I. Úvod a obecná předsmluvní informační povinnost podnikatele vůči spotřebiteli
Tento článek je volným pokračováním článků Eskalace cen energií a spotřebitel jako ten, kdo to všechno zaplatí? a Ceny energií očima spotřebitele. Rozeberu v něm podle mého podstatnou[1] povinnost dodavatelů informovat spotřebitele o rizikovosti spotového produktu (resp. o rizikovosti jeho cenotvorby), kterou ne všichni dodavateli dodržují.[2]
Informační povinnost se dá pro účely tohoto článku dělit jako obecná, která dopadá na každého kontrahenta,[3] a speciální, která dopadá na podnikatele uzavírajícího smlouvu se spotřebitelem.[4] Zákonná úprava je pro smlouvy S2C (tj. supplier to consumer) obsažena zejména v:
- v zákoně 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dál jen OZ),
- energetických odvětvových předpisech [např. v zákoně č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů (dál jen EnZ)] a
- v dalších odvětvových předpisech [např. v zákoně č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dál jen CenZ), nebo v zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, (dál jen ZOchSp)].
Proč má podnikatel povinnost spotřebitele informovat? Jen dostatečně informovaný spotřebitel je schopný provádět racionální porovnávání mezi nabídkami dodavatelů energií a využívat tak výhod trhu s energiemi.[5] Spotřebitel by měl zkrátka vždy před uzavřením smlouvy “vědět, do čeho jde”.[6] To mu zajišťuje dodavatel vyrovnáváním jejich vzájemné informační asymetrie,[7] čímž napomáhá dosažení materiální rovnosti stran S2C smlouvy.[8] To neznamená, že by dodavatel měl spotřebitele “vodit za ruku”,[9] naopak se může spolehnout na to, že průměrný spotřebitel je v rozumné míře informovaný, obezřetný a přiměřeně pozorný.[10] Přesto však dodavatel musí při poskytování informací před uzavřením smlouvy přistupovat ke každému spotřebiteli individuálně s přihlédnutím “ke specifickým potřebám spotřebitelů, kteří jsou vzhledem ke svému duševnímu nebo tělesnému postižení, psychické labilitě, věku či důvěřivosti obzvlášť ohroženi způsobem, který může obchodník v rozumné míře předvídat.”[11]
Nebudu se v rámci tohoto článku pouštět do rozboru pojmu „průměrný spotřebitel“. Pouze uvedu, že onu „opatrnost a rozumnost“ spotřebitele je nutné vždy korigovat zákonným požadavkem poctivosti podnikatele.[12] Na příkladu: Opatrný spotřebitel by si jistě pečlivě přečetl celý ceník a objevil poznámku uvedenou v zápatí cenové tabulky, že vytučněné ceny jsou bez DPH, zatímco za nimi se krčící, drobným písmem uvedené ceny jsou včetně DPH (právě to jsou ceny pro spotřebitele podstatné). Podle tohoto náhledu je to tedy spotřebitelova chyba, že tento trik nerozeznal. Ale opravdu by poctivý podnikatel chtěl spotřebitele takto mást a uváděl do ceníku vytučněně cenu, která spotřebitele vůbec nemusí zajímat? Silně o tom pochybuji.
II. Dodavatelova povinnost poučit spotřebitele o rizicích tzv. dynamické smlouvy
Paradoxně i po ukončení činnosti BOHEMIA ENERGY entity s.r.o. stále častěji dodavatelé aktivně nabízejí[13] spotřebitelům produkty (dodávky elektřiny nebo plynu), u kterých se cena takové dodávky určuje přímo podle aktuálního vývoje na burze (tzv. spotový produkt).[14] Tyto produkty jsou spotřebitelům poskytované na základě tzv. dynamické smlouvy,[15] kterou dodavatel se spotřebitelem uzavře. Ne všichni dodavatelé před (nejpozději při) uzavřením takové smlouvy spotřebitelům vysvětlí, že se cena spotových produktů může v krátké době zvýšit o stovky procent. Naopak dodavatelé uvádějí především klady produktu (zejm. vyzdvihují možnost ušetřit).[16]
Dodavatelovo poučení spotřebitele o způsobu výpočtu ceny musí ze zákona[17] doplnit i poučení o rizikovosti spotového produktu. Obě poučení se prolínají a doplňují, resp. je vhodné je provádět současně. V poučení o riziku spotového produktu by podle mě nemělo (mimo jiné) chybět:
- popsání zkušeností se spotovými produkty z posledních měsíců, zejména dopady skokového zdražování na běžné spotřebitele,
- upozornění na proměnlivost ceny oběma směry a obvyklé důvody cenových změn,
- upozornění, že změna ceny u spotového produktu nezakládá nárok na odstoupení od smlouvy bez sankcí, jako je tomu u standardních produktů,[18] a
- predikce vývoje cen na spotových trzích v budoucnu.
Spotřebitelská organizace BEUC uvádí (v našich podmínkách spíše de lege ferenda), že spotřebitelé by měli být v případě spotových produktů informováni o sezónnosti, flexibilnosti využití a minulých cenách a spotřebě.[19]
III. Zákonná úprava této povinnosti
Dodavatelé, kteří poskytují spotřebitelům energie na základě tzv. dynamických smluv, musí informovat spotřebitele o rizikovosti těchto smluv, resp. o rizikovosti cenotvorby spotového produktu,[20] který je na jejich základě poskytován. Tato povinnost dodavatelům plyne z § 9 odst. 1 ZOchSp.[21] Vnitrostátní právo (zde § 9 ZOchSp) je v souladu s tzv. nepřímým účinkem směrnic[22] nutné vykládat s přihlédnutím k čl. 11 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/944 ze dne 5. června 2019, o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou (dál jen „směrnice“), tedy tzv. eurokonformním způsobem[23]. Výše cit. článek směrnice uvádí, že dodavatel musí poskytnout spotřebiteli informace o příležitostech, nákladech a rizicích, které smlouva s dynamickým určováním ceny představuje. Riziko, které představuje tzv. dynamická smlouva, je proto rizikem ve smyslu § 9 odst. 1 ZOchSp a dodavatel o něm musí spotřebitele řádně poučit. Ke stejnému závěru lze dospět i na základě výkladu teleologického[24] a ústavně konformního.[25]
Povinnost poučit spotřebitele o riziku tzv. dynamické smlouvy vyplývá i z § 5a ZOchSp, dle kterého dodavatelé nesmí opomenout při jednání se spotřebitelem uvádět podstatné informace. Podstatnost informace se hodnotí pochopitelně v závislosti na konkrétních okolnostech případu, ale obecně rizikovost tzv. dynamické smlouvy je podstatnou informací.[26]
Rizikovost těchto smluv spatřuji především ve způsobu určování (resp. proměnlivosti) ceny, který podle mého názoru průměrný spotřebitel bez adekvátního odborného poučení neumí pochopit (nebo mnohdy hůř – ani o něm neví), a tudíž neumí ani odhadnout jeho případnou rizikovost.
Poučovací povinnost ve výše uvedeném smyslu má i zprostředkovatel, jestliže tzv. dynamickou smlouvu zprostředkuje, neboť i ten je prodávajícím ve smyslu ZOchSp,[27] a proto i na něj dopadají povinnosti dle § 9 ZOchSp, a navíc mu povinnost poučit spotřebitele o rizikovosti tzv. dynamické smlouvy podle mého názoru plyne z § 11l EnZ.[28] Tento můj výklad § 9 ZOchSp a § 11l EnZ vychází z příkazu ÚS vykládat zákon v pochybnostech ve prospěch spotřebitele.[29] Ku prospěchu spotřebitele je co nejširší informační povinnost zprostředkovatele, jde-li o rizika, která mohou spotřebiteli hrozit
IV. Následek porušení této povinnosti ve veřejném právu
Dodavatel, který nepoučí spotřebitele o rizicích tzv. dynamické smlouvy, vždy poruší povinnost uvedenou v § 9 ZOchSp, čímž spáchá přestupek dle § 24 odst. 7 písm. e)[30] ZOchSp. Dozorovým orgánem u této skutkové podstaty je patrně ERÚ.[31] Pokuta činí až 1 mil. Kč.[32]
Nepoučí-li dodavatel spotřebitele o rizicích tzv. dynamické smlouvy, zpravidla[33] poruší povinnost uvedenou v § 5a ZOchSp, čímž spáchá přestupek dle § 24 odst. 1 písm. a) ZOchSp. Dozorovým orgánem u této skutkové podstaty je nepochybně ERÚ.[34] Pokuta činí až 5 mil. Kč.[35]
Poruší-li dodavatel veřejnoprávní normy – § 5a a § 9 ZOchSp – tím, že nepoučí spotřebitele o rizikovosti tzv. dynamické smlouvy, zásadně to nemá v kontextu českého práva přímý dopad na posouzení platnosti uzavřené S2C smlouvy.[36]
Je-li neposkytnutím informace o rizikovosti tzv. dynamické smlouvy naplněna skutková podstata více přestupků,[37] k jejichž projednání je příslušný týž správní orgán (ERÚ), zásadně uloží ERÚ sankci ve výměře nejpřísněji trestného sbíhajícího se deliktu (zásada absorpční).[38]
Neposkytnutí informace o rizikovosti tzv. dynamické smlouvy není TČ poškozování spotřebitele dle § 253 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dál jen TrZ).[39] TČ dle § 253 TrZ po novelizaci zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dál jen ZoTOPO), již lze přičíst i právnické osobě,[40] to překážku nepředstavuje. O TČ dle § 253 TrZ nejde proto, že neposkytnutí informace o riziku tzv. dynamické smlouvy nelze považovat za vadu ve smyslu TrZ,[41] a tudíž není naplněna objektivní stránka TČ v § 253 TrZ. K tomu, proč nejde o vadu, viz níže.
V. Následek porušení této povinnosti v soukromém právu
Následky nesplnění informační povinnosti o rizikovosti tzv. dynamické smlouvy jsou i v rovině soukromoprávní. Např. dle dTestu je nesplnění této informační povinnosti vadou plnění ve smyslu § 2161 odst. 1 písm. e) OZ,[42] jelikož plnění poskytnuté bez řádného poučení o jeho rizikovosti před/při uzavírání smlouvy je vadné pro svou rozpornost s právními předpisy.[43] To je podle mého příliš zjednodušující (a tedy nesprávný) závěr. V případě porušení výše popsané informační povinnosti, která se vztahuje k době před/při uzavření smlouvy, nejde o vadu plnění, ale o poruchu v právním jednání v postupu před/při uzavřením smlouvy. Úprava práv z vadného plnění přitom reaguje až na porušení smlouvy (resp. zákona) nastalé ve fázi její realizace, nikoliv na poruchu při vzniku právního jednání.[44] Nároky z vadného plnění na řešenou situaci vůbec nedopadají, a proto je spotřebitel nemůže uplatnit.
Spotřebitel naopak může uplatnit nároky z omylu.[45][46] V případě zatajené rizikovosti tzv. dynamické smlouvy, která se může (pro spotřebitele velmi negativně) odrazit v jeho konečné ceně, jde zásadně o omyl podstatný. Spotřebitel se tedy může domáhat[47] relativní neplatnosti[48] S2C smlouvy. Dovolá-li se spotřebitel neplatnosti z důvodu podstatného omylu, bude S2C smlouva neplatná ex tunc.[49] Tím pádem by všechny dodávky energie byly spotřebiteli poskytnuté bez právního důvodu, jelikož ten se zpětnou účinností odpadl.
Po nabytí novely ZOchSp dojde navíc k zakotvení pravidla, že spotřebitel dotčený nekalou obchodní praktikou bude mít 90 dnů od uzavření smlouvy na to, aby od smlouvy odstoupil [§ 5d odst. 1 písm. a) novelizovaného ZOchSp]. Odstoupení od smlouvy o dodávkách energií je účinné ex nunc.[50] Jak je uvedeno výše, nesplnění informační povinnosti zásadně je klamavým opomenutím ve smyslu § 5a ZOchSp, a tudíž i klamavou obchodní praktikou.
VI. Některé další otázky související s touto problematikou
Navážu-li na právě uvedené shora, tak i když smlouva se zpětnou účinností zanikla, nic to nemění na tom, že spotřebitel dodávky energie od dodavatele fakticky odebíral a musí je na základě „nějakého cenového klíče“ uhradit. O jaký klíč půjde? A neodebíral spotřebitel energii na černo? Jinou otázkou by mohlo být, jakým způsobem (ústně, ve smlouvě, v obchodních podmínkách, v ceníku) předsmluvní informační povinnost ohledně rizikovosti spotového produktu splnit. Je možné považovat smluvní ujednání s informacemi o rizikovosti spotového produktu za ujednání vysvětlujícího charakteru, jak ho chápe Ústavní soud?[51] O tom všem třeba někdy příště.
VII. Závěr
Od září 2021 dodavatelé nabízejí tzv. dynamické smlouvy (resp. spotové produkty) aktivněji než dřív. Ne všichni přitom zákazníkům vysvětlí, že se cena těchto produktů může v krátké době zvýšit o stovky procent. Takové opomenutí je nekalou obchodní praktikou a uvedením spotřebitele v omyl o podstatné okolnosti. O trestný čin ani vadné plnění ze strany dodavatele se nejedná.
[1] Průměrný spotřebitel, který je v rozumné míře informovaný, obezřetný a přiměřeně pozorný (např. rozsudek SD ze dne 16. července 1998, věc C-210/96, odst. 37, nebo rozsudek NS ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 229/2006), před uzavřením S2C smlouvy poměřuje na straně jedné (i.) uspokojení potřeb, které zakoupený produkt přinese, a na straně druhé (ii.) náklady, které na zakoupení produktu vynaloží (k rozhodování spotřebitele viz blíže Šetek, D. Užitek, preference a optimum spotřebitele, s. 20). Z toho plyne, že znalost cenotvorby, včetně všech rizik s ní spojených, je pro průměrného/rozumného spotřebitele podstatná.
[2] K vadnému poučování o rizikovosti tzv. dynamických smluv (resp. spotových produktů poskytnutých na jejich základě) viz ERÚ. Pozor: U spotových nabídek dodavatelů není žádná brzda při zdražení na burze, 2022.
[3] Blíže k obecné informační povinnosti viz Hulmák, M., Vlček, K. Obecná informační povinnost při sjednávání smlouvy – 1. část, s. 602 nebo Pelikán, M. K některým otázkám předsmluvní odpovědnosti v praxi, s. 131.
[4] Ondrejová, D. Porušení informační povinnosti podnikatele vůči spotřebiteli ve fázi před uzavřením smlouvy jako nekalá obchodní praktika a/nebo nekalá soutěž?, s. 279, Hulmák, M. § 1728 [Svoboda jednání], s. 49 nebo Ondrejová, D. Průvodce uzavíráním smluv. 3. vydání, s. 54/55.
[5] Ondrejová, D. Porušení informační povinnosti podnikatele vůči spotřebiteli ve fázi před uzavřením smlouvy jako nekalá obchodní praktika a/nebo nekalá soutěž?, s. 279.
[6] Selucká, M. Informační povinnost – základní způsob ochrany spotřebitele, s. 70.
[7] Ta mezi spotřebitelem a dodavatelem (podnikatelem) panuje i pochopitelně v odvětví energetiky (Košťál, V. Reflexe principů ochrany slabší strany, zejména ochrany spotřebitele v energetice – hmotněprávní a procesní záruky, s. 34).
[8] Informační povinnost podnikatele vyvažuje materiální nerovnost mezi ním a spotřebitelem (Ondrejová, D. Porušení informační povinnosti podnikatele vůči spotřebiteli ve fázi před uzavřením smlouvy jako nekalá obchodní praktika a/nebo nekalá soutěž?, s. 279). Jde o projev ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany. Tato ochrana je součástí ústavního principu rovnosti dle čl. 1 Listiny, a to v materiálním pojetí (nález ÚS ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, odst. 19 nebo nález ÚS ze dne 24. 1. 2020. sp. zn. II. ÚS 78/19, odst. 10).
[9] Rozová, I. Úvodník dTest: Milí čtenáři, 1995, s. 3.
[10] K vlastnostem průměrného spotřebitele viz např. rozsudek SD ze dne 16. července 1998, věc C-210/96, odst. 37, nebo rozsudek NS ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 229/2006. Normativní oporu konceptu průměrného spotřebitele poskytuje mj. § 5 OZ.
[11] Bod 34 preambule ke směrnici 2011/83/EU.
[12] § 6 odst. 1 OZ
[13] Na konferenci Regulace energetického trhu a spotřebitel, která se uskutečnila 20. 10. 2022 v Poslanecké sněmovně PČR, výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií J. Gavor uvedl, že spotové produkty můžou domácnosti dostat z krize. S tím lze souhlasit ovšem pouze tehdy, budou-li spotřebitelé precizně informovaní o všem podstatném, co se spotovým produktem souvisí. Na konferenci bohužel tuto otázku (informování spotřebitele) nikdo neotevřel ani nezmínil.
[14] Ke spotovým produktům blíž viz výzkum organizace BEUC, citovaný v pozn. p. č. 18). Cena za dodávky energie je přitom proměnlivá v řádu hodin. Př.: Finsko, 1.10.2022, 01.00, 1 MWh za 188 € vs. tamtéž, 1.10.2022, 16:00, 1 MWh za 317 € (k tomu blíže viz infografiku trhů na www.oenergetice.cz).
[15] Tj. smluv s dynamickým určováním ceny ve smyslu čl. 2 odst. 15 směrnice o pravidlech pro trh s elektřinou.
[16] ERÚ. Pozor: U spotových nabídek dodavatelů není žádná brzda při zdražení na burze, 2022.
[18] U standardního produktu jednostranná změna ceny zakládá nárok na odstoupení od S2C smlouvy dle § 11a EnZ. U spotového produktu by muselo dojít ke změně vzorce, přes nějž se výsledná cena počítá, aby se jednalo o jednostrannou změnu ceny ve smyslu § 11a EnZ. Pokud je vzorec pro výpočet ceny pořád stejný, jen se mění veličiny do něj dosazované, nejde o jednostrannou změnu ve smyslu § 11a EnZ.
[19] Viz BEUC. Research on consumer risks and benefits of dynamic electricity price contracts, 2022: „[…] Households should be well informed of these seasonal variations in prices, rather than being provided with annual averages or the price when signing the contract. Ideally, they should also be given information about how electricity demand and prices are regularly distributed throughout the day. [...] Households should be given sufficient information and tools that allow them to assess the extent to which they are able to use appliances flexibly, depending on appliances owned and household characteristics. [...] households with a dynamic pricing contract should be informed of their past consumption levels and electricity prices with as much granularity as possible, for example, having access to historical consumption data from their smart meter, and how this would have compared with a fixed price contract.“
[20] ERÚ. Pozor: U spotových nabídek dodavatelů není žádná brzda při zdražení na burze, 2022: “Pokud ceny energií na burze rostou, zdražení se do ceny u spotových produktů promítá prakticky okamžitě. Je to jejich základní princip. ‘Burzovní produkty’ (tj. spotové produkty - pozn. aut.) [...] totiž fungují na bázi cenového vzorce. Vzorec typicky operuje s cenou energie na okamžitém (spotovém) trhu, resp. jejím průměrem za určité období, ke které připočítá další položky. Místo ceníku s jasnými částkami se tak spotřebitel může spolehnout jen na vlastní odhad, jak se burzovní ceny budou vyvíjet. Od dodavatele se často dozví jen výši nové zálohy, která může podstatně růst i z měsíce na měsíc. [...] Kvůli tomu, že je u spotového produktu smluvní cena dána vzorcem, který se nemění ani při zdražování, nelze zpravidla využít zvýšení ceny jako důvod pro odstoupení od smlouvy bez sankcí (§ 11a EnZ - pozn. aut.), jako je tomu u standardních produktů, když dochází ke změně ceníku.“
[21] Dodavatel je prodávajícím ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) ZOchSp, poučovací povinnost o rizicích poskytovaných služeb není v EnZ upravena speciálně, a tudíž se uplatní § 9 ZOchSp i na dodavatele.
[22] Sehnálek. Nepřímý účinek, s. 74.
[23] K tomu viz usnesení ÚS ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. II. ÚS 419/14, odst. 19 nebo nález ÚS ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. II. ÚS 78/19, odst. 11.
[24] Rozsudek NSS ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 8 As 255/2016, odst. 37: “Hlavním úkolem zákona o ochraně spotřebitel je chránit spotřebitele jako slabší stranu.”
[25] Nález ÚS ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17, odst. 19 nebo nález ÚS ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2989/16, odst. 16.
[26] K podstatnosti viz op. cit. sub. 1
[27] § 2 odst. 1 písm. b) ZOS, shodně rozsudek NSS ze dne 11. ledna 2018, sp. zn. 5 As 298/2016, odst. 25.
[28] Zprostředkovatel dle § 11l EnZ musí spotřebitele pravdivě informovat o všech podstatných skutečnostech včetně hrozící škody. Jestliže může tzv. dynamická smlouva negativně zasáhnout do majetkové sféry spotřebitele (prudkým nárůstem ceny za dodávanou komoditu), jde o hrozící škodu ve smyslu tohoto ustanovení.
[29] Nález ÚS ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 2063/17 a nález ÚS ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2989/16.
[30] Jakmile nabude účinnost zákon ze dne 3. listopadu 2022, kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen novela ZOchSp), půjde o písm. f) tamtéž.
[31] § 23 odst. 1 ZOchSp: „dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem provádí Česká obchodní inspekce, s výjimkou dozoru podle odstavců 2 až 4, 7 až 11, 15 až 17 a 19.“ Žádná výjimka pro to, aby ERÚ kontroloval dodržování § 9 ZOchSp však zakotvena není (srov. znění § 23 odst. 11 ZochSp; po účinnosti novely zákona o ochraně spotřebitele srov. znění § 23b odst. 2 ZOchSp). Na první pohled by se tedy zdálo, že spor má řešit ČOI. Na druhé straně však § 17 odst. 7 písm. f) EnZ (resp. § 18 odst. 1 EnZ) stanoví, že ERÚ vykonává „dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele v oblasti podnikání v energetických odvětvích“ (tedy všech povinností stanovených v ZOchSp, a tudíž i povinností stanovených v § 9 ZOchSp). Mám za to, že vymezení působnosti v EnZ je ve vztahu k vymezení působnosti v ZOchSp speciální [opačně Med, podle kterého EnZ a ZOchSp jsou předpisy „stejné právní síly a míry obecnosti“ (MED, J. § 18 Dozor v energetických odvětvích, s. 460)], a proto je dozorovým orgánem ERÚ. Nicméně tento můj výklad nelze prozatím o žádné rozhodnutí nebo jiný obdobný pramen práva opřít. Tento výkladový problém nebyl odstraněn při pracích na novelizaci ZochSp (zákon v současné době čeká na vyhlášení ve sbírce zákonů, 30 dní poté nabude účinnost), byť byl podvýboru pro ochranu spotřebitele Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR předestřen a vysvětlen.
[32] § 24 odst. 17 písm. b) ZochSp, po účinnosti novely ZOchSp půjde o § 24 odst. 19 písm. e) ZOchSp a pokuta bude činit až 5 mil. Kč.
[33] Musí být splněn “test nekalosti”, k tomu viz Vítová, B. § 4 Nekalá obchodní praktika, [ASPI].
[34] Nyní výslovně v § 23 odst. 11 ZochSp, po účinnosti novely ZochSp půjde o § 23b odst. 2 ZOchSp.
[35] § 24 odst. 17 písm. e) ZOchSp, po účinnosti novely ZochSp půjde o § 24 odst. 19 písm. e) ZOchSp.
[36] Rozsudek SDEU ze dne 15.3.2021, věc C-453/10, odst. 46. Obdobně rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. 32 Odo 314/2003, odst. 11: “S ohledem na smysl a účel zákona je třeba posoudit, zda postačí uplatnění zákonem předvídaných veřejnoprávních sankcí (správní tresty – pokuty, odnětí oprávnění), nebo zda smysl a účel zákona žádá, aby předmětná smlouva byla považována za neplatnou.”
[37] § 24 odst. 7 písm. e) ZOS v jednočinném souběhu s § 24 odst. 1 písm. a) ZOchSp. Po novelizaci půjde o totéž, jen první přestupek bude upraven v § 24 odst. 7 písm. f) ZOchSp.
[38] Rozsudek NSS ze dne 12. 12. 2003, sp. zn. 5 A 98/2001, odst. 12.
[39] Opačně dTest, k tomu viz VRABEC, P. Průšvih s Bohemia Energy ať si zaplatí SuperKája, proč my všichni?, 2021.
[40] Novelizace ZoTOPO byla provedena zákonem č. 183/2016 Sb. s účinností k 1. 12. 2016. Do té doby trvající nepostihnutelnost právnické osoby za TČ dle § 253 TrZ je výslovně zmiňována v důvodové zprávě k novele jako nedokonalost ZoTOPO (Vláda ČR. Důvodová zpráva k zákonu č. 183/2016 Sb.).
[41] “Trestněprávní” vada ve smyslu § 253 TrZ je shodná s vadou “soukromoprávní”. K tomuto závěru mě vede, že
(i.) vada není pro účely TrZ nijak zvláštně definována,
(ii.) chráněným objektem v § 253 TrZ je majetek spotřebitele (Šámal, P. § 253 [Poškozování spotřebitele], s. 2574), přičemž spotřebitelská ochrana včetně definičních ustanovení je obsažena zejména v OZ, a proto je “spotřebitelské pojmy” obsažené v TrZ nutné vykládat se zřetelem k ustanovením OZ (Jelínek, J. a kol. Trestní právo hmotné. 1 vydání, s. 650),
(iii.) mnou uvedený výklad podporující konzistentní význam pojmu (“vada”) objevujícího se na více místech v právním řádu je pro běžného adresáta práva v rozumné míře předvídatelný (tento výklad požaduje rozhodnutí ESLP ze dne 22. listopadu ve věci S. W. v. Spojené království 1995, č. 20166/92, odst. 36)
(iv.) mnou uvedený výklad podporující konzistentní význam pojmu (“vada”) bez ohledu na to, zda se používá ve veřejnoprávní, nebo soukromoprávní normě, je posílením právní jistoty a určitosti trestněprávní normy v souladu se zásadou nullum crimen, nulla poena sine lege certa.
[42] Po nabytí účinnosti novely občanského zákoníku bude pravidlo podle § 2161 odst. 1 písm. e) ObčZ odstraněno bez náhrady v témže nebo jiném ustanovení.
[44] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, odst. 37. Shodně Melzer, F., Bezouška, P., Odpovědnost za vady a omyl, 2022. Proto je důležité rozlišovat druhy informační povinnosti (předsmluvní vs po uzavření smlouvy, k tomu blíže viz Selucká, M. Informační povinnost – základní způsob ochrany spotřebitele, s. 70), protože porušení informační povinnosti vztahující se k době realizace smlouvy - např. dodat spotřebiteli návod, aby mohl věc vůbec používat – je vadou plnění ve smyslu § 2161 odst. 1 písm. e) ObčZ, a tedy zakládá nároky spotřebitele z vadného plnění.
[45] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, odst. 31: “Omyl lze považovat za vadu právního jednání (resp. vadu vůle či jejího projevu) založenou na nesprávné představě jednajícího o určité skutečnosti týkající se jeho právního jednání, přitom může být spojen s vůlí jednajícího i s jeho projevem.”
[46] Jinak je tomu ve spotřebitelských věcech např. u pojištění (zejm. § 2808 OZ), kde při neuvedení pravdivých údajů rozhodných pro hodnocení pojistného rizika může druhá strana od smlouvy odstoupit a nemůže se dovolat relativní neplatnosti právního jednání dle § 583 OZ (k tomu viz rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 117 C 16/2016). V oblasti energetiky však obdobná zvláštní úprava následků v případě uvedení druhé strany v omyl ohledně rizika poskytovaného produktu neexistuje. Prolomení přinese novela ZOchSp, k tomu viz dále v textu.
[47] K (obsahovým) náležitostem námitky relativní neplatnosti viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 32 Odo 722/2003, odst. 9. Námitku je nutné posoudit podle jejího obsahu, zejména nehraje roli její označení (viz výše citovaný rozsudek, § 555 OZ nebo MATZNER, J. Absolutní vs. relativní neplatnost smluv dle občanského zákoníku, 2022).
[48] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, odst. 30.
[49] HANDLAR, Jiří. § 583 [Podstatný omyl], s. 1876. Shodně MATZNER, J. Absolutní vs. relativní neplatnost smluv dle občanského zákoníku, 2022.
[50] § 2004 odst. 3 ObčZ.
[51] Nález ÚS ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, odst. 30.
Diskuze k článku ()