K podmíněnému upuštění od výkonu zbytku trestu právnické osoby

Soud může od výkonu zbývajícího trestu podmíněně upustit, když odsouzená právnická osoba prokáže, že dalšího výkonu trestu není třeba, zejména pokud doloží účinný soubor opatření, která napříště slibují zabránit spáchání stejného nebo podobného trestného činu, pro jaký byla odsouzena. Vyhoví-li soud žádosti právnické osoby, upustí podmíněně od dalšího výkonu trestu a právnické osobě stanoví zkušební dobu na jeden rok až deset let, ne však kratší, než by byl zbytek trestu.

V praxi se objevuje otázka, zda podmíněné prominutí dalšího výkonu trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži postavení právnické osoby vůbec zlepší, a zda ho naopak nemůže dokonce zhoršit. Tuto otázku vyvolává nevyjasněný výklad ustanovení § 22a zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim („TOPO“) o podmíněném upuštění od výkonu zbytku některých zákazových trestů a jeho případný vztah k ustanovení § 27 odst. 1 TOPO o zániku účinků odsouzení. 

Podle § 27 odst. 1 písm. b) TOPO se totiž na právnickou osobu hledí, jako by nebyla odsouzena, mimo jiné tehdy, jakmile byl trest nebo jeho zbytek prominut. Tímto okamžikem vzniká fikce bezúhonnosti a dochází k výmazu záznamu z rejstříku trestů právnických osob. Právě bezúhonnost je pak podle § 74 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek („ZVZ“)[1] podmínkou základní způsobilosti dodavatele u nadlimitních veřejných zakázek, přičemž zadavatelé mohou bezúhonnost vyžadovat i pro ostatní druhy veřejných zakázek. Nedojde-li proto podmíněným upuštěním od výkonu zbytku trestu zákazu plnění veřejných zakázek a účasti ve veřejné soutěži současně k zániku účinků odsouzení, právnická osoba tak jako tak o zakázky soutěžit nemůže, protože jí ze zadávacích řízení nadále vyřazuje trvající záznam o odsouzení v trestním rejstříku. Stanoví-li pak soud při podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zkušební dobu delší, než byla zbývající délka nevykonaného trestu, bude situace právnické osoby dokonce horší, protože účinky jejího odsouzení budou trvat po celou zkušební dobu až do rozhodnutí soudu o jejím osvědčení. 

Cílem dalšího textu proto je vyložit vztah obou zmíněných ustanovení. Konkrétně přitom půjde o otázku, zda lze pod pojem prominutí zbytku trestu užitý v § 27 odst. 1 písm. b) TOPO podřazovat i podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu podle § 22a TOPO, nebo ne.

Jazykový výklad

Zákonodárce v § 27 odst. 1 písm. b) TOPO spojil zánik účinků odsouzení s okamžikem, kdy je trest nebo jeho zbytek prominut. Pouze jazykový výklad jasnou odpověď na položenou otázku nepřináší, ani nemůže přinést.[2] Podle významu slova lze prominutím (zbytku) trestu rozumět odpuštění trestu i upuštění od jeho výkonu, protože v obou případech nemusí odsouzený celý trest vykonat a výsledek je stejný. Ke stejnému výsledku vede i podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu, které lze rovněž podřadit pod význam slov prominout zbytek trestu. Nejde však o prominutí definitivní, a výklad zahrnující do významu slov prominout zbytek trestu i podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu proto považuji za extenzivní jazykový výklad. Podstatné nicméně je, že prominutí trestu není normativní pojem a trestní zákoník ani trestní řád právní konstrukci prominutí trestu či jeho zbytku nedefinují a ani běžně nepoužívají, takže široký jazykový výklad neomezují.

Systematika podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu

Trestní zákoník hovoří o prominutí trestu v § 105 odst. 1 a 5 o podmínkách zahlazení odsouzení, kde má okamžik prominutí trestu význam pro začátek plynutí doby potřebné k zahlazení odsouzení. Trestní řád pak slovo prominutí trestu používá v §§ 369 a 370, a to v souvislosti s milostí či amnestií prezidenta republiky, kde v prvně uvedeném ustanovení zmiňuje i prominutí zbytku trestu prezidentem republiky. Čl. 62 a 63 Ústavy ČR, které prezidenta k udílení milostí a vyhlašování amnestie opravňují, ale hovoří o právu prezidenta odpouštět a zmírňovat tresty uložené podle zákona a zahlazovat odsouzení, respektive vyhlašovat amnestie.[3] Trestní zákoník tedy v souvislosti se zánikem následků odsouzení sousloví prominout zbytek trestu vůbec nezná a trestní řád prominutí zbytku trestu spojuje jen s právem prezidenta udílet milosti.

Prominout trest může ale i soud.[4] Púry ve svém výkladu § 105 trestního zákoníku o podmínkách zahlazení odsouzení prominutím trestu soudem rozumí případy upuštění od výkonu trestu ve vykonávacím řízení v důsledku změn na straně odsouzeného[5], kdy zpravidla půjde o takovou změnu v poměrech odsouzeného, která znemožňuje uložený trest vykonat. TOPO zánik účinků odsouzení upravuje výlučně a na rozdíl od trestního zákoníku u žádného trestu nepočítá s rozhodnutím soudu o zahlazení odsouzení. Fikce neodsouzení vzniká podle TOPO vždy ze zákona a ustanovení o uhlazení odsouzení a úprava § 105 trestního zákoníku se tedy pro právnické osoby v žádném směru neuplatní.[6] Zahlazení odsouzení právnické osoby je tak podstatně rychlejší, než je tomu u fyzických osob.

O osvědčení právnické osoby, u které soud od výkonu zbytku trestu upustil, však soud rozhoduje, a to přiměřeně podle § 91 odst. 1 až odst. 3 trestního zákoníku o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, zákazu držení a chovu zvířat, zákazu pobytu nebo zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Ustanovení § 91 odst. 3 trestního zákoníku pak počítá s tím, že v případě osvědčení vznikne fikce výkonu trestu zpětně ke dni rozhodnutí soudu o tom, že se odsouzený ve zkušební době osvědčil. V případě podmíněného upuštění od výkonu zákazového trestu uloženého fyzické osobě je tedy vždy potřeba rozhodnout o osvědčení, přičemž teprve tímto okamžikem zanikají účinky odsouzení. Ustanovení § 22a TOPO zároveň nepředpokládá (ani přiměřené) použití ustanovení § 91 odst. 4 trestního zákoníku, podle kterého vzniká fikce osvědčení také tehdy, pokud soud bez viny odsouzeného nerozhodne o jeho osvědčení do jednoho roku od okamžiku uplynutí zkušební doby. Aplikace této fikce by se však bylo možné dovolat podle obecného ustanovení § 1 odst. 2 TOPO o subsidiárním použití trestního zákoníku.

Z uvedeného vyplývá, že podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu je pojmově rozhodováním o způsobu výkonu trestu a úprava TOPO díky odkazu na trestní zákoník této povaze podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu zcela odpovídá. Naproti tomu prominutí trestu je svou povahou rozhodnutím o zániku trestu, které další rozhodování o způsobu výkonu trestu vylučuje.

Ze systematického výkladu proto plyne, že v případě podmíněného upuštění od výkonu zbytku trestu účinky odsouzení právnické osoby nezaniknou, protože u fyzických osob tomu také tak není a neodpovídá to povaze podmíněného upuštění od výkonu trestu. Lze nicméně argumentovat, že tak se část ustanovení § 27 odst. 1 písm. b) TOPO o prominutí zbytku trestu stane nadbytečnou, protože u právnických osob nepřichází prominutí zbytku trestu soudem s ohledem na zákonné podmínky do úvahy a případná milost prezidenta republiky vyvolá zánik účinků odsouzení už jako prominutí trestu (kterým se i běžně rozumí). Můžeme se proto ptát, co byl vlastně úmysl zákonodárce při novelizaci TOPO a co je účelem obou ustanovení.

Předpokládaný úmysl zákonodárce a účel § 22a TOPO

Obě zmíněná ustanovení byla do TOPO vložena zákonem č. 333/2020 Sb., kterým vláda připravila novelu trestního zákoníku a trestního řádu. Novela TOPO součástí vládního návrhu novely nebyla a přidal ji teprve poslanecký pozměňovací návrh vzniklý z rozpravy Ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.[7] K návrhu proto neexistuje důvodová zpráva, která by vysvětlovala úmysl zákonodárce. Podle Fenyka se lze domnívat, že záměrem zákonodárce bylo motivovat právnické osoby k zavedení kvalitních compliance procesů po spáchání trestného činu, resp. po odsouzení za jeho spáchání.[8] S tím nezbývá než souhlasit, protože compliance má klíčový význam pro samotnou koncepci trestní odpovědnosti právnických osob a přičitatelnost trestných činů jejich zástupců. Dovozeným účelem úpravy § 22a TOPO proto je motivovat právnické osoby k zavedení nebo vylepšení jejich compliance systémů.

Tohoto účelu ustanovení § 22a TOPO nedosáhne, pokud podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu neznamená současně zánik účinků odsouzení právnické osoby. V takovém případě je totiž pro právnické osoby výhodnější pasivně počkat na uplynutí doby uloženého trestu. Přesto nelze současně tvrdit, že tím ustanovení § 22a TOPO ztrácí význam. V případě podmíněného upuštění od zákazu činnosti a zákazu držení a chovu zvířat totiž popsaný problém zřejmě vůbec nevznikne, stejně jako nevznikne ani v případě veřejných soutěží zadávaných například podle občanského zákoníku a nemusí vzniknout ani u podlimitních veřejných zakázek.

U nadlimitních zakázek podmíněné upuštění od výkonu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži otevírá právnické osobě možnost obnovení způsobilosti účastníka zadávacího řízení podle § 76 ZVZ doložením dostatečných nápravných opatření. O obnovení způsobilosti však musí rozhodnout zadavatel. Ten sice bude rozhodovat na základě stejných či podobných skutečností jako soud při rozhodování o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu, ale dřívější rozhodnutí soudu právnické osobě obnovení způsobilosti nezaručuje, protože ZVZ rozhodování svěřuje zadavateli a rozhodnutí o podmíněném upuštění od výkonu zbytku trestu není rozhodnutím trestního soudu o vině, kterým by se zadavatel podle ZVZ musel řídit.

Ustanovení § 22a TOPO nicméně ani v případě trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži smysl neztrácí a vzhledem k tomu, že úmysl zákonodárce je nutné dovozovat také ze systematického výkladu, hledání účelu ustanovení na pro právnické osoby nepřiznivém závěru nic nemění. Může být ale podnětem pro případnou novelizaci TOPO, a to například výlučnou úpravou rozhodování o podmíněném upuštění od výkonu zákazových trestů a účinků takového rozhodnutí s ohledem na specifika trestu zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěží anebo uzákoněním možnosti prominutí tohoto trestu bez současného stanovení zkušební doby. 

Závěr

Odpověď na otázku položenou v úvodu je tak záporná a podmíněné upuštění od výkonu zbytku zákazového trestu za prominutí zbytku trestu považovat nelze. To má s ohledem na specifika veřejných zakázek a zadávacích řízeních pro právnické osoby nepříznivé důsledky a vyprazdňuje to i využitelnost podmíněného upuštění od výkonu zbytku zákazu plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži. Do budoucna tak stojí za zvážení, zda právnické osoby, které vylepší své compliance a splní podmínky pro podmíněné upuštění od výkonu zbytku trestu nebonifikovat úplným prominutím trestu, a to i s ohledem na to, že i ZVZ obnovení způsobilosti účastníka zadávacího řízení přijetím nápravných opatření umožňuje.

---

[1] Bezúhonná není právnická osoba odsouzená pro některé vybrané trestné činy podle Přílohy č. 3 ZVZ, kde jsou vyjmenovány trestné činy, za které lze uložit i zákaz plnění veřejných zakázek nebo účasti ve veřejné soutěži podle § 21 TOPO.