Výkon práce bez příslušné kvalifikace a pobíraná mzda: jak vyčíslit škodu u trestného činu podvodu?

Představme si případ, kdy zaměstnanec úmyslně uvede svého zaměstnavatele v omyl ohledně svého dosaženého vzdělání či potřebné kvalifikace proto, aby byl přijat do pracovněprávního poměru či za účelem zařazení na vyšší pozici, než jaká by odpovídala jeho skutečnému vzdělání. Za práci, k níž se dostal v důsledku podvodu, pak obdrží mzdu. Jak se v takovém případě vyčíslí škoda zaměstnavatele? Bude jí celá výše vyplacené mzdy či platu, nebo jenom její část?

Obecně k trestnému činu podvodu

Skutková podstata trestného činu podvodu dle § 209 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „TZ“) předpokládá vznik škody, tj. majetkové újmy, na straně poškozeného a zároveň obohacení na straně pachatele v důsledku úmyslného jednání pachatele, které spočívá v uvedení poškozeného v omyl, využití omylu poškozeného, nebo v zamlčení podstatných skutečností.[1]

Základní způsob stanovení výše škody je stanoven v § 137 TZ, dle něhož výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která je předmětem útoku, v době místě činu obvykle prodává. Pokud výši škody nelze takto zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné či obdobné věci, nebo uvedení věci v předešlý stav. Jak ale bude stanovena výše škody nikoli v případě poškození určité věci, ale v případě neoprávněného pobírání vyšší odměny za vykonanou práci? Obsah tohoto článku míří na trestněprávní situaci, se kterou se lze setkat v soukromoprávních vztazích (především ve vztahu pracovněprávním), a kterou právě soukromoprávní úprava do jisté míry ovlivňuje. 

Naplnění znaku škody u trestného činu podvodu

Je zjevné, že jednání zaměstnance uvedené v úvodním odstavci naplňuje znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, neboť zaměstnanec zaměstnavatele úmyslně uvádí v omyl, za účelem zisku neoprávněného prospěchu. Zaměstnavateli současně vzniká škoda v podobě vyplacené mzdy, kterou však zaměstnanec pobírá neoprávněně. Až potud je situace z hlediska právní kvalifikace v celku jasná. 

Nelze však opomenout další ze znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu, a to způsobení škody nikoli nepatrné, což v současné době odpovídá dle § 138 odst. 1 písm. a) TZ částce minimálně 10. 000 Kč. Z toho pramení základní otázka, na kterou si musí orgán činný v trestním řízení odpovědět, a to, jak bude celková výše škody stanovena: Vzniká zaměstnavateli škoda ve výši odpovídající celé mzdě vyplacené zaměstnanci bez ohledu na jeho výkon práce bez příslušné kvalifikace, anebo má zaměstnanec i přes podvodné jednání a absenci příslušné kvalifikace na určitou část mzdy či platu nárok? 

Řešení otázky určení výše škody nemá přirozeně význam čistě pro určení výše přiznané náhrady škody v adhézním řízení, nýbrž i pro samotnou právní kvalifikaci.   

Jak to vidí judikatura Nejvyššího soudu?

V současné době jsou relevantní pro řešení výše zmíněné otázky dva judikáty Nejvyššího soudu. Společně tvoří vhodný reprezentační model nejen z hlediska konstantnosti názoru Nejvyššího soudu na danou problematiku, ale i z důvodu typu zaměstnaneckého poměru, v rámci nějž došlo k podvodnému jednání. V obou případech se jednalo o služební poměr u Policie ČR. Z toho lze dovodit, že ani ozbrojené složky nepožívají v tomto ohledu speciální právní úpravu. 

1. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 733/2015, ze dne 19. 8. 2015

V řešeném případě se jednalo o situaci, kdy pachatel jako policejní inspektor Referátu cizinecké policie na hraničním přechodu v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, spočívající v zařazení do vyššího platového stupně předložil svému nadřízenému – vedoucímu referátu O. M. a jeho prostřednictvím svému zaměstnavateli Policii České republiky padělané vysvědčení o maturitní zkoušce, kterou měl vykonat dne 5. 6. 1997 na Střední průmyslové škole strojnické v K., které bylo založeno do personálního spisu společně s hlášením osobních změn, na kterém stvrdil svým podpisem absolvování úplného středního odborného vzdělání s maturitou, ač věděl, že maturitní zkoušku nevykonal. V důsledku toho pak odsouzený pobíral vyšší mzdu, než na jakou měl nárok, čímž způsobil České republice škodu. 

Nejvyšší soud ve svém usnesení nejprve rozebral čin z hlediska dvou znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu:

Co se týká objektivní stránky trestného činu, pachatel úmyslně předložil svému zaměstnavateli falešné potvrzení o dosažení odborného vzdělání s maturitou, čímž zaměstnavatele uvedl v omyl ohledně podstatné skutečnosti rozhodující o přijetí na vyšší pozici, které odpovídala vyšší honorace v podobě zařazení do 6.-7. platové třídy. Pachatel tak jednal, ačkoli si byl vědom, že potřebné vzdělání nemá a mohl by tak vykonávat pouze nižší funkce, za což by mu náležela odměna v rámci 4. platové třídy. Na základě předloženého maturitního vysvědčení však bylo rozhodnuto o přijetí odsouzeného na vyšší pozici a zároveň o jeho zařazení do vyšší platové třídy. 

Nejvyšší soud ve shodě se soudy nižšího stupně uzavřel, že „obviněný se předmětného činu dopustil proto, aby si zajistil výhodnější funkční zařazení a vyšší platovou třídu, čehož docílil právě tím, že předložil zfalšované maturitní vysvědčení, čímž uvedl svého zaměstnavatele v omyl, neboť předstíral skutečnosti, které byly v rozporu se skutečným stavem věci. Právě tento omyl obviněným záměrně vyvolaný na straně zaměstnavatele byl jedinou a bezprostřední příčinou zařazení obviněného do vyššího platového stupně (třídy) a s tím souvisejících výplat vyššího příjmu, než na který by měl obviněný skutečně nárok, a tudíž i příčinou vzniku škody na straně zaměstnavatele. Tím se obviněný domohl neoprávněného majetkového prospěchu a obohacení se na úkor jiného spočívajícího ve vyšším příjmu, než který by mu podle skutečně dosaženého stupně vzdělání jinak náležel.“

Stran subjektivní stránky trestného činu vyšel Nejvyšší soud ze zjištěných skutečností, z nichž bylo patrné, že pachatel věděl, že předložením falešného vysvědčení uvede svého zaměstnavatele v omyl a pouze v důsledku tohoto omylu bude pobírat plat ve výši, která mu skutečně nenáleží. Tímto dovodil, že jednání bylo spácháno v úmyslu přímém. 

V otázce výše škody pak Nejvyšší soud přímo uvedl, že „rozdíl mezi neoprávněným platem a tím, který by mu náležel, je škodou, která českému státu vznikla. Rovnala se součtu všech neoprávněně obviněnému vyplacených částek (včetně odpovídajících odvodů na sociální a zdravotní pojištění).“

2. Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 274/2016, ze dne 23. 3. 2016

Nejvyšší soud se zde zabýval situací, kdy obviněný při vyplnění dotazníku pro uchazeče o přijetí do služebního poměru příslušníka Policie ČR uvedl vědomě nepravdivý údaj o ukončení úplného středního vzdělání dálkovým studiem. Takto vyplněný dotazník společně s padělaným maturitním vysvědčením předložil v rámci přijímacího řízení. Na základě těchto skutečností byl následně do služebního poměru přijat a byl mu pravidelně vyplácen odpovídající plat. 

Zásadní rozdíl oproti situaci rozebírané v předchozím judikátu tkví v příčinné souvislosti mezi určitým stupněm dosaženého vzdělání a vyplacenou výši mzdy. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že v tomto případě dosažení středoškolského vzdělání nebylo výlučnou podmínkou pro přijetí do služebního poměru a vznik nároku na odpovídající plat, tedy obviněný by mohl být přijat i bez dosažení takového vzdělání a plat by mu byl vyplácen ve stejné výši.  

Nejvyšší soud dovodil, že ačkoli obviněný na počátku vědomě uvedl nepravdivé informace ohledně svého dosaženého vzdělání, nezpůsobil tím na straně zaměstnavatele žádnou škodu. Určité dosažené vzdělání nebylo výlučným důvodem a podmínkou pro vyplacení platu, který obviněný po přijetí do služebního poměru pobíral, neboť by mu náležel i v případě, že by do služebního poměru byl přijat i bez doloženého vzdělání. Za plat, která mu byla posléze vyplácen, odváděl práci v dostatečné kvalitě, tedy poskytoval odpovídající protihodnotu, a proto na straně zaměstnavatele nelze hovořit o vzniku jakékoli škody. 

Vedle tohoto závěru Nejvyšší soud ve vztahu k eventuálně způsobené škodě uvádí, že „škodu by mohl představovat jedině rozdíl mezi mzdou, která by byla obviněnému stanovena a posléze vyplacena při zohlednění středoškolského vzdělání, a mzdou, která by mu za rozhodné období náležela za situace, pokud by takovým vzděláním nedisponoval.“

Soukromoprávní pohled

Nejvyšší soud vzhledem k popsané argumentaci dovodil jednoznačný závěr, a to že škodou se rozumí pouze rozdíl mezi mzdou, kterou zaměstnanec pobíral neoprávněně a mzdou, která by mu vzhledem k jeho reálným poměrům náležela. 

Tento závěr má svoji oporu i v soukromoprávní úpravě výkonu práce. Základem je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, který v § 2 odst. 2 stanoví, že „závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě“.

Jestliže by jako škoda byla počítána celková výše mzdy, kterou zaměstnanec pobíral, pak by byl zcela popřen smysl soukromoprávní úpravy a jednalo by se ze strany zaměstnance prakticky o „otrockou“ práci. Ačkoli na počátku stálo podvodné jednání, nelze zpochybnit skutečně odvedenou práci zaměstnancem, kterou by zaměstnavatel ve svém důsledku obdržel zcela zdarma, což zákonná úprava nepřipouští.

Ze soukromoprávního hlediska by tak na straně zaměstnavatele došlo k bezdůvodnému obohacení, pokud by přijal určité plnění od zaměstnance, aniž by mu poskytl protiplnění (jehož výše a tím pádem i škoda u trestného činu podvodu by se měla odvíjet od toho, jak kvalitně zaměstnanec danou práci odvedl, přestože k tomu neměl příslušná oprávnění).

Závěr

V případě určování výše škody u trestného činu podvodu, kterého se měl dopustit pachatel tím, že zaměstnavatele úmyslně uvedl v omyl ohledně svých dosažených kvalit, je třeba nejprve důsledně rozlišovat, zda uvedení v omyl mělo skutečný vliv na reálně vyplácenou mzdu. Jestliže pachatel jiného uvedl v omyl v podstatných skutečnostech, avšak tyto skutečnosti neměly bezprostřední vliv na určení výše vyplácené mzdy, pak nelze vyplacenou mzdu považovat za vzniklou škodu na straně zaměstnavatele. 

Pokud by vyšší mzda byla vyplacena čistě na základě nepravdivých skutečností, pak výši škody relevantní pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu tvoří rozdíl mezi výší neoprávněně dosažené mzdy a mzdy, která by pachateli reálně náležela. Nikdy však nelze klást rovnítko mezi vzniklou škodou a samotnou výši vyplacené mzdy.