Může cukrárna odmítnout upéct svatební dort s tématikou podporující sňatky osob stejného pohlaví?

Jednalo se ve věcech Masterpiece Cakeshop v. Colorado Civil Rights Commission (rozsudek ze dne 4. června 2018, číslo 16-111) a Lee v. Ashers Baking Co (rozsudek ze dne 10. října., sp. zn. [2018] UKSC. 49). V obou případech došlo k tomu, že pekaři odmítli vzhledem k jejich náboženskému přesvědčení připravit dort, který měl být ozdoben tématikou podporující sňatky osob stejného pohlaví.

Nejvyšší soud ve věci Masterpiece Cakeshop, Ltd. v. Colorado Civil Rights Commission[1] rozhodl, že nebyl porušen antidiskriminační zákon a pekárna mohla odmítnout z důvodu svého přesvědčení připravit dort pro svatbu homosexuálního páru.

Přes podobnost obou případů, blíže rozebereme případ Lee v. Ashers Baking Co., který je přínosnější pro doktrinální debatu. V britském případu totiž došlo k ostrému rozlišení mezi přípustným a nepřípustným odmítnutím obsloužení zákazníka. Navíc jasněji naznačuje, že respektování svobody projevu a svobody náboženského vyznání nemusí ohrozit životaschopnost antidiskriminačních zákonů.

Případ Lee v. Ashers Baking Co., který se dostal do Štrasburku, začal v roce 2014, kdy si Gareth Lee objednal na podporu manželství homosexuálů (slogan podpořte gay manželství) dort v pekařství Ashers Baking Co. (dále jen „Ashers“) v Belfastu, které objednávku přijalo, nicméně po bližším zkoumání povahy tuto objednávku odmítlo, s tím že je to v rozporu s jejich náboženským přesvědčením. Komise pro rovnost (the Equality Commission of Northern Ireland) podpořila pana Leeho v podání žaloby proti Ashers z důvodu porušení několika vnitrostátních antidiskriminačních předpisů. Pan Lee nejprve zvítězil u soudu první instance, rovněž u odvolacího soudu, ale Nejvyšší soud Spojeného království rozhodnutí nižších instancí poté zrušil. Nejvyšší soud zde dospěl k závěru, že za účelem respektování práv žalovaného podle článku 9 a 10 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen „Úmluva“) nelze vykládat příslušná vnitrostátní ustanovení tak, že zakazují podnikatelům odmítnout podporu určitého politického sdělení. A rovněž nelze říci, že Ashers diskriminovali pana Leeho na základě jeho sexuální orientace, ale je patrné že by došlo k odmítnutí přípravy dortu s podobným sdělením (nebo naopak se sloganem opačným) komukoliv.

Pan Lee se obrátil na Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“). ESLP se ocitl v této otázce v delikátním postavení, kdy měl za úkol vyvažovat konkurující si práva plynoucí z Úmluvy. Z rozhodnutí Lee v. UK (stížnost č. 18860/19) z 6. ledna 2022[2] ESLP je ale patrné, že směřuje k trendu vyšších nároků na podání k němu směřujících. ESLP se zde prve zabýval přijatelností stížnosti, s tím, že upozornil, že musí dojít k projednání věci při uplatnění práv vyplývajících z Úmluvy před vnitrostátními soudy, jinak se dostanou do rozporu se subsidiární povahou rozhodování ESLP, respektive, že nebudou vyčerpány vnitrostátní prostředky nápravy. Uvedl, že se pan Lee ve vnitrostátním řízením neodvolal na články Úmluvy. Stěžovatel toto rozporoval a trval na tom, že byť nepřímo, tak se logicky dovolával i práv plynoucích z Úmluvy, navíc že Nejvyšší soud rovněž vyvážil práva žalovaných podle Úmluvy. ESLP shrnul, že stěžovatel se nedovolal před vnitrostátními soudy svých práv dle Úmluvy a tím zbavil vnitrostátní soud možnosti posoudit použitelnost článku 14 Úmluvy. Stížnost pana Lee byla z důvodu nevyčerpání vnitrostátních prostředků proto zamítnuta.

Rozhodnutí ve věci Lee se tedy jeví jako předzvěst snahy Štrasburku zpřísnit standardy pro přípustnost podávání návrhu k ESLP. ESLP zde poměrně restriktivně vyložil, co dle jeho názoru znamenají práva vyplývající z Úmluvy. Právní zástupci by tak nyní měli v očekávání podání ESLP formulovat nároky klientů z hlediska práv plynoucích z Úmluvy, aby se vyhnuli případnému zamítnutí podání. Tyto tendence by patrně mohly vést k tomu, že vnitrostátní soudy budou klást větší důraz na práva plynoucí z Úmluvy a zároveň ESLP tak bude uplatňovat větší pravomoc nad obsahem práv na vnitrostátní úrovni. Pokud totiž budou rozsudky vnitrostátních soudů formulovány především v rovině práv Úmluvy, tak bude mít ESLP větší pravomoc konstatovat, že došlo k nesprávnému vyložení ustanovení Úmluvy. Navíc je možné, že se ESLP chtěl vyhnout rozhřešení otázky vyvažování práv LGBTIQ komunity a svobodou náboženského vyznání, nicméně tímto konečnou odpověď pouze oddálil, neboť je jasné, že se podobná věc před ESLP dostane dřív nebo později znovu.

Rozhodnutí ve věci Lee v. Ashers Baking Co. je velmi zajímavé, nejen díky jeho možnému významu pro zpřísnění nároku při podáních k ESLP, ale rovněž i pro jeho význam ve světle probíhající diskuse o otázkách svobody a rovnosti.

<p><a class="text-note" href="#link-note-1" id="note-1" name="" title="">[1]</a> <a href="https://www.supremecourt.gov/opinions/17pdf/16-111_j4el.pdf">https://www.supremecourt.gov/opinions/17pdf/16-111_j4el.pdf</a></p>

[2] https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22appno%22:[%2218860/19%22],%22itemid%22:[%22001-214966%22]}