Stejně překvapen jsem v dalších letech zjistil, že mezi našinci jsou spousty opravdových nadšenců, fanoušků a znalců tohoto oboru.
Takže už tolik zaskočen jsem nebyl přednáškou specialistů Policie ČR, kteří nám prezentovali svou práci na poli ochrany ohrožených živočichů a rostlin. Ti nám vysvětlili, že mnoho Čechů nejen vzácným rostlinám a živočichům rozumí, ale že zároveň patříme mezi špičku pašeráků a nelegálních pěstitelů a chovatelů těchto komodit!
Jako trestní soudce jsem několik případů zaregistroval, a že aktivity tohoto druhu v tuzemsku neutichají, mě přesvědčila právní věta navržená k vydání ve Sbírce soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu:
Skutková podstata přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2 trestního zákoníku poskytuje ochranu i jedincům silně ohroženého druhu živočicha, a to před různými způsoby nakládání zde uvedenými. Může ji naplnit i pachatel, který si opatřil mrtvé (preparované) jedince živočicha patřícího k silně ohroženému druhu, které následně přechovával a nabízel jiným osobám, aniž k tomu měl jakékoli oprávnění.
Jaký že to byl příběh?
Zmíněného přečinu se měl obviněný dopustit tím, že vědomě v rozporu s ustanovením § 50 odst. 1, 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a bez patřičné výjimky ze zákazu prodeje, nabízení a držení ve smyslu § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, vydané příslušným krajským úřadem, a aniž by disponoval příslušnými doklady prokazujícími zákonný původ ve smyslu § 54 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny, si opatřil, přechovával a následně dne 16. 2. 2019 nabízel k prodeji v rámci entomologické burzy konané v Dělnickém domě 5 ks neživých exemplářů preparovaných chráněných živočichů patřících ke druhu ohniváček černočárný (Lycaena dispar), který je zařazen mezi silně ohrožené zvláště chráněné druhy podle § 48 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny, a je uveden v příloze č. III bodu 2. vyhlášky Ministerstva životního prostředí České republiky č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení uvedeného zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 395/1992 Sb.“).
Příslušný okresní soud spatřoval ve skutku maximálně možnou odpovědnost za přestupek a podle tohoto právního názoru procesně rozhodl. S tím nesouhlasila státní zástupkyně a napadla uvedené usnesení stížností, kterou krajský soud zamítl jako nedůvodnou.
Nejvyšší státní zástupce se s takovým postupem nesmířil a podal dovolání.
Argumentace stran byla obšírná, pro rychlé pochopení jádra problému shrnu argumentaci obviněného.
Ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že při hodnocení jeho jednání by měla být srozumitelně oddělena ochrana živého druhu (jedince) od mrtvého druhu (exemplář). Ohniváček černočárný (Lycaena dispar) se nenachází v situaci živočicha před vyhynutím nebo vyhubením, tedy použití ustanovení § 299 odst. 2 trestního zákoníku by v tomto případě bylo nesprávné, neboť obviněný nakládal s exempláři, tedy s mrtvými jedinci, a to druhu, který je pouze silně ohroženým. Jeho jednání by tak případně mohlo být pouze přestupkem. Obviněný dodal, že ochrana ohniváčka černočárného prošla v minulosti určitým vývojem, přičemž nyní fakticky není ohrožený. Argumentaci použitou nejvyšším státním zástupcem potom obviněný shledal obtížně srozumitelnou a rovněž zmínil, že už samotné řízení pro něj bylo dostatečným trestem a podání dovolání je již nepřiměřeným prostředkem.
Z navržené právní věty je zřejmé, že Nejvyšší soud se ztotožnil s právním názorem Nejvyššího státního zástupce. V klíčové argumentační pasáži zdůraznil, že souhrnně řečeno, skutková podstata přečinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 2 tr. zákoníku poskytuje ochranu – vedle dalších – i jedincům silně ohroženého druhu živočicha, a to před způsoby nakládání tam uvedenými, kam náleží i opatření sobě, přechovávání a nabízení těchto jedinců. Obviněný přitom podle tvrzení uvedeného v obžalobě sobě opatřil 5 ks neživých (preparovaných) jedinců, patřících k silně ohroženému druhu ohniváček černočárný (Lycaena dispar), které následně přechovával a nabízel, a to za neexistence okolností, které by mohly činit takové jednání oprávněným (viz § 54 zákona o ochraně přírody a krajiny), což zjevně může poskytovat podklad pro závěr o (formálním) naplnění znaků objektivní stránky skutkové podstaty zmíněného přečinu. To znamená, že tvrzení okresního soudu, podle něhož nebyly naplněny znaky uvedeného přečinu z důvodu, že šlo „pouze“ o silně ohrožený druh, je nesprávné a naplňovalo dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., přičemž zmíněnou vadu nenapravil k podané stížnosti ani krajský soud, čímž zatížil své rozhodnutí i vadou naplňující dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Přinejmenším předčasný je tak závěr soudů, že v daném případě není namístě dovození trestní odpovědnosti obviněného.
Že brouky nesbíráte?
Ať už budete o prázdninách procházet stánky trhů v Orlických horách či na Šumavě, nebo prohlížet nabídku prodejců na břehu Jadranu či Tichého oceánu, vždy narazíte na různé přírodní artefakty, vypreparované rostliny a živočichy. Krásná vzpomínka na dovolenou, co říkáte? No, nekup to!
A budete vědět jistě, že nejde o silně ohrožený druh?
Diskuze k článku ()