Jedním z hlavních cílů chystané novely je zejména zmírnění náporu na české věznice, které jsou po krátké úlevě v době pandemie COVID-19 znovu přeplněné. Opět tak dochází k rozvíření debaty o tom, zda výkon trestu odnětí svobody je skutečně efektivní z hlediska resocializace odsouzených, prevence recidivy a odstrašení od trestné činnosti obecně. V článku zhodnotíme opatření, od nichž si vláda slibuje právě zmírnění náporu na věznice a zefektivnění systému trestních sankcí.
Intenzivnější preference ukládání peněžitých trestů
Pro připomenutí uvádíme, že v současné době je možné peněžitý trest uložit pachateli trestného činu jen tehdy, jestliže získal úmyslným trestným činem majetkový prospěch, nebo pokud se o to alespoň snažil, jinak pouze za předpokladu, že trestní zákoník uložení takového trestu dovoluje nebo je soudem ukládán za přečin bez současného uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody.
Návrh novely počítá s tím, že soudům bude umožněno uložit peněžitý trest obecně za jakýkoli trestný čin, zejména pak, pokud pachatel trestným činem získal, nebo se snažil získat pro sebe nebo pro jiného majetkový prospěch. Výjimkami z tohoto pravidla by měly být situace, kdy bude zřejmé, že by peněžitý trest byl nedobytný. Dále se počítá s tím, že peněžitý trest nebude možné uložit jako trest samostatný za zločiny uvedené v hlavě třetí zvláštní části trestního zákoníku (tj. závažnější trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti) a za všechny zvlášť závažné zločiny.
Upraveno má být též počítání maximální výše peněžitého trestu, kdy má sice zůstat zachován systém tzv. denních sazeb, ovšem dosavadní maximální výše sazeb má být zrušena a nově být determinována přepočtem na ekvivalent horní hranice hrozícího trestu odnětí svobody za daný trestný čin.
Soudy tedy budou mít možnost ukládat peněžité tresty za širší spektrum trestných činů a méně závažné případy řešit takto alternativním způsobem k trestu odnětí svobody, což má pomoci s náporem na věznice. Je však otázkou, jak bude v praxi nakládáno s otázkou (ne)dobytnosti peněžitých trestů, kdy existuje nemalý průnik mezi skupinami pachatelů méně závažné, zejména majetkové, kriminality a osob víceméně nemajetných, proti kterým je mnohdy vedeno vícero exekucí. Realistická míra očekávání ulehčení věznicím je tedy podle našeho názoru spíše malá a problém s přeplněnými věznicemi tedy výraznější preference peněžitých trestů určitě sama o sobě nevyřeší.
Nové druhy opatření a trestů
V případě uložení trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem či podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je již za současné právní úpravy možné uložit pachateli různá doplňková opatření. Chystaná novela tuto pravomoc rozšiřuje, aby bylo možné odsouzenému uložit také povinnost vykonat osobně a bezplatně práce ve prospěch poskytovatele obecně prospěšných prací v rozsahu 50 až 200 hodin. Zatímco u podmíněných trestů se z našeho pohledu jedná spíše o jakousi zastřenou kumulaci trestních sankcí, u podmíněného propuštění by se mohlo jednat o institut velice užitečný a vhodně motivující podmíněně propuštěného pachatele.
Chystaná novela také obsahuje rozšíření seznamu trestních sankcí v trestním zákoníku o trest zákazu plnění veřejných zakázek a účasti ve veřejné soutěží a trest zákazu přijímaní dotací a subvencí. Dle současné právní úpravy je možné tyto tresty ukládat pouze právnickým osobám, pro což ovšem jednak neexistuje rozumný důvod a jednak pokračující harmonizace na úrovni Evropské unie by stejně v dohledné době nedávala zákonodárci jinou možnost než tyto sankce rozšířit na všechny pachatele, tedy zde čistě z praktického hlediska chystaná novelizace smysl určitě dává, jakkoli s jistou měrou kreativity by trestní sankce daného obsahu bylo nejspíše možné ukládat i formou zákazu činnosti.
Mírnější trestání drobné majetkové trestné činnosti a snaha o zamezení kumulace trestů
Jedním z dlouhodobě hojně diskutovaných témat je sankcionování opakované drobné majetkové trestné činnosti, konkrétně pak trestného činu krádeže. V současné době je tzv. speciální recidiva krádeže, tedy opakovaně spáchaná krádež ve třech letech od odsouzení za předchozí, trestána odnětím svobody na šest měsíců až tři roky dle ustanovení § 205 odst. 2 trestního zákoníku. Změna navrhovaná v diskutované novele by sice speciální recidivu zachovala, avšak se snížením sankce, neboť by nově spadala pod první odstavec § 205 trestního zákoníku. Ve výsledku by tedy za opakovanou drobnou krádež bylo možné uložit pachateli trest odnětí svobody v maximální délce trvání dvou let.
Změna postihování speciální recidivy v rámci chystané novely je navrhována i pro trestné činy pojistného podvodu, úvěrového podvodu, dotačního podvodu nebo provozování nepoctivých her a sázek, ovšem v tomto případě nemá dojít k přesunu do nižšího odstavce jako u trestného činu krádeže, nýbrž k úplnému zrušení ustanovení o speciální recidivě.
K mírnějšímu trestání majetkové trestné činnosti má přispět také navrhovaná změna ustanovení § 58 odst. 3 trestního zákoníku upravujícího možnost mimořádného snížení trestu odnětí svobody, pokud lze mít za to, že vzhledem k poměrům pachatele a spáchané trestné činnosti je možné jeho nápravy dosáhnout i mírnějším trestem. Novela obsahuje doplnění možnosti uložit pachateli sankci pod spodní hranicí trestu odnětí svobody za současného uložení peněžitého trestu v počtu denních sazeb, které spolu s trestem odnětí svobody dosáhnou alespoň dolní hranice trestní sazby odnětí svobody.
Možnost snížit trestní sazbu trestu odnětí svobody pod dolní hranici by mělo být nově soudu umožněno také tehdy, pokud usoudí, že by vzhledem k povaze a závažnosti trestného činu a osobě pachatele, v kombinaci s již uloženým a dosud nevykonaným trestem za jinou trestnou činnost, došlo k nepřiměřenému postihu. Pokud tedy všechny uložené tresty ve svém souhrnu postačí k dosažení účelu trestního řízení, bylo by nově možné trest uložit pod dolní hranicí stanovenou zákonem.
Všechna výše uvedená opatření vnímáme spíše pozitivně, ovšem nikoli nutně v zájmu ulehčení přeplněným věznicím. Očekávaným pozitivem by mohlo být spíše zabránění neefektivnímu řetězení podmíněných a alternativních trestů až do doby, kdy se pověstné ucho džbánu s vodou utrhne a pachatel dopouštějící se méně závažné trestné činnosti skončí ve výkonu trestu odnětí svobody nepoměrně dlouhém k reálné míře závažnosti jeho činnosti.
Z důvodové zprávy k chystané novele lze vyčíst, že nepodmíněný trest odnětí svobody je sice pachatelům ukládán zhruba v pětině všech případů, ovšem značnou část z nich tvoří přeměny alternativních trestů na nepodmíněné tresty odnětí svobody, nebo nařízení výkonu trestu pro neosvědčení se v rámci předchozího podmíněného odsouzení. Účinná snaha zamezit kumulaci trestů odnětí svobody vykonávaných v řadě po sobě, ačkoliv byly uloženy nezávisle na sobě, by tak mohla přispět k tomu, aby odsouzený pachatel nepobýval ve věznici po neadekvátně dlouhý časový úsek, když zájem na jeho izolaci od společnosti není tak zásadní jako v případech mnohem závažnější trestné činnosti, a často naopak bývá jeho delší výpadek z běžného života problematický z hlediska jeho následné resocializace. Lze tedy hodnotit pozitivně, že dle chystané novely má být umožněno uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v délce trvání až do jednoho roku trestním příkazem, oproti dosavadnímu stavu, kdy lze uložit trestním příkazem pouze krátký podmíněný trest, a to i v situacích, kdy je jeho výkon zpravidla posléze stejně nařízen, tedy nejčastěji právě u několikanásobných recidivistů.
Závěr
Ve zkratce uvádíme, že deklarovaný hlavní cíl, tedy ulehčit přeplněným věznicím, chystaná novelizace trestního zákoníku v podobě, jak byla poslancům předložena, nejspíše nenaplní. To ale zároveň neznamená, že by byla nesmyslná, nevhodná, kontraproduktivní nebo že by snad dokonce omezovala právní jistotu. Chystanou novelu tak celkově hodnotíme sice nikoli jako převratnou, ale zato spíše pozitivní a reflektující moderní trendy, aniž by tím současně znatelně utrpěla ochrana společnosti před kriminalitou.
S ohledem na podmínku dobytnosti peněžitého trestu, pokud má být využíván jako skutečná alternativa k trestu odnětí svobody, by uzákonění jeho výraznější preference ve skutečností představovalo spíše kosmetickou úpravu systému trestání. Totéž pak podle našeho názoru platí i pro zavedení nových druhů alternativních trestů a zmírnění postihu speciální recidivy u některých trestných činů. Za logické a přínosné naopak považujeme méně nápadné chystané úpravy trestního zákoníku, sledující omezení neefektivního řetězení alternativních trestů.
Diskuze k článku ()