Proč není možné předběžným opatřením snížit výživné?

Přidám jeden střípek z naší praxe, kdy se nám v kanceláři podařilo v nedávné době snížit ve specifickém případě běžné výživné předběžným opatřením. V projednávané věci bylo dříve rozhodnuto, že klient musí hradit mimořádný výdaj – školné na soukromé škole – jako součást běžného výživného. V mezičase došlo k tomu, že nezletilý již docházku na soukromé škole ukončil, přesto bylo klientovi nadále uloženo hradit běžné výživné včetně školného, které ovšem již hrazeno vůbec nebylo a výsledná částka tak zcela neodpovídala odůvodněným potřebám dítěte (a nadto ani majetkovým poměrům klienta), který by ovšem neměl dle současné rozhodovací praxe v podstatě jinou možnost, než vyčkat na rozhodnutí ve věci samé, tj. o návrhu na snížení výživného, kdy by tak mohl být po dobu několika měsíců či let vystaven absurdní situaci, tím že by měl jako součást běžného výživného hradit školné, které již z důvodu ukončení docházky na danou školu placeno fakticky není. Soud v daném případě nařídil předběžné opatření, kterým výživné snížil zpět na částku, která byla hrazena do doby, než se stalo součástí měsíčního plnění i školné.

Obecně dříve bylo možné se domáhat snížení výživného cestou předběžného opatření. Od vydání rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 Co 64/2010 ze dne 10. února 2010, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod. č. 116/2011, došlo k milníku v oblasti vydávání předběžných opatření, kterými by bylo sníženo výživné, kdy uvedené rozhodnutí tuto možnost prakticky vyloučilo.

Tímto rozhodnutím tak daný soud otevřel stavidla praktické nemožnosti domoci se rychlé a efektivní změny v případech, kdy se i zcela zásadně změní příjmová a majetková situace rodičů, kteří od té doby nemají žádnou jinou efektivní možnost ochrany, než podat návrh na snížení výživného k soudu, o němž ovšem soudy rozhodují zpravidla spíše v řádu několika let, či domáhat se odkladu výkonu rozhodnutí, což je ovšem rovněž často neúčelné a věci to nepomůže. Důsledkem rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě je celá řada situací, které jsou zcela neúnosné, neboť jeden z rodičů může být velmi snadno, bez jakékoliv šance na brzkou příznivou změnu, odsouzen k existenčním potížím, kdy daný soud toto jednání aproboval, a situace se mnoha rodičům pak jeví jako odepřením spravedlnosti.

Stejně jako Ústavní soud, tak i obecné soudy mají poskytovat ochranu základním právům. V opatrovnických věcech je úloha každého soudu posílena ještě skutečností, že je vyloučena možnost podat dovolání, kvůli čemuž ve většině rodinněprávních řízení absentuje významná možnost Nejvyššího soudu sjednotit rozhodování nižších soudů. O to zásadnější roli v tomto typu řízení pak mají soudy nižší, kdy je i jejich úkolem zajistit, aby byly do jejich rozhodování promítnut nejen jednou vyřčený názor soudu, ale rovněž princip spravedlnosti, který je esenciálním předpokladem výkonu práva na soudní ochranu a netkví v otrockém opakování a bezduchém kopírování názorů vyšších soudů, ale též v řadě dalších faktorů, které tvoří elementární předpoklady pro naplnění práva na spravedlivý proces.

V důsledku toho se tak řada rodičů ocitá ve velmi obtížné situaci, kdy možnost domoci se rychlého snížení výživného je v podmínkách českého soudního systému téměř nereálná a výsledkem tak často bývají dokonce až existenční potíže způsobené objektivní nemožností plnit výživné ve výši stanovené podle poměrů z doby, kdy soud ve věci naposledy rozhodl, což může být řádově mnoho let. Bylo by žádoucí, aby došlo k revizi dosavadní soudní judikatury stran vydávání předběžných opatření v těchto věcech, neboť současný stav je neúnosný a pro mnoho rodičů velmi nespravedlivý.