Poskytovatelé pracovnělékařských služeb – kdo, jak a proč?

Ten svými odbornými znalostmi přispívá k eliminaci zdravotních rizik výkonu práce a k udržení zdravotní způsobilosti zaměstnanců. [1]

Poskytovatelem zdravotních služeb, mezi něž patří i služby pracovnělékařské (dále jen „PLS“), může být podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách (dále jen „ZZS“), pouze fyzická nebo právnická osoba, která získala oprávnění od krajského úřadu. Podle ust. § 54 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (dále jen „ZSZS“) přitom platí, že PLS mohou poskytovat pouze poskytovatelé v oboru pracovní lékařství a všeobecné praktické lékařství. Skutečnost, že má potenciální smluvní partner zaměstnavatele příslušné oprávnění, doporučujeme ověřit v Národním registru poskytovatelů zdravotních služeb. 

Důležitou poznámku je v tomto směru třeba učinit k právu zaměstnance (pacienta) na svobodnou volbu lékaře. To je zakotveno v ust. § 28 odst. 3 písm. b) ZZS. Pacient má v obecné rovině při poskytování zdravotních služeb právo zvolit si lékaře i zdravotnické zařízení; to však neplatí mj. v případě podle ust. § 29 odst. 2 písm. b) ZZS, podle nějž se právo volby nevztahuje na PLS. Důvod je přitom zřejmý; zaměstnavatel má zpravidla jediného smluvního poskytovatele PLS, kterého si sám zvolil a o němž zaměstnance informoval.[2] Zaměstnanec nemá možnost tohoto poskytovatele odmítnout nebo volit mezi více poskytovateli, je naopak povinen absolvovat pracovnělékařskou prohlídku u poskytovatele určeného zaměstnavatelem.[3] Svobodná volba lékaře je vyloučena i v případech, kdy poskytovatel PLS vyšle zaměstnance na odborné vyšetření k určitému poskytovateli zdravotních služeb.[4] 

Jistou výjimkou je situace, kdy zaměstnanec může v případech stanovených ZSZS podstoupit pracovnělékařskou prohlídku u svého registrujícího poskytovatele v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost, kterého si sám zvolil. Zaměstnavatel je oprávněn část PLS svěřit registrujícímu poskytovateli zaměstnance, pokud vykonává práce zařazené do tzv. čisté kategorie první.[5] Zaměstnanec však nemá na návštěvu svého praktického lékaře nárok; naopak pokud se zaměstnavatel rozhodne využít služeb registrujícího poskytovatele, nemá zaměstnanec možnost to odmítnout a trvat na tom, aby jej vyšetřil smluvní poskytovatel zaměstnavatele.[6] Zaměstnavatel by však měl být připraven také na situaci, kdy zaměstnanec svého registrujícího poskytovatele nemá, nebo je pro něj z různých důvodů nedostupný – v takovém případě bude muset zaměstnavatel vyslat zaměstnance ke svému smluvnímu poskytovateli.[7]

Poskytovatel na základě písemné smlouvy

Zaměstnavatel je podle ust. § 54 odst. 2 písm. a) ZSZS zásadně povinen uzavřít písemnou smlouvu o poskytování PLS s poskytovatelem PLS. Výjimkou je situace, kdy u zaměstnance působí pouze zaměstnanci z tzv. čisté kategorie první; v takovém případě je zaměstnavatel povinen uzavřít smlouvu s poskytovatelem PLS, jejímž předmětem bude také poradenství a dohled, jen je-li to důvodné pro ochranu zdraví zaměstnanců[8]. Zaměstnavateli nic nebrání uzavřít smlouvu také s více poskytovateli[9]. 

ZSZS však blíže nespecifikuje, jaké obsahové náležitosti má smlouva zahrnovat. Půjde o tzv. nepojmenovanou smlouvu, která bude mít prvky smlouvy příkazní upravené v ust. § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“).[10] Podle odborné literatury[11] je vhodné, aby smlouva obsahovala:

• závazek poskytovatele poskytovat PLS stanovené v ZSZS a vyhlášce PLS, a závazek zaměstnavatele tyto služby odebírat, 
• ujednání o obsahu a rozsahu těchto služeb, 
• ujednání o odměně, která bude za činnost podle smlouvy poskytovateli PLS náležet (např. cena pracovnělékařské prohlídky), včetně podmínek její výplaty,
• případné ujednání o pověřeném poskytovateli,
• případné ujednání o provádění pracovnělékařských prohlídek agenturních zaměstnanců.

Smlouva by měla podchytit také organizační detaily poskytování PLS, jako jsou místo a čas jejich poskytování, způsob komunikace smluvních stran či ujednání o ochraně osobních údajů a povinnosti mlčenlivosti. Smluvní strany by si dále měly sjednat dobu trvání smlouvy, způsob jejího ukončení, sankce a rozsah odpovědnosti.[12] Přílohou smlouvy může být také konkrétní formulář žádosti o provedení pracovnělékařské prohlídky a vzorový formulář lékařského posudku.[13] 

Jde-li o vypověditelnost smlouvy ze strany poskytovatele PLS, je podle ust. § 59 odst. 3 ZZS nutné, aby poskytovatel PLS oznámil záměr ukončit poskytování těchto služeb alespoň 60 dnů před dnem zamýšleného ukončení zaměstnavateli zaměstnance, o němž je v souvislosti s PLS vedena zdravotnická dokumentace. Součástí oznámení musí být také lhůta, do které je třeba, aby mu zaměstnavatel sdělil identifikační údaje nového poskytovatele, kterému stávající poskytovatel předá zdravotnickou dokumentaci týkající se PLS. Pokud zaměstnavatel nového poskytovatele neoznačí, poskytovatel předá zdravotnickou dokumentaci a její soupis příslušnému správnímu orgánu. Z uvedeného je patrné, že je vhodné výpovědní dobu ve smlouvě stanovit alespoň jako dvouměsíční.[14]

Dojde-li ke změně zařazení práce do kategorie vyšší než kategorie první podle ZOVZ, nebo ke změně činnosti, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jinými právními předpisy, je zaměstnavatel podle ust. § 54 odst. 2 písm. c) ZSZS povinen uzavřít s poskytovatelem PLS novou smlouvu, nebo doplnit dosavadní písemnou smlouvu o ty PLS, které doposud nepožadoval, a to nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy ke změně došlo. Tuto povinnost zaměstnavatel nebude mít v případě, že je smlouva koncipována natolik obecně, že její změna či dokonce uzavření nové smlouvy nebude nutná[15]; v takovém případě může např. postačit, je-li o změně zařazení práce do vyšší kategorie poskytovatel PLS informován.[16] 

Není-li smlouva v rozporu se ZSZS uzavřena, dopouští se zaměstnavatel přestupku, za nějž mu hrozí pokuta až 1 milion korun. Stejná pokuta zaměstnavateli hrozí v případě, kdy neuzavře novou nebo nedoplní dosavadní písemnou smlouvu při změně zařazení práce do kategorie nebo změně činnosti o PLS, které dosud nepožadoval.[17]

Registrující poskytovatel

Registrujícím poskytovatelem se podle ZSZS rozumí poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost.[18] Jak již bylo uvedeno výše, zaměstnavatel může, jde-li o práce v tzv. čisté kategorii první, zajišťovat část PLS prostřednictvím registrujícího poskytovatele zaměstnance nebo uchazeče o zaměstnání. PLS však budou omezeny na provádění pracovnělékařských prohlídek, posuzování zdravotní způsobilosti k práci a vydávání lékařských posudků o zdravotní způsobilosti k práci. K zajištění ostatních činností PLS, je-li to důvodné pro ochranu zdraví zaměstnanců, musí zaměstnavatel uzavřít smlouvu s poskytovatelem PLS. To bude platit i pro povinnost zaměstnavatele zajistit nejméně jednou za 2 roky na pracovištích výhradně „čisté kategorie první“ dohled.[19]

Registrující poskytovatel je povinen provést na základě písemné žádosti zaměstnavatele pracovnělékařskou prohlídku, posouzení zdravotní způsobilosti k práci a vydat lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci.[20] Žádost o provedení pracovnělékařské prohlídky nemůže odmítnout, neboť z ustanovení § 7 odst. 2 písm. a) ZZS, vyplývá, že registrující poskytovatel zdravotních služeb poskytuje svému registrovanému pacientovi i posudkovou péči.[21] Pokud by i přesto odmítl, dopouští se přestupku, za nějž mu hrozí pokuta až 100 tisíc korun.[22]

Pro tuto posudkovou činnost se registrující poskytovatel považuje za poskytovatele PLS. Povinnosti poskytovatelů PLS podle ust. § 57 ZSZS se však na registrujícího lékaře nevztahují; to neplatí, jde-li o povinnost podle písm. j), tj. dát bezodkladně zaměstnavateli podnět k vyžádání mimořádné pracovnělékařské prohlídky, jestliže obdrží informaci od ošetřujícího lékaře podle ust. § 45 odst. 2 ZSZS. 

K provedení pracovnělékařské prohlídky a následnému vydání lékařského posudku není potřebný výpis ze zdravotnické dokumentace – její obsah je registrujícímu poskytovateli znám, neboť ji sám vede.[23]

Zaměstnavatel registrujícímu poskytovateli prostřednictvím písemné žádosti sděluje údaje, na jejichž základě si může vytvořit základní obraz o práci, kterou zaměstnanec vykonává, jako jsou pracovní zařazení, druh práce, režim práce či rizikové faktory ve vztahu ke konkrétní práci. Vzhledem k tomu, že registrující poskytovatel bude posuzovat vždy osoby vykonávající práce zařazené toliko do tzv. čisté kategorie první, kdy jsou zdravotní rizika minimální, není třeba, aby byl registrující poskytovatel nadán vyšší mírou znalostí z oboru pracovního lékařství. 

Jde-li o právní vztah mezi zaměstnavatelem a registrujícím poskytovatelem, k němuž je zaměstnanec vyslán na lékařskou prohlídku, je vystaven na smluvním základě; odeslání žádosti zaměstnavatele o provedení pracovnělékařské prohlídky se dá posuzovat jako oferta, provedení prohlídky a vystavení lékařského posudku pak jako akceptace. Tím mezi stranami dochází k uzavření ad hoc konkludentní smlouvy.[24] Lze se však setkat také s názorem, že zaměstnavatel s registrujícím poskytovatelem žádnou smlouvu neuzavírá a registrující poskytovatel provádí pracovnělékařskou prohlídku toliko na základě žádosti.[25] Cena za provedení pracovnělékařské prohlídky je stanovena registrujícím poskytovatelem na základě jeho vlastního uvážení.[26]

Lékař zaměstnavatele na základě pracovněprávního nebo obdobného vztahu

Zaměstnavatele, který získal oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle ZZS v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru pracovní lékařství, může pro výkon práce na svých pracovištích poskytovat PLS prostřednictvím lékařů s příslušnou specializací a dalších zdravotnických pracovníků podílejících se na poskytování PLS, se kterými je v pracovněprávním nebo obdobném vztahu. Pravidlo zakotvené v ust. § 58a odst. 1 ZSZS tak v důsledku znamená, že zaměstnavatel PLS nejen zajišťuje, ale také sám sobě poskytuje.[27] Praktický význam to může mít nejen v případě zdravotnických zařízení, ale také v případě velkých průmyslových podniků[28], které nejsou primárně poskytovateli zdravotních služeb, avšak k poskytování PLS získaly veřejnoprávní oprávnění.[29]

Zaměstnavatel je sice ze zákona[30] povinen zajistit odbornou nezávislost všech osob, které se pro něj na poskytování PLS podílejí, nicméně o faktické nezávislosti těchto osob lze pochybovat, neboť jsou ve vztahu podřízenosti k zaměstnavateli.[31] Bez ohledu na tyto pochybnosti však zaměstnavatel musí zabezpečit, aby měl ke zdravotnické dokumentaci přístup výhradně zaměstnanec provádějící PLS[32], a aby byla dodržena povinnost mlčenlivosti podle ust. § 51 ZZS. Tomuto zaměstnanci musí také umožnit vstup na všechna pracoviště, sdělit mu potřebné informace a předložit mu dokumentaci v rozsahu předpokládaném ust. § 55 odst. 1 ZSZS. 

Zaměstnavatel je povinen plnit povinnosti podle ust. § 57 ZSZS, resp. další povinnosti a úkoly podle právních předpisů uložených poskytovateli PLS, výhradně prostřednictvím zdravotnických pracovníků uvedených v ust. § 58a odst. 1 ZSZS, tedy primárně prostřednictvím lékaře z oboru pracovní lékařství anebo všeobecné praktické lékařství. Autoremedurní přezkum lékařského posudku podle ust. § 46 ZSZS může být s ohledem na znění ust.§ 58a odst. 2 písm c) ZSZS svěřen výhradně zaměstnanci zaměstnavatele, který je lékařem s příslušnou specializací.

Pověřený poskytovatel PLS

Tzv. řetězení poskytovatelů PLS umožňuje ust. § 57a ZSZS. Právní úprava dává poskytovateli PLS, který má se zaměstnavatelem uzavřenou písemnou smlouvu, možnost některou součást PLS zajišťovat prostřednictvím jiného poskytovatele PLS, pro něhož zákon dále používá legislativní zkratku pověřený poskytovatel, a to na základě písemné smlouvy uzavřené mezi smluvním poskytovatelem zaměstnavatele a pověřeným poskytovatelem. 

Nezbytnou podmínkou řetězení poskytovatelů je souhlas zaměstnavatele zakotvený do smlouvy, kterou uzavřel se smluvním poskytovatelem. Je však na smluvních stranách, zda bude takový souhlas udělen jako generální, nebo bude ve smlouvě přesně vymezeno, na jakého poskytovatele či jaké PLS se vztahuje.[33] Smlouva může stanovit také další podmínky řetězení poskytovatelů, jako povinnost smluvního poskytovatele předem informovat zaměstnavatele o totožnosti pověřeného poskytovatele či možnost souhlas kdykoli nebo z předem dohodnutých důvodů odvolat.

Pověřený poskytovatel je v podstatě subdodavatelem PLS; jeho činnost pro zaměstnavatele je odvozená od smluvního vztahu mezi zaměstnavatelem a smluvním poskytovatelem.

ZSZS stanoví povinné obsahové náležitosti smlouvy uzavřené mezi smluvním a pověřeným poskytovatelem PLS. Ve smlouvě musí být definována součást PLS, kterou bude pověřený poskytovatel provádět, místo poskytování PLS, způsob vzájemného předávání informací o poskytovaných PLS, a dále způsob, jakým bude pověřený poskytovatel seznámen s pracovními podmínkami a riziky na pracovišti před zahájením poskytování PLS a při změně pracovních podmínek nebo rizik na pracovišti.[34]

Pověřený poskytovatel provádějící na základě smlouvy posuzování zdravotní způsobilosti, vydává v rámci této činnosti lékařský posudek svým jménem a je za jeho správnost odpovědný.[35] Výslovné zakotvení tohoto pravidla má zabránit aplikačním nejasnostem v praxi. V případě žádosti o přezkoumání lékařského posudku vydaného pověřeným poskytovatelem bude k přezkoumání příslušný ten správní orgán, který vydal pověřenému poskytovateli oprávnění k poskytování zdravotních služeb.[36]

Důvodem umožnění řetězení poskytovatelů PLS je snaha o rozšíření nabídky těchto služeb. Zákonodárce si slibuje zvýšenou schopnost zaměstnavatelů plnit zákonnou povinnost smluvně zajistit PLS i v regionech, které se potýkají s nedostatečnou nabídkou těchto služeb.[37] Další výhodu je možnost zaměstnavatelů působících na území celé České republiky uzavřít smlouvu o poskytování PLS s jediným poskytovatelem, který může na lokálních pracovištích tuto činnost vykonávat prostřednictvím subdodavatele.[38]

Od pověřeného poskytovatele je třeba odlišit specializovaného poskytovatele zdravotních služeb, který provádí odborné vyšetření, na nějž byl zaměstnanec vyslán poskytovatelem PLS. Zpráva specialisty z odborného vyšetření slouží poskytovateli PLS jako podklad pro závěr o zdravotní způsobilosti zaměstnance. Jde o postup předpokládaný zákonem.[39]

 

---

[1] Pichrt, J., Stádník, J. in: Bělina, M., Drápal, L. a kol. Zákoník práce. Velký komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2015, s. 602.

[2] Podle ust. § 103 odst. 1 písm. d) ZP je zaměstnavatel povinen sdělit zaměstnancům, u kterého poskytovatele pracovnělékařských služeb jim budou poskytnuty pracovnělékařské služby.

[3] Tomšej, J. Pracovnělékařské služby. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2018, s. 25.