Co vše se účastníci kongresu dozvěděli? A na co se můžete v přepisech jednotlivých příspěvků těšit i zde, na portálu Právní prostor, který je mediálním partnerem kongresu?
Jako první v programu kongresu vystoupil doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D., předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Kromě vlivů na ceny na trhu s energiemi představil v příspěvku nazvaném Recentní vývoj hospodářské soutěže na energetických trzích například koncentraci na českém energetickém trhu. Již před pádem Bohemia Energy (a dalších společností) mířil český energetický trh ke koncentrovanosti, která následně ještě výrazně narostla a stav se dodnes nepodařilo úplně zlepšit. Zmíněna byla i otázka možných porušení ZOHS, se kterými se lze na ÚOHS obracet. Jedná se nejčastěji o vysoké ceny energií v režimu DPI, vysoké zálohy, či nemožnost uzavřít smlouvu na dobu neurčitou. Jako druhý v bloku Obchodní vztahy v energetice vystoupil Mgr. Martin Švec, Ph.D. z právnické fakulty Masarykovy univerzity s příspěvkem Předcházení a řešení energetických krizí: Role mezinárodního práva a práva EU. Zajímavá jsou v této souvislosti například čísla - v roce 2021 bylo do EU dováženo 92% ropy a ropných produktů a 83% zemního plynu. Potřeba diverzifikace je tedy více než nezbytná. Energetické krize se totiž v Evropě cyklicky opakují, tato není ani první ani poslední. Prokázala se při ní ale akceschopnost EU, kterou omezuje jen odkaz na trvalou svrchovanost států pro využívání energetických zdrojů v čl. 194. Je tedy otázkou, zda je potřeba na tomto principu trvat a možná nám právě poslední krize ukázala, že na EU se můžeme spolehnout a národní řešení se nejeví být dostačujícími.
V bloku věnovanému dopadům nejen energetické krize představil nejdříve Mgr. Ing. Martin Števko komunitní energetiku jako krok k cestě k nové energetice. V současné době prochází sektor energetiky zásadními změnami, od fosilních paliv se přechází k většímu množství decentralizovaných zdrojů a z pasivního zákazníka se stává zákazník aktivní, který participuje na energetickém trhu. Komunitní sdílení je řešení založené na dobrovolnosti a nejvhodnější formou je spolek nebo družstvo, které jsou schopny sdílení, které je jen virtuální účetní operací, realizovat. JUDr. Bc. Leoš Brantál, LL.M. nás v pokračování příspěvku svého kolegy provedl evropskou legislativou, povinností reportování a zaváděním ESG. V tomtéž bloku je doplnila Ing. Patrícia Čekanová, Ph.D. příspěvkem věnujícím se smyslu komunitní energetiky. Tím by mělo být kromě ceny silové energie hlavně snížení poplatků za distribuci elektřiny. Příklad si můžeme vzít například z Rakouska, kde řešili komunitní energetiku systémově, ale důležitým tahounem zde byli občané, obce či společnosti, kteří zakládali družstva a spolky. Zvlášť třaskavá ale byla část příspěvku věnovaná současnému návrhu Lex OZE II., který klade zájemcům o komunitní energetiku nejednu překážku (např. umožňuje sdílení jen mezi obcemi s rozšířenou působností, navíc s územním omezením).
Po obědě přišel na řadu blok věnovaný strategickému pohledu na energetiku. Mgr. Ing. Michal Macenauer, Ph.D. se zabýval především energetikou EU a ČR dnes a v budoucnu a otázkou, jak rychlá dekarbonizace je možná? Příspěvek zahájil anketou mezi účastníky kongresu věnující se otázce zdrojů energií v EU a následovaly otázky, proč je vlastně energetika nyní velkým společenským tématem. Zaprvé je zpochybněna samozřejmost její dostupnosti, dále je zpochybněna samozřejmost její udržitelnosti, byl zpochybněn liberální obchod s energetickými komoditami a mnohé další. „Evropa se svou zdrojovou zásobárnou zastarávala a tato situace bude v příštích deseti letech gradovat“. K malým fotovoltaickým elektrárnám se Mgr. Macenauer stavěl poměrně skepticky, tento názor se pokusil vyvrátit další řečník, Ing. Petr Jarošík, MBA, který se v příspěvku Podnikání ve fotovoltaice: džungle nebo ráj snažil posluchačům nabídnout jiný pohled na tuto problematiku a přišel s o mnoho optimističtější vizí. Podle něj jsou motivace pro budování malých FVE různé a záleží na úhlu pohledu, ze kterého se na fotovoltaiku díváme. To stejné platí i o návratnosti investice. Mgr. Pavel Doucha se věnoval obnovitelným zdrojům jako šanci pro moderní Česko a snažil se identifikovat především bariéry rozvoje a jejich řešení. Otázkou například je, které projekty by měly být označeny jako „ve veřejném zájmu“ – to hraje velkou roli nejen pro povolování, ale i pro následné fungování obnovitelných zdrojů. Bariérami jsou především povolovací procesy, kapacita distribuční soustavy při připojení různých zdrojů a výkonová rovnováha (nelze jednoduše zjistit volnou kapacitu v zájmovém území), či zásadní zpoždění při zavádění nových nezbytných prvků v energetice – není provedena transpozice Směrnice 2019/944, chybí právní ukotvení akumulace energie apod.
Následoval blok nazvaný Energetika v občanském a správním právu. JUDr. Markéta Zemanová z Energetického regulačního úřadu se věnovala novinkám v energetické legislativě, regulaci a kompetencích z pohledu státní správy. Kromě již zmiňovaného Lex OZE I. a II. se věnovala hlavně kompenzacím, včetně např. realizace kompenzace obchodníkům či elektrošmejdům. JUDr. Bc. Petr Kadlec se poté zabýval změnami zákonné úpravy smluv o dodávce elektřiny a plynu a smluv o zprostředkování v energetických odvětvích. Smlouva o dodávce plynu a elektřiny je upravena v § 50 odst. 1 a § 72 odst. 1 EZ. Úkony se ale posuzují podle záměru, a ne podle toho, jak jsou označeny. Zmínil i veřejné zadavatele a nákupy na komoditních burzách. Ti jsou povinni (ve většině případů) soutěžit podle ZZVZ. Zajímavé jsou spory ze smluv o zprostředkování. Dle § 11q EZ je spotřebitel oprávněn podat ERÚ návrh na řešení sporu o splnění povinnosti ze smlouvy o zprostředkování v energetických odvětvích a následný postup se řídí zákonem o ochraně spotřebitele. Provozovatelům soustav v nové energetice se věnovala Mgr. Diana Procházková, a to z pohledu provozovatele energetické soustavy ČEPS. Aktivní zákazník, akumulace, flexibilita, energetické komunity, energetická společenství – to vše zavedla směrnice 2019/944 (spolu s nařízením 2019/943 nazývaná „zimní balíček“). Vývoj právní regulace v energetice je ale turbulentní. Opět jsme se dostali i k návrhu lex OZE II., který počítá s komisí EDC, jejíž hlavní úlohou bude dohledová činnost ze strany jednotlivých účastníků trhu.
Změnu v tématech přinesl až poslední blok prvního dne, po energetice věnovaný trestnímu právu. JUDr. Jiří Mulák, Ph.D. přišel se zajímavou prezentací částečně vytvořenou umělou inteligencí. Jeho příspěvek se týkal konsenzuálních způsobů vyřízení trestních věcí. Postupně jsme se dostali k jednotlivým možnostem a jejich specifikům, například u dohody o vině a trestu dr. Mulák upozornil, že ji lze nově schválit kromě přípravného řízení i v řízení před soudem a jde o průlom do zásad trestního řízení – neprovádí se hlavní líčení, takže zásady nemají prostor se uplatnit. U prohlášení viny zase platí, že „do hlavního líčení se jde už jen bojovat o trest“. Mimochodem právě sepis prohlášení viny se AI vcelku povedl. Mgr. Ing. David Bohadlo, Ph.D. navázal v posledním příspěvku prvního dne přednáškou o přechodu od kontroly ke správnímu trestání, které je oproti trestnímu specifické tím, že se aktéři vlastně vůbec nepotkají.
Po společenském večeru nabitém dobrým jídlem, pitím, vystoupením kapely Eddie Stoilow a hlavně intenzivním networkingem (nemohlo ale chybět ani předání cen ve studentské soutěži Ukaž svou kreativitu a vyhodnocení nejčtenějšího článku portálu Právní prostor za rok 2022), přišel druhý den, který byl naplánován tematicky pestřeji. Zahájil jej Mgr. et Mgr. Michal Vávra příspěvkem 10 let advokacie na obou stranách hranice – co se můžeme naučit od sousedů a co se mohou sousedé naučit od nás. Ze zkušeností v obou systémech tak můžeme například říci, že u řízení o vydání evropského platebního rozkazu v ČR neexistuje centralizovaný soud, na rozdíl od Rakouska, kde spadají pod BGHS Wien. Výhodou centralizace je v tomto případě hlavně rychlost (EPR je vydán do druhého dne). Obecně je v Rakousku plusem elektronizace celého řízení, například soudní poplatky jsou strhávány automaticky z účtu advokáta. Na druhou stranu se v Rakousku díky elektronizaci občas stává, že se například „ztratí“ přílohy podání. Rozdílů lze nalézt mnoho, některé hovoří ve prospěch české justice (např. vyhlašování rozhodnutí), některé ve prospěch práva rakouského (např. zmíněná kompletní elektronizace spisu a komunikace se soudem). JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArB. Potom přinesl několik poznatků k aktuálním otázkám práva informačních technologií. Velkou roli zde sehrává autorské právo – autorem může stále být jen fyzická osoba. Často zaznívají i argumenty, že umělá inteligence (AI) „nasává“ informace od ostatních – je to porušení autorského práva? Není, AI neopisuje, jen se inspiruje. Problémem ale může být, že AI se učí nejen pozitivní věci, ale učí se i lhát a podvádět. „Nemůžeme přece spoléhat na to, že počítačový program vyhodnotí vše správně“. Problémem tak například je, že AI do sebe natahuje věci chtěné i nechtěné a bude je používat nepředvídatelně – má přece jen jistou míru autonomie.
Celý kongres zakončil již tradiční justiční blok. V něm se příspěvkem Jak přežít stabilitu. O ústavnosti v poklidných dobách vystoupil předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. PhDr. Karel Šimka, Ph.D. Podle něj můžeme identifikovat doby klidné, převratné a doby těhotné změnou. Otázkou je, jakou dobu prožíváme teď? Máme stabilitu – makroekonomickou (pluralitní demokracie, právní stát), liberální kapitalismus, sociální stát, personální stabilitu… vše se ale mění. V čem tedy vidět znak převratnosti? Kdy přijde systémová změna? Hospodářská krize 2008-13, Covid 20-22, Ukrajinská válka 22-? Mír a komfort je pro nás nyní všední, samozřejmý a přestává být cenný, žijeme s pocitem bezčasí ve znamení „ptaní se, jestli někam směřujeme a hledání případného vyššího smyslu“. Šíří se marketing a levná odvaha – je-li méně sporů o obsah, jak se odlišit? „V komfortním bezčasí odvaha může být levná“. Každá stabilita ale jednou končí – buď se změní vnější podmínky nebo dojde k vnitřnímu shnití, případně ke kombinaci obojího. Hrozí nám klimatický chaos či plíživý rozklad systému.
Jinému tématu se věnovat místopředseda Nejvyššího soudu JUDr. Petr Šuk. V příspěvku Ústavní soud na rozcestí uvedl hned několik systémových chyb a faktorů, které ve svém důsledku vedou ke generování nesprávných výstupů. V oblasti rodinného práva například není nikdo, kdo by sjednocoval judikaturu – ÚS se snaží tuto hozenou rukavici zvednout, ale může vykládat jen ústavu, nikoli podústavní právo jako třeba střídavou péči – někdo to ale dělat musí, takže ze střídavé péče se stal ústavní princip. Dále má Ústavní soud vydávat řádově desítky rozhodnutí ročně a ne chrlit 10 rozhodnutí denně a měl by začít vydávat nálezy zásadně v plénu, ne v 3členných senátech, jako je tomu nyní – to dělá jen proto, že by jinak nestíhal. Je to ale vše chyba systému a nastavení, Ústavní soud sám a jeho soudci na to bohužel nemají vliv. JUDr. Jaromír Jirsa se vůči předchozímu příspěvku plánoval vymezit, nakonec ale v rámci přednášky Neklidná doba potřebuje klidnou justici uznal, že z Ústavního soudu se stala třetí instance rodinných věcí a rodiče se nebojí před soud přijít s požadavky k nahrazení souhlasu i s vegetariánskou stravou nebo s tím, jestli má dítě chodit do montessori nebo waldorfské školky. Rozhodování o nálezech v plénu je již dlouho diskutovanou věcí, ale ÚS by to velmi ochromilo a byla by to pro něj neakceptovatelná zátěž. Důležité ale je, co nás čeká v nejbližší době. Je to razantní obměna Ústavního soudu a doufejme, že 4. ÚS bude rozhodovat v ještě klidnějších dobách než ten třetí. Nakonec JUDr. Libor Vávra přinesl Justiční mapu od císaře pána po 21. století. Poslední velká změna v justici proběhla v polovině 19. století, od té doby se vlastně nic podstatného nezměnilo. Tenkrát ale šlo o velmi rychlou změnu. Do r. 1848 spadali poddaní pod soudní pravomoc vrchnosti a během dvou let vznikla moderní státní justice. Uplatnil se princip tvorby okresních soudů, na které mohli jednotlivci za jeden den dojít pěšky. Kam se to posunulo dnes? Okresní soudy by zaniknout neměly, ale mnoho z nich by se mohlo spojit. „Máme-li navrátit kvalitu ve specializovaných agendách, neměli bychom budovat složitou síť speciálních soudů, ale některé agendy stáhnout jen na vybrané okresní soudy a zachovat na okresních soudech projednávání bagatelních sporů“.
Co říci k celému kongresu závěrem? Byly to dva dny nabité informacemi, diskuzemi, setkáními nových i starých známých. Rozhodně je na místě poděkovat společnosti Atlas group, organizátorovi kongresu a všem partnerům, v čele s Pardubickým krajem. Pokud vám to letos na kongres nevyšlo, nevěste hlavu, příští ročník nás čeká již za 11 měsíců.
Diskuze k článku ()