V nedávných týdnech se v českém tisku objevilo několik článků, které informovaly veřejnost o opatřeních Samostatného oddělení církví Ministerstva kultury České republiky, jež směřují ke zrušení registrace Svědků Jehovových.[1]
Tato zpráva šokovala odborníky na náboženskou svobodu v celé Evropě.Svědkové Jehovovi jsou uznávaným náboženstvím, které v České republice existuje již více než 100 let, má zde více než 17 000 aktivních členů, jeho věřící byli v minulosti tvrdě pronásledováni totalitními režimy v České republicei jinde, a získalo tu zákonné uznání před více než 30 lety, v roce 1993.Je také překvapivé, že takové opatření je první svého druhu, navzdory náboženským skandálům týkajících se jiných náboženství,v zemi, jejíž judikatura silně chrání základní práva včetně svobody vyznání.[6][5][4][3][2]
A je to ještě překvapivější, když si uvědomíme, že jedinou další zemí Rady Evropy, která se rozhodla zrušit Svědky Jehovovy, je Rusko, což není zrovna vzor České republiky.[7]
Na svou obranu Svědkové Jehovovi i další poukazují na to, že zbavit je právního uznání by se v tomto bodě rovnalo napodobování Ruska – což v roce 2025 rozhodně není z hlediska dodržování lidských práv v zemi Evropské unie, která se vyznačuje prosazováním demokratických hodnot a ochranou zranitelných menšin, včetně náboženských, žádná sláva. Ministerstvo se naopak důrazně brání, že toto srovnání je nevhodné.[9][8]
To vyvolává závažnou otázku: Jdou státní orgány tím, že zbavují Svědky Jehovovy právního uznání, skutečně ve stopách ruské vlády? Odpověď není tak jednoznačná. Jednoduše řečeno, v některých ohledech ne, v jiných ano. Zde je odpověď, která si zaslouží být rozvinuta.
I. Rozdíly mezi ztrátou právního uznání Svědků Jehovových v Rusku a jeho potenciální ztrátou v České republice
Současná situace v České republice se od té ruské liší přinejmenším ve dvou ohledech. Za prvé, důvody, které vedly k opatřením přijatým ruskými orgány, mají jiný původ. (A) Za druhé, kontext, v němž byl vypracován příslušný zákon, a procesní podmínky týkající se kroků vedoucích ke zrušení náboženského uskupení se značně liší. (B)
A) Odlišný původ přání zrušit Svědky Jehovovy.
V Rusku nepochybně sehrála rozhodující roli při zákazu Svědků Jehovových ruská pravoslavná církev.Odborníci i Evropský soud pro lidská práva (dále také jen Soud) ve věci Taganrog LRO a další proti Ruskuto potvrzují mnoha podpůrnými důkazy.[11][10]
Již v předchozích případech viděl Soud vazby mezi církví a státem v boji proti menšinovým náboženským hnutím.Tato spolupráce je zřejmá i tentokrát. V několika případech soudy odsoudily věřící za extremistické aktivity na základě svědectví a „znaleckých“ posudků představitelů pravoslavné církve předložených státním zástupcem, které soudci přijímali jako evangelium.[13][12]
Skutečnost, že pravoslavná církev hraje v ruské společnosti privilegovanou roli státního náboženství, není z hlediska Evropské úmluvy ani překvapením, ani nutně problémem. Na druhou stranu se taková spolupráce vymyká demokratickému kánonu, pokud je jejím cílem vyvíjet nátlak na menšinové náboženské skupiny tím, že se snaží vymýtit jejich bohoslužby a kriminalizovat jejich věřící.Někteří autoři si již dříve povšimli, že ruská „národní církev“ podporovala vlastenecké cíle vlády, která na oplátku chránila její náboženskou sféru.Sňatek náboženské a světské sféry byl dovršen díky nacionalistickým ideálům, které přiživovaly obě mocnosti.V tomto případě většinové náboženství využívá státní moc kvůli ohrožení svého monopolu vírou a praktikami menšinových náboženských skupin, zejména Svědků Jehovových,čímž zneužívá svého dominantního postavení.[20][19][18][17][16][15][14]
V České republice sekulární povaha státu takové líbánky mezi náboženskou a světskou mocí neumožňuje. Vliv většinové církve, katolické, nehraje tak rozhodující roli jako v Rusku, alespoň ne oficiálním a asertivním způsobem. Kořeny problémů Svědků Jehovových je třeba hledat jinde.
Z porovnání informací kousek po kousku získaných od Ministerstva kultury s těmi nalezenými na internetu vyplývá, že vláda podnikla první kroky ke zrušení uskupení poté, co obdržela stížnosti od několika osob, většinou bývalých Svědků Jehovových, kteří nepřátelským způsobem vyjadřují svůj nesouhlas se svým bývalým náboženstvím. Ministerstvo prý dostalo téměř tři desítky stížností od osob aktivních na internetu a sociálních sítích, které dokonce vytvořily internetové stránky pro petiční kampaň za zrušení registrace Svědků Jehovových.[21]
I když je cíl zrušení registrace Svědků Jehovových stejný, jeho původ je zcela jiný.
B) Legislativní a procesní rozdíly v podmínkách pro zrušení společenství
Legislativní ustanovení, kterými se bude muset české Ministerstvo kultury řídit, aby mohlo zrušit Svědky Jehovovy, jsou zcela neporovnatelná s těmi, které použilo Rusko, a to jak z hlediska materiálního (1), tak z hlediska jurisdikčního a procesního (2), neboť byla vypracována v jiném kontextu a s jinými záměry.
1) Méně svévolná legislativa v České republice
Ruská vláda použila dva velmi příhodné, na míru šité nástroje, aby ospravedlnila zákaz náboženských skupin, včetně Svědků Jehovových. První z nich, § 14 odst. 2 zákona o náboženstvích (zákon č. 125-FZ ze dne 26. září 1997), stanoví obecné důvody pro likvidaci náboženské organizace a zákaz její činnosti. Mezi tyto důvody patří „narušování společenského pořádku a bezpečnosti“, „jednání směřující k podněcování extremistických aktivit“, „nucení k rozbití rodiny“, „narušování identity, práv a svobod občana“, „nabádání k sebevraždě nebo odmítání lékařské pomoci z náboženských důvodů osobám v ohrožení života nebo zdraví“ a „nabádání občanů k odmítání plnění občanských povinností stanovených zákonem“.[22]
Z této palety obecných a abstraktních pojmů nakonec úřady využily ustanovení o „extremistické činnosti“, protože to bylo nejpohodlnější. Zákon o potlačování extremismu (č. 114-FZ) z 25. července 2002toto ustanovení doplňuje. Definuje extremismus natolik vágně a široce, že dává úřadům neomezenou možnost stíhat jakoukoli osobu nebo činnost, s níž stát nesouhlasí.Mnoho mezinárodních orgánů varovalo Rusko před svévolným uplatňováním této legislativy, a to z důvodu nepřesné, a tudíž nepředvídatelné povahy zákona o extremismu.[25][24][23]
Definice v zákoně neupřesňuje, že by pojem extremismu musel být spojen se závažnými projevy nenávisti nebo násilí.Při absenci tohoto zásadního prvku je možné obvinit z extremismu jakýkoli kritický čin nebo chování, jak se stalo například panu Navalnému.[26]
Pod rouškou legality tak ruské úřady mohly označit za extremistické náboženské aktivity skupiny, jejíž náboženské přesvědčení a praktiky odmítají všechny formy násilí.
Česká vláda naštěstí nezavedla legislativní nástroj, který by jí umožnil snadněji se zbavit odpůrců režimu. Ministerstvo kultury se při odůvodňování své výzvy vůči Svědkům Jehovovým odvolávalo na ustanovení týkající se zrušení registrované náboženské společnosti podle zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností (církevní zákon).[27]
Je třeba připustit, že uvedený český zákon není zrovna ukázkový, pokud jde o jasnost a přesnost jednotlivých ustanovení, a to platí zvlášť pro § 5 písmeno e). Není však pochyb o tom, že zde uvedené formulace se týkají jednání trestněprávní povahy, které přímo odpovídá skutkovým podstatám v českém trestním zákoníku.[28]
Tato vyšší úroveň požadavků je v české legislativě jedině rozumná, protože registrovaná náboženství získala souhlas státu již při své registraci. Mají tisíce stoupenců. Existují již několik desetiletí. Jsou mezinárodně známá. Pokud se tedy jejich náboženské praktiky mezitím nezměnily nebo pokud tato náboženství nezatajují trestné činy, požívají i nadále presumpce legality, která je spojena s jejich statusem.
2) Nestrannější, ale méně předvídatelný postup pro zrušení v České republice
Postup, který byl v Rusku použit ke zrušení Svědků Jehovových, nebyl chybný z hlediska zákona, ale z hlediska jeho provádění. Místní trestní řád poskytl rámec pro dlouhé a pečlivé vyšetřování, prohlídky a výslechy prováděné Federální službou bezpečnosti na popud generálního prokurátora.
Pokud jde o fázi soudního řízení, Evropský soud pro lidská práva ukazuje, že ruští soudci v podstatě sloužili pouze jako záznamníky přání státního zástupce. Soudy se tak dopustily prakticky všech procesních pochybení, která si jen lze v rámci porušení spravedlivého procesu představit.
Soud uvedl, že ruské soudy porušily zásady rovnosti zbraní a kontradiktornosti řízení tím, že omezily nebo odmítly argumenty a důkazy předložené stěžovateli. Soudci také znemožnili stěžovatelům předložit jejich verzi skutkového stavu, někdy tím, že jejich důkazy ignorovali, jindy tím, že je odmítli s absurdním odůvodněním, že jsou neobjektivní, protože pocházejí od účastníka řízení.[29]
Ruské soudy se opakovaně dopustily odepření spravedlnosti, když se uchýlily k závěrům pseudoznalců jmenovaných státním zástupcem, aby zjistily, zda jde skutečně o extremistické výroky nebo praktiky.Kromě toho porušily svou povinnost náležitě odůvodnit svá rozhodnutí, když odmítly zajistit relevantní a dostatečné důkazy k některým obzvláště závažným argumentům, na které stěžovatelé upozorňovali. [30]
Konečně, pokud jde o zákonnost a přiměřenost sankcí, soudy „stojící před rozhodnutím tak dalekosáhlého rozsahu, které mělo omezit základní práva mnoha věřících, práva stěžovatelů podle článků 9, 10 a 11 Úmluvy nebo jejich ekvivalentů ve vnitrostátních právních předpisech neuznaly, natož aby se dopadem rozhodnutí o rozpuštění, zákazu a zabavení majetku na tato práva podrobně zabývaly“.[31]
Tato procesní porušení byla důsledkem „předpojatosti vůči svědkům Jehovovým a odhodlání dosáhnout žádoucího výsledku, tj. legální zánik jejich organizace... ruské orgány …nejednaly v dobré víře a porušily povinnost neutrality a nestrannosti státu vůči náboženské organizaci stěžovatelů“.[32]
V České republice je v současné době velmi nepravděpodobné, že by mohlo dojít k takovému fingovanému postupu. Místní soudy v průběhu let prokázaly, že jsou nezávislé a nestranné, oddělené od státního aparátu. Nejvyšší soud a Ústavní soud si velmi váží základních práv, přičemž neopomíjejí ani ochranu práva na svobodu myšlení, svědomí, a náboženského vyznání podle článku 15 Listiny základních práv a svobod.[33]
Církevní zákon navíc vznikl v postkomunistickém kontextu, který je náboženským komunitám nakloněn, jako by stát chtěl odčinit svou represivní minulost.
Paradoxně však právě tato snaha o zvýhodnění náboženství pro ně dnes může být škodlivá, neboť autor souhlasí s názorem, že postup zrušení náboženského subjektu nebyl zcela promyšlen. Jako by si tehdejší zákonodárce nedokázal dost dobře představit, že by uznané náboženství postihl takový osud. A opravdu, více než třicet let se žádné registrované náboženství předmětem takového postupu nestalo.
V době, kdy Ministerstvo kultury rozhoduje o tom, zda zahájí řízení zrušení registrace Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, je mlčení v zásadních procedurálních otázkách ještě zřetelnější. Je s podivem, že tak závažná záležitost, jako je zákaz činnosti uznaného náboženství, což má vážný dopad na životy tisíců či dokonce desetitisíců lidí, spadá do kompetence Ministerstva kultury, jehož pracovníci nemají ani legitimitu, ani kompetence se takovou problematikou zabývat. Jestliže má být řízení o zrušení registrace důsledkem trestného jednání, pak by bylo logické, aby se jím zabývaly orgány činné v trestním řízení, nikoliv úředníci Ministerstva kultury. Takového základního pravidla si byl vědom i ruský zákonodárce.
Zatímco v Rusku muselo být řízení o zákazu založeno na předcházejících důkazech o opakovaných odsouzeních za trestné činy, v nichž bylo prokázáno – pravda, chybně a nespravedlivě – že přímo a jednoznačně vyplývají z věrouky daného náboženství, v České republice vydalo Ministerstvo kultury výzvu k upuštění od nezákonné činnosti na základě několika stížností jednotlivců, bez ověření, zda ke skutkům, které stížnosti vytýkají Svědkům Jehovovým, skutečně došlo, staly se v současnosti, vycházely přímo z náboženského učení a docházelo k nim systematicky. Takový přístup vyvolává otázky ohledně použitého postupu, respektive ohledně absence jasných pravidel pro použitý postup. V tomto smyslu je mlčení § 22 odst. 2 o podmínkách, lhůtách, průběhu a odvolání v rámci vytýkacího řízení znepokojivé z hlediska ochrany subjektů před svévolí. Chabý obsah výzvy, kterou ministerstvo vydalo, sám o sobě svědčí o tom, že úředníci si nebyli vědomi zákonných požadavků, zřejmě jednoduše proto, že je zákon neobsahuje.
Aniž bychom příliš zacházeli do dalších nejasností, je také překvapivé, že církevní zákon odkazuje podpůrně na pravidla obecného správního řízení, ovšem bez specifikace konkrétních podmínek pro zrušení registrovaného náboženství. Jak je to se složením správního orgánu, který by se zabýval odvoláním, a s pravidly týkajícími se dokazování, lhůt, odvolání a tak dále? Vzhledem k absenci předpisu, který by se vztahoval konkrétně na řízení o zrušení náboženské společnosti, nebo precedentu použitelného na tento typ situace, se obě strany, právníci Svědků Jehovových a Ministerstvo kultury, ocitají v právním prostoru nikoho, který je o to znepokojivější, že jde o velmi důležitou věc. (Srov. níže.)
Ačkoli tedy není pochyb o tom, že ruské orgány aplikují právo natolik nepředvídatelným způsobem, že české orgány mohou jen těžko postupovat hůře, pravidla upravující řízení o zrušení v České republice jsou paradoxně nepředvídatelnější než ta, kterými se řídil proces v Rusku. Jak správně upozorňuje doktor Němec, bylo by nepochybně dobré, aby zákonodárce ještě před zahájením případného řízení o zrušení registrace zvážil, jak zákon vytříbit, aby lépe odpovídal evropským standardům.[34]
Nechme teď stranou rozdíly a podívejme se na společné rysy zrušení Svědků Jehovových v Rusku a hrozícího zrušení v České republice.
II. Podobnosti mezi odebráním právního uznání Svědkům Jehovovým v Rusku a tím, ke kterému může dojít v České republice
České úřady se horlivě brání jakémukoli srovnání, které by naznačovalo, že jejich jednání je podobné jednání ruských úřadů. Vzhledem k historickým a politickým souvislostem těchto dvou zemí je co obhajovat. Až na rozebrané rozdíly je zde ovšem pozoruhodná analogie, která stojí na začátku rozhodnutí českého Ministerstvo kultury vůbec uvažovat o zrušení Svědků Jehovových. Podobnost je jak v důvodech, které úřady uvádějí pro snahu o zákaz činnosti tohoto náboženství (A), tak také v důsledcích, které ze zrušení vyplývají. (B)
A) Podobnosti v zaměření se proti náboženským naukám
Aby mohly ruské úřady zakázat Svědky Jehovovy, zaměřily se na mnoho jejich náboženských nauk. Jedna z hlavních výtek se však soustředila na odmítání transfuzí krve, zejména u nezletilých. (1) Úřady také využívaly údajné stížnosti, že Svědkové Jehovovi jsou antisociální a rozbíjejí rodiny tím, že se snaží odstranit „nesvědky“ z rodinného kruhu, protože nesdílejí jejich víru. (2) Ministerstvo kultury ČR ve své výzvě k upuštění od nezákonné činnosti vzneslo podobné výtky a požadovalo, aby Svědkové Jehovovi s těmito praktikami přestali.
1) Podobná kritika odmítání krevních transfuzí pro nezletilé
V Rusku rozeslal generální prokurátor všem regionálním prokurátorům oběžník, v němž je varoval před hrozbou, kterou představují Svědkové Jehovovi. Na odůvodnění tohoto opatření mimo jiné uvedl: „...zakazují svým stoupencům přijímat lékařskou pomoc v podobě transfuzí krve, což mívá za následek smrt nebo vážné poškození zdraví, a to se týká i jejich dětí“.[35]
Generální prokurátor neodkázal na žádný konkrétní případ, kterým by podložil svá tvrzení. Aby však našel pseudodůkazy, které by ospravedlnily jeho záměr, nařídil ředitelům státních nemocnic odtajnit lékařské záznamy, které se zmiňují o úmrtí Svědka Jehovova v důsledku krvácení. Za účelem zrušení právních subjektů Svědků Jehovových se státní zástupce, a později i soudy, odvolával na jediný případ, kdy se stoupenkyně tohoto náboženství stala účastnicí dopravní nehody způsobené opilým řidičem a na následky zranění zemřela. Ačkoli znalecký posudek konstatoval, že úmrtí nelze přímo přičítat odmítnutí transfuze, úřady přesto potvrdily existenci extremistického chování, které by mohlo ospravedlnit zrušení Svědků Jehovových.
V rozhodnutí Taganrog LRO a další proti Rusku Evropský soud pro lidská práva s takovou argumentací nesouhlasil. Uvádí se v něm:
„Svoboda přijmout nebo odmítnout určitou léčbu nebo zvolit alternativní formu léčby je však pro zásadu sebeurčení a osobní autonomie zásadní. Aby tato svoboda měla smysl, musí mít pacienti právo rozhodovat se v souladu se svými vlastními názory a hodnotami, bez ohledu na to, jak iracionální, nerozumná nebo nerozvážná se taková rozhodnutí mohou zdát ostatním. Plně svéprávný dospělý pacient se může svobodně rozhodnout, zda například podstoupí operaci, nebo zda si nechá podat transfuzi krve, nebo zda dá přednost umělým krevním náhražkám. Svobodná volba a sebeurčení jsou základními složkami života a že stát se musí zdržet zásahů do svobody volby jednotlivce v oblasti zdravotní péče, pokud neexistuje žádný náznak potřeby ochrany veřejného zdraví, neboť takový zásah může pouze snížit, nikoli zvýšit hodnotu života.“[36]
Podle Soudu nebylo rozhodující, jaké důsledky měla pacientčina volba na její zdraví, ale spíše to, zda „odmítnutí bylo projevem skutečné vůle osoby, nebo zda míra vnějšího vlivu na osobu byla taková, že ji přesvědčila, aby se odchýlila od své vůle“.Jelikož Soud žádný takový vliv na dotyčnou pacientku nezjistil, argument ruské vlády odmítl.[37]
Pokud jde o odmítání krevních transfuzí rodiči, kteří jsou Svědkové Jehovovi, pro jejich děti, ruské úřady nezjistily jediný případ, kdy by takový nezletilý zemřel. Důvod je zcela zřejmý. Evropský soud pro lidská práva ukázal, že nesouhlas s podáním transfuze krve nezletilému není protiprávní, pokud „rodiče rozhodli o ukončení léčby svého dítěte, může být jejich rozhodnutí navíc zvráceno rozhodnutím soudu“.Jinými slovy, pokud by byl život dítěte v mimořádném ohrožení a prokázalo by se, že transfuze krve je účinným prostředkem k záchraně jeho života, pak by podle ruského práva lékaři mohli po získání soudního příkazu jednat proti přání rodičů. Soud uvedl, že pokud rodiče respektují soudní příkaz, jejich náboženské přesvědčení není v rozporu s veřejným pořádkem. Je tak zajištěna rovnováha mezi autonomií rodičů na straně jedné a ochranou života dítěte v krajní situaci na straně druhé.[38]
V České republice využilo Ministerstvo kultury podobné důvody k tomu, aby nařídilo Svědkům Jehovovým zříci se svých nauk. Ministerstvo obvinilo Náboženskou společnost Svědkové Jehovovi z „bránění nezletilým přijmout zdravotní péči odpovídající zdravotním potřebám [§ 5 písmeno e) církevního zákona]“.[39]
Stejně jako ruské úřady zahájily tažení za zákaz Svědků Jehovových, aniž by se nejdřív odvolaly na konkrétní případy, ani ministerstvo neodkazuje na žádný konkrétní případ, aby odůvodnilo svou výzvu zříci se této nauky.
Dalším srovnatelným bodem je, že stejně jako ruská právní úprava, i česká právní úprava a související judikatura jasně ukazují, že sice na jedné straně jsou rodiče hlavními aktéry v otázce zdraví a výběru léčby svého dítěte,ale na druhé straně, pokud se v krajní situaci a po získání stanoviska několika odborníků, kteří potvrdí, že neexistuje žádná alternativní léčba k transfuzi, ukáže, že jediným účinným řešením pro záchranu života dítěte je transfuze krve, pak mohou soudní orgány povolit lékařům použití této léčby. V tomto ohledu náboženské přesvědčení, které Svědkové Jehovovi zastávají, nebrání tomu, aby byli jako náboženství uznáni státem (nebo aby jim tento status nebyl odňat), jak bylo potvrzeno v několika soudních případech, například německým vrchním správním soudemči Nejvyšším správním soudem Švédska.[42][41][40]
2) Podobná kritika, pokud jde o odmítání lidí
K prokázání extremistických praktik využily ruské úřady celou řadu svědků, především současných i bývalých manželských partnerů Svědků Jehovových, povzbuzovaných centrem financovaným ruskou pravoslavnou církví, aby popsali své rodinné vztahy v negativním světle. Tato tendenční svědectví tvrdila, že Svědkové Jehovovi izolují své děti, ničí rodiny a odmítají všechny, kteří nesdílejí nebo již nesdílejí jejich víru. Soudy zároveň ignorovaly svědectví Svědků Jehovových, kteří ukázali, že jejich víra je ve skutečnosti povzbuzuje k udržování pevných rodinných vztahů nejen s příbuznými stejného vyznání, ale i s těmi, kteří Svědky Jehovovými nejsou.[43]
Štrasburští soudci argumentaci ruských orgánů odmítli. Potvrdili, že i když v rodinách mohou existovat rozpory nebo názorové rozdíly, „pokud je oddání se náboženským záležitostem výsledkem nezávislého a svobodného rozhodnutí věřícího, nelze následné odcizení považovat za příčinu rozpadu rodiny, jakkoli mohou být jeho rodinní příslušníci z tohoto rozhodnutí nešťastní“. Soudci jdou v analýze ještě dále, když se domnívají, že tato rozdělení byla spíše důsledkem „frustrace, kterou rodinní příslušníci, kteří nebyli svědky, zažívali v důsledku neshod ohledně způsobu, jakým se jejich příbuzní svědkové Jehovovi rozhodli uspořádat svůj život v souladu s náboženskými předpisy, a jejich rostoucí izolace vyplývající z toho, že zůstali mimo život komunity, k níž se jejich příbuzní svědkové Jehovovi hlásili“. (§ 178)
Stručně řečeno, netolerance se vyskytuje spíše mezi těmi, kdo odmítají náboženské praktiky věřících z této menšiny.[44]
Ačkoli toto rozhodnutí a další nedávná rozhodnutí národních soudů i mezinárodních orgánů ukazují, že na přesvědčení Svědků Jehovových, pokud jde o vztahy s jinými lidmi – „nesvědky“, není nic nezákonného, české Ministerstvo kultury přesto použilo srovnatelný důvod, aby po Svědcích Jehovových vyžadovalo upuštění od jejich nauk týkajících se exkomunikace.[45]
Tato kritika je překvapivá. Zdá se, že české úřady zavírají oči před judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Srovnatelně s ruskými úřady ignorují, že lidé mají svobodnou vůli stejně tak při vstupu do náboženství, jako při jeho opuštění. Ministerstvo také kritizuje náboženské přesvědčení Svědků Jehovových bez jakýchkoli doložených skutečností, a zejména bez jakéhokoli vyšetřování, trestních oznámení, nebo dokonce odsouzení za psychické poškozování. Stejně tak se zdá, že Ministerstvo kultury důvěřuje zkreslenému a zaujatému pohledu odpůrců Svědků Jehovových, aniž by se mu snažilo oponovat, na rozdíl od protiargumentů, které k vysvětlení svého učení a praktik předkládá tato náboženská společnost.Navíc, stejně jako v Rusku, české Ministerstvo kultury svůj postup zahájilo bez prověření, zda ostatní registrovaná náboženství nemají srovnatelné nauky; kdyby se potvrdilo, že jejich praktiky jsou podobné, byl by to důkaz diskriminace.Taková analýza měla být provedena před vydáním výzvy, nikoli až po ní.[47][46]
Z tohoto pohledu je přístup Ministerstva kultury předčasný a ukvapený, a nápadně se podobá postupu ruských úřadů, které se rozhodly zakázat Svědky Jehovovy. Tato podobnost je o to zvláštnější, že Evropský soud varoval vnitrostátní orgány výnosem, „že státy nemají podle Úmluvy právo rozhodovat o tom, jaká přesvědčení mohou nebo nemohou být vyučována, protože právo na svobodu náboženského vyznání zaručené Úmluvou vylučuje jakýkoli prostor pro uvážení ze strany státu při určování, zda jsou náboženská přesvědčení nebo prostředky používané k jejich vyjádření legitimní“.[48]
B) Podobnosti v důsledcích ztráty právního uznání
Ministerstvo kultury nedávno uvedlo, že ať už jeho další postup bude jakýkoli, „s jistotou lze prohlásit, že za své náboženské přesvědčení pronásledován ani diskriminován nikdo nebude. Česká republika opravdu není Rusko.“Pokud však Svědkové Jehovovi v České republice přijdou o registraci, bude to mít právní (1) i praktické (2) důsledky podobné těm, které zažilo toto uskupení a jeho stoupenci v Rusku. [49]
1) Podobnosti v právních důsledcích zrušení
Zrušení náboženských subjektů umožnilo vládním institucím v Rusku zabavit veškerý majetek patřící organizaci Svědků Jehovových. Jednalo se především o nemovitosti v podobě bohoslužebných míst (sály Království a sjezdové sály), publikace a movitý majetek. Celková hodnota 366 bohoslužebných míst přesáhla 60 milionů eur. Navíc jim bylo zakázáno šíření víry na ruském území, stejně jako výkon práv souvisejících s prováděním bohoslužeb, tedy společné vykonávání bohoslužeb ve formě shromáždění, křesťanského svědectví na veřejnosti, duchovenské služby na veřejných místech (věznice, nemocnice atd.) a podobně.
Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že tato omezení představují porušení článku 1 Protokolu č. 1. Nařídil Rusku, aby organizaci nahradilo hodnotu zabaveného majetku, k níž přidal celkem téměř 3,5 milionu eur za nemateriální újmu.
V České republice církevní zákon rovněž upravuje mechanismus konfiskace majetku zrušeného subjektu. Ačkoli někteří autoři považují takovou konfiskaci za stěží představitelnou, ustanovení v tomto bodě nemohou být jasnější. Paragraf 24 stanoví, že „po zrušení registrace církve a náboženské společnosti musí být provedena likvidace a likvidace všech jejích evidovaných právnických osob, pokud tento zákon nestanoví jinak.“ [§ 24 odst. 2)] Jedinou výjimkou jsou případy, kdy ke zrušení subjektu dojde na žádost samotné církve. [§ 24 odst. 3 a § 22 odst. 1 písm. a)] To zjevně není tento případ, protože zrušení by bylo důsledkem záměru Ministerstva kultury sankcionovat další existenci Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi. Zákon rovněž stanoví možnost vyhnout se konfiskaci majetku jeho převodem. Převod je však podmíněn uvedením této možnosti v základním dokumentu. Stanovy Svědků Jehovových o takovém převodu nic neobsahují.[50]
Nabízí se možnost, že by Svědkové Jehovovi předložili Ministerstvu kultury nový návrh na registraci náboženské společnosti, včetně pozměněných stanov. Protože však Svědkové Jehovovi tvrdí, že jejich víra a stanovy jsou v souladu s českým právem, pravděpodobně by nebyli ochotni nic měnit. A protože Ministerstvo kultury by logicky trvalo na svých výhradách, které směřují k řízení o zrušení registrace, byl by nový návrh na registraci odsouzen k neúspěchu. Další možností je, že by se společnost mohla pokusit ještě před likvidací převést svůj majetek na třetí osobu, například na některý ze subjektů v zahraničí, jak to nedávno učinila Ruská pravoslavná církev pod vlivem obavy z možného budoucího zrušení. Takový krok je však nepravděpodobný. Zaprvé by to bylo vnímáno jako přiznání viny. Za druhé, stejně jako v Rusku by české orgány mohly převody anulovat, protože dohody by byly vnímány jako fiktivní a uzavřené ve zlé víře, za účelem vyhnutí se důsledkům jednání, které je považováno za nezákonné.[51]
Pokud by tedy české úřady pokračovaly řízením o zrušení registrace, je velmi pravděpodobné, že by byl Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi zabaven majetek, jehož výše, a to je další podobnost s Ruskem, se pohybuje kolem 70 milionů eur. Je zde však jeden rozdíl: zatímco v Rusku byl zabavený majetek rozdělen mezi nejrůznější státní i soukromé subjekty, včetně nemocnic, firem, nadací atd., v České republice by byl likvidační zůstatek vyplacen výhradně náboženským subjektům. Je těžké nevidět v tomto přístupu „kanibalistickou“ logiku, která je stěží v souladu s duchem náboženského pluralismu, jenž je tak drahý Evropskému soudu pro lidská práva.[52]
Toto opatření by také bylo krajně nevyvážené, protože Náboženská společnost Svědkové Jehovovi nedostává od státu žádnou finanční podporu – na rozdíl od jiných uznaných náboženství, která z ní po mnoho let těží – ale může fungovat jen díky dobrovolným darům svých stoupenců. Ti by se v případě zrušení mohli právem obrátit na stát a požadovat vrácení svých neoprávněně zabavených darů.[53]
2) Podobnosti v důsledcích pro uctívání a život Svědků Jehovových
Ztráta statusu uznaného náboženství má také přímé důsledky pro praktikování náboženství, jako je omezení bohoslužeb, šíření náboženské víry na veřejném prostranství, znemožnění náboženských svatebních obřadů a náboženského vzdělávání na veřejných místech (věznice, nemocnice). Obecně řečeno, náboženská skupina tak získá ve společnosti status vyvrhele. Veřejné orgány zavrhují nejen nauky, na které byl zaměřen jejich zákaz, ale celou věrouku, a velmi často i samotnou příslušnost k náboženství, které je odsuzováno.
V reakcích na stížnosti, které jednotliví Svědkové Jehovovi ve velkém zasílali příslušným českým úřadům, se Úřad vlády snažil uklidnit odpovědí, že ačkoli pan premiér není kompetentní se tímto případem zabývat, „úřady postupují v souladu s mezinárodními úmluvami o náboženské svobodě, takže svědkové Jehovovi nikdy nebudou pronásledováni nebo vězněni pro svoji víru“. Přestože je toto prohlášení jistě plné dobrých úmyslů, je pochybné hned z několika důvodů.
Za prvé, takový příslib není závazný. Stejným způsobem reagovaly i ruské úřady, když uvedly, že zrušení Svědků Jehovových nebude věřícím bránit v tom, aby pokračovali ve svobodném uctívání na individuální bázi. Na tiskové konferenci označil pan Putin zákaz Svědků Jehovových za „naprostý nesmysl“.Plénum Nejvyššího soudu Ruské federace dokonce upřesnilo svůj postoj a stanovilo, že úřady musí rozlišovat mezi činností rozpuštěné organizace a náboženskými praktikami věřících. Nicméně, téměř osm let po zrušení tohoto uskupení realita ukazuje opak. V Rusku bylo podle údajů provedeno 2174 domovních prohlídek. Zatím proběhlo či probíhá stíhaní 850 Svědků Jehovových. Z nich 460 již bylo uvězněno a 161 je v současné době zadržováno.[56][55][54]
Za druhé, rozhodnutí úřadů mohou změnit, jak danou skupinu vnímá občanská společnost. Pokud úřady označí Náboženskou společnost Svědkové Jehovovi za nelegální, veřejné mínění, podněcované médii a sociálními sítěmi,rychle zařadí Svědky Jehovovy v lepším případě mezi občany druhé kategorie, v horším případě mezi nebezpečné jedince. I zde nám stále zní v uších zkušenost z Ruska a i z naší země v nedávném čase komunismu. Kromě trestních odsouzení musí příslušníci zranitelné náboženské menšiny čelit neustálému odporu ze strany svých rodin, zaměstnavatelů a učitelů. Po zákazu v Rusku přišli mnozí Svědkové Jehovovi o práci, byli vyloučeni ze škol, byla jim zamítnuta náhradní civilní služba, byli zbiti nebo mučeni úřady a podobně.[57]
A konečně, odpověď premiéra není závazná pro budoucí vlády. Už samotná výzva k upuštění od nezákonné činnosti otevírá dveře liberticidnímu přístupu, který je počátkem perzekuce. Tento krok otevírá cestu pro šíření myšlení, které lze stěží kontrolovat, neboť dalece přesahuje hranice právních opatření a šíří ve společnosti sklon k intoleranci, či dokonce nenávisti a násilí. Právnické osoby se zruší, ale věřící zůstanou jako stálý terč společenské nesmiřitelnosti, tak jako v Rusku.
Závěrem lze říci, že ačkoli zrušení Svědků Jehovových v Rusku a potenciální zrušení jejich registrace v České republice není z hlediska původu a legislativních a procesních ustanovení v těchto zemích zcela totožné, podobnosti v uváděných důvodech a také v účincích zákazu činnosti jsou výrazné. Ještě nápadnější je podle názoru autora společný vzorec netolerance, který je spjatý s rozhodnutím českého Ministerstva kultury vůbec uvažovat o takovém kroku, jehož konečným cílem je zrušení registrace tohoto společenství, některými považovaného zanejpronásledovanější náboženskou skupinu na světě.A to je ten nejproblematičtější aspekt. Jsou-li Svědkové Jehovovi, jak se shodují někteří autoři, jedním z nejspolehlivějších barometrů, ne-li nejspolehlivějším, míry společenské nesnášenlivosti,pak je znepokojivé, že daná společnost, a navíc zrovna Česká republika, rozpolcená mezi dědictvím liberálních a totalitních období, dává prostor státnímu extremismu. Ruská federace je jistě v mnoha oblastech vzorem hodným následování, neboť její kultura, tradice a znalosti jsou zdrojem mimořádného bohatství pro celý svět, ale rozhodně to neplatí, pokud jde o současné zachovávání individuálních svobod věřících patřících ke zranitelné křesťanské menšině. V zájmu celé české společnosti doufejme, že se obavy ze zrušení Svědků Jehovových nenaplní.[59][58]
Ministerstvo kultury řeší návrh na zrušení registrace Svědků Jehovových - Novinky; Ministerstvo kultury zvažuje deregistraci svědků Jehovových | iROZHLAS - spolehlivé zprávy; Ministerstvo kultury řeší možné zrušení církevní registrace pro Svědky Jehovovy / Christnet.eu – zpravodajství, názory, teologie, kultura. Vše načteno dne 17. 3. 2025.[1]
https://hrwf.eu/cesko-14-vedci-v-oblasti-religionistiky-z-vice-nez-10-evropskych-zemi-rikaji-ne-likvidaci-svedku-jehovovych/. Načteno 17. 3. 2025.[2]
Viz mimo jiné PÁCHA, Martin. Between Repression, Chaos and Uncertainty: Religious Minorities in Early Communist Czechoslovakia. Online. In: Contemporary European History. 2025, s. 1-17.[3]
Data registrace církví a náboženských společností a svazů církví a náboženských společností | mkcr.cz. Načteno 17. 3. 2025.[4]
Sexuální skandál církev tajila, policie jej za půl roku vyšetřila. „Je to významná zpráva pro oběti,“ říká Bradáčová - Seznam Zprávy; Sexuální skandál už se nevyhnul ani pravoslavným popům — ČT24 — Česká televize. Obojí načteno 17. 3. 2025.[5]
Z mnohých uveďme alespoň usnesení Ústavního soudu z 10. dubna 1998 sp. zn. II. ÚS 227/97 (Sb.n.u. ÚS sv. č. 10, č. 30, str. 447), nález pléna Ústavního soudu z 26. 3. 2003 sp. zn. Pl. ÚS 42/02 (publikovaný pod č. 106/2003 Sb., Sb.n.u. ÚS sv. 29, č. 42, str. 389), nález Ústavního soudu z 22. prosince 2015 sp. zn. I. ÚS 1253/14 nebo rozsudek Nejvyššího soudu z 6. prosince 2019 sp. zn. 25 Cdo 348/2019.[6]
Ruská federace byla 16. března 2022 vyloučena z Rady Evropy, tedy poměrně dlouho poté, co v roce 2017 zakázala Svědky Jehovovy. Pokud jde o Norsko, Svědkové Jehovovi čelili řízení o zrušení registrace. Odvolací soud dne 14. března 2025 rozhodl ve prospěch Svědků Jehovových. Uvedl, že rozhodnutí norské vlády, která zrušila státní dotace a registraci Svědkům Jehovovým, byla nezákonná a neplatná. Oproti situaci v České republice se zrušení registrace týkalo jen nejvyššího stupně právního statusu a jeho dopad byl omezený.[7]
Jde Česká republika ve stopách Ruska? Svědkům Jehovovým hrozí likvidace. Načteno 17. 3. 2025.[8]
13: Ministerstvo kultury ČR k dotazům Náboženského infoservisu na téma „Svědkové Jehovovi“ – Náboženský infoservis. Načteno 31. 3. 2025.[9]
Why Is Russia Cracking Down on Jehovah's Witnesses? Načteno 17. 3. 2025; Baran, Emily B., „Freedom and Opposition“, Dissent on the Margins: How Soviet Jehovah's Witnesses Defied Communism and Lived to Preach About It (New York, 2014; online edn, Oxford Academic, 16. 4. 2014): „V Rusku našlo antikultovní hnutí dychtivé publikum v parlamentním orgánu státu, Dumě. Podpora hnutí umožnila poslancům Dumy spojit zájmy ruské pravoslavné církve a demokracie zároveň. Ruští politici se rychle naučili oslovovat své voliče odvoláváním se na církev, symbol stability, jednoty a národní kultury. Jen málokdo hájil práva náboženských menšin.“ Vlastní překlad.[10]
ESLP, Taganrog LRO a další proti Rusku, č. 32401/10 a 19 dalších, 7. června 2022.[11]
ESLP, Moskevská pobočka Armády spásy proti Rusku, č. 72881/01, § 49 a 96, ESLP 2006-XI; ESLP, Scientologická církev Moskva proti Rusku, č. 18147/02, § 63, 5. dubna 2007; ESLP, Moskevští Svědkové Jehovovi a další proti Rusku, č. 302/02, §§ 16 a 89, 10. června 2010.[12]
ESLP, Taganrog LRO a další proti Rusku, citováno výše, §§ 18, 22, 25, 45, 46, 144, 154, 180 a 204.[13]
„Ruská vláda začala považovat Moskevský patriarchát Ruské pravoslavné církve de facto za státní náboženství a výrazně ji zvýhodňuje v různých oblastech státní podpory, včetně dotací, vzdělávacího systému a vojenských kaplanství; toto zvýhodňování podporuje atmosféru nepřátelství vůči jiným náboženstvím.“ (Komise Spojených států pro mezinárodní náboženskou svobodu, „Výroční zpráva 2018“, https://www.uscirf.gov/sites/default/files/Tier1_RUSSIA.pdf. Načteno 17. 3. 2025. Vlastní překlad.)[14]
Státy totiž mohou mít „určitý prostor pro uvážení při volbě forem spolupráce s různými náboženskými společenstvími“; Evropský soud pro lidská práva, Velký senát, rozsudek İzzettin Doğan a další proti Turecku, 26. dubna 2016, § 162; Evropský soud pro lidská práva, rozsudek Perovy proti Rusku, 20. října 2020, §§ 72-77. Viz také Evropský soud pro lidská práva, Velký senát, Lautsi a další proti Itálii, §§ 71 a násl.[15]
„V oblasti svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení znamená nediskriminace, pokud je brána vážně, politiku záměrného ‚neztotožňování‘ státu s určitým náboženstvím nebo přesvědčením, aby byl stejně spravedlivý, otevřený a inkluzivní vůči všem lidem žijícím na území státu. Vláda by také neměla používat (či spíše zneužívat) náboženství jako zdroj vlastní politické legitimity, ani by neměla upřednostňovat jednu konkrétní tradici, třeba i s cílem podpořit tím národní soudržnost nebo pro jiné politické účely. Aby bylo zřejmé, že takové záměrné neztotožnění má navzdory negativní formulaci pozitivní význam, mělo by být dále kvalifikováno jako ‚respektující neztotožnění‘. Koneckonců právě z respektu ke svobodě náboženského vyznání nebo přesvědčení stát vykonává a institucionalizuje takové sebeomezení.“ Srovnej H. BIELEFELDT, „Misperceptions of Freedom of Religion or Belief“, Human Rights Quarterly 35, č. 1 (únor 2013), s. 33-68. Vlastní překlad.[16]
„Zákon sice následuje ruskou ústavu a zaručuje ochranu všem náboženským skupinám, ale preambule ‚uznává zvláštní přínos pravoslaví k formování státnosti v Rusku a k rozvoji jeho duchovnosti a kultury‘ ... Pravoslavný koncept ‚národní církve‘ a myšlenka, že ‚lid a křesťanská komunita jsou totožní nebo nerozlučně spojeni‘, často znamená, že náboženské menšiny jsou vnímány jako ‚sloužící cizím bohům ve své vlastní zemi‘, což vede některé ‚k závěru, že mezi lidem Božím jsou „zlé duše“‘.“ (Viz SCHARFFS, Brett Gilbert, a kol. Religious Monopolies and the Commodification of Religions. Pepperdine Law Review, 2005, s. 914. Vlastní překlad.)[17]
„Z pohledu ruského státu jsou Svědkové Jehovovi zcela odděleni. [...] Myšlenka nezávislé a veřejné náboženské činnosti, která je zcela mimo kontrolu – a také lhostejná vůči státu, vyvolává v pravoslavné církvi a bezpečnostních službách nejrůznější poplašné signály.“ Srov.Russia set to ban Jehovah's Witnesses as 'extremist' group | The Independent | The Independent. Načteno 24. 3. 2025. Vlastní překlad.[18]
Viz mimo jiné: BOATWRIGHT, Joseph. 1997 Freedom of Conscience and Religious Associations: The Effect on New Religions. International Journal of Civil Society Law, květen 2003, s. 17.[19]
Použijeme-li inspirativní terminologii Evropského soudu pro lidská práva. Viz např: Evropský soud pro lidská práva, Velký senát, rozsudek ve věci Leyla Şahin proti Turecku, 20. listopadu 2005, § 108.[20]
To však neznamená, že neexistuje paralelní náboženský vliv, který podporuje atmosféru nedůvěry vůči Svědkům Jehovovým. I když z právního hlediska by tomu tak být nemělo, náboženská příslušnost některých členů vlády může někdy hrát subjektivní roli při posuzování přesvědčení dané skupiny. Stejně tak nelze vyloučit, že v Rusku mohli jednotlivci, kteří se stavěli proti této náboženské skupině, využít svého vlivu na státní orgány k dosažení stejného výsledku, o jaký usilovala Ruská pravoslavná církev.[21]
Federal Law of the Russian Federation "About liberty of conscience and about religious associations". Načteno 17. 3. 2025.[22]
[23]Paragraf 1 definuje extremismus tím, že stanovuje praktiky, které spadají do jeho působnosti:
„- násilná změna základů ústavního systému a porušování jednoty Ruské federace;
- veřejné ospravedlňování terorismu a jiných teroristických aktivit;
- podněcování k sociálním, rasovým, etnickým nebo náboženským svárům;
- propagace výjimečnosti, nadřazenosti nebo méněcennosti osob na základě jejich sociální, rasové, etnické, náboženské nebo jazykové příslušnosti nebo jejich postoje k náboženství;
- porušování lidských a občanských práv a svobod a oprávněných zájmů kvůli sociální, rasové, etnické, náboženské nebo jazykové příslušnosti osoby nebo jejímu postoji k náboženství; (...)
- veřejné výzvy k páchání výše uvedených činů nebo hromadné šíření vědomě extremistických materiálů, jakož i výroba nebo přechovávání takových materiálů za účelem jejich hromadného šíření; (...)
- organizování a příprava výše uvedených činů a podněcování dalších osob k jejich páchání;
- financování výše uvedených činností nebo jakákoli pomoc při organizování, přípravě nebo provádění těchto činností, včetně školení, tisku a materiálně-technické podpory, telefonického nebo jiného komunikačního spojení nebo informačních služeb.“
[24]O. KUDRIASHOVA, „Religious Associations as a National Security Threat: The Russian View in Light of European Standards“, 42 Review of Central and East European Law, 2017, s. 101: „To otevírá prostor pro velmi široký výklad extremismu v praxi, který může být vědomě či nevědomě využíván jako nástroj k potlačování práv.“ Vlastní překlad.
[25]Srov. zejména Benátská komise, stanovisko č. 660/2011 k federálnímu zákonu Ruské federace o potlačování extremistické činnosti, 20. června 2012, CDL(2012)011rev, s. 77-78.; Výbor OSN pro lidská práva, Závěrečné připomínky k sedmé periodické zprávě Ruské federace, 28. dubna 2015, CCPR/C/RUS/CO/7, § 20; Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace, Závěrečné připomínky k dvacáté třetí a dvacáté čtvrté periodické zprávě Ruské federace, 20. září 2017, CERD/C/RUS/CO/23-24 §§11-12.
[26]K tomu viz zejména: V. BERGER, „Propos conclusifs“, in: P. Muzny (ed.) Les démocraties face à l'extremisme, Collection & Essais, Lextenso, s. 165 a následující; A. GUIORA, „Religious Extremism: A Fundamental Danger“, South Texas Law Review, 2009. s. 743: „Za tímto účelem navrhuji, aby byl náboženský extremismus definován jako přesvědčení, že principy a zásady daného náboženství ospravedlňují násilí vůči ostatním. Toto násilí může být namířeno jak proti lidem jiného vyznání (nebo lidem bez vyznání), tak i proti příslušníkům téhož náboženství, kteří porušili extremistovo chápání toho, jak má být náboženství praktikováno.“ Vlastní překlad.
Konkrétně se v § 22 odst. 1 písm. c) uvádí, že:[27]
„Ministerstvo zruší registraci církve a náboženské společnosti nebo svazu církví a náboženských společností
c) vyvíjí-li registrovaná církev a náboženská společnost nebo svaz církví a náboženských společností činnost v rozporu s (...) § 5“.
§ 5, který ustanovení doplňuje, uvádí:
„Vznikat a vyvíjet činnost nemůže církev a náboženská společnost, jejíž učení nebo činnost sleduje porušení práva nebo dosažení nějakého cíle nezákonným způsobem, zejména pokud
a) popírá nebo omezuje osobní, politická nebo jiná práva fyzických osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání nebo sociální postavení,
b) rozněcuje nenávist a nesnášenlivost,
c) podporuje násilí nebo porušování právních předpisů,
d) závažně narušuje veřejnou mravnost, veřejný pořádek nebo veřejné zdraví,
e) omezuje osobní svobodu osob zejména tím, že využívá psychický nebo fyzický nátlak k vytvoření závislosti, která vede k fyzickému, psychickému nebo ekonomickému poškozování těchto osob nebo jejich rodinných příslušníků, k poškozování jejich sociálních vazeb včetně omezování psychického vývoje nezletilých nebo omezování jejich práva na vzdělání, nebo zabraňuje nezletilým přijmout zdravotní péči odpovídající zdravotním potřebám (...)“.
Jak upozorňuje doktor Němec, „skutky popsané v písm. a) – f) téměř přesně kopírují trestně právní podstaty v trestním zákoníku. Paralelu skutku pod písm. a) až e) najdeme v § 170 Zbavení osobní svobody a § 171 Omezování osobní svobody. Skutek pod písm. b) je obsažen ve skutkové podstatě v § 356 Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod, skutky pod písm. c) můžeme nalézt ve skutkových podstatách v § 190 Prostituce ohrožující mravní vývoj dětí a § 200 Únos dítěte a osoby stižené duševní poruchou a v § 201 Ohrožování výchovy dítěte.“ (Lze zrušit nebo omezit církev v České republice? - Články - Advokátní deník. Načteno 17. 3. 2025.)[28]
ESLP, Taganrog LRO a další proti Rusku, citováno výše, §§ 180, 205; viz také ESLP, rozsudek Náboženské společenství Svědků Jehovových proti Ázerbájdžánu, 20. února 2020, § 36.[29]
ESLP, Taganrog LRO a další proti Rusku, citovaný výše, § 204: „Soudy se omezily na reprodukci souhrnu zjištění znalců, která v plném rozsahu schválily, aniž by z nich vyvodily jakékoli právní závěry, a pouze uvedly, že nemají důvod o nich pochybovat.“[30]
ESLP, Taganrog LRO a další proti Rusku, citovaný výše, §§ 188, 206.[31]
ESLP, Taganrog LRO a další proti Rusku, citováno výše, § 187.[32]
MADLEŇÁKOVÁ, Lucia. Výhrada svědomí jako součást svobody myšlení, svědomí a náboženského vyznání. Praha: LINDE, 2010.[33]
Lze zrušit nebo omezit církev v České republice? - Články - Advokátní deník. Načteno 17. 3. 2025.[34]
[35]ESLP, Taganrog LRO a další proti Rusku, citovaný výše, § 10. Vlastní překlad.
ESLP, Taganrog LRO a další proti Rusku, citovaný výše, § 162.[36]
ESLP, Taganrog LRO a další proti Rusku, citováno výše, § 164.[37]
ESLP, Moskevští Svědkové Jehovovi a další proti Rusku, citováno výše, § 137.[38]
https://mk.gov.cz/doc/cms_library/poskytnuti-informace-dle-zakona-c-106_1999-sb-na-zaklade-zadosti-podane-dne-712024_oc-19791.pdf. Načteno 17. 3. 2025.[39]
Podle § 28 odst. 3 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, má pacient právo vyžádat si konzultační služby od jiného poskytovatele zdravotních služeb, než který mu poskytuje zdravotní služby. Toto opatření je literaturou uznáváno a označováno jako druhý názor.[40]
Rozhodnutí Vrchního správního soud v Berlíně ve věci Religionsgemeinschaft der Zeugen Jehovas in Deutschland e.V. proti spolkové zemi Berlín ze dne 2. prosince 2004, spisová značka: OVG 5 B 12.01.[41]
„Nejvyšší správní soud se domnívá, že náboženskou společnost nelze považovat za odporující demokratickým hodnotám, pokud své členy vyzývá k jednání, které je slučitelné s právem, jež jim právní řád přiznává, vyjádřit svůj názor a odmítnout lékařskou péči. To platí, pokud náboženská společnost nenabádá své členy, aby nesouhlasili s tím, že by společnost měla jednat ve prospěch dětí. V případě Svědků Jehovových činí náboženské společenství pravý opak tím, že své členy vybízí ke spolupráci se zdravotnickými službami, pokud rozhodnou, že dítě má dostat transfuzi krve.“ Nejvyšší správní soud Švédska, Trossamfundet Jehovas vittnen v. Ministerstvo kultury, 20. února 2017, 878500-4071. Vlastní překlad.[42]
ESLP, Taganrog LRO a další proti Rusku, citovaný výše, §§ 178-180.[43]
Soud zcela realisticky dodal: „Zdrojem konfliktu je odpor a neochota rodinných příslušníků, kteří nejsou věřící, přijmout a respektovat svobodu projevovat a praktikovat náboženství svého věřícího příbuzného. Je pravda, že v manželstvích, v nichž jsou manželé různého vyznání nebo v nichž je jeden z manželů nevěřící, dochází k třenicím často. Tato situace je však společná všem manželstvím osob různého vyznání a Jehovovi svědci nejsou výjimkou.“ (ESLP, Taganrog LRO a další proti Rusku, citováno výše, § 178)[44]
Výzva obviňuje Náboženskou společnost Svědkové Jehovovi z toho, že se dopouští[45]
„1. omezování svobody změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání (§ 5 církevního zákona ve spojení s § 2 odst. 1 a 5 církevního zákona, čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 9 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod),
2. omezování práva příbuzných, jakož i osob dítěti společensky blízkých, stýkat se s dítětem, a omezování práva dítěte stýkat se s těmito osobami (§ 5 církevního zákona ve spojení s § 927 občanského zákoníku, čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod),
3. omezování osobní svobody tím, že využívá psychický nátlak k vytvoření závislosti, která vede k psychickému poškozování osob nebo jejich rodinných příslušníků, nebo k poškozování jejich sociálních vazeb (§ 5 písmeno e) církevního zákona).“ (https://mk.gov.cz/doc/cms_library/poskytnuti-informace-dle-zakona-c-106_1999-sb-na-zaklade-zadosti-podane-dne-712024_oc-19791.pdf; načteno 17. 3. 2025)
„Líčení odpadlíků by neměla být ignorována. Neutralita a objektivita však předpokládají metodu triangulace, kdy se zprávy odpadlíků porovnávají s výpověďmi členů, kteří zůstávají v hnutí, bývalých členů, kteří se nestali odpadlíky, vědců, kteří studovali příslušnou interní literaturu a vedli rozhovory, archivy a zúčastněné pozorování. Seriózní použití metody triangulace také předpokládá, že obviněným skupinám by mělo být umožněno prozkoumat obvinění odpadlíků a reagovat na ně. Mediální zprávy triangulující a zohledňující všechny tyto zdroje vytvářejí kvalitní žurnalistiku. Mediální zprávy, které se spoléhají pouze nebo převážně na odpadlíky, očerňující články a nástroje diskriminace.“ Are Apostates Reliable? 5. Why Some Become Apostates. Načteno 17. 3. 2025. Vlastní překlad.[46]
Ve skutečnosti jsou názory většiny registrovaných náboženství na exkomunikaci podobné a v určitých teoretických nebo praktických ohledech ještě přísnější.[47]
Taganrog LRO a další proti Rusku, citováno výše, § 165.[48]
13: Ministerstvo kultury ČR k dotazům Náboženského infoservisu na téma „Svědkové Jehovovi“ – Náboženský infoservis. Načteno 27. 3. 2025.[49]
1: Nauka svědků Jehovových o „vyhýbání se“ – Náboženský infoservis. Načteno 17. 3. 2025.[50]
Rusko se zbavuje církevního majetku v Česku. „Má strach z jeho zmrazení,“ říká expert — Deník. Načteno 17. 3. 2025.[51]
„Pluralita, tolerance a velkorysost jsou charakteristickými znaky ‚demokratické společnosti‘. Ačkoli individuální zájmy musí být občas podřízeny zájmům skupiny, demokracie neznamená pouze to, že názory většiny musí vždy převážit: musí být dosaženo rovnováhy, která zajistí spravedlivé zacházení s osobami z menšin a zabrání jakémukoli zneužití dominantního postavení (...). Pluralita je rovněž založena na skutečném uznání a respektování rozmanitosti a dynamiky kulturních tradic, etnických a kulturních identit, náboženských přesvědčení a uměleckých, literárních a sociálně-ekonomických myšlenek a koncepcí. Harmonická interakce osob a skupin s různými identitami je pro dosažení sociální soudržnosti nezbytná (...). Respektování náboženské rozmanitosti nepochybně představuje jednu z nejdůležitějších výzev, kterým je třeba dnes čelit; z tohoto důvodu musí úřady vnímat náboženskou rozmanitost nikoli jako hrozbu, ale jako zdroj obohacení.“ (ESLP, İzzettin Doğan a další proti Turecku [VS], č. 62649/10, § 109, 26. dubna 2016. Vlastní překlad.)[52]
Jak církve investují miliardy od státu: Peníze tečou do výstavby bytů, nákupu lesů i na akciové trhy | Ekonom.cz: Web týdeníku EKONOM. Načteno 31. 3. 2025.[53]
[54] Zaседание Совета по развитию гражданского общества и правам человека - Президент Россиии. Načteno 17. 3. 2025.
[55] V usnesení pléna Nejvyššího soudu Ruské federace ze dne 28. října 2021 je uvedeno: „Následné jednání [fyzických] osob, které není spojeno s pokračováním nebo obnovováním činnosti příslušné extremistické organizace a které spočívá výhradně ve výkonu jejich práva na svobodu svědomí a svobodu náboženského vyznání, včetně individuálního nebo společného vyznávání náboženství, vykonávání bohoslužeb nebo jiných náboženských obřadů a ceremonií, pokud neobsahují prvky extremismu, sama o sobě nepředstavují skutkovou podstatu trestného činu.“ Russian Supreme Court Rules Jehovah's Witnesses Should Not Be Prosecuted for Joint Worship - News - Jehovah's Witnesses. Načteno 17. 3. 2025. Vlastní překlad.
Pravidelné aktualizace naleznete na: https://jw-russia.org/[56]
BRADSHAW, Samantha a kol. Industrialized Disinformation: 2020 Global Inventory of Organized Social Media Manipulation. UK: Programme on Democracy & Technology, Oxford, 2021.[57]
Jehovah’s Witnesses: The World’s Most Persecuted Religion. Načteno 17. 3. 2025.[58]
[59] Viz mimo jiné: BARKER, Eileen. New Religious Movements. Their Incidence and Significance. In: WILSON, Bryan a CRESSWELL, Jamie. New Religious Movements: Challenge and Response. Routledge, Londýn, 1999; ARZT, Donna E. Heroes or Heretics: Religious Dissidents under Islamic Law. Wisconsin International Law Journal, 1998, str. 378.
Diskuze k článku ()