Jak může neúspěšný nájemce zavařit pronajímateli?
Není-li nájemce ve svém podnikání úspěšný tak, jak předpokládal při uzavírání nájemní smlouvy, může to za určitých okolností být důvodem pro předčasné ukončení nájmu pro podstatnou změnu okolností, jak dovodil Nejvyšší soud ČR ve svém nedávném rozhodnutí.[1]
Stát se to může kdykoli. Změní se situace na trhu, nebo opadne zájem zákazníků o produkt či službu nájemce. Po uzavření nájemní smlouvy se změní okolnosti natolik, že nájemce nebude mít zájem v nájmu dál pokračovat. Pamatuje Vaše nájemní smlouva i na takovou situaci?
Nedávno se jí zabýval Nejvyšší soud ČR.
Nájemce si na dobu určitou pronajal prostory za účelem poskytování stravovacích služeb uživatelům průmyslového areálu (dceřiné společnosti významných nadnárodních skupin) a jejich zaměstnancům. Nájemce smlouvu uzavřel, domnívaje se, že jídelna s letitou historií bude po celou dobu nájmu navštěvována stovkami zaměstnanců z okolí. Okolnosti se však změnily. Zaměstnavatelé svým zaměstnancům nabídli stravenky a zaměstnanci přestali na obědy k nájemci docházet. Provoz stravovacích služeb začal být dlouhodobě neefektivní. A co teď?
Přesto, že na straně nájemce nebyly splněny výpovědní důvody sjednané v nájemní smlouvě, nájemce smlouvu vypověděl s poukazem na § 2287 občanského zákoníku. Podle něj může nájemce vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval.
Soud dovodil, že i podnikatelský nájem na dobu určitou lze vypovědět z důvodu změny okolností. Pokud však pronajímatel řádně plnil své závazky před i po uzavření smlouvy a nebyl dle smlouvy povinen zajistit nájemci konkrétní počty strávníků, nelze hovořit o změně okolností odůvodňující výpověď ze strany nájemce.
V tomto případě soud uzavřel, že bylo na nájemci, aby si s jednotlivými zaměstnavateli domluvil podmínky pro poskytování svých služeb. Pokud si nájemce nesjednal se zaměstnavateli záruky, že se jejich zaměstnanci budou u něho stravovat, nemohl legitimně předpokládat, že se počet strávníků nikdy nezmění.
Pokud jste na rizika související se změnou okolností dosud nemysleli, kontaktujte nás. S nájemními smlouvami pracujeme denně a dokážeme navrhnout možnosti dalšího postupu vhodné právě pro Vaši situaci.
[1] Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1811/2018, ze dne 15. 1. 2019.
Další články
Změna definice závislé práce? Konec švarcsystému se nekoná
Návrh zákona o platformové práci, který Ministerstvo práce a sociálních věcí předložilo v březnu 2026, je primárně reakcí na směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/2831 o zlepšení pracovních podmínek při práci prostřednictvím platformy. Jeho význam však přesahuje samotnou platformovou ekonomiku. Jedna z nejvýznamnějších částí návrhu totiž prostřednictvím doprovodné novely zákoníku práce mění obecné vymezení závislé práce.
Důvěra jako zdroj odpovědnosti: Odpovídáme za naději, kterou v druhém vyvoláme?
Právo umí poměrně přesně reagovat na porušení smlouvy. Složitější je situace, kdy smlouva nevznikla, ale jeden člověk přesvědčil druhého, že se na určitý budoucí vývoj může spolehnout. Kde končí osobní naděje a kdy už může jít o právně významné spoléhání?
Zásahy do rodičovské odpovědnosti
V návaznosti na novelu rodinného práva počínaje 1. 1. 2026 nabyla většího významu úprava zásahů do rodičovské odpovědnosti. V tomto článku popisuji jednotlivé typy zásahů do rodičovské odpovědnosti a jak soudy přistupují k rozhodování o tom, ke kterému přistoupit.
Výlučný majetek a společné jmění manželů: komu patří nájemné, dividendy a zisk z podnikání?
V praxi se poměrně často setkáváme s manželi, z nichž jeden vstupuje do manželství s významnějším majetkem. Může jít o investiční nemovitosti, obchodní podíl v rodinné společnosti, portfolio cenných papírů nebo společnost, kterou vybudoval ještě před uzavřením manželství. Obdobná situace nastává, pokud jeden z manželů významnější majetek za trvání manželství zdědí nebo obdrží darem.
Platformová práce v českém pracovním právu: směrnice (EU) 2024/2831 a připravovaná česká transpozice
Článek podává přehled evropské úpravy práce prostřednictvím digitálních pracovních platforem a její připravované transpozice do českého právního řádu. Zaměřuje se na okolnosti určení pracovněprávního statusu, vyvratitelnou právní domněnku základního pracovněprávního vztahu, algoritmické řízení, ochranu osobních údajů, lidský dohled a informační povinnosti platforem.
