Zveřejňování soudních rozhodnutí
Všichni to chtějí, všem to prospěje. Alespoň tak se o tomto plánu ministerstva mluví a píše v odborných právnických kruzích.
Justice bude transparentní, veřejná kontrola soudních rozhodnutí absolutní.
Aktivisté a nevládní organizace budou mít šanci bez větších nákladů kontinuálně sledovat rozhodování soudců v oblastech, kterým se věnují.
Každý advokát, státní zástupce, podnikový právník a zmocněnec bez větších nesnází nastuduje „judikaturu“ nalézacích a odvolacích soudů před tím, než se na ně obrátí. A ihned upozorní konkrétního samosoudce a senát, že se odchyluje od většinové rozhodovací praxe.
Každý soudce se z takové databáze okamžitě dozví, zda jím zvolené právní řešení se shoduje s názory kolegů v jiných koutech republiky. Že zvažovaný druh a výše trestu odpovídá pohledu kolegům z Ostravy stejně, jako těm z Karlových Varů.
Akademici rázem budou mít k dispozici obrovský reprezentativní vzorek toho, jak reálně vypadá soudcovský výklad právních předpisů. (Připouštím, že soudcům by navíc taková systematická zpětná vazba od světa akademického nepochybně prospěla.)
Každý začínající právník, každý student, vedle přednášek a seminářů, učebnic a skript má šanci do budoucna využívat ke svému studiu autentickou aplikaci zákona i podzákonných předpisů.
Jistě i pro novináře a publicisty bude taková nekonečná zásoba lidských příběhů vítanou inspirací.
Zdá se, že jediné, co tomuto kroku brání, je co nejméně pracná anonymizace těchto textů[1].
Ale, zeptal se někdo účastníků řízení? Počítá se s tím, že budou moci nesouhlasit se zveřejněním rozhodnutí v jejich věci, ať už bude jakkoli anonymizované?
Vždyť už dnes jsou k dispozici programy, které z dat o nařízených jednáních, které musí soudy předem zveřejňovat, dokáží zpětně deanonymizovat rozhodnutí poskytnutá dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Není těžké domyslet, že čím více bude textů soudních rozhodnutí volně přístupných, tím kvalitnější budou takové programy. Vždy budou existovat lidé, které takové věci přitahují.
Jak bude potom příjemné soudit se s lékařským zařízením či zdravotní pojišťovnou při vědomí, že písemné vyhotovení rozsudku bude plné zdravotních údajů? Rozvádět se a uvádět okolnosti intimního soužití? Řešit pracovně-právní spor stojící na důkazech o vzájemných vztazích na pracovišti? O trestních kauzách příbuzných a blízkých nemluvě.
Budou mít účastníci řízení právo říct poslední slovo?
[1] https://www.pravniprostor.cz/clanky/ostatni-pravo/reseni-budoucnosti-160-let-stare
Další články
Ke 20. výročí slovenské Justiční akademie
Možná uvítáte, že v nastupujícím čase adventním neotevřu žádné další ožehavé téma a pokusím se tentokrát navodit spíše náladu sváteční až slavnostní.
Co jsou ti soudci vlastně zač…
Ve veřejném prostoru opakovaně rezonuje debata o výši platů soudců. Platy jako takové nechci rozebírat. Chci se zaměřit na to, co obnáší „být soudcem“.
Přečtete si! „Podmíněný trest odnětí svobody: Převládající, nepopsaný, nepřiměřený.“
V listopadu tohoto roku se na trhu objeví nová kniha Jakuba Drápala, učitele trestního práva na mé mateřské právnické fakultě se shora uvedeným názvem. Měl jsem to štěstí, že jsem si jí přečetl dříve.
První setkání se zapsaným mediátorem aktuálně
První setkání se zapsaným mediátorem je nástroj v rukou soudu, jehož cílem je přiblížit účastníkům řízení mediaci jako jeden ze způsobů alternativního řešení sporů, získat o ní co nejvíce informací a motivovat je k jejímu využití.
Což takhle méně formalismu
To, že je česká justice konzervativní, není žádná novinka ani žádné tajemství. V mnohém má konzervativní a rigidní přístup své opodstatnění a je v pořádku.
