Provozovatelé služeb elektronických komunikací nemohou preventivně provádět plošné a nerozlišující uchovávání provozních údajů po dobu jednoho roku ode dne, kdy byly zaznamenány, pro účely boje proti protiprávním jednáním spočívajícím ve zneužívání trhu, mezi něž patří i obchodování zasvěcených osob
Vnitrostátní soud kromě toho nemůže časově omezit účinky prohlášení neplatnosti vnitrostátního právního předpisu, který takové uchovávání stanoví
Ve Francii byla proti VD a SR zahájena trestní řízení pro trestné činy obchodování zasvěcených osob, podílnictví na obchodování zasvěcených osob, účastenství, podplácení a praní peněz. Základem těchto řízení byly osobní údaje z telefonických hovorů VD a SR, které vznikly v rámci poskytování služeb elektronických komunikací a vyšetřujícímu soudci je sdělil Autorité des marchés financiers (Úřad pro finanční trhy, ÚFT) poté, co v dané věci provedl vyšetřování.
VD a SR podali proti dvěma rozsudkům cour d’appel de Paris (odvolací soud v Paříži, Francie) kasační stížnost u Cour de cassation (Kasační soud, Francie), u něhož s odkazem na judikaturu Soudního dvora[1] namítali, že ÚFT vycházel při shromažďování uvedených údajů z vnitrostátních ustanovení, která nejsou v souladu s unijním právem, jelikož počítají s plošným a nerozlišujícím uchováváním údajů o připojení a nikterak neomezují pravomoc vyšetřovatelů ÚFT vyžádat si uchovávané údaje.
Cour de cassation (Kasační soud) se Soudního dvora v rámci žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce v podstatě dotázal, zda lze sladit relevantní ustanovení směrnice o soukromí a elektronických komunikacích[2], ve spojení s Listinou základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“)[3], s ustanoveními vyplývajícími ze směrnice o zneužívání trhu[4] a z nařízení o zneužívání trhu[5], a to v rámci vnitrostátních legislativních opatření, která preventivně stanoví, že provozovatelé služeb elektronických komunikací mají pro účely boje proti protiprávním jednáním spočívajícím ve zneužívání trhu, mezi něž patří i obchodování zasvěcených osob, povinnost plošného a nerozlišujícího uchovávání provozních údajů po dobu jednoho roku ode dne, kdy byly zaznamenány. V případě, že by vyšlo najevo, že dotčené vnitrostátní právní předpisy nejsou v souladu s unijním právem, předkládající soud se táže, zda je třeba dočasně zachovat účinky těchto právních předpisů, a to ve snaze zabránit právní nejistotě a umožnit využití údajů uchovávaných na základě těchto právních předpisů pro účely odhalování a stíhání protiprávního jednání spočívajícího v obchodování zasvěcených osob.
Soudní dvůr v dnešním rozsudku zaprvé konstatoval, že směrnice o zneužívání trhu ani nařízení o zneužívání trhu nemohou představovat právní základ obecné povinnosti uchovávat záznamy o datových přenosech v držení provozovatelů služeb elektronických komunikací za účelem výkonu pravomocí svěřených příslušným finančním orgánům na základě těchto právních nástrojů.
Zadruhé Soudní dvůr připomněl, že směrnice o soukromí a elektronických komunikacích představuje v oblasti uchovávání a obecněji zpracování osobních údajů v odvětví elektronických komunikací referenční akt. Tato směrnice se tedy vztahuje i na záznamy o datových přenosech v držení provozovatelů služeb elektronických komunikací, které mohou příslušné finanční orgány od těchto provozovatelů požadovat ve smyslu směrnice o zneužívání trhu a nařízení o zneužívání trhu. Legalita zpracování záznamů v držení provozovatelů služeb elektronických komunikací se proto musí posuzovat s ohledem na podmínky stanovené ve směrnici o soukromí a elektronických komunikacích, jak ji vykládá Soudní dvůr.
Soudní dvůr tedy rozhodl, že směrnice o zneužívání trhu a nařízení o zneužívání trhu, ve spojení se směrnicí o soukromí a elektronických komunikacích a ve světle Listiny, neumožňují, aby provozovatelé služeb elektronických komunikací prováděli plošné a nerozlišující uchovávání provozních údajů po dobu jednoho roku ode dne, kdy byly zaznamenány, pro účely boje proti protiprávním jednáním spočívajícím ve zneužívání trhu, mezi něž patří i obchodování zasvěcených osob.
Soudní dvůr zatřetí potvrdil svoji judikaturu, podle níž unijní právo brání tomu, aby vnitrostátní soud časově omezil účinky prohlášení neplatnosti, které musí učinit na základě vnitrostátního práva ve vztahu k vnitrostátním právním předpisům, jež ukládají poskytovatelům služeb elektronických komunikací plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů, a to z důvodu neslučitelnosti těchto právních předpisů se směrnicí o soukromí a elektronických komunikacích.
Soudní dvůr ovšem připomněl, že přípustnost důkazů získaných prostřednictvím takového uchovávání je podle zásady procesní autonomie členských států věcí vnitrostátního práva, s výhradou dodržení zejména zásad rovnocennosti a efektivity. Posledně uvedená zásada ukládá vnitrostátnímu trestnímu soudu, aby nepřihlížel k informacím a důkazům, které byly získány prostřednictvím plošného a nerozlišujícího uchovávání neslučitelného s unijním právem, pokud se dotčené osoby nemohou k těmto informacím a důkazům, které spadají do oblasti, jež se vymyká znalosti soudu, a mohou rozhodujícím způsobem ovlivnit posouzení skutkového stavu, účinně vyjádřit.
Převzato z tiskové zprávy Evropského soudního dvora
Celý text rozsudku ve věci C-339/20
[1] Rozsudek ze dne 21. prosince 2016, Tele2 Sverige a Watson a další, C-203/15 a C-698/15 (viz rovněž TZ č. 145/16).
[2] Článek 15 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (Směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. 2002, L 201, s. 37; Zvl. vyd. 13/29, s. 514; oprava Úř. věst. 2014, L 290, s. 11), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/136/ES ze dne 25. listopadu 2009 (Úř. věst. 2009, L 337, s. 11).
[3] Konkrétně s články 7, 8, 11 a čl. 52 odst. 1 Listiny.
[4] Článek 12 odst. 2 písm. a) a d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/6/ES ze dne 28. ledna 2003 o obchodování zasvěcených osob a manipulaci s trhem (zneužívání trhu) (Úř. věst. 2003, L 96, s. 16; Zvl. vyd. 06/04, s. 367).
[5] Článek 23 odst. 2 písm. g) a h) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 596/2014 ze dne 16. dubna 2014 o zneužívání trhu (nařízení o zneužívání trhu) a o zrušení směrnice 2003/6 a směrnic Komise 2003/124/ES, 2003/125/ES a 2004/72/ES (Úř. věst. 2014, L 173, s. 1).
Diskuze k článku ()