K přezkumu místních šetření ÚOHS: analýza aktuálního přístupu správních soudů - I. část

Úvod

Prvotní inspirací k napsání našeho příspěvku bylo definitivní uzavření případu tzv. stavebního kartelu, v němž správní soud zrušil rozhodnutí o uložení dosud historicky nejvyšších pokut udělených v České republice[1] z důvodu nezákonných místních šetření ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“).[2] Souběžně s tímto případem, ale i následně se také vytvářela „zásahová“ judikatura správních soudů vztahující se čistě na posuzování zákonnosti místních šetření na podkladě zásahových žalob, která reagovala na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Delta pekárny z roku 2014,[3] jenž se týkal přímo ČR, a na něž musely reagovat jak příslušné národní soudy, tak zákonodárce, který rozšířil možnost soudního přezkumu právě výslovným zakotvením možnosti podání zásahové žaloby proti šetření v obchodních prostorách.[4]

Problematika místních šetření ostatně nevyvstala z čista jasna až s případem stavebního kartelu – ten v českém prostředí spíše představuje vyvrcholení dřívějšího vývoje náhledu na meze vyšetřovacích oprávnění (žádost o informace a místní šetření, neboli dawn raids) v Evropě, potažmo v ČR. Tyto nástroje totiž na straně jedné představují nejvýznamnější prostředek k získávání podkladů a důkazů o protisoutěžním jednání, zároveň však způsobují nikoliv zanedbatelný zásah do práv dotčených subjektů.[5] Z pohledu unijního práva jsme mohli v Evropě již nějakou dobu vidět silný vliv judikatury unijních soudů, pokud jde o meze vyšetřovacích oprávnění, přičemž jedním z posledních rozhodnutí je rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve věci šetření Evropské komise (dále jen „Komise“) v obchodních prostorách Českých drah z ledna letošního roku.[6] Rovněž v českém prostředí lze v poslední době najít několik rozhodnutí vztahujících se k problematice přezkumu místních šetření, vč. případů, kdy bylo také šetření Úřadu posouzeno jako nezákonné.[7]

Předkládaný příspěvek se zaměřuje na přehled a analýzu této aktuální judikatury českých správních soudů a SDEU při posuzování zákonnosti místních šetření, zejména jaké požadavky soudy na průběh místního šetření kladou, a na identifikaci, zda v jednotlivých případech aplikují shodný algoritmus přezkumu, včetně toho, do jaké míry metodologie a intenzita přezkumu českými soudy konvenuje judikatuře SDEU (a jestli je to vůbec žádoucí).

I. Místní šetření v české a unijní úpravě a judikatuře

Národní úprava místních šetření je zakotvena v rámci úpravy správního řízení Úřadu podle § 21 a násl. zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ,,ZOHS“), v rámci nich je upravena i povinnost subjektů se šetření Úřadu podrobit.[8] Pokud jde o formální oprávnění k provedení místního šetření, to se provádí na základě písemného pověření.[9] Existence a obsah pověření je důležitým prvkem postupu v rámci místního šetření, neboť slouží jako rámec, v němž se mohou pověřené osoby pohybovat. Zákon také stanoví, aby Úřad před samotným zahájením šetření sdělil soutěžiteli právní důvod a účel šetření a poučil ho o jeho právech a povinnostech.

Zákon143/2001 Sb. Zákon o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže)

§ 21Zahájení řízení

(1) Řízení o povolení spojení a řízení o povolení výjimky ze zákazu uskutečňování spojení se zahajují na základě návrhu; ostatní řízení podle tohoto zákona se zahajují z moci úřední.

(2) Úřad může po předběžném prošetření věci podle § 20 odst. 1 písm. a) řízení z moci úřední nezahájit, není-li na jeho vedení veřejný zájem s ohledem na nízkou míru škodlivého účinku jednání na hospodářskou soutěž; přihlédne přitom zejména k povaze jednání a způsobu jeho provedení, významu dotčeného trhu a počtu dotčených spotřebitelů. O nezahájení řízení Úřad učiní písemný záznam, v němž uvede, proč řízení nezahájil.

Zobrazit celý dokumentvčetně souvisejících dokumentů a komentářů