1. Mám právo vyjádřit svůj názor
Rozvést se nebo rozejít je rozhodnutím rodičů, a když se spolu nedohodnou na péči o Tebe, tak rozhoduje soud. V každém případě ale máš právo vyjádřit svůj názor na to, jak chceš trávit čas se svými rodiči, když už nebudete bydlet spolu. Pokud Tě nechtějí poslechnout rodiče, máš právo svůj názor a přání vyjádřit sociální pracovnici anebo soudkyni.
2. Nesmím být do ničeho nucen
Ani jeden z rodičů Tě nesmí manipulovat a ovlivňovat proti druhému nebo navádět k tomu, co říkat u soudu nebo sociálnímu pracovníkovi. Na druhou stranu ani sociální pracovnice nebo soudkyně Tě nesmí nutit do něčeho, co nechceš. Pokud se cítíš, že na Tebe někdo z nich tlačí, řekni to nahlas. Ty jsi nic neudělal a to, že vyjadřuješ svůj názor, je Tvé právo a nikdo Tvé přání nemá ovlivňovat. Soudy a sociální pracovníci jsou tu pro Tebe, nesmíš se bát jim říct, co opravdu chceš.
3. Mám právo na důvěrníka
Vyjádřit svůj názor je jen právem, a nikoliv povinností, proto nemusíš odpovídat na každou otázku, pokud nechceš, máš tedy právo mlčet. I když u Tvého výslechu nejsou další osoby (rodiče), soud Ti umožní mít důvěrníka, který není Tvým zákonným zástupcem. Tímto důvěrníkem může být někdo z příbuzných, kamarád či jiná blízká osoba.
4. Mám právo na dětství
Rodiče ani nikdo jiný Tě nesmí zatahovat do sporu, klást Ti vinu za rozhodnutí soudu nebo sociálních pracovníků. Na Tobě neleží rozhodnutí, můžeš vyjádřit jen svůj názor. Nikdo Tě nesmí ovlivňovat, ať už zákazy nebo naopak kupováním si Tě, stejně tak Tě nesmí nikdo citově vydírat nebo zastrašovat. Máš právo na nerušené dětství, a to rodičům opakuj.
5. Mám právo mít svůj domov
Pokud se cítíš tak, že nemáš domov, že musíš často měnit své prostředí, svůj pokoj, balit si své věci, máš právo na to, aby rodiče nebo soud zasáhli. Máš právo na to mít stabilitu a svůj klid. Když Ti nevyhovuje střídání domovů, je to důvod pro změnu péče, kdy více času budeš moct trávit u jednoho rodiče, tím ale neztrácíš druhého rodiče.
6. Mám právo na svůj volný čas
Máš právo na své koníčky, na své zvyky, na své kamarády, ať už jsi u jednoho nebo druhého rodiče. Máš právo na to pokračovat ve svých kroužcích, i když se jednomu z rodičů nechce chodit nebo se mu kroužek nelíbí. Máš právo na to trávit čas se svými kamarády a jít na jejich oslavu, i když jeden rodič nechce.
7. Mám právo na své prarodiče
Rozchodem rodičů nepřicházíš o svou babičku a dědečka, zvláště, když Tě pomáhali vychovávat. Máš právo je navštěvovat, telefonovat si s nimi, přijímat dárky. Máš také právo na to s nimi trávit čas o prázdninách nebo víkendech, pokud o to stojíš. Prarodiče Tě stále mohou vyzvednout z školy nebo zavést do kroužku v době, kdy Tě má jeden z rodičů a souhlasí byť jen jeden.
8. Mám právo na soukromí
Spor o Tvou péči je věcí Tvé rodiny a ne veřejnosti, kamarádů Tvých rodičů, natož médií. Máš právo na to, aby o Tvém životě, pocitech, o tom, co jsi říkal u soudu, jak skončil soud vědělo co nejméně lidí. Pouč své rodiče, kdyby o Tvém soukromí mluvili a Tobě se to nelíbilo.
9. Mám právo na stejnou životní úroveň
Rodič, který Tě nemá ve výlučné péči, je povinen hradit druhému rodiči na Tebe výživné. Podle toho, o jaký obnos se jedná, druhý rodič s ním bude zacházet. Jsou to ale primárně peníze pro Tebe a Tvé potřeby. Rodič je může použít na hrazení nájmu či poplatků, když spolu bydlíte, také na jídlo a oblečení pro Tebe nebo společnou dovolenou, ale nemůže je použít pouze pro sebe. Pokud z výživného něco zbývá, rodič Ti může spořit nebo Ti dát kapesné. Druhý rodič Ti ale může pomáhat i přesto, že hradí výživné, zvlášť, když je jeho životní úroveň vysoká. Požádej si o spoření nebo příspěvek na Tvůj kroužek, pokud je to nad možnosti rodiče, se kterým bydlíš.
10. Mám právo na komunikaci s oběma rodiči
Výlučná ani střídavá péče neznamená, že nemůžeš zavolat druhému rodiči nebo se s ním chtít vidět. Zvlášť, když máš narozeniny, během svátků, jsi nemocný apod. Máš právo požádat druhého rodiče o mobilní telefon a soukromí, pokud ještě nemůžeš mít vlastní, můžeš také požádat o to strávit významné dny s oběma rodiči.
Pokud by někdo zasahovat do Tvých práv, obrať se na rodiče, sociálního pracovníka, soudce, nebo také na školu, školního poradce/výchovného poradce, krizovou linku či jiné neziskové organizace, či na kohokoliv v tvém okolí, kterému důvěřuješ. Ani soudce nesmí rozhodovat proti Tvému zájmu, nesmí Tě nutit do něčeho, co by Tě trápilo a zraňovalo. Především s rodiči je třeba nalézt dohodu, pokus se jim proto vysvětlit, jaká jsou Tvá přání. Každá práva s sebou nesou i povinnosti – dbát svých rodičů, pomáhat a podílet se na chodu domácnosti, chodit a připravovat se řádně do školy, ale i respektovat rodiče, jejich práva, soukromí a vyposlechnout si jejich názor.
Právní pojmy
Výlučná péče
Znamená, že budeš svěřen do péče jednoho rodičů, u kterého budeš bydlet. I nadále Ti však zůstává právo na to, abys se mohl stýkat i s druhým rodičem. Soud v takovém případě stanoví, které dny a jak často budeš trávit i s druhým rodičem, který Tě ve výlučné péči mít nebude. Rodič, který Tě bude mít ve výlučné péči musí takové rozhodnutí soudu respektovat. Rodič, který Tě nebude mít ve výlučné péči bude mít povinnost platit výživné.
Střídavá péče
Střídavá péče znamená, že se rodiče budou o Tvoji péči pravidelně střídat, a Ty budeš trávit vždy určitý čas s každým z rodičů. Zpravidla je střídavá péče stanovena rovnoměrně a může vypadat například tak, že budeš u každého z rodičů vždy jeden týden. Takový časový úsek může být stanoven i jinak, a to například 14 dnů nebo např. 4 dny u jednoho a 3 dny u druhého rodiče.
Společná péče
Znamená, že o Tebe budou rodiče pečovat společně a stejným dílem. Soud v tomto případě nebude rozhodovat o střídavé nebo výlučné péči. Není stanovený žádný pevný režim a bude na rodičích, jak se spolu na péči o Tebe dohodnou.
Výživné
Výživné znamená, že jeden z rodičů bude povinen přispívat určitou finanční částkou či jinak na Tvé potřeby, a to druhému rodiči. Výživné je určeno výhradně na to, aby z něho byly hrazeny Tvoje potřeby (např. jídlo, oblečení, koníčky.). Rodič nesmí výživné použít na jiný účel. Na konkrétní částce se rodiče mohou spolu dohodnout, pokud ne, tak výživné stanoví soud, a to na základě Tvého věku a příjmu rodiče, který výživné bude platit.
Rodičovská odpovědnost
Je souborem všech povinností a práv rodičů vůči Tobě. Náleží oběma Tvým rodičům stejně a trvá až do nabytí Tvé plné svéprávnosti. Rodiče jsou povinni o Tebe pečovat, a to po všech stránkách (o Tvoje zdraví, zajišťovat Ti výchovu a vzdělání, udržovat s Tebou osobní styk, zastupovat Tě, spravovat Ti jmění…). Rodičovskou odpovědnost vykonávají oba rodiče společně. Rodiče by měli v důležitých záležitostech, které se Tě týkají (může to být například změna školy či léčebný zákrok) rozhodovat společně a ve vzájemné shodě. Při výkonu rodičovské odpovědnosti by rodiče měli dbát vždy na Tvůj zájem. Pokud se rodiče chystají udělat rozhodnutí, které se Tě dotýká, měli by Ti o tom říct, abys mohl vyjádřit svůj názor. Takový názor by pak rodiče měli vzít v úvahu
Blízká osoba
Obecně by se dalo shrnout, že osobou blízkou jsou Tvoji blízcí příbuzní nebo osoby, které jsou pro Tebe stejně důležití v rámci rodiny. Osobou blízkou jsou Tvoji přímí příbuzní (rodiče, babička, děda, sourozenec). Dále to je osoba v rodinném či obdobném poměru, u které bys její případnou újmu pociťoval, jako by se stala Tobě samému, osoby sešvagřené a ty, které spolu trvale žijí.
Diskuze k článku ()