Na rozdíl od toho, co nám popsal Karel Šimka, který hovořil o opakujících se dobách klidu, pak nějakého kvasu nebo těhotenství a následných převratných dobách, tak v justici poslední opravdu převratnou dobu, alespoň z mého pohledu, můžeme najít v polovině devatenáctého století. Od té doby se vlastně vůbec nic významného v českém soudnictví nestalo, a to je zároveň pointa celého mého dnešního příspěvku, ve kterém to chci doložit. Samozřejmě zároveň bych na konci chtěl zdůraznit, co dnešní systém, když si tolik odnesl od toho císaře pána, a sám za ta léta a různé režimy do toho tak málo vložil, tak co nám jako občanům České republiky nabízí.
Kdy a proč došlo ke změně?
Proč je to rok 1850? Protože mu předcházel rok 1848, což byla velmi významná a turbulentní doba a Rakousko-Uhersko, na to muselo nějakým způsobem reagovat. Mimochodem do roku 1848, resp. do roku 1850, abyste vůbec pochopili, jak významné ty změny byly, tak třeba pro šlechtu byl prvním stupněm soudní instance zemský soud, pro měšťany, městské soudy, ale poddaní měli jediné soudy vrchnostenské, tzn. spadaly vlastně do soudní pravomoci jednotlivých panství. Proto byly soudy, které obhospodařovaly jeden statek, anebo naopak: velká knížectví nebo velké šlechtické rody měly obrovské soudní okraje. A během dvou let vznikla moderní státní justice pod tlakem revolučního kvasu.
Zdrojem všech změn je tzv. Stadionova ústava, která nikdy pořádně nezačala platit, nebyla vůbec právně přijata, pouze byla, proto je oktrojovaná, jenom vydaná panovníkem. A i když následně zanikla, stejně to státu stačilo jako jakýsi ústavní podvozek k tomu, aby razantně změnil svou justici (mimo jiné). Jednalo se o postátnění celé justice, odloučení soudnictví od veřejné správy, od šlechticů, respektive těch, kteří vlastnili nebo panovali na jednotlivých územích. A mimochodem přináší to, o čem se dnes také docela často bavíme, přináší soudce z lidu. To do té doby byl naprosto neznámý fenomén a soudci z lidu, alespoň jak jsem se dočetl, vznikli jen proto, že v té době všichni soudci byli šlechtici, a to pouze vyšší šlechta. Nižší šlechta, a zejména měšťané, kteří v té době už měli dostatečnou politickou a ekonomickou váhu ve společnosti, se ale chtěli podílet na výkonu justice a jen z toho důvodu, že byli soudci v celém státě nastaveni takto kastovně, vznikl institut soudců z lidu, aby byly zastoupeny ostatní třídy společnosti.
Vznik a fungování moderní soudní soustavy
Takže vznikají okresní soudy, kterým se budu věnovat zejména a ke kterým se vrátíme. Nicméně je třeba zdůraznit, že v této době kolem toho roku 1850 se potvrzuje tendence, že vedle obecné soudní soustavy existovala poměrně pestrá nabídka specializovaných soudů na různé, z dnešního pohledu mnohdy až marginální problémy. Nicméně co já považuji za podstatné a co také zdůrazňují historici, soudy si nemohly vybírat, jakou věc budou projednávat – bylo jasně dané zákonem, které věci spadají do obecné justice, do obecné soustavy a které naopak. Tady poukážu na jednu vadu, která podle mého názoru, a tady si přihřeji polívčičku trestního soudce, trošku deformuje výkon přípravného řízení trestního u nás, že Vrchní státní zastupitelství jsou specializována pro některé zvláštní typy hospodářské a jiné trestné činnosti. Ale ony mohou samy říct, že to vlastně není tak zajímavá kauza a delegovat to krajským státním zastupitelstvím. Což do jisté míry podle mého názoru není zdravé v tom, že jistota, že si nikdo nemůže vybrat svého státního zástupce jako pána přípravného řízení, je tady narušena v podstatě rozhodnutím vedoucího státního zástupce Vrchního státního zastupitelství. Zatímco kupodivu v polovině devatenáctého století bylo jasně dáno, že příslušnost je prostě daná posláním té jednotlivé instituce. Vlastně to bylo velmi moderní řešení a měli bychom si z toho vzít nepochybně příklad.
V té době také vznikají kraje. Úprava byla stejná jako v Rakousku (věnuji se pouze Předlitavsku, protože úprava v uherských zemích byla významně jiná, a navíc dnes už pro nás rozdílnost justice na Slovensku za první republiky není až tak podstatná). Dochází tedy ke zřízení krajských soudů, kterých je 24 (viz mapa). Můžete vidět, že Těšínský kraj je trošku jiný než později, protože tam došlo ke směnám s Polskem a podobně. Nicméně toto je krajské rozdělení v roce 1848, které bez poměrně značných změn vydrželo až do nástupu komunismu. Mě na něm pobavilo, že třeba Jihočeský kraj se tehdy jmenoval Prácheňský a podobně. Je to docela hezká vzpomínka, jak jinak tehdy viděli názvy jednotlivých oblastí.
Co je však pro běžného občana podstatnější, jsou soudy prvého stupně, což sice krajské soudy byly ve vztahu k závažné trestné činnosti a některým speciálním trestným činům, tedy jiným agendám soudním, nicméně většinu samozřejmě začínaly okresní soudy. Tady vidíte, že mapa s okresními soudy je velmi hustá, nicméně ač z toho obrázku se nezdá, tak odborná literatura uvádí, že okresních soudů bylo 310 a postupně do vzniku Československa přibylo ještě dalších 30. Okresní soudy byly skutečně velice malé oproti dnešní zvyklosti, ale velmi pečlivě se zvažovalo, kde mají být, a proto se tak často měnily. Proto ta obecní soustava vypadala bez speciálních soudů vlastně takto:
Vidíte, že od roku 1850 se nic nezměnilo, tehdy samozřejmě byly vrchní zemské soudy prostě proto, že jsme měli zemské uspořádání, dneska je máme proto, že jsou. Krajské soudy obdobně, jen se změnila velikost a počet a stejně tak okresní soudy. Vlastně, i když se podíváte na to, co projednávaly jednotlivé soudy, tak skutečně rozdíly oproti dnešní době, tak, jak vnímáme úlohu okresních a krajských soudů, jsou minimální.
A tady je slíbený seznam, jak pestrá byla paleta specializovaných soudů po roce 1850, přičemž jak vidíte, někde se to odvíjelo od speciálního postavení subjektu (typicky řád německých rytířů), někde to byla vlastně lokální problematika [třeba labské celní (plavební) soudy vyplývaly prostě z té oblasti a jinde, což je tradiční v celé řadě zemí, patentové soudy apod.]. Vidíte, že i vojenské soudy byly podstatně širší, než jak jsme je pak znali z doby komunismu.
Okresní soudy
A teď k okresnímu soudu, o kterém chci mluvit. Odborná literatura mluví o tom, že ve chvíli, kdy na základě Stadionovy ústavy měl vzniknout jednotný státem posvěcený systém justice, tak při vymezování hranic soudních okresů se přihlíželo zejména k významu toho místa, kde měl soud sídlit, obydlenosti, aby byl potencionální nápad případných sporů zhruba podobný terénním podmínkám (to platí zejména pro horské oblasti) a komunikačním možnostem. Významná většina lidí žijících na území českých zemí tehdy mluvila německy a také komise, když sestavovala jednotlivé okresy, se snažila, aby oblasti byly, pokud možno, dominantní jazykově, tak či onak. V principu platilo, že okresní soud by měl být tak velký, respektive jeho okrsek, aby každý, kdo spadá do příslušnosti toho okresního soudu, mohl pěšky ten den dojít k soudu a zase zpátky domů, protože to pro běžného občana byla jediná možnost. Okresní soudy byly zejména pro běžné sousedské spory, drobné krádeže, dnes bychom je možná většinou označili za přestupky, to znamená bagatelní, běžná věc, kde opravdu byla dostupnost pro občany naprosto základní. A proto na celém území Předlitavska vznikly tak velmi malé okresní soudy. Čistě to souviselo s dopravní obslužností, protože jedině tak se mohlo zajistit právo člověka účastnit se soudního jednání v jeho věci.
No, a takto to vypadalo zhruba v roce 1930 - přibylo ještě dalších 30 okresních soudů, nicméně jinak první republika do systému obecných soudů zasáhla velmi málo.
Specializované soudy v době první republiky
V roce 1918 vzniká Nejvyšší správní soud, byť i tehdy byly správní soudy, vzniká Ústavní soud, jeden z prvních na světě, při Nejvyšším správním soudě v roce 1920 vzniká volební soud a pak, zároveň s rozvojem ekonomiky a proměnami společnosti, vzniká další spousta nových speciálních soudů. Lichevní soudy (protože přes válku první světovou se velmi lichva rozšířila), hornické, mzdové soudy atd. Nicméně do konce druhé světové války a do nástupu komunismu bylo pro českou justici typické, že vedle sebe existovaly dva systémy, které se doplňovaly - velmi malé a dostupné okresní soudy a nad nimi soudy krajské a pak hustá síť specializovaných soudů, která umožňovala, aby věci, které se obvykle nesoudívají, případně jsou s velkým přesahem nebo jsou jenom lokálně potřebné k rozhodnutí, rozhodovaly specializované soudy.
Krajské soudy a Nejvyšší správní soud
Pokud jde o krajské soudy, tam byl vývoj velmi podobný. První republika převzala systém podobně jako byl v roce 1850. Až v roce 1949 došlo ke sloučení soudních obvodů se správními a vzniklo 13 krajských soudů, což platilo až do roku 1960. Krajské soudy byly relativně menší, nicméně to už nebylo tak významné. Stojí ale za zmínku, že až do roku 1949 se justiční systém rozprostíral na území státu nezávisle na tom, jakým způsobem byly vedeny hranice správní, potažmo politické. Nemuselo to spolu souviset.
Tady je dnešní mapa, nad kterou se chci zamyslet nejvíc. Je to vlastně mapa z roku 1960, kdy došlo k největšímu sjednocení okresů a krajů, tzn. máme osm krajů, máme osm krajských soudů, máme 86 okresních soudů, máme dva vrchní soudy. Dále máme Nejvyšší správní soud, který atypicky, a to je zase otázka spíše historického vývoje a konkrétní politické vůle v době, kdy ta část ústavy, která počítala se vznikem Nejvyššího správního soudu nebyla s to se rozhodnout, zda má vzniknout celá soustava správních soudů. Existovala i velmi silná tendence, že by Nejvyšší správní soud nebyl obsazen a stal se „pouze“ třetím kolegiem Nejvyššího soudu.
Podle mě to nakonec skončilo remízou, nejméně vydařenou, nepřehlednou, kdy máme dvě hlavy justice, jejíž představitelé tady sedí, a na druhé straně vlastně už krajské soudy v sobě slučují soudce jak správní, tak z ostatních odvětví, což je do jisté míry opravdu docela nepřehledný systém, byť z hlediska chodu práva to nepřináší podle mého názoru nějaké zásadní potíže. Každopádně Nejvyšší správní soud je jediným specializovaným soudem, který přežil nástup komunismu a snahu o to sjednotit justici pouze podle územně správního členění. Po roce 1990 je vlastně jedinou specializovanou soudní institucí.
Upřímně řečeno, kdybyste se ptali na můj názor, tak si myslím, že navracet se ke speciálním, pracovněprávním a dalším soudům za situace, kdy za sebou máme několik generací vývoje jednotné justice, je podle mého názoru zbytečně drahé a komplikované, ale třeba u správní justice asi nějaké řešení časem nastane. Nicméně toto rozdělení má jednu obrovskou nevýhodu. Vůbec neodpovídá tomu, jak se po roce 1993 vyvíjelo územně správní členění ostatních orgánů nebo vůbec krajů jako takových, protože není osm krajů z hlediska politické reprezentace, z hlediska státní správy. Notabene, okresy de facto zanikly a pracoviště a instituce, které by staré okresy, které soudy nadále drží a které by nějakým způsobem také využívaly jako síť, vlastně už neexistují.
To vede v reálu k tomu, že vlastně občan je v soudním kraji jiném, než ve kterém žije. Řada okresních soudů spadá do úplně jiného soudního kraje než do správního kraje pod konkrétní hejtmanství. Mimochodem úplně jinak, ale nicméně ve vztahu k nově vzniklým krajům je řízena Policie České republiky, což způsobuje nemalé problémy, protože tím, že justice, a tady se vracím zase zpátky ke státnímu zastupitelství, potřebuje policii pro každodenní spolupráci velmi často (i civilní justice - předvádění osob a zajišťování některých úkonů atd.), znamená, že velmi často příslušný předseda soudu vůbec nemá u policie konkrétního partnera na jednání, který by měl společného nadřízeného. Když jsem byl předseda Obvodního soudu pro Prahu 1, tak v té době, tuším, byla tři pražská ředitelství a vždycky odpověděli: „hele, ale vás je 10 soudů, každej to chcete jinak, tak až se domluvíte...“ a já říkám, jak domluvíte? To je nezávislý soudní postup konkrétního soudce, tak žádám policii o spolupráci. To naráží opravdu na obrovské problémy.
Každopádně nám zůstalo 86 okresních soudů, což podle mého názoru, a tady se vracím obloukem do roku 1850, je otázka na zvážení. Jestli se v roce 1850 dalo dojít pěšky na každý okresní soud z místa bydliště, tak kam se dneska během toho jednoho dne s našimi dopravními možnostmi dostaneme? Kdysi jsem přijímal předsedu okresního soudu v Singapuru, který říkal: my jsme takový malý okresní soud, máme 10 miliónů obyvatel. To není problém. A tak jsem to dál nekomentoval. Netvrdím, že by měly zaniknout okresní soudy jako takové, vůbec si nedovedu představit vládu, která by měla tu politickou sílu a odvahu, aby vůbec dokázala vyvolat debatu o tom, jestli by nešlo některé okresy z hlediska justiční mapy spojit dohromady, protože pořád ten okresní soud v tom městě je jedna z posledních státních institucí, která vyzdvihuje to město oproti okolním městům. Každopádně se ale domnívám, že máme-li navrátit kvalitu ve specializovaných agendách, kterých prostě z logiky věci složitostí doby přibývá, měli bychom se vydat cestou roku 1850, to znamená budovat vedle obecné i složitou síť speciálních soudů, ovšem nikoli samostatně, ale v rámci stávající sítě okresních soudů některé agendy stáhnout jen na některé okresní soudy pro větší územně správní celky. Protože ty věci nevyžadují každodenní a rychlý příjezd řadových občanů, většinou se jedná o složité spory, kde se víc jedná s advokáty. A zároveň zachovat na okresních soudech skutečně to, co se tam projednávalo v polovině devatenáctého století, to znamená bagatelní, sousedské, jednoduché spory, případně banální trestnou činnost. Jinak budovat specializace v dnešní situaci, kdy máme okresní soudy se sedmi soudci, s devíti soudci není možné. Na druhou stranu nejvyšší soudy právem poukazují na to, že jedině specializace může vést k tomu, že se soudce dobře orientuje v konkrétní judikatuře, a to bez ohledu na to, jestli je vymyšlená umělou inteligencí nebo skutečně existuje. Těžko to požadovat po soudci, který na malém soudu v podstatě během týdne musí zvládnout celou agendu, na kterou je na nejvyšších soudech celá řada odborníků.
Závěrem
Samotný závěr mého povídání je v tom, že jednak bychom si měli vzít příklad z toho, že v nějaké chvíli by se stát měl mít schopnost vzpamatovat a udělat rázný krok, protože evidentně dosavadní situace už je neúnosná. Jako tomu bylo s výkonem spravedlnosti před rokem 1850. A jestli to tenkrát dokázali v podstatě během dvou let, tak proč bychom my nedokázali ve prospěch občanů soudní mapu zefektivnit ještě rychleji.
Diskuze k článku ()