Česká republika i Evropská unie mění v posledních letech svůj přístup k těžbě nerostných surovin. S ohledem na strategickou bezpečnost usilují o větší soběstačnost v této oblasti a místo spoléhání se na dovoz ze zemí mimo EU chtějí u kritických surovin podpořit domácí těžbu. S tím souvisí i průzkum nových, dosud nevyužívaných ložisek. 

Pro obce, na jejichž území se taková ložiska nachází, to znamená zvýšení pravděpodobnosti, že o těžbu na jejich území projeví některá těžební společnost zájem. To i pokud dříve byla těžba či průzkum území zamítnuty. Obce by se měly na tuto novou situaci připravit.

Širší kontext, surovinová politika ČR a nařízení kritických surovinách

Česká republika svůj aktuální přístup k těžbě shrnula v roce 2017 v nové Surovinové politice. Ta klade důraz na udržitelnost, výzkum, inovace a využívání šetrných průzkumných a těžebních metod. Mezi další principy patří: 

• podpora geologického průzkumu pro zabezpečení dostatečných dodávek surovin,
• využívání již existujících dobývacích prostorů stejně jako vedlejších surovin vznikajících při těžbě. Ty totiž díky moderním technologiím mohou být samy cenným zdrojem například vzácných kovů,
• a v neposlední řadě získávání kritických a strategických surovin na území ČR,

Zvláště poslední bod, vytyčený již v roce 2017 nabývá v aktuální geopolitické situaci však nabývá na významu. Čím dál větší důraz na potřebu získávat strategické suroviny na vlastním území, a omezit tak závislost na okolních zemích nadto v posledních letech klade i EU. Lze očekávat, že cíle, které v této oblasti EU vnáší, se brzy dále promítnou i v přístupu ČR.

V dubnu 2024 přijala Unie nařízení o kritických surovinách, díky kterému by se mělo zrychlit a zjednodušit povolovací řízení pro těžbu. Státům například ukládá, aby vytvořily programy geologického průzkumu. Také stanovuje seznamy 34 kritických a 17 strategických surovin, jako je lithium, kobalt nebo vzácné zeminy. 

V Česku už byl zpracován a předložen k posouzení návrh novely horního zákona, jejímž cílem je implementovat nařízení o kritických surovinách do českého právního řádu. 

Slovníček pojmů

Vyhrazené nerosty – nerosty výslovně uvedené v horním zákoně (§ 3) jsou pro stát strategické, a proto nad jejich těžbou stanovuje přísnější dohled. Kromě radioaktivních nerostů, ropy, uhlí a zemního plynu jde o drahé kameny či sůl nebo například, nerosty pro výrobu kovů, fosforu a síry. Veškerá ložiska vyhrazených nerostů, takzvaná výhradní ložiska, jsou ve vlastnictví státu.

Nevyhrazené nerosty – všechny nerosty, které zákon nevyjmenovává mezi vyhrazenými. Jejich ložiska mohou být buď výhradní (ve vlastnictví státu), nebo nevýhradní (součást pozemku a ve vlastnictví jeho vlastníka).

Kritické nerosty – jedná se o klíčové nerosty, které mají strategický význam pro ekonomiku a průmysl, ovšem jejich dodávky jsou ohrožené nebo nejisté. Horní zákon je přímo vyjmenovává. 

Kritické a strategické suroviny EU – Suroviny na seznamu stanoveném Evropskou unií, které mají mimořádný význam pro evropskou ekonomiku a jejich dodávky jsou nejisté.

Co česká města a obce čeká v souvislosti s rostoucím zájmem o těžbu

„Změna přístupu v otázkách těžby ze strany Česka i EU má racionální základ. Nerostné suroviny naše společnost pro svůj další rozvoj potřebuje. Zároveň není žádoucí budovat závislost České republiky či zemí EU v oblasti těžby na jiných zemích,“ hodnotí Lucie Kolmačková, advokátka Frank Bold Advokáti.

„V praxi to znamená, že se obce v Česku budou častěji setkávat s žádostmi o průzkum ložisek, stanovení dobývacích prostorů nebo povolení hornické činnosti. Je proto vhodné, aby se v nové situaci i související legislativě zorientovaly, a případně se nebály požádat o odbornou radu,“ dodává advokátka.   

Pro obce je klíčové nejprve vyhodnotit, zda a v jaké podobě je pro jejich obyvatele i životní prostředí případná těžba pro přijatelná. Potřebují si i zjistit, zda existují opatření, která by mohla negativní dopady těžby minimalizovat na únosnou mez, a zda s nimi těžební společnost počítá.

Dohoda obce s těžařem na podmínkách

Těžba v zásadě vždy představuje určitou zátěž území. Měla by tak být volena v místech, kde lze očekávat, že taková zátěž bude nejmenší. Na druhou stranu bez těžených surovin se průmysl nemůže obejít.

V situacích, kdy těžba v navrhované lokalitě s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům dává smysl, a je tak pravděpodobné, že bude povolena, může být pro obec namísto marného boje k jejímu zabránění výhodnější začít s těžební společností jednat o podmínkách těžby, případně i uzavřít smlouvu. I takto už některé obce v ČR postupují.  

Obsahem takové smlouvy může být závazek obce, že nebude těžbě na svém území bránit, pokud těžební společnost dodrží ujednané podmínky zajišťující ochranu jejích obyvatel. Od těžební společnosti může požadovat například zavedení a dodržování konkrétních opatření proti prachu, hluku a vibracím, omezení dopravy přes obec (např. časová omezení nebo alternativní trasy), finanční kompenzace nad rámec zákonných poplatků, konkrétní plán rekultivace území či průběžnou podporu místních projektů. 

Jednání s těžební společností poskytuje obci podstatně větší šanci, že se jí podaří vyjednat konkrétní požadovanou podobu ochranných opatření než pouhým vznášením námitek v povolovacím řízení. Lze očekávat, že výměnou za zjednodušení povolovacího procesu bude těžební společnost v tomto ohledu i ochotnější. 

Obecně platí, že domluva v zásadě vždy vede k lepším řešením než vedení boje s nejistým výsledkem pro obě strany. Samozřejmě za předpokladu, že taková domluva je možná – tedy, že těžbu na území obce lze při splnění určitých podmínek akceptovat.

Kromě možnosti domluvit se na konkrétní podobě ochranných opatření je třeba vzít v úvahu i možné přínosy těžby mít. Území po ní například může následně proměnit v rekreační plochy.

Kde jsou nepřekročitelné hranice

Na druhé straně, jsou situace, kdy je těžba v blízkosti obce nevhodná. V případě, že by těžba ohrozila zdroje pitné vody, zničila cennou přírodu nebo krajinný ráz, negativně ovlivnila cestovní ruch nebo způsobila neúnosnou zátěž pro obyvatele, je na místě, aby obec využila své zákonné možnosti k obraně v průběhu celého povolovacího procesu.

Výběr zásadních kroků při povolování těžby

• Stanovení průzkumného území – geologický průzkum ložiska. Pozor: vlastník pozemku není účastníkem řízení.
• Stanovení chráněného ložiskového území – ochrana ložiska před zástavbou, které by těžbě mohla v budoucnu bránit
• Souhlas Ministerstva průmyslu a obchodu ke stanovení dobývacího prostoru
• Proces EIA – posouzení vlivů na životní prostředí:
• Stanovení dobývacího prostoru – vymezení území pro těžbu
• Povolení hornické činnosti – finální povolení k zahájení těžby

Některá řízení mohou probíhat souběžně. Celý proces může trvat několik let.

Jak mohou obce ovlivnit těžbu na svém území

Obce disponují několika významnými nástroji pro ovlivnění těžby na svém území. V některých případech mohou těžbu vyloučit nebo podmínit v územním plánu, případně nedat souhlas těžbou na svých pozemcích (pokud nejde o strategická ložiska). V řízeních, kdy je obec účastníkem, má právo podávat námitky, připomínky a odvolání. Může se vyjadřovat i ve stanovených fázích procesu EIA.

„Obce se v těchto případech těžko obejdou bez právní a další odborné pomoci. Proces povolování těžby je poměrně složitý a právní úprava kombinuje horní právo, stavební právo a právo životního prostředí. Navíc například lhůty pro podání námitek jsou často velmi krátké, někdy dokonce jen 7 dní. Důležitá je také dobře nastavená a otevřená komunikace s místními obyvateli a veřejností obecně,“ popisuje advokátka Lucie Kolmačková.

Změny v surovinové politice jsou realitou, se kterou musí představitelé obcí počítat. Nemusí ale být jen pasivními pozorovateli. Klíčem je připravenost, aktivní přístup a odborná pomoc.