Vstupní prohlídka a důsledky jejího neprovedení

Zaměstnavatel je podle ust. § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“) povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho zdravotní způsobilosti, a je tedy již před nástupem zaměstnance k výkonu práce povinen zjišťovat, zdali u něj nejsou dány zdravotní překážky výkonu práce.

Ke splnění povinnosti zaměstnavatele slouží vstupní prohlídka, která je upravena v ust. § 59 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „ZSZS“) a v ust. § 10 vyhlášky č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče (dále jen „vyhláška PLS“).

Jejím účelem je zajistit, aby k výkonu práce v podmínkách s předpokládanou zdravotní náročností nebyla zařazena osoba, jejíž zdravotní způsobilost zařazení k předpokládané práci neodpovídá.

Kdy je nutné absolvovat vstupní prohlídku

Zaměstnavatel je podle ust. § 59 odst. 1 písm. b) ZSZS povinen zajistit vstupní lékařskou prohlídku před vznikem:

• pracovního poměru; shodně stanoví ust. § 32 ZP, podle něhož je v případech stanovených zvláštním právním předpisem zaměstnavatel povinen zajistit, aby se fyzická osoba před vznikem pracovního poměru podrobila vstupní lékařské prohlídce, přičemž podle ust. § 36 ZP pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance;
• právního vztahu založeného dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr[1], (i) má-li být osoba ucházející se o zaměstnání zařazena k práci, která je podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (dále jen „ZOVZ“), prací rizikovou nebo je součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny právními předpisy; (ii) zaměstnavatel může vstupní lékařskou prohlídku vyžadovat též v případě pochybností o zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o práci, která není prací rizikovou a která má být vykonávána na základě právního vztahu založeného dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr; nebo
• vztahu obdobného vztahu pracovněprávnímu; těmi jsou služebně-právní vztahy příslušníků bezpečnostních sborů a armády České republiky, pracovní vztahy soudců a členství v družstvu, je-li jeho podmínkou podle stanov rovněž pracovní vztah, resp. služební poměry úředníků orgánů státní správy.[2]