivistů analýze, zda podléhají právní ochraně, či zda je možné je postihnout zpravidla podle příslušných předpisů trestního práva.[13] Snahou tohoto článku je tyto úvahy zprostředkovat i českému publiku.[14] Tento článek proto analyzuje mezinárodní právní nástroje zaměřené přímo na ochranu environmentálních obránců a zejména se věnuje jejich definici v rámci těchto nástrojů s důrazem na podmínku použití pouze nenásilných prostředků. Konkrétně je potom věnována větší pozornost dvěma možným řízením proti environmentálním aktivistům: zneužívajícímu občanskoprávnímu řízení, které mnohdy může mít pouze účel odstrašit od těchto akcí, a trestnímu řízení, které naopak může být klimatickými aktivisty využito k poukázání na klimatickou krizi obhajobou krajní nouze (či pouze důsledkem přímé akce).[15] Poslední kapitola shrnuje postoje k možnostem ochrany či ospravedlnění projevů občanské neposlušnosti současných klimatických aktivistů.
Hrozby, kterým čelí environmentální obránci
Situace obránců lidských práv (v ČR někdy také označovaných jako lidskoprávní aktivisté) se celosvětově zhoršuje. Podle organizace Front Line Defenders bylo v roce 2022 zavražděno nejméně 401 obránců lidských práv (což představuje zhoršení oproti 358 případům v roce 2021).[16] Jako nejnebezpečnější oblast je uváděna Latinská Amerika, vraždy aktivistů však byly zaznamenány celkem v 26 státech včetně Ukrajiny a zpráva upozorňuje na zhoršení bezpečnostních podmínek v Rusku od počátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru roku 2022.[17] Jako nejohroženější skupina jsou označováni právě aktivisté chránící půdu, životní prostředí a práva původních obyvatel (environmentální obránci jsou obětmi v 48 % případů vražd), nejhorší situace je v Kolumbii. Vraždy environmentálních obránců se objevují i v zemích globálního Severu.[18] Např. v lednu roku 2023 světem otřáslo zabití venezuelského ekoaktivisty Manuela Estebana Paez Terána, který protestoval proti výstavbě tréninkového centra policie ve Spojených státech amerických. Podle Guardianu se jedná o prvního environmentálního aktivistu v moderní historii Spojených států amerických zastřeleného policií během protestu; vyšetřování události však ještě nebylo uzavřeno.[19]
Špatné podmínky pro environmentální aktivisty zdaleka nejsou problémem několika posledních let.[20] Michel Forst ve své zprávě uvádí, že v roce 2015 byli v průměru zavražděni 3 environmentální aktivisté týdně.[21] John Knox v letech 2002 až 2013 uvádí minimálně 908 vražd environmentálních aktivistů (nejvíce v Brazílii a Hondurasu). Jako důvod této situace uvádí Knox 3 faktory: narůstající poptávku po těžbě a využívání přírodních zdrojů; nedostatek politické moci a právního uznání skupin, které jsou často touto poptávkou nejvíce zasaženy, a slabé nebo zkorumpované právní instituce, které vytvářejí kulturu beztrestnosti.[22]
Přitom podle Knoxe připadá na každého zabitého environmentálního obránce 20 až 100 dalších, kteří jsou obtěžování, zadržováni či žalováni.[23] Mezi nejčastější odrazující a zastrašující nástroje patří zatčení a zadržení, žaloby, fyzické napadení, hrozba smrtí a dohled.[24] Uvádí se, že proti environmentálnímobráncům jsou často využívány tzv. strategické žaloby proti účasti veřejnosti (SLAPPs),[25] stále častější jsou také útoky prostřednictvím digitálních technologií - od kyberšikany po napadení účtů na sociálních sítích.[26] Proti aktivistům může být také využívána snaha o přehnanou kriminalizaci předmětné ho jednání,[27] označování nenásilných protestů jako terorismus apod.[28] Tyto snahy samozřejmě mohou být úzce provázány s již zmíněnými taktikami fosilního průmyslu. I v České republice byly zaznamenány případy vyhrožování, policejní šikany či vleklých soudních sporů při hledání nápravy.[29] Bělorusko v souvislosti se svými aktivitami spočívajícími v pronásledování a obtěžování environmentálních obránců dokonce odstoupilo od Aarhuské úmluvy (viz dále).
Právní nástroje ochrany environmentálních obránců
Právní úpravu zaručující výkon veřejného politického aktivismu v oblasti práva životního prostředí můžeme dělit na obecnou v rámci obecných standardů ochrany základních práv a svobod, tj. např. lidskoprávní úmluvy nebo v určitých případech právní nástroje ochrany uprchlíků nebo dětí,[30] a zvláštní, která se přímo zaměřuje na ochranu obránců lidských práv, případně obránců environmentálních práv. Nenásilné aktivity environmentálních aktivistů jsou samozřejmě zaručeny a chráněny národními ústavami a obecně v rámci ochrany základních lidských práv a svobod, tj. v evropském prostoru např. Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, která explicitně zaručuje právo na svobodu myšlení, projevu, shromažďování a sdružování a rovněž zákaz diskriminace při užívání práv a svobod přiznaných úmluvou.[31]
Zvláštní ochrana může být poskytnuta nástroji k ochraně obránců lidských práv (např. v rámci Deklarace OSN o obráncích lidských práv, která poskytuje ochranu obráncům lidských práv v ochraně životního prostředí) nebo nástroji přímo k ochraně obránců environmentálních práv (Aarhuská úmluva, Úmluva v Escazú, které poskytují ochranu environmentálním obráncům), přičemž odborná literatura poukazuje na to, že v rámci ochrany poskytované přímo environmentálním aktivistům bude pravděpodobně prostor pro širší výklad pojmů v souvislosti s podmínkou nenásilnosti jednání.[32] Do skupiny zvláštních nástrojů lze zařadit také vodítka vydávaná v rámci vnějších vztahů a diplomatických aktivit některých států (např. Švýcarsko, EU).[33] Problematice obránců lidských práv se věnuje i Evropská unie, konkrétně Evropský parlament ve svých usneseních opakovaně vyjádřil uznání obráncům lidských práv a vyzval k jejich důslednější a systematické ochraně v Evropské unii,[34] přičemž ve svých pozdějších usneseních explicitně zmiňuje právě environmentální obránce.[35]
Článek byl publikován v časopisu Právník č. 1/2024. Pokračování je dostupné zde.
[1] Klimatická krize může mít dopad na různá lidská práva, nejen do práva na příznivé životního prostředí. Ovšem tradičně je ze skupiny obránců lidských práv vydělována skupina obránců lidských práv v životním prostředí, kam lze řadit i klimatické aktivisty.
[2] K tomuto např. ROCKSTRÖM, Johan - GUPTA, Joyeeta - QIN, Dahe et al. Safe and Just Earth System Boundaries. Nature. 2023, Vol. 619, nebo LIU, Zhu-DENG, Zhu - DAVIS, Steve et al. Monitoring Global Carbon Emissions in 2022. Nature Reviews Earth and Environment. 2023, Vol. 4.
[3] Ke strategiím fosilního průmyslu v kontextu environmentálních obránců např. NOSEK, Grace The Climate Necessity Defense: Protecting Public Participation in the U.S. Climate Policy Debate in a World of Shrinking Options, Environ mental Law. 2019, Vol. 49, No. 1, v českém prostředí také studie Vojtěcha Pecky, např. PECKA, Vojtěch. Továrna na lži: Výroba klimatických dezinformací. Praha: Alarm a Utopia libri, 2023.
[4] K různým novým i starším formám protestu klimatického hnutí např. analýza DE MOOR, Joost - DE VYDT, Michiel UBA, Katrin - WAHLSTRÖM, Mattias. New Kids on the Block: Taking Stock of the Recent Cycle of Climate Activism, Social Movement Studies. 2020, Vol. 20, No. 5.
[5] Proč XR dělá nenásilné přímé akce? In: Extinctionrebellion [online]. 25. 10. 2019 [cit. 2023-09-26].
[6] V českém jazyce jsou používány pojmy obránce, obhájce, ochránce či zastánce alternativně, v poslední době se prosazuje termín obránce.
[7] CÍSAŘ, Ondřej. Politický aktivismus v České republice. Sociální hnutí a občanská společnost v období transformace a evropeizace. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 29-30.
[8] SCHEIDEL, Arnim - DEL BENE, Daniela et al. Environmental Conflicts and Defenders: A Global Overview. Global Environmental Change. 2020, Vol. 63; Rezoluce Rady OSN pro lidská práva ze dne 21. března 2019, A/HRC/RES/40/11. In: United Nations Digital Library [online]. V tomto kontextu lze také připomenout uznání práva na čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí: Rezoluce Valného shromáždění OSN ze dne 26. července 2022, A/76/L.75. In: United Nations Digital Library [online]. Dostupné z: https://digitallibrary.un.org/record/3982508?ln=en.
[9] CÍSAŘ, Ondřej. Politický aktivismus v České republice. Sociální hnutí a občanská společnost v období transformace a evropeizace, s. 32-33.
[10] NOVÁK, Arnošt. Česká environmentální přímá akce v mezinárodním kontextu. Mezinárodní vztahy. 2013, roč. 48, č. 3, s. 89-91.
[11] Ačkoliv Rausch chápe přímou a nepřímou občanskou neposlušnost odlišně. Viz RAUSCH, Joseph. The Necessity Defense and Climate Change: A Climate Change Litigant's Guide. Columbia Journal of Environmental Law. 2019, Vol. 44, No. 2, s. 567. Dále viz Proč XR dělá nenásilné přímé akce?.
[12] RAUSCH, Joseph. The Necessity Defense and Climate Change.
[13] WEBER, Teresa. Are Climate Activists Protected by the Aarhus Convention? A Note on Article 3(8) Aarhus Convention and the New Rapid Response Mechanism for Environmental Defenders. Review of European, Comparative & International Environmental Law (RECIEL). 2022, Vol. 32, No. 1.
[14] K podobám klimatického hnutí v ČR např. NOVÁK, Arnošt. Více než jen klima: vynalézání socio-ekologické transformace. Sedmá generace. 2023, č. 5.
[15] Ovšem v poslední době dochází ke zpřísňování trestů a situace se mění, viz GAYLE, Damien - TAYLOR, Matthew - NIRANTAJ, Ajit. Human Rights Experts Warn against European Crackdown on Climate Protesters. In: The Guardian [online]. 12. 10. 2023 [cit. 2023-11-16].
[16] FRONT LINE DEFENDERS. Global Analysis 2022. Dublin - Brussels: Front Line Defenders, 2023.
[17] Ibidem.
[18] GLOBAL WITNESS. 133 Land and Environmental Defenders Were Killed between 2012 and 2021. In: Global Witness [online]. [cit. 2023-09-25].
[19] PRATT, Timothy. 'Assassinated in Cold Blood': Activist Killed Protesting Georgia's 'Cop City'. In: The Guardian [online]. 21. 1. 2023 [cit. 2023-09-24].
[20] Česky problematiku popisuje také ŽÁKOVSKÁ, Karolina. Ochrana životního prostředí jako lidskoprávní bojiště současnosti. In: Výzkumné centrum pro lidská práva [online]. 1. 11. 2019 [cit. 2023-11-21].
[21] FORST, Michel. Report of the Special Rapporteur on the Situation of Human Rights Defenders, A/71/281. In: United Na tions Digital Library [online]. 3. 8. 2016.
[22] KNOX, John H. Environmental Human Rights Defenders A Global Crisis. Universal Rights Group: 2017, s. 12.
[23] UN ENVIRONMENT PROGRAMME. Who Are Environmental Defenders. In: UNEP [online]. 2018 [cit. 2023-09-22]. K aktuální situaci ohledně trestání aktivistůviz také GAYLE, Damien - TAYLOR, Matthew - NIRANTAJ, Ajit. Human Rights Experts Warn against European Crackdown on Climate Protesters.
[24] FRONT LINE DEFENDERS. Global Analysis 2022.
[25] Např. v Bosně a Hercegovině. Ibidem, s. 15.
[26] Např. časté útoky na švédskou klima aktivistku Gretu Thunberg.
[27] Na riziko takových snah poukazuje již NOSEK, Grace. The Climate Necessity Defense, ale nebezpečí je stále aktuální.
[28] Ibidem.
[29] Těžký život ekologických aktivistů: od roku 2022 jich bylo zavražděno 1176. In: Ekolist [online]. 20. 9. 2016 [cit. 2023- 09-21].
[30] Ačkoliv konkrétně v těchto dvou oblastech jsou v souvislosti s ochranou environmnentálních aktivistůidentifikovány velké mezery. Např. JONES, Martin. Protecting Human Rights Defenders at Risk: Asylum and Temporary International Relocation. The International Journal of Human Rights. 2015, Vol. 19, No. 9 nebo KIRK, Tracy. Children as Human Rights Defenders: A Participatory Approach. Edinburgh Law Review. 2019, Vol. 23, No. 3.
[31] A toto vykládá široce, tj. podle judikatury nemusí dojít k porušení práva zaručeného Úmluvou, aby byl aplikován čl. 14. Viz WEBER, Teresa. Are Climate Activists Protected by the Aarhus Convention?, s. 70.
[32] Viz Ibidem.
[33] FEDERAL DEPARTMENT OF FOREIGN AFFAIRS. Swiss Guidelines on the Protection of Human Rights Defenders. Bern: Federal Department of Foreign Affairs, 2013, via BENNETT, Karen - INGLETON, Danna - NAH, Alice M. - SAVAGE, James. Critical Perspectives on the Security and Protection of Human Rights Defenders. International Journal of Human Rights. 2015, Vol. 19, No. 7, a Zajištění ochrany - obecné zásady Evropské unie týkající se ochránců lidských práv. In: mzv.cz [online]. [cit. 2023-09-26]. Případně BENNETT, Karen. European Union Guidelines on Human Rights Defenders: A Review of Policy and Practice towards Effective Implementation. The International Journal of Human Rights. 2015, Vol. 19, No. 7.
[34] Např.: Usnesení Evropského parlamentu ze dne 17. června 2010 o politikách EU ve prospěch zastánců lidských práv (2009/2199(INI)) nebo Usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. března 2023 o obecných zásadách EU týkajících se obránců lidských práv (2021/2204(INI)).
[35] Usnesení Evropského parlamentu ze dne 19. května 2021 o dopadech změny klimatu na lidská práva a úloze ochránců životního prostředí v této oblasti (2020/2134(INI)).
Diskuze k článku ()