Je však rovněž nesporné, že existuje i celá řada trestněprávních souvislostí ohledně výkonu funkce člena statutárního orgánu právnické osoby. V tomto příspěvku jsme se pokusili upozornit na některé z nich, a to ve vztahu k výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace.
Nebudeme se ovšem primárně věnovat trestněprávním důsledkům porušení povinnosti člena statutárního orgánu vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře, což je sice téma, které se zde nabízí, ale domníváme se, že k němu už bylo i v poslední době uveřejněno několik různých příspěvků[1] a je vhodné zabývat se i dalšími souvislostmi. Svou pozornost jsme proto zaměřili na jiné, aktuální otázky, abychom zčásti upozornili jednak na novou právní úpravu překážek výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace a jednak na další souvislosti týkající se např. trestní odpovědnosti právnických osob, delegace povinností člena statutárního orgánu na jiné osoby nebo významu kodexů corporate governance.
První část článku si na Právním prostoru můžete přečíst pod tímto odkazem.
Trestní odpovědnost právnické osoby
Protiprávní čin člena statutárního orgánu obchodní korporace při výkonu jeho funkce, tj. byl-li tento čin spáchán v zájmu této obchodní korporace jako právnické osoby nebo v rámci její činnosti, může založit trestní odpovědnost obchodní korporace, protože jde o trestný čin spáchaný právnickou osobou ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) ZTOPO a jako takový je přičitatelný právnické osobě podle § 8 odst. 2 písm. a) ZTOPO. Blíže k tomu viz následující samostatnou část tohoto příspěvku. Přitom podle § 8 odst. 3 ZTOPO platí, že trestní odpovědnosti právnické osoby nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní fyzická osoba jednala způsobem uvedeným v § 8 odst. 1 a 2 ZTOPO.[2] Navíc, jak v této souvislosti vyplývá z ust. § 9 odst. 3 ZTOPO, trestní odpovědností právnické osoby není dotčena trestní odpovědnost fyzických osob uvedených v § 8 odst. 1 ZTOPO a trestní odpovědností těchto fyzických osob není dotčena trestní odpovědnost právnické osoby.
Význam výkonu funkce statutárního orgánu pro trestní odpovědnost obchodní korporace jako právnické osoby
Jak již bylo zmíněno výše, protiprávní čin člena statutárního orgánu obchodní korporace, který byl spáchán v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti, se podle § 8 odst. 1 písm. a) ZTOPO vždy považuje za trestný čin právnické osoby a je jí automaticky přičitatelný ve smyslu § 8 odst. 2 písm. a) ZTOPO. To pochopitelně platí, jen jde-li o trestné činy, na něž se nevztahuje výjimka podle § 7 ZTOPO, tj. nejsou-li vyjmenované v taxativním výčtu zde obsaženém.
Trestní odpovědnost obchodní korporace ovšem nemůže založit takový protiprávní čin člena jejího statutárního orgánu, který sice spáchal tento člen v rámci činnosti obchodní korporace, ale na její úkor. Jak v této souvislosti dovodila judikatura, obecně zde sice platí to, že právnická osoba odpovídá za volbu fyzických osob oprávněných za ni jednat, avšak byla-li právnická osoba zneužita ke spáchání trestného činu fyzickou osobou jednající za ni, zpravidla není možné dovodit spáchání trestného činu i touto právnickou osobou.[3]
Obecně je trestným činem přičitatelným právnické osobě takové jednání fyzické osoby, které je ve prospěch právnické osoby a svým obsahem a účelem je jednáním právnické osoby navenek. Jestliže by však např. jednatel právnické osoby – společnosti s ručením omezeným řídil její motorové vozidlo, jímž vykonal jízdy výlučně pro své soukromé účely a svůj osobní prospěch, ač mu byl pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, nejde o protiprávní čin spáchaný v zájmu zmíněné obchodní korporace, která se jím proto jako právnická osoba nemůže dopustit trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.[4]
Jednání člena statutárního orgánu obchodní korporace může mít rovněž vliv na spáchání trestného činu touto právnickou osobou v případě, že se protiprávního činu v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti dopustí její zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen „zaměstnanec“) při plnění pracovních úkolů ve smyslu § 8 odst. 1 písm. d) ZTOPO. V takovém případě je totiž možnost, aby byl protiprávní čin zaměstnance přičítán trestně odpovědné obchodní korporaci, podmíněna podle § 8 odst. 2 písm. b) ZTOPO tím, že tento čin byl spáchán na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu – mj. – člena statutárního orgánu obchodní korporace [§ 8 odst. 1 písm. a) ZTOPO], anebo proto, že tento orgán neprovedl taková opatření, která měl provést podle jiného právního předpisu nebo která po něm lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedl povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž je nadřízen, anebo neučinil nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu [to se týká i dalších orgánů a osob uvedených v § 8 odst. 1 písm. a) až c) ZTOPO].[5]
Jestliže ovšem statutární orgán naopak provede zmíněná opatření, která měl provést podle jiného právního předpisu nebo která po něm lze spravedlivě požadovat, a to včetně povinné nebo potřebné kontroly nad činností zaměstnanců a nezbytných opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu, bude tím vyloučena trestní odpovědnost obchodní korporace jako právnické osoby a trestní odpovědnost pak ponese samotný zaměstnanec. Aktivita či naopak pasivita člena statutárního orgánu obchodní korporace tedy má stěžejní význam jak pro spáchání trestného činu touto právnickou osobou, tak pro prevenci kriminality a pro vyloučení trestní odpovědnosti obchodní korporace.
Člen statutárního orgánu obchodní korporace pak může mít rozhodující vliv i na to, zda se tato právnická osoba příp. zprostí trestní odpovědnosti ve smyslu § 8 odst. 5 ZTOPO, protože v obvyklých případech bude především na něm, aby zajistil, že obchodní korporace vynaloží veškeré úsilí, které na ní bylo možné spravedlivě požadovat, aby zabránila spáchání protiprávního činu osobami uvedenými v § 8 odst. 1 ZTOPO. Zde obecně platí, že ke zproštění trestní odpovědnosti právnické osoby podle § 8 odst. 5 ZTOPO dochází v případě, jestliže i přes vynaložení veškeré snahy, které bylo možné po ní spravedlivě požadovat, aby zabránila spáchání protiprávního činu, došlo k takovému činu. Bude tomu tak zejména tehdy, pokud jednání některé z osob uvedených v § 8 odst. 1 ZTOPO bylo určitým excesem, kterému právnická osoba nemohla zabránit, a proto se nejeví jako spravedlivé jí takové jednání přičíst.
K tomu bylo dále judikováno, že opatření právnické osoby sloužící k předcházení spáchání protiprávního činu má primárně spočívat v tom, aby byly dodržovány všechny právní předpisy, které je tato právnická osoba povinna respektovat, a vnitřní předpisy, které právnická osoba přijala ke konkretizaci povinností vyplývajících z právních předpisů a jež jsou pro osoby v řídícím, kontrolním nebo vedoucím postavení závazné a jimiž jsou povinni se řídit zaměstnanci při plnění pracovních úkolů. K závěru o splnění podmínek podle § 8 odst. 5 ZTOPO však nestačí prosté přijetí vnitřních předpisů nebo jiných opatření. Důležité je především zajištění dodržování těchto opatření, kontrola jejich plnění a případná detekce jejich porušení a následná adekvátní reakce.[6]
Možnost trestní odpovědnosti za porušení povinnosti delegované statutárním orgánem na jinou osobu
Z ust. § 163 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „o. z.“), vyplývá, že statutární orgán právnické osoby má poměrně široký okruh oprávnění, protože mu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby, a podle § 164 odst. 1 o. z. může zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech. Určitou konkretizaci pak ve vztahu ke statutárním orgánům obchodních korporací obsahují příslušná ustanovení zákona o obchodních korporacích, např. podle § 195 odst. 1 z. o. k. jednateli společnosti s ručením omezeným přísluší obchodní vedení této společnosti, podobně podle § 435 odst. 2 z. o. k. představenstvu akciové společnosti (v dualistickém systému) a podle § 456 odst. 2 z. o. k. správní radě akciové společnosti (v monistickém systému) přísluší obchodní vedení této společnosti a podle § 706 odst. 1 z. o. k. představenstvu družstva přísluší obchodní vedení družstva. Vzhledem k uvedenému se proto v případech, kdy došlo ke spáchání trestného činu v rámci činnosti právnické osoby, a tedy i obchodní korporace, obvykle dovozuje trestní odpovědnost člena jejího statutárního orgánu. Neplatí to ovšem bezvýjimečně a rozhodně nelze vždy automaticky klást za vinu trestný čin členu statutárního orgánu obchodní korporace, jak je ostatně zřejmé i z následující judikatury.
Tak např. při posuzování trestní odpovědnosti za přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku, k němuž mělo dojít nikoli řádným vedením účetnictví právnické osoby jejím statutárním orgánem, nelze vycházet jen z formálního označení funkce fyzické osoby, která má být pachatelem uvedeného přečinu, ale je třeba respektovat celkový charakter a povahu právního vztahu mezi touto fyzickou osobou a právnickou osobou, jakož i skutečný obsah činnosti, kterou fyzická osoba prováděla ve prospěch dané právnické osoby. Proto není vyloučeno, aby nesla primární odpovědnost za uvedený trestný čin jiná fyzická osoba, kterou statutární orgán právnické osoby pověřil vedením jejího účetnictví, byť ji poté řádně nekontroloval a umožnil, aby taková fyzická osoba spáchala výše uvedený trestný čin. Člen statutárního orgánu by pak mohl být účastníkem ve formě pomoci na tomto trestném činu [§ 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku], u něhož může postačovat s poukazem na zásadu subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku) uplatnění jen odpovědnosti podle jiného právního předpisu, např. podle zákona o účetnictví.[7]
Podobně v jiném případě bylo judikováno, že přečinu porušení povinnosti učinit pravdivé prohlášení o majetku podle § 227 tr. zákoníku se zpravidla nedopustí statutární orgán obchodní společnosti – daňového dlužníka, pokud jako osoba povinná učinit prohlášení o majetku na základě výzvy správce daně podle § 180 zák. č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů, učiní kroky ke splnění této výzvy tím, že pověří zpracováním a podáním takového prohlášení další osoby k tomu způsobilé, které pracují pro obchodní společnost a na něž se statutární orgán důvodně spoléhá. V takovém případě z důvodu (byť i nepřiměřeného) spoléhání se na konkrétní okolnosti statutární orgán nejedná ani s úmyslem nepřímým podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přestože pověřené osoby nepodaly prohlášení o majetku za povinnou obchodní společnost.[8]
Důvodná delegace povinnosti, jejímž nesplněním nebo porušením byl spáchán trestný čin, na jinou osobu k tomu určenou a způsobilou bude zpravidla vylučovat trestní odpovědnost člena statutárního orgánu obchodní korporace, který uvedenou povinnost takto delegoval. V úvahu by pak mohla přicházet nanejvýš odpovědnost za jednání z nedbalosti, pokud by ovšem pro spáchání určitého trestného činu postačovalo nedbalostní zavinění pachatele.[9]
Význam principů dobré správy obchodních korporací (corporate governance) pro trestní (ne)odpovědnost člena statutárního orgánu
Trestní právo a normy zakládající trestní odpovědnost fyzických a právnických osob sice výslovně nepočítají s něčím, co označujeme jako principy corporate governance (dále též ve zkratce jen „CG“) nebo kodexy dobré správy obchodních korporací.[10] Ani praxe orgánů činných v trestním řízení a judikatura z odvětví trestního práva zatím nepracují s uvedenými pojmy, přestože se v souvislosti s určitými trestnými činy dovozuje trestní odpovědnost některých osob i s poukazem na pravidla dobré správy, resp. na jejich porušení v konkrétním případě, zejména jde-li o trestné činy porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 a 221 tr. zákoníku, některé jiné trestné činy proti majetku nebo trestné činy hospodářské.
Pravidla CG obsažená v kodexech dobré správy a řízení obchodních korporací tedy představují důležitou konkretizaci práv a povinností příslušných fyzických osob působících ve strukturách dané obchodní korporace, a to i členů statutárních orgánů. Zákonem stanovená nebo smluvně převzatá práva a povinnosti bývají poměrně obecně formulovány a v každém posuzovaném případě je třeba – z hlediska uplatnění případné trestní odpovědnosti – nejen dohledat jejich konkrétní adresáty, ale též přesně vymezit rozsah a obsah právě jejich práv a povinností. Přitom i skutkové podstaty příslušných trestných činů mnohdy uvádějí jen obecný odkaz na nějakou takto formulovanou mimotrestní právní normu nebo obsahují určité normativní znaky, jejichž výklad se rovněž musí opírat o odpovídající mimotrestní právní normy.
Ve vztahu k činnosti obchodních korporací jde typicky o trestné činy porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku (úmyslná varianta) nebo podle § 221 tr. zákoníku (nedbalostní varianta), u nichž je trestní odpovědnost vázána na porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, přičemž jde o povinnost (podle § 221 tr. zákoníku důležitou) uloženou podle zákona nebo převzatou smluvně (zpravidla na podkladě smlouvy uzavřené rovněž podle zákona). Pokud jde o správu majetku obchodní korporace, o nakládání a hospodaření s ním a o jeho ochranu, klíčovým je zde i pro posouzení, zda byl spáchán trestný čin, pojem „péče řádného hospodáře“ formulovaný v mnoha ustanoveních občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích. Z hlediska trestní odpovědnosti pak mají v tomto směru význam především ust. § 159 odst. 1, § 1411 o. z. a některá další, § 51 odst. 1, § 52 odst. 1 z. o. k. a některá další, v nichž je zakotvena povinnost péče řádného hospodáře člena voleného orgánu právnické osoby, resp. člena voleného orgánu obchodní korporace. Tato povinnost pak dopadá zejména na člena statutárního orgánu příslušné obchodní korporace, byť vedle něj nebo místo něj může v konkrétním případě nést odpovědnost (i trestní) za porušení takové povinnosti též jiná fyzická osoba oprávněná zastupovat obchodní korporaci, resp. hospodařit s jejím majetkem jako její zaměstnanec nebo člen nebo jako její zástupce (např. též prokurista, advokát, vedoucí organizační složky), pokud tato fyzická osoba porušila svou zákonem uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a způsobila škodu na cizím majetku; k tomu lze odkázat zejména na ust. § 151 a násl., § 161 a násl., § 436 a násl., § 450 a násl. o. z., § 44 odst. 4, 5 z. o. k.
Jak již bylo naznačeno, i v těchto případech jde ovšem o poměrně obecně vymezenou povinnost, proto její potřebnou konkretizaci ve vztahu k příslušné osobě a co do podrobnějšího stanovení jejích práv a povinností z ní vyplývajících by měla obsahovat právě vnitřní pravidla obchodní korporace založená na principech CG a kodexech dobré správy. Taková pravidla umožňují opřít případnou trestní odpovědnost za porušení povinnosti péče řádného hospodáře o spolehlivý mimotrestní základ, který umožní dovodit spáchání určitého trestného činu jednak konkrétní osobou a jednak v důsledku porušení jednoznačně specifikovaných práv a povinností takové osoby.
Závěrem
Výše uvedenými úvahami se pochopitelně nevyčerpávají všechny trestněprávní souvislosti výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace. Bylo by jistě možné zabývat se např. některými majetkovými vztahy obchodních korporací a důsledky vyplývajícími z nich pro členy jejich statutárních orgánů a dalšími otázkami. To však prozatím ponecháme na nějakou jinou příležitost. Naší ambicí bylo v tomto příspěvku jednak upozornit na trestněprávní otázky týkající se nové právní úpravy překážky výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní korporace a jednak připomenout určité – někdy poněkud opomíjené – souvislosti výkonu této funkce, a to i z hlediska limitace trestní odpovědnosti člena statutárního orgánu obchodní korporace.
Článek byl publikován v Advokátním deníku.
Text příspěvku byl v červnu 2023 přednesen na XXX. Karlovarských právnických dnech.
[1] Z dřívějších pojednání na toto téma lze uvést např. F. Púry: Možnosti trestního postihu porušení péče řádného hospodáře o cizí majetek, Právní rozhledy č. 15/2010, str. 541; z novějších pak např. T. Gřivna: Porušení péče řádného hospodáře z pohledu trestního práva ČR, in B. Havel, L. Žitňanská (eds.): Fiduciární povinnosti orgánů společnosti na pomezí korporačního, insolvenčního a trestního práva, Wolters Kluwer ČR, Praha 2020, str. 43; T. Moravec, L. Andreisová: Obchodní společnosti pohledem Corporate Governance, Grada Publishing, Praha 2021, str. 145.
[2] Viz k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 5 Tdo 784/2016, uveřejněné pod č. 34/2017 Sb. rozh. tr.
[3] Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 8 Tdo 972/2016, uveřejněné pod č. 29/2017 Sb. rozh. tr.
[4] Viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2015, sp. zn. 8 Tdo 627/2015, uveřejněné pod č. 23/2016-I. Sb. rozh. tr.
[5] K ust. § 8 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. b) ZTOPO viz přiměřeně judikát v podobě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 7 Tz 9/2021, uveřejněný pod č. 17/2022 Sb. rozh. tr.
[6] Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 7 Tdo 110/2019, uveřejněné pod č. 50/2020 Sb. rozh. tr.
[7] Tento případ byl řešen v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 5 Tdo 108/2019, které bylo uveřejněno pod č. 11/2020 Sb. rozh. tr. a týká se předsedy bývalého občanského sdružení (nyní jde o spolek).
[8] Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1114/2020, uveřejněné pod č. 4/2022 Sb. rozh. tr.
[9] Viz k tomu přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1101/2018, týkající se trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku. Rozhodnutí se zabývá mj. významem toho, že podnikatel delegoval povinnost vést účetnictví a zpracovat a podat daňová přiznání na jinou osobu, které důvěřoval a spoléhal na ni, ale náležitě ji nekontroloval, ačkoli jejím jednáním došlo ke zkrácení daní a jiných plateb.
[10] K tomu viz podrobněji např. v publikacích T. Moravec, L. Andreisová, op. cit. sub 1, str. 110; I. Štenglová, B. Havel (eds.): Prozařování OECD principů corporate governance do národních kodexů dobré správy obchodních korporací, Wolters Kluwer ČR, Praha 2022. Tato část našeho pojednání vychází z příspěvku ve druhé z citovaných publikací: F. Púry: Prozařování principů corporate governance do národních kodexů dobré správy obchodních korporací a trestní právo, str. 97.
Diskuze k článku ()