Právní význam emoticonů
I roztomilé smajlíky běžně používané v komunikaci, mohou mít nejrůznější právní dopady.
Cílem tohoto krátkého pojednání je upozornit na skutečnost, kterou – dovolíme si tvrdit – si možná velká část našich čtenářů při užívání emoticonů vůbec neuvědomuje. Podíváme se na to, zda lze smajlíky v běžné komunikaci užívat neomezeně a takřka „beztrestně“ anebo zda jsou tyto roztomilé emoticony schopny vyvolávat právní následky.
Od doby, kdy Japonec Shigetaka Kurita v roce 1999 naprogramoval první emoji, staly se tyto veselé obrázky bez debaty nedílnou a naprosto běžnou součástí komunikace. Jejich používání má za cíl nahradit běžně užívané výrazy, pomáhají ve zkratce vyjádřit, či zdůraznit pocity pisatele a přenést je adresátovi zprávy. Ačkoliv jsou některé emoticony poměrně významově neutrální, některé mohou být v závislosti na situaci vykládány i poměrně hanlivě.
V době, kdy navíc převládá komunikace skrz sociální sítě a online prostor, může mít užití emoticonů mnohem širší dosah, než vyvolává běžná komunikace mezi dvěma soukromoprávními subjekty. Dokonce není výjimkou, že se právním významem emoticonů zabývají také soudy. Své o tom ví zejména německé soudy, které řešily případ zaměstnance strojírenské firmy, který v rámci soukromé diskuze na sociální síti použil k charakteristice jednoho ze svých nadřízených emoticon „prasečí a opičí hlavy“. Celý případ začal prakticky nevinnou diskuzí pod fotografií zlomené ruky, kdy zaměstnanci komentovali pracovní úraz svého kolegy. Jeden z nich přitom využil zvířecího emoticonu „prasečí a opičí hlavy“, aby tak – nutno říct posměšně – označil jednoho z nadřízených, který měl navíc výrazné, charakteristické črty tváře. Poté, co se o tomto dozvěděl zaměstnavatel, okamžitě ukončil se zaměstnancem, který v tomto významu velice urážlivý emoticon použil, pracovní poměr, a to i přes to, že byl u zaměstnavatele zaměstnán více jak 15 let. Takové posměšné označení jednoho z nadřízených na sociální síti před dalšími zaměstnanci, považoval zaměstnavatel přímo za ponižující.
Dotčený zaměstnanec se však rozhodl bránit a na zaměstnavatele podal žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru. Německý pracovní soud prvního i druhého stupně sice uznal, že urážka nadřízeného skrze emoji „prasečí a opičí hlavy“ byla obzvláště intenzivní, a že obecně není vyloučeno, ukončit se zaměstnancem pracovní poměr právě z důvodu hrubé urážky, avšak rovněž vyhodnotil, že okamžité ukončení nebylo vhodně zvoleným způsobem a místo toho mělo dojít nejdříve k výtce zaměstnanci. Soudy obou stupňů pak shledaly, že s ohledem na dosavadní bezproblémovost daného zaměstnance, který pracoval pro zaměstnavatele více jak 15 let, je třeba zohlednit a vyhodnotit zájem zaměstnance na dalším zaměstnávání jako silnější než zájem zaměstnavatele okamžitě se takového zaměstnance „zbavit“. Použité emoticony zde nepochybně právní následky vyvolaly a nedá se tedy říct, že by se dalo za tyto ikonky jednoduše skrýt. To, co je schopné vyvolat právní následky v psaném anebo mluveném projevu, nelze jednoduše bagatelizovat tím, že místo slova ve snaze vyhnout se následkům, použijeme emoticon.
V podmínkách České republiky jsme dosud podobné případy nezaznamenali, byť se emoticony v soudních případech vyskytují. Jedná se však spíše o situace, kdy vyjádření emocí za pomoci emoticonu bývá pro posouzení právních následků spíše marginální a soudy zkoumají jejich užití v kontextu celého případu. Jinými slovy, používání emoticonů v našich podmínkách dosud nenaznalo takové intenzity, aby takové užití mělo přímo trestněprávní či pracovněprávní důsledky. Vývoj výkladu emotikonů v českém právu pro vás budeme dále sledovat.
Zajímá Vás téma umělé inteligence a práva? Na kongresu Právní prostor 2024 se budeme AI a jejímu vztahu k právu věnovat hned v několika příspěvcích. Program kongresu najdete na adrese https://kongrespravniprostor.cz/.
Zdroj:
Rozsudek Pracovního soudu v Pforzheimu ze dne 8. 12. 2015, sp.zn. 1 Ca 290/15
Rozsudek Zemského pracovního soudu Baden-Württenberg ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 4 Sa 5/16
Další články
Jedna káva, čtyři hodiny u stolu: Právní hranice pobytu hosta v kavárně
Host si objedná espresso, otevře notebook a začne studovat. Po dvou hodinách jej obsluha požádá o další objednávku, jinak má uvolnit stůl. O časovém omezení předtím nepadlo slovo. Host poukazuje na zaplacenou kávu, provozovatel na obsazené místo. Právní řešení závisí především na tom, jaké plnění si strany sjednaly a zda je další pobyt ještě jeho součástí.
Je třeba v kupní smlouvě o převodu nemovitosti určit kupní cenu?
NS potvrdil, že stanovení výše kupní ceny není podstatnou náležitostí kupní smlouvy. I při koupi nemovitosti mohou strany projevit vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny.
Google dostal pokutu 403 milionů eur za zpracování lokalizačních údajů
Pokuta 403 milionů eur pro Google ukazuje význam transparentnosti, zákonnosti a odpovědnosti při zpracování lokalizačních údajů podle GDPR.
Automatická prolongace nájmu bytu a spolubydlící bez souhlasu pronajímatele: dvě rizika, která se snadno sejdou
Nájemní smlouva na dobu určitou dává pronajímateli zdánlivě jednoduchou jistotu: zná datum, ke kterému má nájem skončit, a před jeho uplynutím se může rozhodnout, zda chce ve vztahu s nájemcem pokračovat. V praxi ale tuto kontrolu snadno oslabí dvě věci.
Od objednávky k odstoupení: tlačítková novela jako další krok k reálné ochraně spotřebitele
Od 1. ledna 2027 čeká tuzemské internetové obchodování další významná změna. Spotřebitel, který uzavřel smlouvu prostřednictvím online rozhraní a má právo od ní odstoupit, musí mít nově možnost učinit tak rovněž prostřednictvím snadno dostupného a jednoznačně označeného tlačítka či obdobného ovládacího prvku.





