Více pozornosti bude v příspěvku věnováno letům, protože v té oblasti mám větší zkušenost a řekněme větší statistický vzorek. Tomuto tématu jsem se věnoval ještě dříve, než přišel covid – asi před patnácti lety mi můj kamarád v Regensburgu říkal: "To je bezvadný byznys, dělej zpožděné a zrušené lety, to je 250 €, 400 € nebo 600 € kompenzace, když je to zrušené nebo zpožděné." A já jsem tenkrát říkal: "Ne, toto já dělat nikdy nebudu." A nakonec se na mě obrátila, jako na usazeného evropského advokáta ve Vídni, agentura, která chtěla tyto nároky vymáhat v Rakousku, tak jsem řekl: "Dobře, tak já teda do toho jdu." A v období ještě před covidem jsem začal vymáhat poměrně často nároky ještě tehdy ze zpožděných a zrušených letů, ne z důvodu covidu. To musíme odlišovat – v té době byly nároky vymáhány proto, že letadlo mělo prostě zpoždění, protože pilot zaspal nebo byla stávka nebo bouřka nebo něco takového.
Tyto nároky jsou svým charakterem spíš bagatelního rozměru, rozhodování soudů o nich ale úplně bagatelní není a v Česku a v Rakousku se, dá se říci, odlišuje.
Náhrada za zrušený let
Dnes ale nebudu mluvit o kompenzacích, ale o tom, že když přišel covid-19 a lidé měli koupené letenky, letecká společnost napsala: prosím vás, nezlobte se, ale my nemůžeme letět nebo vy nemůžete odletět, musíme ten váš let zrušit. Co se v takovém okamžiku stalo a jak na to pamatuje právní úprava? To asi všechno víte, jak říkal profesor Fiala: "To jsou notoriety, takže to nemusím vůbec říkat." V této oblasti tedy jde o Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, které upravuje základní pravidla hry. Jak probíhá náhrada, když dojde ke zrušení letu apod. Nařízení určuje i příslušnost – buď se jedná o odlet z členského státu Evropské unie, nebo o odlet z třetí země a přílet do Evropské unie, pokud je provozující letecký dopravce dopravcem Společenství. O příslušnosti ale mluvit nebudeme, to je samostatná kapitola.
Pokud jste dostali od letecké společnosti e-mail, ze kterého plynulo, že se nedá letět, co teď? Všude je covid, nikam se nedá jezdit, tak asi já mám právo podle uvedeného nařízení – podle čl. 5 si můžu vybrat, resp. cestující si mohli vybrat takzvanou pomoc podle čl. 8 anebo ještě jinou pomoc (v souladu s čl. 9) - strava, ubytování v hotelu atd.
Budu se věnovat zejména čl. 8. Právo volby umožňovalo de facto vybrat si ze tří možností:
- přesměrování na náhradní let za srovnatelných podmínek při nejbližší příležitosti (no, kdy ta nejbližší příležitost bude, když je všude covid…)
- přesměrování za srovnatelných podmínek v pozdější době, což bylo také nejisté
- náhrada pořizovací ceny letenky (základní volba cestujících)
A teď si představte, co se stalo, když všechny letecké společnosti napsaly, že lety jsou zrušené a všichni lidé napsali, že chtějí peníze. Letecké společnosti by to prostě nezvládly. A proto začaly různě vymýšlet. Právní úprava v nařízení je poměrně jasná a říká: náhrada pořizovací ceny letenky v hotovosti, bankovním převodem, šeky ve lhůtě 7 dní…. Záměrně tam mám těch několik teček, protože není jasné do sedmi dnů od čeho. Do sedmi dnů možná od zrušení letu anebo do sedmi dnů od okamžiku, kdy učinil cestující volbu, kdy si vybral ze tří uvedených možností.
V praxi jsme si říkali, že když se nelítá, nemůžeme žalovat kompenzace. Tak jsme si s kolegou vymysleli server, který jsme nazvali www.penizezaletenky.cz. Na ten se nám obrátilo zhruba 1200 cestujících, kdy někteří letěli nebo měli letět se společnostmi v Rakousku (např. Laudamotion, Austrian Airlines a jiné), někteří měli letět s ČSA, Smartwings a s jinými. A my jsme se tedy rozhodli, že to budeme vymáhat. A protože máme vyzkoušeno, že české soudy jsou v bagatelních věcech, bohužel, pomalejší než rakouské soudy, tak jsme se to všechno snažili "narvat" do Rakouska. I tam, kde by si to člověk na první pohled ani nedokázal představit, jsme žalovali v Rakousku. Nebo případně, když jsme měli české exekuční tituly, tak jsme to v Rakousku proti těm společnostem exekuovali.
Zabavení letadla
Udělám takovou přesmyčku, a pak se zase vrátím na začátek. A řeknu, jak vše může končit. Základním institutem, kterým jsme náhrady vymáhali, pokud to bylo proti zahraniční společnosti, nebo jsme to žalovali přes hranice, byl evropský platební rozkaz. Je na to speciální nařízení o evropském platebním rozkazu, podle kterého to je úplně jednoduché, je to formulář. Když jsme žalovali do Česka, využívali jsme také někdy evropský platební rozkaz (při žalobě ne české společnosti v ČR) – jaká si myslíte, že je praxe, když porovnáme Česko a Rakousko? Do kdy je vydán evropský platební rozkaz v Rakousku, když je podán na formuláři? Zpravidla do jednoho dne, nejpozději do tří dnů.
Když se něco soudci, kterému věc napadla, nelíbí, zavolá mi a řekne: "Prosím vás, tady chcete nějaké úroky, které vůbec nemůžete chtít." - tj. prostě chcete špatně úroky z prodlení. A já řeknu: "Jo, pane soudce, já se omlouvám, to asi ten, co to zpracovával, si toho nevšiml." "No, tak můžete chtít ne 6 %, ale jenom 4 %. Říkám: "Jo, dobře, tak jo." "No, tak já si udělám úřední záznam." A druhý den to vydá. Žádná výzva písemně, vůbec nic, prostě funguje to bezvadně.
Ve Vídni funguje tzv. Justizzentrum Wien na Marxergasse 1, což je tzv. centralizovaný soud pro vydávání evropských platebních rozkazů. Tzn. bez ohledu na to, kde v Rakousku žaluji, jestli žaluji společnost, která má sídlo ve Vídni nebo v Klagenfurtu nebo kdekoliv jinde, všechno se odehrává v jedné budově. Centralizovaný soud se jmenuje Bezirksgericht für Handelssachen Wien neboli Okresní soud pro obchodní věci Vídeň, a tam se podává ten standardizovaný formulář.
Žádný takový český soud, který by byl centralizovaný pro vydávání evropských platebních rozkazů, nemáme. Takže já podávám evropské platební rozkazy nejčastěji na Obvodní soud pro Prahu 6, kam spadá sídlo třeba Ryanair. A právě z tohoto soudu mi začali volat, že to nemám takto žalovat, že oni jsou zvyklí, že se to žaluje jinak, že se to žaluje podle nařízení o drobných nárocích. Nařízení o drobných nárocích je ale úplně něco jiného a mně se to nelíbí, protože tam se pak musí ve věci nařizovat jednání a proces je prostě složitější. Nakonec jsem je přesvědčil, že to budou dělat evropskými platebními rozkazy. Ale bohužel ve srovnání s rakouskými soudy, je to výrazně pomalejší – vydání je třeba do jednoho až dvou měsíců. Když to rozhodnutí nakonec nabude právní moci, snažíme proti leteckým společnostem exekuovat v Rakousku. Proč? Tam to je podle exekučního řádu, nemají tam takovou instituci jako je soudní exekutor, to oni tam neznají, ale mají exekuční soud, který exekuci nařídí. A pak to dostane tzv. Gerichtsvollzieher, soudní vykonavatel.
Tak jsem měl např. pohledávky proti jedné takové letecké společnosti, která v době covidu moc nelétala. Prostě přestala platit a přestala létat. Jak to budeme vymáhat? Žádný známý postižitelný majetek nebyl, pohledávka byla poměrně nízká (cca 1 000 €). Radil jsem se se zkušenějšími kolegy v Rakousku a oni říkali: "No tak prostě podáme exekuci ve formě" (protože v Rakousku musíte přesně označit, jak to chcete exekuovat) "na movité věci", "A napište tam včetně případného zabavení přilétajících a odlétajících letadel a / nebo pohonných hmot z těch letadel." Já říkám: "To je nějaká iluze, ne? To prostě není možné." "Ne, to půjde" Opravdu jsme měli pohledávku v řádu 1 000 € nebo 1 500 € a soudní vykonavatel říká: "Dneska mají přiletět." Když jsem dorazil na letiště, říká: "Musíte si nasadit oranžovou bundu a jdeme zabavovat letadlo." A já říkám: "No jo, ale co s tím budeme dělat, s tím letadlem? Kam to dáme?" "No tak dobrý, tak jim z toho vysajeme aspoň když tak jenom pohonné hmoty." Dobře, tak fajn, tak jsme přišli, stevardka byla naprosto zastrašená a ptala se: "Co se děje?" A já říkám: "No ne, už neodletíte prostě, to se nedá nic dělat." Tak jak to ta stevardka vyřešila?? "Tak kolik to teda dělá?" Já říkám, že asi 1 200 € tady za pana soudního vykonavatele, a že jsem já tady ještě, takže za 2 000 €. A ona říká: "No já mám tady v palubní pokladně, co jsem prodala nějaké drinky a tak, tady mám asi nějakých 1 300 €." A já říkám: "No, tak to sem dejte. Ale pořád je to málo." A ona říká: "No, tak dobře, tak já si zajdu na svou kartu vybrat, abychom mohli odletět." Takže přinesla 700 €, vyplatila ten zbytek a letadlo vesele odletělo. S takovou praxí jsem se u českých exekutorů zatím nesetkal. Byla to spíš taková perlička.
Vouchery
Všichni si chtěli vybrat náhradu pořizovací ceny letenky a teď šlo o to, jak se zachovají letečtí dopravci. Ti se jim snažili vnutit nějaký voucher. Většinou klienti dostali dopis: „Milý zákazníku, nás to všechno strašně mrzí, ale let nemůže být, tak my vám nabízíme, tady si vemte voucher, anebo když ne, tak můžete teda ty peníze.“ No, a většina zákazníků, co udělala? Klikla na to, že chce ty peníze. Tím byste si mysleli, že už provedli právo volby, že už se jednoznačně rozhodli, že chtějí peníze. Potom, když se to objevuje v soudních řízeních, zjistíte, že letecká společnost jim ještě znovu, asi třikrát napsala: „prosím vás, tak vy jste si vybrali peníze... ale... nechtěli byste voucher?“ A klient se mě ptá: "Musím na to ještě nějak odpovídat?" A já mu na to říkám: "No samozřejmě, že ne. Už jste prostě jednou řekl, že chcete peníze, a hotovo."
Takže my jsme to všechno poupomínali předžalobně, oni nám zas někteří vůbec neodpověděli, někteří odpověděli. A zaplatili. Dobrý.
No a pokud nezaplatili, tak potom je z toho evropský platební rozkaz, letecká společnost může podat odpor. A opět otázka: Kolik leteckých společností v Rakousku podává odpor? A kolik v Česku? V Česku skoro každý podává odpor, v Rakousku 80 % evropských platebních rozkazů nabývá právní moci. Tím to hasne, je konec, je exekuční titul. Když ne a je podán odpor, tak potom dojde k řádnému řízení.
Pan doktor Jirsa se mě jednou ptal, co si myslím o institutu přípravného jednání. Tak jsem mu odpověděl, že si myslím, že přípravné jednání je dobrá věc a v Rakousku je hojně využívaná, ale u nás díky formulaci, tuším, že je to § 114b a § 114c o.s.ř., si může soudce vybrat: buď kvalifikovanou výzvu, anebo přípravné jednání.
V Rakousku to probíhá tak, že je nařízeno vždy přípravné jednání. A to přípravné jednání je vypsáno třeba u jednoho soudce, speciálně ve Schwechatu na 5 minut. Přijdu tam, soudce řekne: "Tak co, žalovaný, namítáte něco?" "Jo, to jste napsali už vlastně... No, tak dobrý, tak rozsudek." Pak tenhle soudce dokonce vstane a vyhlásí ho. Jinak v Rakousku je praxe, že se většinou ani u civilních soudů nevyhlašuje a soudce jen řekne: "Rozsudek dostanete písemně."
Měl jsem takovýchto kauz spoustu, kdy opravdu během několika minut bylo ve věci rozhodnuto. Protože co by tam soudce vymýšlel? Žalovaný často namítá: "Oni si nevybrali." nebo "My jsme jim vystavili voucher." Dokonce, přestože ti lidé zaklikli, že chtějí peníze, tak jim ta letecká společnost ten voucher poslala, a ti lidé jim na to neodpověděli. Ty letecké společnosti argumentují: "Oni nám neřekli, že ten voucher nechtějí, a tím pádem oni mají voucher, takže žádné peníze nemůžou chtít."
Teď jsem absolvoval, ne sám, ale díky kolegyni z Prahy, substituci, kde paní soudkyně říká, že jsem morálně pokleslý, protože to žaluju tak, jak to žaluju. Jde o to, že to je nárok každého jednotlivého cestujícího na vrácení ceny letenky. Letenku koupí většinou tatínek nebo maminka pro celou rodinu a pro svou manželku/manžela a pro svoje děti, často nezletilé, takže je potom potřeba souhlas opatrovnického soudu. To je potom samostatné téma - pro takovýto typ žaloby lze takový souhlas v Rakousku získat od opatrovnického soudu v řádu dnů. V ČR jej lze někdy také získat poměrně rychle, to musím pochválit některé české soudy. Každý cestující má tedy svůj nárok. Máme právní vztah mezi cestujícím a leteckým dopravcem a cestujícím a zprostředkovatelem, protože cestující si letenky často kupuje přes nějakou platformu. Má chtít peníze po tom, u koho si letenku koupil, anebo podle nařízení po tom, kdo mu měl provést let? V podstatě si může vybrat, ale bohužel při rozhodování českých soudů se to nějak mixuje do sebe. Aktuálně mám u Ústavního soudu dvě ústavní stížnosti právě na tuto problematiku. Jestli to, že letecká společnost refundovala peníze na účet zprostředkovatele, má soluční účinek, nebo ne. České soudy říkají, že ano, rakouské soudy říkají, že ne, protože říkají, že to je jiný nárok, že nárok cestujícího na vrácení ceny letenky není nárokem z kupní smlouvy, který mám třeba proti zprostředkovateli, ale je to nárok z nařízení. Tedy když je let zrušený, má letecká společnost povinnost vrátit peníze cestujícímu. Samozřejmě, že to vede k různým duplicitám, ale to se nedá nic dělat, na konci dojde k vypořádání, příp. k vydání bezdůvodného obohacení. Pokud si tedy cestující může tímto způsobem vybrat, vždy to žaluji ne proti zprostředkovateli, ale proti provozující letecké společnosti.
Pořizovací cena letenky
Nařízení říká: vrátit pořizovací cenu letenky. Co to je? Zpravidla bývá kromě ceny za let samotný i nějaká provize zprostředkovateli, např. cena za let je 10 000 Kč, a zprostředkovatel letenku prodá za 12 000 Kč. Tak co vlastně má být vráceno? Nebo je tam nějaký další samostatný poplatek. To je velice složitá problematika, aktuálně je to asi tak, že když žaluji celou pořizovací cenu, tzn. že mému klientovi odešlo z účtu 12 000 Kč, včetně třeba provize, tak české soudy, a teď už i rakouské, mně tu provizi nepřiznávají a říkají: máš dostat 10 000 Kč, mě ty 2 000 Kč nezajímají. Aktuálně tedy není přiznávána provize. A nejčastější obranou žalovaných je, že podají odpor, který je neodůvodněný, a pak advokátní kancelář na čtyři stránky napíše extrémně dlouhé vyjádření, kde např. napíše: 10 000 Kč uznáváme, 2 000 Kč neuznáváme, to je provize. Tak dobře, tak já poté, co vím, že ty 2 000 Kč mně nedají, jdu k prvnímu jednání a ty 2 000 vezmu zpět. Dohodnu se s klientem a řeknu, dobře, to teda chtít nebudeme, a na zbytek, prosím, paní soudkyně, vydejte rozsudek pro uznání, protože to uznali. Normálním úkonem adresovaným soudu uznali žalovanou částku, hotovo. Nic na tom není. Ve skutečnosti ale jednání trvalo dvě hodiny. Nešlo o přípravné jednání, bylo první a trvalo dvě hodiny, kde paní soudkyně pořád něco zkoumala. Proč to chce každý zvlášť, Vávra je pokleslý, protože on to žaluje jménem čtyř, a to je vlastně společný nárok, takže on chce moc nákladů, tak mu dáme jenom jedny, ne všechny čtvery. A budeme dokazovat. Proč bychom měli dokazovat, když to uznal. Jako za mě bohužel tady ta praxe je taková trošku nešvarná.
Takže při porovnání rozhodovací praxe českých a rakouských soudů tady v těchto věcech musím říct, že rakouské soudy jsou v rozhodování výrazně rychlejší, výrazně efektivnější, svá rozhodnutí více a přesvědčivěji odůvodňují. České soudy jsou bohužel trošku pomalejší. Někdy se stává, že soudce v odůvodnění uvede: vždyť ve všeobecných obchodních podmínkách té letecké společnosti je napsáno něco jiného. A pak se podíváte, a příslušný paragraf nebo článek obchodních podmínek se týká kompenzačních nároků, tzn. těch nároků 250 €, 400 €, 600 €, ale vůbec se netýká náhrady pořizovací ceny letenky.
I když se tedy jedná o bagatelní problematiku, vzniká zde celá řada zajímavých právních otázek.
Zájezdy
To je zase trošku jiné téma. Smlouva mezi zákazníkem a pořadatelem o tom, že zákazník pojede někam na zájezd. K tomu existuje vlastně také evropský předpis - Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2302 ze dne 25. listopadu 2015 o souborných cestovních službách a spojených cestovních službách, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU a o zrušení směrnice Rady 90/314/EHS a tam se říká, že když si nekoupím jenom letenku, ale koupím si k tomu taky ještě ubytování, tak už se nemůžu řídit nařízením o letenkách, ale musím se řídit tímto evropským předpisem, případně nějakými českými nebo rakouskými ustanoveními. Klasickým ustanovením je to, které teď mám skoro každý den na stole, § 2535 občanského zákoníku. Celá řada lidí uzavřela smlouvu např. v lednu 2020, že o prázdninách někam pojedou. A přišel covid. Takže odstoupili od smlouvy podle § 2535, nebo napsali spíš většinou té cestovce, co budeme dělat? A oni řekli: nějakou dohodu uděláme a podle té dohody nám zaplatíte storno poplatek, takže my si to strhneme a ten storno poplatek je půlka, takže tu půlku vám dáme. Takový postup cestovních kanceláří asi není úplně košer, protože tady existuje zmíněný § 2535 o. z., který jasně říká, že když šlo o mimořádné okolnosti nebo takové okolnosti budou v době zájezdu (např. byl zákaz cestovat a opravdu se to nedalo podceňovat), nikdo by žádné storno poplatky platit neměl.
Pak máme také § 2534 o. z., povinnost pořadatele vrátit zákazníkovi nejpozději do 14 dnů od odstoupení od smlouvy veškeré platby uhrazené zákazníkem.
V českém prostředí vznikl zajímavý zákon. Zase to bylo dost podobné téma jako s letenkami – aby celá situace nezruinovala cestovky. Z návrhu Ministerstva pro místní rozvoj vyšel zákon 185/2020 Sb., který má dlouhý název, ale říká se mu Lex voucher. Byl přijat 16. 4. 2020, legisvakance byla stanovena jen na 8 dnů a 24. 4. 2020 tak zákon nabyl účinnosti. Vztahuje se na zájezdy, které se měly uskutečnit od 20. 2. 2020 do 31. 8. 2020 a dal cestovním kancelářím možnost, aby, pokud je to tento typ zájezdu a odstoupil od něj buď klient nebo od smlouvy o zájezdu odstoupila sama cestovní kancelář [tam to jsou zmíněné §§ 2535 anebo 2536 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku], využily takzvanou ochrannou dobu a vystavily speciální voucher podle § 4 toho zákona. Tzn. nedat peníze, ale vystavit speciální voucher podle § 4 a mít možnost do 31. 8. 2021 mít klid. Byly tam výjimky, byly tam privilegované osoby atd., ale o tom teď mluvit nebudu. Budu mluvit o tom, co se stalo po uplynutí ochranné doby. Jak cestovní kanceláře reagovaly a jaké vouchery vlastně vydávaly?
Ochranná doba uplynula 31. 8. 2021, takže jsem očekával, že 14. září 2021 bude všech vyplaceno. Vymysleli jsou s kolegou další server - www.penizezazajezdy.cz - a oslovili jsme skupinu lidí. Část se nám jich ozvala s tím, že nemají peníze, nemají nic. Opět jsme tedy začali rozesílat upomínky. No, ale ejhle, tady jsme začali zjišťovat, že český člověk a český podnikatel je velice zvídavá osoba a zjistili jsme, že poukaz podle Lex voucher vydalo tak asi pouze pět až deset procent cestovních kanceláří, prostě málo. A jiné cestovní kanceláře vymyslely jinou právní konstrukci, taky to nazvaly poukaz, ale na jejím konci nemusí klientovi peníze vrátit. Prostě dáme ti ještě rok nebo ti dáme dva roky, můžeš jezdit, a když to nejde, tak my ti to zas ještě o rok prodloužíme. Jednoduše nechtěly dát peníze, chtěly dát plnění nebo protiplnění ve formě toho, že klient odjede na zájezd. V zákoně Lex voucher je § 9, který třeba paní docentka Selucká vykládá tak, že jakýkoli jiný voucher, než voucher podle § 4 tohoto zákona, je neplatný. V praxi jsem to zatím takto neviděl, ale naopak jsem viděl velkou kreativitu cestovních kanceláří. Teď, de facto s odstupem času, když jsme od 14. září začali upomínat, začínáme s prvními žalobami, zatím tedy pouze k českým soudům. Musím přiznat, že jsem vybral pouze pár případů, takových testovacích, jak to vůbec dopadne. Vždy jsem si našel nějakou kreativní právní konstrukci cestovní kanceláře a našel jsem nějakou svou kreativní konstrukci, jak to vyvrátit. Protože oni třeba posílali: máte možnost si vybrat, a mělo to nějaké tři sloupečky a první možnost byla: dostanete voucher, ta druhá: no jako můžete to zrušit, ale budete muset zaplatit odstupné a třetí libovolná jiná. Poučení v druhém sloupečku bylo samozřejmě úplně vadné, protože klienti nemuseli v takové situaci platit odstupné. A tak si ti lidé, kteří tomu nerozuměli, vybrali raději poukaz, než by měli platit odstupné.
Teď jde o to, jestli tento zákon je vůbec v souladu s evropským právem nebo není. Podle názoru Evropské komise takový zákon v souladu s evropským právem není. Dokonce myslím, že Česká republika i jiné členské státy obdržely v době jeho vydávání dopis, ať to nedělají. Stejně ho ČR vydala a vydala ho třeba i Francie, ale například Rakousko a Německo takový zákon nevydalo. Takže když jsem byl v říjnu loňského roku na konferenci o cestovním právu v Postupimi, přihlásil jsem se do diskuze a zeptal jsem se, jak tu situaci německé cestovní kanceláře přežily. Oni říkali, že nějaké Gutscheiny jsou samozřejmě strašně protievropské a protiústavní a bůhvíco a vyřešili to jinak – cestovky dostaly od státu nějaké dotační programy, pomocí kterých se většina z nich zachránila.
Do Lucemburku byla předložena předběžná otázka z Francie, je řešena pod spisovou značkou C‑407/21. Otázka se ptá, zda je správný výklad ten, že se má poskytnout vrácení ceny zájezdu v penězích, anebo může být poskytnuto v podobě poukazu? Soudní dvůr Evropské unie zatím neodpověděl.
Závěrem
Na závěr jeden krátký citát od možná Leonarda da Vinci, není to úplně jisté: „Jakmile vyzkoušíte létání, budete navždy chodit po zemi s očima obrácenýma k nebi, protože tam jste byli, a tam se budete vždycky chtít vrátit.“
Autor je od r. 2000 advokátem a od r. 2013 tzv. usazeným evropským advokátem ve Vídni. Zastupuje tedy ve věcech nejen před českými, ale také před rakouskými soudy.
Diskuze k článku ()