Stát se to může kdykoli. Změní se situace na trhu, nebo opadne zájem zákazníků o produkt či službu nájemce. Po uzavření nájemní smlouvy se změní okolnosti natolik, že nájemce nebude mít zájem v nájmu dál pokračovat. Pamatuje Vaše nájemní smlouva i na takovou situaci?
Nedávno se jí zabýval Nejvyšší soud ČR.
Nájemce si na dobu určitou pronajal prostory za účelem poskytování stravovacích služeb uživatelům průmyslového areálu (dceřiné společnosti významných nadnárodních skupin) a jejich zaměstnancům. Nájemce smlouvu uzavřel, domnívaje se, že jídelna s letitou historií bude po celou dobu nájmu navštěvována stovkami zaměstnanců z okolí. Okolnosti se však změnily. Zaměstnavatelé svým zaměstnancům nabídli stravenky a zaměstnanci přestali na obědy k nájemci docházet. Provoz stravovacích služeb začal být dlouhodobě neefektivní. A co teď?
Přesto, že na straně nájemce nebyly splněny výpovědní důvody sjednané v nájemní smlouvě, nájemce smlouvu vypověděl s poukazem na § 2287 občanského zákoníku. Podle něj může nájemce vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.
Soud dovodil, že i podnikatelský nájem na dobu určitou lze vypovědět z důvodu změny okolností. Pokud však pronajímatel řádně plnil své závazky před i po uzavření smlouvy a nebyl dle smlouvy povinen zajistit nájemci konkrétní počty strávníků, nelze hovořit o změně okolností odůvodňující výpověď ze strany nájemce.
V tomto případě soud uzavřel, že bylo na nájemci, aby si s jednotlivými zaměstnavateli domluvil podmínky pro poskytování svých služeb. Pokud si nájemce nesjednal se zaměstnavateli záruky, že se jejich zaměstnanci budou u něho stravovat, nemohl legitimně předpokládat, že se počet strávníků nikdy nezmění.
Pokud jste na rizika související se změnou okolností dosud nemysleli, kontaktujte nás. S nájemními smlouvami pracujeme denně a dokážeme navrhnout možnosti dalšího postupu vhodné právě pro Vaši situaci.
Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1811/2018, ze dne 15. 1. 2019.[1]
Diskuze k článku ()