Online na vzestupu
V poslední době pozorujeme velmi výrazný trend přechodu z offline světa do prostředí online. Mluvíme o elektronických nástrojích a elektronickém právním jednání, doručování a elektronických dokumentech dvacet let, ale většinou to byly offline nástroje. Tzn. i ta situace, kdy třeba jako advokát píši elektronicky nějaké podání, pak si ho uložím, podepíši, a pak ho nějakou "trubkou", ať už je to datová schránka nebo e-mail, někam pošlu, tak je to v zásadě pořád statická offline práce. S výjimkou toho přenosu pracuji u sebe na svém počítači a nemusím být nikam připojen. A to je něco, co trochu ustupuje do pozadí, a do popředí se naopak derou online platformy, ve kterých pracuji přímo online na nějaké infrastruktuře druhé strany. Je to práce většinou na webových portálech, která využívá interaktivní formuláře, a které vám mohou zjednodušovat práci.
Na to samozřejmě svým způsobem reaguje i právní úprava, zejména zákon o další elektronizaci postupů orgánů veřejné moci. Reagují na to také snahy Evropské komise v rámci novelizace nařízení eIDAS, označované jako eIDAS 2.0, v jejímž rámci má komise v úmyslu zřídit každému občanovi Evropské unie takzvanou digitální peněženku evropské identity. Reagují na to ale i české právní předpisy, zejména tedy zákon o bankovní identitě, který se stal loni zákonem roku a který, myslím, masově umožnil vstup do online světa s možností poměrně důvěryhodné a bezpečné identifikace. Zároveň se nám vyvíjí i elektronické podpisy. Pořád není úplně judikatorně jasno, jaký druh elektronického podpisu je dostačující k hmotněprávnímu jednání, tzn. na jedné straně tu vidíme trend zvyšování úrovně podpisů a vyžadování alespoň podpisu uznávaného, na druhé straně je tady jasný trend nahrazování podpisu kombinací identifikace a autentizace. O tom bude řeč za chvilku a uvidíme celou řadu příkladů.
Dalším trendem je datová archivace, využívání cloudu a využívání domněnky spolehlivosti podle § 562 odst. 2 občanského zákoníku. Je to situace, kdy pokud využívám bezpečné úložiště, které vytváří transakční stopu a je možné zpětně dokazovat, co se v něm dělo, přenáším tím důkazní břemeno na toho, kdo by zpochybňoval obsah takto uložených dokumentů.
A konečně pozorujeme snahy o překonání judikatury, zejména Nejvyššího soudu k hmotněprávnímu jednání, a snahy o překonání nevyhovující, zaostalé právní úpravy, zejména tedy ustanovení o elektronických dokumentech a doručování v zákoníku práce.
Zákon o další elektronizaci postupů orgánů veřejné moci
Takže pojďme začít tím prvním tématem, které by asi na první pohled člověk neměl úplně chuť číst ve sbírce – zákon, který se jmenuje takto dlouze – zákon o další elektronizaci postupů orgánů veřejné moci, zvlášť když to není žádný pořádný zákon, ale to je to soubor 167 novelizací jiných zákonů. Na druhou stranu je poměrně významný, je to asi poslední výkřik elektronizace v minulém funkčním období poslanecké sněmovny i vlády. Šlo o vládní návrh Ministerstva vnitra, jehož primárním cílem bylo zrušit metodu výčtových oprávnění mezi orgány veřejné moci – takové ty paragrafy, které máte téměř ve všech zákonech veřejného práva, že ten či onen orgán má nárok na poskytnutí toho a toho jména, příjmení, narození atd. z registru osob – tak to se všechno ruší a velmi přirozeně se využívá běžný princip součinnosti podle § 8 správního řádu. Čili říká se, že je-li to vztah mezi orgánem a jiným orgánem veřejné moci, tak přece mají vědět, co chtějí a co nutně potřebují a nepotřebují k tomu žádné zákonné zmocnění. Vyžádají si údaje, které potřebují pro výkon své působnosti, a ty výčtové metody se nahrazují spíše principem odpovědnosti. Tzn. orgán veřejné moci si má sám určit, co chce, a pokud je jeho požadavek excesivní, tak správa základních registrů, příp. Ministerstvo vnitra, může podat podnět Úřadu pro ochranu osobních údajů, který vykonává dozor nad využíváním takto evidovaných informací v informačních systémech veřejné správy.
Čili to byl ten hlavní smysl zákona, který označujeme zkratkou DEPO. Tím, že se poměrně dlouze projednával v poslanecké sněmovně, že byl posledním elektronizačním zákonem, a že otevíral takovou masu právních předpisů, byl využit jako takzvaný legislativní nosič pro celou řadu dalších záměrů. Na ty se podíváme teď.
DEPO novinka první – elektronické petice
Všechny ty záměry jsou víceméně poslaneckou iniciativou. První z novinek je využívání elektronických petic, to dokonce už funguje. Od 1. ledna tohoto roku byl zřízen informační systém pro elektronické petice v rámci portálu občana. To, co doposud značně limitovalo možnost využití elektronických peticí, a to byl požadavek uznávaného elektronického podpisu, se ruší. Vidíme tady první příklad toho, co jsem uváděl, že podpis se nahrazuje kombinací elektronické identifikace, vyžaduje se tady stupeň značná, což je bankovní identita, a autentizace toho úkonu, tzn. nějaké potvrzení projevu vůle petenta, který se takto elektronicky přihlašuje k elektronické petici. Samozřejmě je to zase formulářové online řešení čili žádné statické offline, ale je to online systém v informačním systému veřejné správy.
DEPO novinka druhá – ověřování elektronických podpisů
Další balík novinek tvoří tzv. legalizace, tzn. úřední ověřování podpisů, které jsme doposud znali pouze v listinné podobě. Jinými slovy, až na několik výjimek v právním řádu platilo, že kde právní předpisy vyžadují úřední ověření podpisu, tam v zásadě takovéto jednání nebylo možné provést elektronicky. A to se zásadně mění od tohoto roku, zejména tedy od data 1. 7. 2022, kdy bude možné ověřovat elektronické podpisy advokátem. Podle příslušné úpravy v zákoně o advokacii ověří advokát elektronický podpis stejně tak, jako by ověřil vlastnoruční autogram na listině. Výsledný elektronický dokument advokát podepíše svým kvalifikovaným elektronickým podpisem a opatří jej kvalifikovaným časovým razítkem, čímž tedy zajistí integritu dat podepsaného dokumentu.
Ještě jednou se vrátíme k § 6 zákona o právu na digitální služby. Samozřejmě pozadu nezůstali ani notáři. Naopak notářský řád a jeho novela předcházela té změně v oblasti advokacie, a zde dokonce již od 1. 9. 2021 existuje platná a účinná právní úprava nejenom ověřování elektronických podpisů notářem, ale také možnost vzdáleného vyhotovování elektronických notářských zápisů. Pojďme se podívat na workflow situací, které mohou nastat.
Takže první situace je ověření elektronického podpisu, přičemž si všimněme, že ten elektronický podpis podepisujícího může být jakýkoli. A to je, myslím, velký benefit právní úpravy, že tady pro dosažení té nejvyšší úrovně legalizovaného elektronického podpisu se ze strany podepisujícího nevyžaduje žádná kvalita. Podpis podepisujícího může být jakýkoli, tzn. prostý elektronický podpis, a jediným požadavkem je, aby nebyl dodáván na nějakém hardwarovém zařízení, ale aby byl nahrán do informačního systému provozovaného notářskou komorou. Kvalita tohoto podpisu je následně zajištěna prostřednictvím elektronické identifikace samotným notářem, který potvrdí identitu podepisujícího. Notář opět, stejně jako advokát, vytvoří nový elektronický dokument, který opatří svým kvalifikovaným elektronickým podpisem, časovým razítkem, čímž jakoby elektronický dokument zabalí, zajistí jeho integritu a máme zde výsledný elektronický soubor na úrovni úředně ověřeného podpisu.
Vzdálené vyhotovování elektronických notářských zápisů
Podobně fungují i vzdálené sepisy notářských zápisů. To je velice praktické například k provedení notářského zápisu o valné hromadě, která se koná prostřednictvím videokonference, kdy je notář přítomen, sleduje jednání, a účastníci se identifikují prostředkem pro elektronickou identifikaci. Notář v reálném čase pořizuje z tohoto jednání zápis, který ve finále opět opatří svým kvalifikovaným elektronickým podpisem, kvalifikovaným časovým razítkem, a výsledkem je notářský zápis v elektronické podobě.
Autorizované konverze písemností
Vracím se zpět k advokátům a představíme si další poměrně zajímavou novinku, která bude účinná od 1. 7. 2022, a to je možnost provádět autorizované konverze písemností i bez souvislosti s výkonem advokacie. Doposud mohl advokát konvertovat jenom dokumenty, které souvisely s poskytováním jeho právních služeb. Tzn. typicky vám přišel rozsudek do datové schránky, kterou máte jako advokát, který jste mohl zkonvertovat a dát klientovi v listinné podobě. Tato drobná změna, která ruší podmínku souvislosti s poskytováním právních služeb, umožňuje, aby advokáti nabízeli například službu hromadné digitalizace dosavadních listinných archivů u svých klientů, tzn. veškerou listinnou dokumentaci, smluvní vztahy, všechno, co máte v papíru. Advokát si to asi nebude skenovat, ale může garantovat převod veškeré takové dokumentace do elektronické podoby. A připomínám obrovský benefit autorizované konverze ve smyslu § 22 odst. 3 zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů – výstup elektronické konverze má stejné právní účinky jako originál, tzn. není to jenom úředně ověřená kopie, ale de iure je to totéž, co originál.
Další DEPO novinky „na silnicích“
Od 1. 2. 2022, čili je to účinné již dva měsíce, je možné pořídit elektronický záznam o dopravní nehodě. To je právní úprava, kterou si prosadily do zákona o DEPO pojišťovny. Od 1. 7. 2025 (ještě na to tedy budeme chviličku čekat) se pak ruší povinnost mít u sebe při řízení vozidla řidičský průkaz, protože jej bude možné nahradit záznamem v centrálním registru řidičů.
Elektronické podepisování
Pojďme nyní k jedné obecnější úpravě, která je již účinná od podzimu minulého roku nebo dokonce od 1. 6. 2021. Je to obecná úprava v zákoně o informačních systémech veřejné správy, která je poměrně signifikantní z hlediska principu nahrazování elektronického podpisu a toho, co v soukromém právu bohužel stále řešíme a nedořešili jsme – na kolik je platné elektronické právní jednání bez podpisu. Toto máme ve veřejném právu již téměř rok vyřešeno obecným § 8, který říká, že úkon, jehož náležitostí má být popis podle zákona, se považuje za podepsaný, pokud je učiněn prostřednictvím informačního systému veřejné správy za určitých podmínek. A ty podmínky nám říkají, že tam musí být:
a) elektronická identifikace,
b) autorizace tím, kdo úkon činí – tzn. potvrzení projevu vůle,
a konečně, že
c) informační systém veřejné správy vytváří určitý transakční protokol, tzn. nějakou auditní stopu, loguje, co se v něm dělo, a je tedy možné zpětně prokázat kdo se přihlásil či jaký úkon učinil.
Za splnění těchto podmínek zde máme obecnou úpravu právního jednání bez podpisu a všimněte si, že to také navazuje na obecně třetí otevřený komunikační kanál mezi soukromými osobami a veřejnou mocí. A tím třetím kanálem je (po e-mailu s podpisem a po datové schránce) právě informační systém veřejné správy, který umožňuje činit kvalifikovaná podání za použití elektronické identifikace, což nalezneme i v § 4 zákona o právu na digitální služby.
Povinné datové schránky
Dalším balíkem novinek, o kterém se diskutovalo téměř 12 let od spuštění datových schránek, je poměrně zásadní rozšíření povinných držitelů datové schránky. Samozřejmě, mělo se to stát dávno, třeba u právnických osob, ale děje se to nyní, a pojďme se proto podívat, jací konkrétní uživatelé získávají povinnou datovou schránku.
Od 1. ledna příštího roku automaticky Ministerstvo vnitra zřídí datovou schránku všem podnikajícím fyzickým osobám, tzn. každý živnostník, každý člověk, který má své IČO, bude od 1. ledna – respektive podle přechodného ustanovení od 1. ledna do 1. března 2023 budou datové schránky vznikat – a k 1. 3.2023 budou mít všichni živnostníci povinnou datovou schránku. A protože je to datová schránka povinná, nebude existovat možnost ji vypnout. Pro účely doručování ze strany orgánů veřejné moci, ale i pro účely využívání soukromoprávních poštovních datových zpráv tady budeme mít jednoznačnou, bezpečnou a zaručenou adresu, kam posílat elektronické soubory.
To samé platí pro právnické osoby, a to pro všechny. Koncept, který vznikl v roce 2009, tehdy v dílně pana náměstka Zdeňka Zajíčka na Ministerstvu vnitra, počítal s tím, že bychom zřídili datovou schránku povinně všem právnickým osobám, ale tehdy byl pouze obchodní rejstřík. Čili i v tom zákoně č. 300/2008 Sb. zůstala slova: povinně se zřizuje těm, které jsou zapsány v obchodním rejstříku, a ta slova se dnes velmi jednoduše nahrazují slovy: zaznamenán ve veřejném rejstříku – tedy v registru osob v rámci základních registrů. Tím pádem od 1. ledna 2023 získávají povinnou datovou schránku spolky, společenství vlastníků jednotek, církve a další formy právnických osob, které nebyly zapsány v obchodním rejstříku. Opět je to poměrně zásadní přínos a zjednodušení doručování ze strany orgánů veřejné moci těmto právním entitám.
Ale tím nekončíme, a to, co je možná nejvíce sporné, je povinná datová schránka pro běžné občany, nepodnikající fyzické osoby, kde od 1. ledna 2023 bude automaticky zřízena datová schránka občanovi, který využije elektronickou identitu v rámci kvalifikovaného systému. Tzn. pokud vezmu svoji bankovní identitu, přihlásím se přes NIA do portálu občana, abych se třeba podíval na body řidiče, do datové schránky nebo na katastr nebo na cokoliv dalšího, tak mě systém upozorní – řekne: chcete opravdu využít elektronickou identifikaci? Můžete, ale pak vám bude automaticky zřízena datová schránka a všechny orgány veřejné moci vám do ní budou doručovat. Takže pozor na to, je třeba si to zvážit. Právní úprava vychází z úvahy, že pokud umím využívat elektronickou identifikaci ve svém mobilním telefonu, tak jsem natolik gramotný, abych mohl mít i datovou schránku.
Okamžik doručení soukromoprávních datových zpráv
Mění se také okamžik doručení soukromoprávních datových zpráv, který byl doposud v takovém trochu vakuu. Právní úprava se měnila, byla tam i rozporuplná judikatura. Část judikatury aplikovala běžné principy soukromoprávního doručení, tzn. dosažením sféry dispozice adresáta je doručeno, ovšem zákon o datových schránkách počítal s tím, že doručeno je až okamžikem přihlášení se adresáta do jeho datové schránky. To se mění od 1. ledna tohoto roku, a poměrně zajímavě. Možná ne úplně právně systematicky, ale v soukromém právu se zřizuje klasická veřejnoprávní fikce. Tzn. i soukromoprávní datová zpráva bude doručena fikcí po marném uplynutí 10 dnů.
Další novinky v oblasti datových schránek
Ještě pár tipů k využívání datových schránek. Možná ne všichni, kteří máte datovou schránku, víte, že pokud si ji propojíte s portálem občana, získáte zdarma trvalé úložiště datových zpráv. V datové schránce vám datové zprávy mizí po uplynutí 90 dnů, zatímco ve vaší klientské sekci portálu občana, kam se přihlásíte elektronickou identifikací, je máte na pořád. Na druhou stranu je třeba uvážit, že portál občana je určitý robot, který se přihlašuje do vaší datové schránky vašimi identifikačními údaji, a tím pádem způsobuje účinky doručení. Takže na to pozor, abychom si tohoto byli vědomi.
Dochází také k zásadnímu zlevnění poštovní datové zprávy, tzn. hlavně pro in-house právníky a pro velké korporace se datová zpráva může stávat zajímavou alternací e-mailu. Doposud spíše alternovalo listinné doručené psaní, ale při ceně 5 Kč to může být velmi zajímavé, jak bezpečně nahradit e-mailovou korespondenci v důkazní síle informačního systému veřejné správy.
A to je možná poslední velká výhoda, o které jsem se chtěl zmínit. Podle již poměrně staré judikatury Ústavního soudu (nález II. ÚS 3518/2011), platí, že obsah informačního systému datových schránek se nedokazuje. Je to informační systém veřejné správy, tzn. nejenom jeho obsah, ale i jeho metadata – kdo, kdy a komu poslal, kdy bylo doručeno – jsou skutečnosti orgánu veřejné moci známé z jejich úřední činnosti. Tzn. pokud tvrdím doručení, stačí mi tvrdit a nemusím tuto skutečnost vůbec prokazovat. To je zásadní benefit oproti všem jiným formám soukromoprávního doručování.
Bezvýznamový směrový identifikátor
Velmi rychle ještě jedna informace k zákonu o DEPO. Dne 31. 12. 2021 mělo dojít ke zrušení rodných čísel, což se nestihlo. Orgány veřejné moci se nestihly připravit ve všech agendách, takže zde dochází k odkladu o dva roky na 31. 12. 2023. Pouze při zápisech do insolvenčního rejstříku se již dnes aplikuje úprava, kterou do budoucna očekáváme, a to je využití bezvýznamového směrového identifikátoru.
K zákonu o právu na digitální služby
Pojďme dále, podíváme se ještě na zákon o právu na digitální služby. Zákon byl vyhlášen v roce 2020, ale řada jeho ustanovení nabývá účinnosti až v tomto roce, jednak 1. 2. 2022 a některá pak 1. 7. 2022. Konkrétně jde o následující práva na digitální službu.
Tím prvním je univerzálně platné právo soukromých osob na osvědčení právního jednání. A vidíte, jak nám to všechno hezky do sebe zapadá. To, co známe z datové schránky, kdy pošlu datovou zprávu a systém mi vygeneruje dodejku a doručenku, tak toto funguje právě v tom online světě, v online prostředí, kdy pracuji v rámci webové infrastruktury druhé strany. Já tam něco vyplním, odkliknu, ono to zmizí, a chybí mi nějaký nástroj, jak získat v pořádné důkazní síle potvrzení o tom, že jsem takové právní jednání učinil. Ustanovení § 5 na toto reaguje a bez jakékoliv potřeby žádosti ze strany toho, kdo úkon činí, se zde zavádí univerzální právo na osvědčení. Osvědčení má opět charakter výstupu informačního systému veřejné správy, takže se předpokládá jeho pravost a správnost, otáčí se důkazní břemeno.
Další sadou ustanovení, která nabývají účinnosti 1. 7. 2022, je § 6, který upravuje tři formy legalizace. Vedle notáře a advokáta, o kterých jsme hovořili, jsou tady i některé další možnosti. Možnost v § 6 odst. 1 písm. a) můžeme v zásadě přeskočit, protože to je ten advokát a notář. Tady vidíme jenom tu obecnou úpravu, že je možné ověřovat jakýkoliv elektronický podpis v situaci, kdy kvalitu garantuje ověřující, kvalifikovaná osoba. Ale to, co nás bude zajímat více, jsou ještě další dvě možnosti, které se otevírají, a to je § 6 odst. 1 písm. b), kdy kvalitu podpisu garantuje samotný systém. Jde o situaci, kdy nemusím mít kvalifikovanou osobu typu advokáta či notáře, ale informační systém veřejné správy, který si představme jako nějakou sekci portálu občana, kterou bude provozovat Ministerstvo vnitra. Pokud do této sekce pošlu určitý dokument, který opatřím třeba jenom prostým elektronickým podpisem, tzn. klidně jenom vyťukáním jména a příjmení na závěr dokumentu, ale potvrdím autenticitu tohoto dokumentu elektronickou identifikací ve stupni vysoká, tzn. buď elektronickým občanským průkazem nebo některým jiným prostředkem, který má tu kvalitu vysokou, získám elektronický dokument s úředně ověřeným podpisem.
A konečně třetí možnost – v § 6 odst. 2 – staví na kvalitě elektronického podpisu uznávaného ve spojení s identifikátorem, kdy si do certifikátu elektronického podpisu budu moci zapsat jednoznačný identifikátor, který mě bude párovat se záznamy v registru obyvatel. Je to určitá analogie toho, co známe dnes z identifikátoru MPSV, který si také můžeme dobrovolně zapsat do elektronického podpisu. Pokud této možnosti využiji, budu čerpat kvalitu úředně ověřeného podpisu.
Velmi rychle § 7, § 8, § 9 – upravují práva na využívání údajů, tzn. orgány veřejné moci již od 1. 7. 2022 nebudou mít právo po nás vyžadovat údaje, pokud já odsouhlasím, aby je čerpaly z informačních systémů. Stejně tak to bude platit, pokud si určité údaje dobrovolně zapíši do registru práv a povinností. Tzn. já si mohu sám do základních registrů přes formulář Ministerstva vnitra zapsat třeba vysokoškolský diplom, osvědčení od komory nebo cokoli jiného a pak na tyto dokumenty v rámci dokazování odkazovat. To, co již funguje, je zápis kontaktního údaje – celá veřejná správa by měla být schopna informovat občany nejenom klasickou doručovací cestou do datové schránky, ale také velmi jednoduše na email nebo mobilní telefon. Již dnes je vypublikován na portálu občana formulář, kterým tyto údaje můžete do základních registrů zapsat.
Nedostatky zákoníku práce v 21. století
Posledním tématem jsou nedostatky zákoníku práce, které dlouhodobě kritizuji. Chtěl jsem nabídnout určité řešení, proto jsem to zařadil do tohoto příspěvku. Protože jakkoli je ta právní úprava nešťastná, tak ona se netýká písemnosti jako takové, ale doručování. Pro účely doručování zaměstnavatelem zaměstnanci i zaměstnancem zaměstnavateli se vyžaduje oboustranně uznávaný elektronický podpis, který většinou ty strany nemají, minimálně ne ten zaměstnanec, a také se vyžaduje oboustranný souhlas obou stran, že jsou vůbec takovouto formou ochotny komunikovat.
Myslím, že právní praxe, a vidím to na řadě klientů, je schopná si vyhodnotit rizika a uvažovat tak, že u některých dokumentů je riziko nakolik malé nebo řekneme střední, ale akceptovatelné, že bez ohledu na znění právní úpravy digitalizovat lze. A ty §§ 335 a 337 zákoníku práce, které vyžadují uznávaný elektronický podpis, lze opět s určitou mírou zbytkového rizika překlenout tím, že vytvořím takový systém, kde doručovat nebudu. Protože my v právní teorii rozlišujeme doručování jako jednání vůči nepřítomnému a jednání mezi přítomnými, kdy nedoručuji. Tzn. když moderátorovi vydám tenhle papír nebo mu dám mobilní telefon, tak nelze tvrdit, že mu to doručuji, ale je to přímé předávání. A jako bych mohl předat listinu, tak stejně tak si přece můžeme přímo předávat i elektronický dokument, pokud by to bylo nějakém tabletu, kdy se potkáme a na tom tabletu si to podepíšeme. Asi nikdo nepochybuje o tom, že si nic nedoručujeme, a že si to předáváme z ruky do ruky. Pokud toto připustíme, tak se mi jeví absurdní, abychom nepřipustili, že to můžeme udělat i online, tzn. třeba v nějakém softwarovém prostředí zaměstnavatele, kdy oba budeme v práci, oba se přihlásíme do svého pracovního účtu a oba si tam vyměníme nějaký elektronický soubor. V takovém případě jsme toho názoru, že se pravidla pro doručování vůbec neaplikují, jsme mimo jejich aplikační rozsah, a tím pádem můžeme i bez novely zákoníku práce elektronizovat pracovněprávní agendu. Takže to je určitý směr, který je možná využitelný do doby, než se probere odpovědné Ministerstvo práce a sociálních věcí a právní úpravu změní.
Diskuze k článku ()