Přestavek z neoprávněné a nepovolené stavby

Byl-li zahájen spor o odstranění přestavku za situace, kdy samotný přestavek je ve své podstatě bezvýznamný a zasahuje do cizího pozemku zcela okrajově, nabízí se možnost, přikázat pozemek do vlastnictví stavebníka.

soudce Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou

Neoprávněná a nepovolená stavba

Neoprávněnou stavbou rozumíme stav, když stavebník staví na cizím pozemku, aniž by k tomu oprávněn, když toto oprávnění je třeba vnímat jako oprávnění ve smyslu občanskoprávním (například existencí smlouvy o zřízení služebnosti stavby). Stavebník tedy není nadán žádným právním důvodem, který by mu umožňoval na cizím pozemku zřídit stavbu a dopouští se protiprávního jednání tím, že zasahuje tím do vlastnických práva vlastníka pozemku.

Nepovolenou stavbou rozumíme stav, kdy stavebník staví kdekoliv, tedy například na svém vlastním pozemku, aniž by disponoval správním rozhodnutím, např. stavebním povolením. Protiprávního jednání se dopouští tím, že porušuje předpisy správního práva. 

Pro posouzení, zda se jedná o neoprávněnou stavbu, není podstatné, jestli stavebník disponuje nebo nedisponuje stavebním povolením, tedy jestli jedná v rozporu se správním právem či nikoliv. Pro rozhodnutí o tom, zdali je stavba oprávněná či neoprávněná je podstatná pouze existence občanskoprávního titulu ke stavbě. Samotná existence rozhodnutí správního úřadu, že se povoluje stavba, nedeklaruje oprávněnost stavby.

A naopak, pokud soud rozhodne, že se jedná o stavbu neoprávněnou či oprávněnou, nezasahuje tím do pravomoci stavebního úřadu rozhodovat o povolení stavby. Rozhodnutí soudu o oprávnění stavby stavební povolení nenahrazuje.

Existence stavebního povolení či kolaudačního rozhodnutí však může být podstatná za situace, kdy soud posuzuje dobrou víru stavebníka, že staví na svém, případně že má právo stavět na cizím pozemku. Existuje-li stavební povolení, naznačuje to, že stavebník byl v dobré víře a posiluje postavení stavebníka, pokud tvrdí, že v dobré víře stavěl. Pokud stavebním povolením stavebník nedisponuje, byť by správně měl, napovídá to skutečnosti, že v dobré víře konat nemusí.

Byl-li zahájen spor o odstranění přestavku za situace, kdy samotný přestavek je ve své podstatě bezvýznamný a zasahuje do cizího pozemku zcela okrajově, nabízí se možnost, přikázat pozemek do vlastnictví stavebníka. Pokud s tím souhlasí vlastník pozemku, může soud pozemek oproti náhradě skutečně do vlastnictví stavebníka přikázat, a to i za situace, kdy s tímto řešením stavebník nesouhlasí. Pokud však vlastník pozemků trvá na odstranění stavby, je soud postaven před otázku, zda vlastnické poměry uspořádat tak, že přikáže pozemek pod přestavkem do vlastnictví stavebníka a to proti odpovídající náhradě či zda nařídí odstranění stavby. Pokud jde skutečně o zcela bezvýznamný zásah do pozemku pod přestavkem, například pouze o několik málo centimetrů, jeví se varianta přikázání pozemku do vlastnictví stavebníka jako rozumné řešení. Avšak ve skutečnosti to tak není.

Pokud totiž probíhá, nebo může být zahájeno, řízení o odstranění stavby stavebním úřadem, a to proto, že se jedná o stavbu nepovolenou, může správní orgán rozhodnout i o odstranění stavby. Pak by ovšem, v případě přikázání pozemku do vlastnictví stavebníka, byl již pozemek nevratně ve vlastnictví stavebníka. Je zjevné, že přikázáním pozemku do vlastnictví stavebníka by bylo učiněno nezvratné rozhodnutí, zakládající nepřípustný zásah do vlastnického práva.   

Proto, za předpokladu, že se odstranění stavby jeví jako neúčelné či případně nepřiměřeně tvrdé, zejména za situace, kdy stavebník jednal v dobré víře, že staví oprávněně, mělo by přijít na řadu zřízení služebnosti stavby k dotčenému pozemku. Tímto řešením se jednak dostává stavebníkovi občanskoprávního titulu ke stavbě, avšak na druhou stranu je zajištěno, že pokud stavba bude odstraněna, pozemek bude od služebnosti oproštěn a vlastnické právo vlastníka pozemku dotčeno nebude.  


Použitelná judikatura: 

  • usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 22 Cdo 2612/2003
  • usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 22 Cdo 3953/2008
  • usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 234/2011
  • usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2233/2013; 
  • Usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. IV. ÚS 907/2014
  • rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5780/2016
  • usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 848/2018
  • rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1627/99, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 42/2001
  • rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020 sp.zn. 22 Cdo 1112/2020
Hodnocení článku
0%
Pro hodnocení článku musíte být přihlášen/a

Diskuze k článku ()

Pro přidání komentáře musíte být přihlášen/a

Související články

Další články