Omezování online informací ze strany státu musí být přiměřené a přezkoumatelné

Veřejnost dosud neměla možnost seznámit se s uceleným návrhem principů zvažované regulace. To s ohledem na možný střet právem chráněných zájmů není vhodné. Platforma Rozumné právo proto doporučuje zahájení veřejné debaty k vymezení pojmu „škodlivý obsah“, způsobům ohrožení chráněných zájmů státu, přiměřenosti omezení přístupu k informačnímu obsahu online a možnostem přezkumu takového omezení. 

Doporučení:

• Zpřístupnit veřejnosti principy a cíle zvažované legislativy o omezení přístupu k informačnímu obsahu online a zahájit o nich odbornou debatu.
• Vymezit pojem „dezinformace ohrožující chráněné zájmy státu“, jeho znaky a intenzitu vyvolávající stupeň ohrožení ospravedlňující omezení přístupu k informačnímu obsahu online.
• Provést test proporcionality omezení přístupu k informačnímu obsahu online vůči jeho cílům a jiným zvažovaným nástrojům regulace a jeho výsledky uveřejnit.
• Nalézt shodu nad určením orgánu veřejné moci s působností omezit přístup k informačnímu obsahu online a účinnou kontrolou zákonnosti jeho postupu.

Hrozby z internetu. Uživatelé online služeb a digitálních řešení jsou vystaveni řadě hrozeb, jako je škodlivý kód (malware), který může napadené zařízení poškodit anebo z něj získat citlivá data. Další hrozbou je například manipulace uživatele k vydání citlivých informací.[1]

Dezinformace. Jedním z významných problémů je pak hrozba tzv. dezinformace, tedy záměrně nepravdivé informace šířené s úmyslem způsobit újmu, ovlivnit rozhodování anebo získat šiřiteli dezinformace prospěch. Nejvýznamnější hrozbou jsou dezinformace šířené s podporou států s cílem ohrozit základní funkce států nebo organizací, proti kterým směřují.[3][2]

Role státu. Dezinformační kampaně byly úspěšně využity ve válkách, politickém boji i běžném životě. Předcházení dopadům šíření dezinformací je proto nezbytné a Rozumné právo považuje roli státu a jeho orgánů v této souvislosti za významnou.[4]

Legislativní přípravy. Ministerstvo vnitra České republiky připravuje návrh právní úpravy umožňující omezit přístup k informačnímu obsahu online. Přestože se jedná o přelomový krok, veřejná diskuse o něm neprobíhá a Ministerstvo vnitra dosud poskytlo informace ke zvažované právní úpravě pouze na základě žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Rozumné právo považuje nedostatek transparentnosti s ohledem na význam zvažované právní úpravy za nesprávný.[6][5]

Již provedená omezení. Příprava návrhu legislativy umožňující omezení přístupu k informačnímu obsahu online probíhá v kontextu útoku Ruské federace na Ukrajinu 24. února 2022 a následné dočasné blokace některých internetových stránek považovaných za dezinformační. Na základě žádosti Národního centra kybernetických operací spadajícího pod Vojenské zpravodajství České republiky zablokovalo sdružení CZ.NIC 25. února 2022 přístup k označeným internetovým stránkám na doméně .cz a jejich blokaci ukončilo 25. května 2022. Někteří poskytovatelé služby přístupu k internetu obdobně znemožnili přístup k označeným internetovým stránkám na zahraničních doménách, a to mj. v souladu s výzvou vlády České republiky v tomto smyslu. Na základě Nařízení Rady (EU) 2022/350 zablokovaly tyto subjekty také přístup k internetovým stránkám Russia Today.[9][8][7]

Rozsudek Nejvyššího správního soudu. Způsob blokace internetových stránek byl předmětem přezkumu ve správním soudnictví, ve kterém se žalobci domáhali ochrany proti nezákonnému postupu státu. Nejvyšší správní soud nicméně v rozsudku 5 As 230/2022-66 došel k závěru, že výzva k blokaci internetových stránek nebyla rozhodnutím správního orgánu a adresáti jí nebyli vázáni. Rozsudek podtrhuje význam formy podnětu orgánu veřejné moci omezit přístup k informačnímu obsahu online.[10]

Střet omezení s jinými zájmy. Omezení přístupu k informačnímu obsahu online je vždy podstatným zásahem do rozvoje informační společnosti a může ohrozit některá základní lidská práva a svobody, a zabývá se jím proto Rada vlády České republiky pro lidská práva. Zvažovaná právní úprava musí důsledně vymezit pojem dezinformace a intenzitu způsobilou ohrozit chráněné zájmy státu. Samotné omezení přístupu k informacím online musí být podrobeno testu proporcionality. Považujeme za nezbytné ověřit, že omezení přístupu není možné nahradit méně invazivními nástroji.[11]

Přezkoumatelnost rozhodnutí. S ohledem na právní jistotu dotčených osob je nezbytné, aby rozhodnutí o omezení přístupu k informačnímu obsahu online bylo bez ohledu na určenou formu přezkoumatelné nezávislým orgánem ve zkrácené lhůtě. Rozumné právo považuje za vhodné podřídit přezkum správním soudům a určit k tomu lhůtu v řádu jednotek dnů.

Právní jistota. K odstranění hrozby soukromoprávních a veřejnoprávních následků musí rozhodnutí o omezení přístupu k informačnímu obsahu online vždy určit konkrétní povinné osoby (tedy ty, které mají povinnost on‑line obsah omezit) a dotčené internetové stránky či jiné zdroje obsahu. Povinné osoby nesmí být vystaveny požadavku vlastního uvážení o rozsahu blokace například na základě propojení osob či informačních zdrojů. 

Další náležitosti rozhodnutí. Závažnost omezení přístupu k informačnímu obsahu online vyžaduje určení doby, na kterou se vydává, přiměřené doby pro splnění povinnosti a okolností skončení platnosti. Správní orgán, který rozhodnutí o omezení přístupu k informačnímu obsahu vydá, musí být povinen na výzvu oprávněné osoby vysvětlit, zda trvají okolnosti k omezení přístupu.

Shrnutí. Dezinformace představují reálné nebezpečí pro bezpečnost státu, a je tedy legitimní, že jim chce stát čelit. Při volbě prostředků však musí postupovat transparentně, přiměřeně a povinnosti ukládat správním rozhodnutím, které bude jednoznačné a soudně přezkoumatelné.  

 

---

K podvodům spočívajícím v manipulaci viz https://cbaonline.cz/tz-cba-varuje-pred-podvodnymi-utoky-na-klienty-bank-utocnici-ve-zvysene-mire-cili-na-rusky-a-ukrajinsky-hovorici-obcany-.[1]